Eugen Onegin
Alexandr Sergejevič Puškin
Eugen Onegin je román vo veršoch, ktorý sa pokladá za vrcholné dielo A. S. Puškina. Eugen je cynický mladý muž, švihák a bohém z vyššej spoločnosti, znudený životom, plesmi, večierkami, konvenciou a pretvárkou. Ide o "zbytočného človeka", ktorý žije bez cieľa, hľadá sám seba, no pritom zraňuje ľudí vo svojom okolí a nakoniec aj sám seba. Mnohí mladí muži by sa iste v jeho osobe spoznali, lebo hoci sa príbeh odohráva v 19. storočí, ľudská psychika sa nemení tak rýchlo ako spoločnosť.... celý text
Literatura světová Romány Poezie
Vydáno: 2010 , SnowMouseOriginální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin) , 1833
více info...
Přidat komentář
Nesmrtelný příběh. Krásné a emotivní verše...Pro mě naprostá klasika, kterou by měl znát každý.
Jako náctiletá jsem jí poslouchala z rozhlasového i televizního vysílání, ale ke knize se mohu vrátit kdykoli se mi zasteskne po libozvučných verších.
První zážitek byl natolik silný, že došlo na životní předsevzetí.
Čtenářské zážitky z ruské klasiky jsou nám Slovanům blízké.
Překvapivě dobré, verše se četly moc hezky (vůbec se mi nezdá, že by byly těžké na pochopení, jak tady někteří píšou), příběh trošku slabší ~ 4/5
Nádherné. Veršů se nemusí nikdo bát, jsou krásné, libozvučné, srozumitelné, plné emocí - lásky, vášně, nenávisti, zloby. Krásný a smutný příběh. Dýchne na Vás život na ruském venkově i ve městě. Tehdejší smysl pro čest, zásadní pilíř lidského charakteru.
Nesmrtelná klasika. Nebojte se označení povinná literatura, tahle kniha opravdu stojí za to.
Vrcholné dílo romantické ruské literatury, naprostá nutnost pro kohokoliv, kdo si myslí, že je sečtělý. Skvostné, dechberoucí, nepopsatelně krásné.
Pro vychutnání tohoto díla je potřebná citová vyzrálost čtenáře, který si zavzpomíná a zopakuje co v životě prožil, anebo citová nedozrálost kdy čtenář nachází něco co mu v životě schází. Většinou jsou čtenáři ženy u nichž je rozvinutější citová složka. Hroší kůže-muži dílo tak neprožívají.
K tomuto skvělému dílu mě přivedlo stejnojmenné představení divadla Anfas, během něhož jsem se do Evžena zamilovala. Od té doby jsem četla již několikrát a pořád stejně mě baví a uchvacuje nejen příběh, ale také forma, protože Puškinovy verše jsou prostě nádherné (a české překlady za tím rozhodně nezaostávají).
Kniha je podle mě moc na přemýšlení. Knihu jsem si vybrala, protože mě celkem zajímalo Puškinovo psaní. Hned na začátku jsem zjistila, že tahle kniha není nic pro mě. Nechápala jsem a ztrácela jsem se v řádcích. Četla jsem, ale nepamatovala jsem si vůbec nic. Nedoporučuji lidem co čtou radši oddechovky a moc nemusí verše..
Toto dílo mě zaujalo okamžitě díky naprosto krásným veršům, ve kterých Puškin dokázal zobrazit jak emoce hlavních hrdinů, tak děj o nenaplněné lásce. Stále velmi aktuální kniha, která patří právem mezi povinnou četbu.
Krásný příběh, nádherné verše...
Mimochodem, tip pro ty, kteří se ve verších občas ztrácejí: zjistila jsem, že pokud si čtu nahlas, nestává se mi to. Možná to někomu pomůže...
V rámci opakování k maturitě jsem letmo znovu přečetla Evžena Oněgina a musím říct, že se skutečně jedná o jednu z mých nejoblíbenějších knih. Je to dokonalé vyvážení formy a obsahu. Styl, kterým je Evžen napsaný je naprosto unikátní a zbožňování hodný, příběh je nádherný a kniha navíc obsahuje řadu odkazů k jiným nejen literárním dílům. Pro mě skutečně vrchol světové literatury.
Až se k nám přes ty naše hráze
vzdělanost jednou dostane,
po jistém čase (při úvaze
filozoficky nestranné
tak za pět set let) zaručeně
i cesty podlehnou té změně:
ruskou zem v prudkém rozvoji
síť silnic přetne, propojí.
Přes vody vzklenem do oblouků
sta mostů z pevné oceli,
odsunem hory, tunely
Prokopem pod řečišti toků,
křesťanským duším světlo dá
na každém rohu hospoda.
Štítky knihy
romantismus ruská literatura ruská poezie romány ve verších
Autorovy další knížky
1999 | Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
1955 | Piková dáma |
1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
1960 | Piková dáma a jiné povídky |
1938 | Měděný jezdec |
Román o lásce, ješitnosti, přátelství, zradě, ale ze všeho nejvíce román o změně. Sám Puškin vydával své dílo postupně neskutečných 8 let, kdy on sám byl ve věku změny pohledu na svět. V knize je nejvíce citelná změna osobností, kterou vyvolaly události, jež už nelze vzít zpět. Strategická rozumová zdrženlivost důležitého životního rozhodnutí se projevuje jako nevýhoda a někdy se stane i zárodkem nevídaného utrpení. Evžen Oněgin je napsán dojímavě a velice jsem si vážil autorových - vypravěčových vsuvek a subjektivních názorů do samého středu děje.