Druhý život Marýny G.
Vladimíra Klimecká
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399486/bmid_druhy-zivot-maryny-g-l1Z-399486.jpg
4
449
449
Svět žen je vždy jiný než svět mužů. Kronika velké valašské rodiny, v níž projdeme celé 20. století, je psána výhradně z perspektivy žen. Marýna, Růža, Josefka a Fany - kolem nich míjejí československé dějiny se všemi zvraty, propastmi a výšinami, nadějí i rezignací. Obě světové války, osvobození, 50. a 60. léta rezonují ve třech příbězích, čtvrtý je ukotven v naší současnosti. Díky autorčině výraznému talentu vzniká originální, přitažlivý obraz jednoho kraje, jedné země. Novely o čtyřech ženských osudech se postupně splétají do promyšlené románové struktury spojené jedním prostředím. A ačkoli zachycují různá období lidského života i velkých dějin, pokaždé hovoří o fenoménu ženství. Ženy jako hrdinky své doby, bohyně našeho světa.... celý text
Přidat komentář
Kniha je působivá, ačkoli nemohu nic ověřovat, je pro mě věrohodná. Pochybuji, že zrovna tyto ženy v zapomenutém koutě země něco věděly o emancipaci, která je níže zmiňována. Já bych v těch tíživých situacích byla ráda za přežití svojí rodiny.
Působivá je jednoduchost vyprávění. Přestože dřív vedli v horách těžký život plný dřiny, strachu, jestli uživí rodinu, obavy z válek a krutých zim, byl jejich život nějak čistší a láskyplnější než dnes. Zanášíme si životy harampádím a zbytečnými stesky a málo si vážíme toho, co máme. Dobrá knížka.
Asi jsem od této knížky čekala trochu něco jiného, jak již zde bylo zmíněno, také jsem čekala styl Žítkovských bohyní či Želar. Nakonec se z ní vylouplo poměrně oddechové čtení na hranici ženské četby. Nejvíce se mi líbil první příběh, nejméně poslední. Nevím, zdali by knize prospěl větší rozsah. Soustředit tak dlouhé období do 300 stran se mi zdá jako málo, ale na druhou stranu oceňuji záměr autorky porovnat postavení a osudy žen během posledních sta let. Občas si až člověk říkal, které z těch období bylo vlastně to nejlepší... a jestli vůbec nějaké a jaký vliv má síla rodiny. Záleží na politické situaci, nebo je vše ve stylu "Jaký si to uděláš, takový to máš?"
Pěkné počtení, lidová moudrost k zamyšlení. Nejsilnější byl pro mě první osud. Málokdy čtu českou literaturu, možná je to škoda.
Sága jednoho valašského rodu...moc jsem se na ni těšila. S Žítkovskými bohyněmi nemá společného nic, to jen, aby budoucí čtenáři neměli velká očekávání :).
Mám takovéto ságy jednoho rodu ráda, nezklamala mě ani tato, jen kdyby nebylo gramatických chyb. Třeba spojení "v zimně" nebo předložka "s" místo "z" (z něčeho...). Působí to hodně rušivě a v knihách by se takové školácké chyby objevovat neměly.
Taky souhlasím s tím, že osudy žen mohly jít trošku do hloubky.
Kniha pro mne byla lehkým zklamáním. Z mého pohledu byly osudy často jen načrtnuty, naťuknuty, bez bližších událostí, motivací či prožitků. Přišlo mi to škoda, příběhy byly jakoby nedotažené, nepropracované. Jinak mne však kniha velmi bavila, byla zajímavé sledovat různé, a přece tak podobné osudy žen a jejich strategie přežití. Srovnávání s Žítkovskými bohyněmi není na místě, kniha má zcela jiný ráz a spád, ač se tak při jejím uvedení na trh v recenzích velmi často dělo. O pravopisných a stylistických chybách již bylo mnoho napsáno výše, čtenářskému prožitku to bohužel nepřidá.
Knížka se mi velice líbila, mám ráda kroniky života. Jako valašský rodák mi nedalo a trochu jsem se šťourala v osobách vyskytujících se v knize. Hlavně mě zajímaly jen ty osoby, o kterých byla zmíňka, že byly válečnými obětmi. Jsem trochu zapátrala a objevila pár hrdinů ze str. 100. Např. Čeněk Divín 1914 - 13.3.1945 byl sťat v Praze na Pankráci, zatčen v akci Tetřev
Bedřich Kubiš 1919 - 13.3.1945 popraven v Praze na Pankráci za pomoc partyzánům
František Haša (učitel) 1910- 20.11.1944 zastřelil se v obklíčení v akci Tetřev
Oldřich Šimurda (obchodník) 1910 - 23.11.1944 oběšen za spolupráci s partyzány
Hynek Tošenovský (pekař) 1911 - 23.11.1944 oběšen za podporu partyzánů
rodina Kubáňova, čítala šest členů , pět mužů a jedna žena, byli vězněni za spolupráci s partyzány, dva zemřeli v kct. táboře, jeden zastřelen,jeden nezvěstný,jeden zemřel při pochodu smrti, zde Vladimír Kubáň 1904 - 9.11.1944- zemřel při výslechu gestapem, v knize je napsán Josef
Metoděj Kubáň 1885 - 5.3.1942 umučen v Dachau
Kdo má zájem, více najde na webu Horní Bečvy, je tam velmi podrobně popsán průběh války v tomto kraji plus vzpomínky pamětníků, proto tímto děkuji autorce za tuto skvělou knihu, opět jsem se dověděla víc o našem kraji. Sama jsem informace čerpala z jiného titulu.
Nádherná kniha.Začíná v minulostí a končí tím jak se žije dnes.Pocházím z toho kraje,tak jsem si při ní ráda zavzpomínala.
Knížka se mi moc líbila.Kronika jedné rodiny popisuje období v rozmezí před 1.světovou válkou až po současnost.Pěkně napsáno.
Kniha se příjemně četla, ale při čtení recenzí na knihu jsem čekala spíš něco ve stylu Žítkovských bohyní. Dobře vyprávěné příběhy bohužel rušily gramatické chyby a občasné překlepy.
Přespříliš pokorné bohyně našeho světa... Po knize jsem sáhla díky jejímu vítězství v 18. ročníku Literární ceny Knižního klubu, byla pro mne ovšem velkým zklamáním. Z hrdinek dýchá smutek a marnost. Nechci věřit, že druhá polovina života je jen lítostným bilancováním, trpkým pohledem zpět. Knize chybí kontrast, jakákoli minimální snaha o emancipaci, která přeci byla součásti života žen minulého století! Všechny hrdinky svůj úděl jen smutně přijímaly, škoda. Knize též nepřidá velké množství překlepů, chyby v interpunkci a hrubá chyba.
Jak může cenu získat kniha, v níž se to hemží pravopisnými chybami? Autorka (korektor) v jedné větě dokáží u jednoho podmětu použít dvě různé shody (-i/-y)! Autorka dobře užívá dialekt, dokáže zachytit působivá líčení, naznačuje charakteristiku postav, ale... ... ale způsob vypravování mi přišel, jako by mi někdo odříkával děj - kdy, kde, kdo, jak, proč...
Příklady chyb:
s. 232 "Tatínku, neměl byste ale tolik KÚŘIT, nesvědčí vám to," nabádala ho.
"Šak já už tolik KŮŘIT nebudu, budu si tabáček šetřit."
Akuzativní vazby: s 102 "na začátku května obsadila NAŠÍ vesnici", s. 106 "vrhly jsme se na NÍ", s.178 "usmál se na NÍ" s. 186 - "viděla jak se na NÍ smějí"
Shoda přísudku s podmětem: s. 182 "Co ty bestie německé VYMYSLELI?", s. 242 (podmětnevyjádřený, v předchozích větách se mluví o jehňatech, nevinných tvorečcích, takže asi lze libovolně zaměňovat:-) "Nedůvěřivě UTÍKALI z její náruče, POBEKÁVALI, ale když VIDĚLY, že jejich matky jsou klidné, NECHALY se laskat."
Velká písmena: s. 249 "Na ostravsku se stávkuje."
neznalost lexikálního významu: s. 178 "Šibalsky se na ni usmál. Vesele a ROZŠAFNĚ na ni vrhl několik vět." Opravdu ten ruský voják mluvil moudře, když v následující přímé řeči "zamlaskal našpulenými rty a řekl: "Až bude po fojně, najdu si děvušku a budeme dělat pc, pc."
I zápis přímé řeči je často nestandardní: s 12 a 13 - pro srovnání nejednostnost zápisu - "Kde se cůráš?" Okřikla mě mamička. X "Můžu Tě dopravit domů?" zeptal se mne.
Při nadšeném listování katalogu KK jsem narazila na vítězku letošního ročníku cen KK a ihned po přečtení anotace jsem musela knihu mít. Očekávala jsem podobnost s Želary nebo Jozovou Hanulí - ovšem velké nadšení tak jako u jmenovaných knih se u mně nedostavilo. Z všech částí se mi nejvíce líbily dva příběhy - Marýny a Josefky.
Knihu jsem měla jen jako odpočinkovou do autobusu. Musím přiznat, že nezapomenutelnou se pro mne rozhodně nestala.
Vítězný titul letošní Literární ceny Knižního klubu "Druhý život Marýny G", což je rodová sága z beskydské valašské podhorské osady pod Kněhyní. Silný ženský prvek je tím hlavním, čím kniha zaujme. Výborná spíše kronika místa, než rodu, která stojí za povšimnutí.
Krásná kniha. Životní osudy žen mě velmi oslovily....těžký život na Valašsku, nádherná příroda a pevné soužití lidí s ní...
Určitě doporučuji, stojí za to si přečíst.
Krásná kniha, úžasně se čte. Hodně si z ní člověk vezme, chytne za srdce. Při čtení jsem srovnávala dětství své a mých dětí. Uvědomila si, jak se za poměrně krátkou dobu změnily vztahy mezi lidmi na vesnici. Jak přes všechny telefony, mobily, internety mají lidé k sobě dál.... není čas přijet autem...není čas navštívit známé.....rodinu.....Dřív se šlo na letmou návštěvu i několik kilometrů a radosti i starosti prožívali všichni společně. Vždy ale byla, a je nejdůležitější pojítkem v rodině matka a na ní záleží, jaký vztah k sobě budou všichni mít.
Kniha je úžasná. Má v sobě hlubokou pravdu a strašně se dotkla mého srdce...možná proto, že sama z Valašska pocházím. Přečtena velmi rychle, přes veselé příhody až k zatlačení slzy došlo....moc krásné, všem doporučuji. V každé době bude pro ženu platit, že její nejvyšší titul je být MATKA. Plně souhlasím a smekám před autorkou.
Kniha sa mi veľmi páčila - mám taký žáner rada + prostredie mojej obľúbenej Horní Bečvy, zhltla som ju raz dva. Krásne vykreslený život na dedine počas svetových vojen.