Faktomluva
Hans Rosling , Ola Rosling , Anna Rosling Rönlund
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381703/bmid_faktomluva-2G7-381703.png
4
851
204
Deset důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět – a proč jsou věci lepší, než vypadají. Máte pocit, že se stav světa zhoršuje anebo se dokonce řítíme do záhuby? Pak patříte k většině, která se mýlí. Budete-li se zajímat o fakta, zjistíte, že je to trochu jinak. Vlastně ne trochu. Je to naopak.
Literatura světová Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2018 , Jan MelvilOriginální název:
Factfulness , 2018
více info...
Přidat komentář
Výborné čtení, které člověku přinese jiný, pozitivnější náhled na svět a změnu v myšlení. Není třeba být obětí senzacechtivých nápisů v médiích.
Skvělá knížka, která vám pomůže trochu vylepšit názor na okolní svět a kam se řítí. Nejbrilantnější pro mne asi byla pasáž o vlivu médií na čtenáře a čtenářů na média.
Základní škola faktografie (demografie, epidemiologie, statistiky). Poučné a zábavné čtení o stavu světa pro úplně každého. Lepší zakoupit v anglickém jazyce, jednoduchá angličtina.
jdu v hodnocení proti proudu, ale nemohu jinak: takto nelze interpretovat statistická data (nehledě k jejich zdrojům, byť pečlivě uvedeným)
autor nepřináší žádné nové závěry, ta jedna souhrnná stránka v závěru sama vypovídá o celkové myšlenkové prázdnotě
nejvíc jsem se zasmál nad grafem se strmě rostoucí křivkou znázorňující, kolik odborných článků bylo a je publikováno, jako autorův důkaz zlepšování světa = kvantita není kvalita! a kdo se pohybuje v akademickém prostředí, zná důvod té nesmyslné nadprodukce, bez níž není výplata... a takto by se dala komentovat každá stránka knihy, rozhodně nedoporučuju
(SPOILER)
Možná se mýlím, ale já z knihy necítila, že by si měl člověk hned nasadit růžové brýle a koukat se na svět jako na nádherné, sluníčkové místo :). Autor mi je sympatický a přijde mi, že se snažil jen lidem ukázat, že jejich pohled na některé věci ve světě je možná trochu zkreslený, a že některé věci prostě nejsou tak hrozné, jak si lidé myslí. Ale sám poukazuje na to, že to neznamená, že problémy neexistují a není třeba mít obavy. Jen, že chce také mluvit o něčem, že je to lepší, než si myslíme, aniž by tím chtěl zakrýt nebo potlačit, že zároveň je i něco špatně. Přidává rady, jak nakládat s informacemi.
Líbí se mi myšlenka, že UNICEF a obdobné organizace by měly místo hraní na city a ukazování podvyživených černoušků raději prezentovat data, jak je jejich pomoc na životě místních lidí vidět. Je pravda, že když přispívám na charitu, tak si zpětně uvědomuji, že si vybírám "reklamy", ve kterých mi ukazují, co se dá s pomocí dokázat, co se smutných výrazů v dětských očích týče, tak už jsem ( a nejsem na to hrdá) - trochu apatická.
U některých otázek, které pokládá v úvodu knihy, by se dalo hovořit, že zkreslí a oploští svou formulací problém, kterého se týkají nebo netýkají, ale to je myslím si všem jasné a účel, pro který vznikly, dle mého názoru plní.
Pokud to člověk vezme jen jako námět k zamyšlení a ne jako pokus o to, dokázat nám, jak jsme na tom skvěle, tak nevidím problém v tom, že autor vybírá některé ukazatele jako důležité a jiné opomíjí. Kdyby chtěl někdo napsat knihu o tom, jak se svět zhoršuje, určitě by se mu to také podařilo. Důležité je si z každého vzít něco.
"Věnujeme pozornost informacím, jež apelují na naše dramatické instinkty, a ty ostatní opomíjíme. Média nemohou plýtvat časem na zprávy, které neprojdou našimi pozornostními filtry. Zdá se, že právě instinkt strachu má z našich dramatických instinktů největší vliv na to, jaké informace zpravodajci vyberou a prezentují nám, spotřebitelům."
„Zavádějící zobecňování a stereotypy představují pro média určitý druh zkratky - umožňují rychlý a snadný způsob komunikace (život na venkově, střední třída, supermatka, člen gangu).“
"Kdybyste si měli tvořit názory na svět podle toho, co vám říkají média, bylo by to, jako byste si tvořili názor na mě na základě fotky mé nohy."
(SPOILER) Autor má možná pravdu v tom, že některé věci odhadujeme hůře, než ukazují statistky (i když každý, kdo zná kognitivní zkreslení, pozná, že jeho testy jsou tak trochu podvod), ale tím vše správné v knize končí (ovšem autora nenapadlo, že lidé mohou vidět i věci, na které statistiky nejsou a mnoho věcí se také zhoršuje a o těch autor taktně mlčí, nebo mluví jen minimálně – pokud jde o ekonomii ukazují to například mnohem lépe podložené statistiky v knize Kapitál v 21. století, pokud jde o produkci odpadů, likvidaci zdrojů a přírody a dalších věcí, jsou tyto statistiky také dohledatelné, a pokud se někdy něco zlepší, je to jen zásluhou těch, kteří straší černými scénáři). Další důvody, které autor ukazuje, jsou pak naprosto směšné. Popíšu jen první kapitolu, ostatní jsou v podstatě stejně inteligentní. Autor kritizuje rozdělení zemí do dvou skupin, na chudé a bohaté (nebo rozvojové a rozvinuté nebo jak je chcete nazývat). Dokazuje, že svět nejde rozdělit na dvě skupiny, a to naprosto žádným myslitelným způsobem, ovšem, a to je geniální myšlenka, jde rozdělit na čtyři skupiny, a to podle příjmů – do 2 dolarů na den (1 miliarda obyvatel), do 8 dolarů na den (3miliardy), do 32 (2 miliardy) a nad 32 (jedna miliarda)! Tímto rozdělením dokážete, že lidé se mají bezvadně. Pracujete 16 hodin denně sedm dnů v týdnu a vyděláte si i na ledničku a máte přívod studené vody – co sakra můžete za tak málo práce více chtít! Takhle žije druhá nejlepší skupina obyvatel (o těch nižších dvou ani nemluvím)! Jsou v pohodě! V jednadvacátém století jim nehrozí smrt hladem! Z toho mám jako jásat v jak nádherném světě žiju? Ano, je to lepší, než to bylo, ale to je podle mě samozřejmé – kdyby to tak nebylo, bylo by to na revoluci ihned. Mimochodem podle autora všichni obyvatelé vyspělých států mají na to, aby létali na dovolené – pokud takto vidí nás, nevím, zda můžu věřit tomu, jak vidí ostatní státy. Další geniální myšlenkou je to, že si máme dávat pozor na porovnávání průměrů, protože průměry se překrývají. Například pokud někde berou lidé v průměru více než jinde, je to v pohodě, protože ta část, která bere v jednom státě hodně je shodná s tou, která jinde bere málo. Fakt, že sociální propustnost je velmi malá i v rámci jednotlivých vyspělých států autorovi nic neříká. To, že se státy chudé staly naprosto závislé na nadnárodních korporacích je také v pohodě. Tímto, opět geniálním způsobem, dokážeme, že průměrům, které dávají pesimistické předpovědi, se obvykle nedá věřit – průměr je prostě číslo, která vám často záměně poskytuje zdramatizované informace! Nevěřte mu! To, že jsou na tom někde lidé špatně neřešte, protože většina je na tom kupodivu průměrně. To je skvělé! Hned víme, jak jsme na tom dobře. Ještě že máme ten průměr, který nám ukáže, jak úžasně na tom jsme.
Kniha se mi moc líbila. Opravdu si během čtení uvědomíte jak vnímáte svět vzdáleně. Přišlo mi, že většina světa na tom bude špatně a není. Toto čtení pro mě bylo zatím jedno z nejpřínosnějších!
Pakliže máte dost katastrofických zpráv z televize a předpovědí hrozících, sice neurčitých, avšak zajisté děsivých, nebezpečenství, jež nám přinese budoucnost, přečtěte si Faktomluvu.
Netvrdím, že ke knize nemám výhrad. Budoucnost není veselá lokomotiva poháněná úsměvy růžových poníků a ranní rosou s paprsky slunce. Není to ani šedivý mrak globální apokalypsy, o níž tak nadšeně zpravují média.
Určitě zajímavá kniha. Nicméně, asi jsem měl trochu jiná očekávání. Procento očkovaných dětí na světě nebo rozdíl vzdělání mezi muži a ženami jsou sice zajímavá fakta, ale ve výsledku se mne to nijak zvlášť přímo nedotýká a nedokázal jsem se tak s optimismem autora plně ztotožnit.
Kniha se vás snaží pomocí různých statistik a srovnání přesvědčit o tom, že je skutečnost jiná, než si myslíte. Možná by to dávalo smysl, pokud bych se o tyto údaje nějak zajímal a v těchto oblastech se alespoň trochu orientoval. Ve výsledku tak mé zodpovídání otázek průběžných kvízů bylo pouhé hádání (do té doby, než pochopíte, že nejpozitivnější odpovědi jsou ty správné). Pro mne osobně jsou tato statistická data světa v představě tak vzdálená, jako si např. představit miliardu Kč (bude tam asi hodně nul). Nicméně věřím, že pro nějakého nadšence do dat či sociologa to bude velmi přínosná kniha.
Pozitivne pusobici kniha, coz je fajn. Autor se sice vyhyba pojmenovani problemu radikalni islamizace zapadu, ovsem jako Sved ji pravdepodobne vita. Jinak zajimave cteni, mel jsem 8 z 13 dobre;).
"There´s no room for facts when our minds are occupied by fear." - Hans Rosling. Jedna z mnoha myšlenek v knize, která mě opravdu upoutala a naprosto se pod ní podepisuji. Faktomluvu by si měli přečíst naprosto všichni, jedině poté nebudeme žít ve světě plném dezinformací a nenávisti.
rozhodně zajímavá kniha, která Vás donutí se dívat na svět ne jen černobíle .... dostala jsem se k ní díky doporučení a jsem za to ráda ...
Při pandemii a momentálním světovém dění je velmi podstatná jedna věc a tou je NADĚJE. Tato kniha svým pohledem na události, lidi a svět je přesně tím, co někteří z nás tak zoufale potřebují k tomu, aby si zase řekli: "Bude líp!" Protože ono bude líp. Vždycky se dá na světě najít něco, za co stojí žít, něco pozitivního a něco, co dělá budoucnost lepší a nadějnější. Navíc je kniha napsaná tak, že musí bavit i toho největšího odpůrce odborné literatury. Takže na co čekáte? Čtěte!
Štítky knihy
naděje budoucnost chudoba, bída rozvoj osobnosti, osobní rozvoj dezinformace kritické myšlení fakta fakta a mýty
Velice zajímavý a skromný lékař ze Švédska dal na základě svých celoživotních zkušeností dohromady tuhle výjimečnou knížku. Hlavní pointou (jak už naznačuje podtitul) je, že současný svět na tom není až tak špatně - i když si to skoro všichni myslí.
Hans Rosling neustále v knize odkazuje na to, jak na svých přednáškách po celém světě testoval své publikum z přehledu ohledně současného světa a jeho blízké budoucnosti. A nemyslím tím teď otázky jako "jaká řeka protéká Zambií", ale důležité dotazy typu "Kolik procent lidí dnes využívá elektřinu?" či "Jak se změnil za poslední roky počet obětí přírodních katastrof?". Tohle není žádný AZ-kvíz, ale otázky, které mění naše vnímání světa a které taky ovlivňují rozhodnutí ředitelů velkých společností. Ukazuje se, že ať položil tyto otázky partě ajťáků v Silicon Valley nebo na shromáždění laureátů Nobelových cen, všichni měli obrovskou tendenci svět podceňovat a vidět ho černě.
Autor přehledně vysvětluje, proč tomu tak je. Nenadává jenom na média (naopak se jich i částečně zastává a vysvětluje, že kdyby byla média 100% objektivní a vyvážená, nikdo by je nesledoval), ale mluví spíše o o různých lidských instinktech a způsobech přemýšlení, které v sobě máme zakořeněné. Například jak máme tendenci zjednodušovat nepřítele, rozdělovat svět na "nás" a "ty druhé" a generalizovat na základě rasy, národa či náboženství. Rosling ale na několika důkazech ukazuje, že i třeba takovému náboženství předkládáme mnohem větší vliv, než ve skutečnosti má. Alfa a omega prakticky všeho je bohatství, resp. chudoba - a ta téměř všude rapidně klesá.
Ve Faktomluvě se nejen na základě jasných faktů, důkazů a oblíbených bublinkových grafů ukazuje, že svět na tom není až tak zle (naopak se téměř ve všem zlepšujeme), ale předkládá také různé nástroje jak přistupovat k informacím, abysme se z té naší instinktivní negativity nezbláznili. Je docela smutné, jak valná většina lidí je přesvědčená o tom, jak je svět horší a horší, ačkoliv je téměř ve všem lepší a lepší. Kromě klasické hloupé nostalgie je to dané například i tím, že nevěnujeme moc pozornosti pomalým, postupným zlepšením, protože o těch se moc nemluví, a přitom jsou pro lidstvo důležitější než nějaké velké katastrofy (či velké objevy). Některé body z knihy jsem už dobře znal a sám je aplikoval (např. ohledně zpracovávání informací z médií), ale i ty je skvělé přečíst si znovu takto vysvětlené a uspořádané.
Hans Rosling knihu píše klidně a věcně, a ke čtivosti ještě přispívají různé zajímavé historky, které jsou někdy pořádně dramatické. Bohužel závěr je dramatický až příliš...
Bill Gates na obálce knihy hlásá, že je to jedna z nejdůležitějších knih, co kdy četl. No, nemusíte patřit k nejbohatším mužů světa, aby i pro vás tahle kniha byla zásadní. Je velice inspirativní, vysoce kvalitní a s velkou pravděpodobností změní (nebo alespoň poupraví) váš pohled na svět.
Devět důležitých knih z deseti.