Dům s vypůjčeným výhledem
Martina Leierová
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343536/bmid_dum-s-vypujcenym-vyhledem-IWt-343536.jpg
4
90
26
Život v rodném městě mohl být pro novinářku Zou příjemný a jednoduchý, kdyby dokázala konečně zakořenit. Jenže Zou to zase táhne pryč. Přijímá proto nabídku sběratele umění, aby se pokusila vypátrat padělatele obrazů. Odjíždí nejprve do New Yorku a poté do Japonska. Ocitá se v neznámém světě, k němuž patří zemětřesení a tajfuny a kde k jejímu zděšení nikdo nemluví anglicky. Japonsko ji sice okouzlí, ale její pátrání nikam nevede. Teprve ve chvíli, kdy se rozhodne vrátit domů, se jí padělatele podaří objevit. Zjišťuje, že Tomohiro je nejen výjimečně talentovaný malíř, ale vlastně i stejný outsider jako ona, opuštěný ostrov ve své ostrovní zemi. Jenže krátkou chvíli souznění střídá doslova boj o život. Zoa totiž nebyla jediná, kdo Tomohira hledal. Musí rychle najít úkryt v prostředí, které nezná a kde na každém kroku vyčnívá. Nebezpečná a osamělá cesta ji zavede do buddhistického kláštera, kde její celoživotní únik skončí. Zoa dospěla na pomyslný vrcholek hory a další cesta vede už jen zpět k sobě samé.... celý text
Přidat komentář
Skvělá knížka, která vnesla nový vítr do současné české literatury. Tak na mě alespoň zapůsobila a četla jsem ji s potěšením od začátku až do konce. Zaujal mě nejen příběh, který zobrazuje i to, jak žijí dnešní mladí lidé, jaké mají možnosti, jak prožívají své osudy, jaký je obraz jejích duševního života a vztahu k životu vůbec. Dům s vypůjčeným výhledem nás zavadí se svou hrdinkou do Japonska, což je rovněž zajímavé, přesto Zou neztrácí pevnou vazbu se svým češstvím. Je to svobodná mladá žena, s bohatým duševním životem, celý svět je jí otevřen, tak jako mnoha mladým dnes. Získává zkušenosti a poznává hloubku duchovního života, prožívá lásku, smrt otce, poznává intriky a bojuje za spravedlnost. To vše ji ovlivňuje a utváří.
V neposlední řadě se mi velmi líbila forma a jazykové ztvárnění. Právě to je něčím novým, člověk čte a má radost z krásného jazyka, to jsem vnímala téměř fyzicky a to mi u mnohých současných knih chybí.
Velmi čtivé, ale jako...čtivo. Nebylo to špatné, ale nic zásadního po přečtení nezůstane. Nic, co bych už nečetla jinde. Doporučuji jako kvalitní oddechovou četbu.
Krásná kniha, téměř jako by ji nepsala česká autorka. Začíná a končí v Praze, ale jinak je o světě, o umění, o padělcích obrazů, a hlavně krásně psané o Japonsku, o japonské kultuře. Navíc jsou tam nečekaně napínavé části, love story i humor. Přečetla jsem ji jedním dechem.
Příběh mě začátku hodně bavil. Ovšem někdy mi určité přechody mezi místy a dějí přišel jako lusknutim prstů.
Občas se něco událo velice rychle a unáhleně.
Postavy vlastně celkem ploché, nepropracované. Za celou knihu jsem si neudělala názor na Zoa. Vadí mi? Nevadí? Jaká vlastně je? Co chce?
Ovšem, jak se děj přesune do Japonsko chytne to takový ten japonský, zenový tón. Popsaná místa, nálada byla velmi dobrá, klidná .. pro mě osobně šlo vidět, jak autorka promítá svoje vlastní pocity a lásku k japonskému prostředí a životě tam.
Ale zase závěr nijaký... myslím, že jako prvotina to nebylo špatné... možná by autorce více šlo nějaké to japonské povídání než nějaký ucelený tajemný děj ..
V poutavě popsaných (a pro mě osobně zajímavých) reáliích Japonska a světa umění se odehrává příběh, který mě nedokázal ani na chvíli přesvědčit. O čemkoli. Přinejmenším první třetina knihy je zbrklá a zběsilá. Zoa nepřesvědčivá. Nedotažený mi přišel i závěr.
Zkrátka, tři hvězdy za krásně napsané prostředí a pocity z cizích míst. Jinak to pro mě bylo spíš krkolomné, nepřesvědčivé čtení, kdy jsem dočítala jenom z touhy zjistit, jestli se to nezlepší nebo zda knihu zvedne nějaký geniální konec.
Kniha Dům s vypůjčeným výhledem je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 117x |
| Čtenářské výzvě | 21x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 57x |
| Chystám se číst | 68x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 1x |
Kniha má velmi dobrý potenciál, mohla by být skvělá, ale bohužel k té pomyslné nejvyšší příčce jí přeci jen něco chybí. Hlavní téma příběhu, padělky obrazů a výtvarné umění obecně plus japonské reálie, je zajímavé a dalo by se propracovat k dokonalosti. Text je však místy příliš rozvláčný, prospělo by mu výraznější zkrácení, méně lyričnosti či symboliky. Přechody mezi jednotlivými místy mi přišly nejednoznačné, vykreslení postav zase ne příliš propracované. Závěr byl ale skvělý, kdyby se v tomto duchu nesl celý příběh, výsledek by byl parádní.