Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354644/bmid_eleanor-se-ma-vazne-skvele-0oF-354644.png
4
1426
426
Nikdy není pozdě změnit svůj život. Svérázná, asociální Eleanor Oliphantová všechno zvládá sama. Vystudovala klasickou literaturu, ale pracuje jako účetní a je jí úplně jedno, co si o ní ostatní myslí. Po Glasgow chodí v kožené vestě a s taškou na kolečkách. Nemá žádné kamarády a víkendy tráví s lahví vodky, aby vytěsnila vzpomínky na otřesné dětství. Když ale naváže nečekané přátelství s kolegou Raymondem, začne jí docházet, že takhle to dál nejde a že musí vystoupit ze své ulity.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , PlusOriginální název:
Eleanor Oliphant Is Completely Fine , 2017
více info...
Přidat komentář
Nádherná procítěná inteligentní kniha. Jsem nadšen. Eleanor je solitér sociopat s úžasnými sarkastickými vnitřními monology a myšlenkami. Humor je ale ve výrazné menšině, minulost hlavní hrdinky je krutá až běda. Hledání lidského kontaktu, pochopení, sdílení a laskavosti je myslím leitmotivem. A třešničkou na dortu je finální odkrytí tajemství, které jsem opravdu netušil. Bravo Gail Honeyman!
Knihu, i přes to, že jsem čekala 200 stránek, než příběh mě osloví, hodnotím kladně. Díky tomu, že jsem během čtení nacházela spoustu krásných citátů, které jsem si uchovala pro slabší chvíle. Ráda bych se podělila i o jeden, který se řádí mezi mé oblíbené.
„Krásných lidí je mi líto. Krása totiž člověku uniká už od chvíle, co je mu přisouzena. Je pomíjivá. To musí být těžké. Neustále dokazovat, že toho je ve vás víc, chtít, aby ostatní viděli pod povrch, aby vás měli rádi proto, jací jste, aby neměli rádi jen vaše úžasné tělo, třpytivé oči a husté lesklé vlasy. “
"ZLATO SE POZNÁ V OHNI, STATEČNÍ LIDÉ V NEŠTĚSTÍ."
Když se dostanete přes pomalý rozjezd, tak pak už nelze knihu odložit. Příběh o osamělosti, podivínství, těžké minulosti a vznikajícím přátelství. Moc povedené a dojemné. Doufám, že autorka vydá i další knihy.
ČV 2024 - Kniha s citátem na začátku. Citát z knihy Osamělé velkoměsto od Olivie Laing, který mě docela nalákal, abych si knihu přečetla.
Nic jsem neočekávala, dostala jsem mnoho. Vyskytují se mezi námi mimoni a náhled do myšlení jednoho z nich mě moc bavil.
Tohle bylo silné.. Oceňuji, že Raymond, který sehrál v životě E. takovou roli nebyl žádný hezounek, že měl své chyby a vlastnosti, které se E. nelíbily, nebylo to takové prvoplánové a bylo příjemné, že jsme se podrobnosti z života Eleanor dovídali postupně. Vlastně tam nic nebylo prvoplánového nebo povrchního.
Nesmíte dát na prvních pár stránek, kdy příběh vypadá jako nuda. Jak taky jinak hodnotit totálního introverta, který se v práci všech straní, nemá příbuzné ani kamarády a po večer si čte něco z charitativní knihovny nebo kouká na naučné pořady. A víkendy tráví s vodkou. A zase sama. Eleanor pracuje v grafické firmě jako účetní a jednoho dne se jí rozbije PC. A i když to tak nevypadá, je to odrazový můstek ke zlepšení jejího života. Hodně pomalu, jen tak jak nám Eleanor dovolí, odhalujeme, co se jí v dětství stalo a kdo ji zformoval. Na to, že je totální asociál, má velmi dobré postřehy a hlášky. Kdyby to nebylo tak smutné, řekla bych, že je to vtipná knížka. Eleanořin přístup k životu je hodně svérázný, ale je to jen proto, že neví, že by se takhle neměla chovat. Za to má velmi dobrý pozorovací talent a já ji celou dobu fandila, ať to trauma zvládne. Ať ve své hlavě oddělí zrno od plev. Ať zjistí, že není nemilovaná, nechtěná, nenapravitelně poničená. Závěr je jednoduše prostý. Je fajn mít v životě někoho, kdo nám s tím životem pomůže.
Ze začátku jsem si říkala, co na té knížce všichni mají, rozjezd byl takový zvláštní. Po nějaké době jsem to nadšení začala velmi dobře chápat. Po dočtení zařazuji Eleanor mezi své srdcovky, tj. nejoblíbenější knížky.
Svérázná a samotářská hlavní hrdinka Eleanor (30) se postupně prokousává obrovským traumatem z dětství. Cesta je to trnitá, ale všechno jde snáz, když na to člověk není sám. Líbilo se mi, že i takto vážné téma bylo chvílemi odlehčeno jemným a takovým "eleanorským" humorem.
Já jsem celou dobu Eleanor držela pěsti, ať to dobře dopadne. Ke konci navíc přišel zajímavý zvrat.
"Sledovat lidské námluvy je neuvěřitelná nuda. V říši zvířat se aspoň dočkáte krátké přehlídky pestrobarevného peří nebo dramatického násilí. Kam se na to pohazování vlasy a rádoby bouchání hrabou."
"Oblíbení jedinci se někdy musí smát věcem, které jim nepřipadají moc vtipné, dělat něco, co se jim úplně nechce, a navíc s lidmi, jejichž společnost je dvakrát netěší. To já nemusím."
"Když člověk musí, snese téměř cokoliv. A to je dobře i špatně."
Krásná a dojemná kniha. Je pravda, že začtení do příběhu mi chvilku trvalo, ale pak už vše plynulo hladce. Eleanor je opravdu zvláštní osůbka, ale když se v příběhu rozplétal šmodrchanec až k jejímu dětství, bylo snadno pochopitelné její asociální chování s absencí jakýchkoli emocí. Upřímně mě těšilo její přátelství s Raymondem a zároveň jsem často přemýšlela o tom, jak člověk často sklouzavá v reálném životě k unáhlenému hodnocení někoho, kdo se určitým způsobem odlišuje.
Jejda, hlavní hrdinka Eleanor mě v první části knihy hodně, ale hodně štvala. Ve třiceti letech tvrdohlavě odmítat pracovní a společenské zásady, vesta a taška na kolečkách do které se sková i lahvinka vodky, kalkulování, co kolik stojí, to je její obrana svého soukromí. Až po polovině knihy, autor odhalí její životní příběh a nám dojde, co hrdinku v životě potkalo v rodině a co se stalo s její sestrou. Až přátelství s Raymondem, jí pomáhá změnit svůj život. Jestli se tak stalo se mohu domýšlet.
Můj úplně první dojem z knížky byl, že: asi omyl, vrátím do knihovny. Ale pak jsem se začetla, pochopila, kdo Eleanor je, a rychle jsem změnila názor. Je to smutné a dojemné čtení. A moc zdařilé.
Co napsat k tomuto knižnímu příběhu? Začátek knihy mi dělal obrovské problémy se začíst. Nutno říct, že mi pár kapitol trvalo, než jsem si hlavní hrdinku oblíbila, poněvadž se uvedla jako šílená stalkerka, alkoholička,........no asociál na "průplesk". Knihu jsem fakt chtěla odložit. Jsem však ráda, že jsem vytrvala až dokonce, jelikož celý příběh se postupně otevírá čtenáři a není vše, tak jak to na první pohled vypadá. Eleanor je těžce emociálně zaostalá, duševně zakrnělá, ale vinou své "matky"......... cizí lidé jí však postupně ukazují cestu, jak žít, mít rád sám sebe a hlavně se dát do pohody a vytáhnout emoce napovrch a jednou provždy se vypořádat s potlačovanými vzpomínkami. Je na každém čtenáři, jak se k postavám postaví a co si z příběhu odnese. Doporučuji k přečtení.
Jsem moc ráda, že jsem hned ze začátku roku sáhla po takové výborné knize. Chvilku mi trvalo, ne z jsem si zvykla na Eleanorin pohled na svět. Přišlo mi totiž, že se chová jako nějaká stará babička a ne jako žena, které je teprve 30. Ovšem s postupem času a odkrývání minulosti se čtenář dozvídá, proč je taková. To co se jí dělo jako dítěti je strašné a nejhorší je, že je to vlastně úplně reálné a možné. Moc se mi líbilo rozvíjení přátelství mezi ní a Rayem. Krásně pozvolné a jejich konec si můžeme jen domyslet ;-).
Tento příběh se mi hodně líbil. Eleanor je svérázná mladá žena, která se chová hodně specificky, její myšlenkové pochody jsou často úsměvné, když se ale postupně dozvídáme o jejím dětství, začíná z toho spíše mrazit. No a úplné vysvětlení v závěru mě fakt dostalo. Jasných pět hvězdiček.
Opravdu moc krásná kniha, trochu jsem odbočila z mé komfortní zony a vůbec toho nelituji, kniha ve mě vyvolalo hodně emocí
Tohle bylo pořádné sousto, plné zoufalství, ale i naděje. Za mě velmi překvapivé a působivé! Ráda doporučuji!
Přečteno, ale mám z toho takové rozporuplné pocity. Jistě,je to těžké téma a životní trauma, ale nějak mi to vyprávění prostě nesedlo.
Nečekala jsem, že se mi tato kniha bude tak těžce hodnotit. Anotací, obalem a začátkem totiž působí jako jako prvoplánová oddychovka pro ženy na dovolené, potom ale přijde smršť ambivalentních emocí. Co to vlastně vypovídá o mně, že je mi tak nepříjemné číst o osobě, jako je Eleanor? Vždyť je vlastně taková čistá. Tak proč je pro mě její jinakost tolik odpudivá? Její trauma mě zasáhlo tak, že bych jí chtěla přát, aby se jí život obrátil v něco lepšího, ale ta série dost trapných příhod, které asociální žena vlastní i nevlastní vinou prožívá, mi tak trhá žíly, že mám chuť s ní zatřepat a poslat ji k psychiatrovi. Aby se dala dohromady. Ale co to vlastně znamená, dát se dohromady? Opravdu stačí podívat se na svět z jiného úhlu pohledu, vyrovnat se s traumatem, obléct se mainstreemově a začlenit se? Musíme se všichni nutně tak nějak zařadit, abychom cítili štěstí? Konec mě úplně neuspokojil, ale spousta otázek mě při čtení napadala a dráždila, takže dávám nakonec docela silné 4 hvězdičky. Anotacím nevěřte, řachanda o podivínce se podle mě nekoná.
Eleanor se má vážně skvěle
Úžasně napsaná kniha. Žádná prvoplánová romance, naopak docela nevšední příběh holky, která je trochu jiná, a který má navíc lehce otevřený konec. Kniha přes velmi těžký osud hlavní hrdiny působí lehce až humorně. Čtenáře překvapí trochu jiný náhled na svět, kde pěkně polemizuje nad tím, kdo je tedy normálnější: ona, nebo většinová společnost? Člověk jí musí dát za pravdu, že v některých ohledech, věci, které nám přijdou normální, zase tak úplně normální nejsou.
Kniha by si každopádně zasloužila pokračování. Nejen že mě zajímá, jak se život Eleonor vyvíjel, ale také mě bavil její náhled na svět a na život.