Druhý život Marýny G.
Vladimíra Klimecká
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399486/bmid_druhy-zivot-maryny-g-l1Z-399486.jpg
4
449
449
Svět žen je vždy jiný než svět mužů. Kronika velké valašské rodiny, v níž projdeme celé 20. století, je psána výhradně z perspektivy žen. Marýna, Růža, Josefka a Fany - kolem nich míjejí československé dějiny se všemi zvraty, propastmi a výšinami, nadějí i rezignací. Obě světové války, osvobození, 50. a 60. léta rezonují ve třech příbězích, čtvrtý je ukotven v naší současnosti. Díky autorčině výraznému talentu vzniká originální, přitažlivý obraz jednoho kraje, jedné země. Novely o čtyřech ženských osudech se postupně splétají do promyšlené románové struktury spojené jedním prostředím. A ačkoli zachycují různá období lidského života i velkých dějin, pokaždé hovoří o fenoménu ženství. Ženy jako hrdinky své doby, bohyně našeho světa.... celý text
Přidat komentář
Mám ráda rodinné ságy viděné z pohledu žen různých generací, tohle bylo přesně moje gusto.
Nádherná kniha,díky které si člověk uvědomí,jak dobře se nám ve skutečnosti žije,jak málo jsme za to vděční a pokorní.
"Žijeme v předokonalé společnosti s absurdními zákony popírajícími život"
Od knihy jsem naopak neočekávala nic a proto bylo pro mne o to vic překvapující její děj.Při jejím čtení jsem se vrátila do mého dětství se vzpomínkou na svou babičku-nar.1892,maminku nar.1922,na pozdější dobu,kterou jsem prožívala sama.Všechno,co paní Klimecká napsala je přesně zachycen život i mých nejbližších.Kdo to neprožil,tak nemůže hodnotit.Prosím nesrovnávejte tuto knihu se žitkovskými bohyněmi!Tato spisovatelka přece nečerpala z tohoto tématu,ale z toho co sama cítila,prožila a znala z vyprávění svých nejbližších.Tento román naopak ukázal jak podobné životy prožívaly ženy v těžkých dobách v různých krajích naší země.Byla jsem tak vtažena do děje,že jsem se z něho vydýchávala v dobrém smyslu až několik dnů.Uvědomila jsem si tu nesmírnou sílu hlavně Marýny a podobných žen,jejich tvrdosti,přitom citlivosti,odříkání a skrývané lásky ke svým nejbližším,pokory spojené s vírou,čestnosti,odříkání-mohla bych jmenovat i jiné vlastnosti,které bohužel v dnešní době schází.Paní Klimecká moc děkuji za velmi krásný zážitek,přinutil mně,abych babičkám ,mamince na hrobě zapálila svíčku a hluboce se jim poklonila za to,co všechno dokázaly a sama se více zamyslím nad sebou,zda i já jsem od nich přijala tyto vzácné vlastnosti. ještě jednou děkuji.
Od knihy jsem čekala úplně něco jiného, bavilo mne na tom snad jen příběh Josefky, kde mi přišlo, že se alespoň něco děje... jinak vcelku jalové čtení. Editor by zasloužil nakopaf pr**l!
Mně se líbila MOC! Mám kolegyni, kamarádku od Beskyd, takže jsem si ráda přečetla o kraji, kde vyrůstala. Někde níže jest, že "jednoduchý jazyk" - to je právě UMĚNÍ psát jednoduše a zbytečně jazyk nezkrášlovat! Toť můj názor. Přiznávám ale také, že poslední část kroniky jako kdyby k těm předchozím už nepatřila. Je to jak z jiného světa... což vlastně i je :-D
Autorka naplánovala na dnešní den výpravu "po stopách Marýny G."
Prošli jsme s ní, a s asi 60 dalšími účastníky výpravy, cestu z centra obce od kostela, až po rodný dům Marýny. Bylo s námi i několik jedinců, kteří si "Růžu", jako starou paní, pamatovali.
Během trasy nám paní Klimecká vyprávěla další příběhy své babičky, tety a maminky, o kterých se ve své knize nezmínila. Bylo to příjemné nedělní dopoledne.
Když jsem knihu četla, říkala jsem si, za co, proboha, ty ceny Knižního klubu dávají? Nechápu osmdesátiprocentní (!!!) hodnocení zde, dle mého názoru se autorka jen svezla na vlně zájmu o Žítkovské bohyně, které jsou tak o dva parníky jinde. Naprosto mě iritoval jednoduchý jazyk, který, aby se neřeklo, byl tu a tam obohacený o prvky nářečí, nepropracované postavy, jednoduché epizody bez nápadu... Málokdy knihu nedočtu, tuhle jsem nedala ani do půlky. Ne, ne.
Další rodinná kronika 20.století. I když se pyšní titulem Vítězný román 18.ročníku Literární ceny Knižního klubu, jde spíš o mozaiku vyprávění, vzpomínek, zpráv, kronik z autorčina rodného kraje spojených do příběhu mnoha postav jedné rodiny. A protože jsou tu jen obyčejní lidé toužící po kousku štěstí, nenajdeme záporné postavy ani hrdiny, prostě všichni poctivě pracují a bojují s nepřízní osudu. Bohužel to vede k tomu, že jsou si všichni podobní a jejich osudy mi splývají.
Z knihy mám velmi rozporuplné dojmy. Začnu těmi negativními: jak již zde bylo zmíněno, kniha takto formálně vypravená do světa je na ostudu. Překlepy, gramatické chyby, nedůslednost - opravdu hanba. Více se rozpisovat nemá smysl, zmiňovali to jiní a jen bych se opakovala. Kniha by rozhodně zasloužila větší zájem editora, takto ji to zbytečně snižuje. Škoda. Ambice víc než velké. A to pozitivní - jednotlivé příběhy byly moc pěkné. Zachytit těžký život na vesnici se autorce podařilo bez patosu a přehnaných emocí, za což jí tleskám. Soustředění na ženské hrdinky mi přišlo vhod a je hrozně smutné celé to poselství knížky: ať je doba jakákoli (první válka, druhá válka, komunistický útlak i současnost), vždycky se lidé chtějí mít líp, chtějí žít jinak, lépe. A i když se mění vnější podmínky, ta vnitřní lidská nespokojenost je asi přítomná napořád...
Jednu hvězdu ubírám za chyby, nechci se opakovat, rozebrali je už autoři jiných příspěvků. Další hvězdu za snižující se poutavost děje. Začátek knihy mě docela nadchnul, čtení jsem si užívala, další příběhy už ale byly méně a méně zajímavé až celé nadšení nějak vyšumělo.
Život plný pokory v horách, naplněný dřinou na polích plných kamení a neúrodné země. Tempo dne, měsíce i roku vám určuje hospodářství a potřeby dobytka a přesto ti lidé dokázali být šťastní, vděční za život a bohabojní. Časy se mění a s nimi i život v horách. Lidé zůstávají uvnitř poctiví a věrní své rodině, ale ten starý svět je nenávratně pryč. Je proto skvělé, že o něm dokáže někdo tak poutavě napsat, protože, jak je napsáno i v knize, až tady pamětníci nebudou, nebude nikdo, kdo by o něm vyprávěl.
Osobně jsem viděla v této knize více než jednu spojitost s Žítkovskými bohyněmi. Kniha mne velmi zaujala a nemohla jsem přestat číst, dokud jsem ji na jeden "zátah" nedočetla. Popisuje příběhy žen, jejich těžké osudy spojené s životem plným odříkání v beskydských vesnicích. Autorka jemně poukazuje na hodnoty, které jsou v životě nejdůležitější, ať vládne "Petr či Pavel".
Jelikož mám ráda historii, velmi jsem ocenila popisy každodenního života na pozadí válek i odlišných uspořádání států, dověděla jsem se detaily, které mi třeba někde jinde unikly. Kniha ve mně zanechala hluboký dojem a působila jako pohlazení. Jen škoda, že je v ní docela dost gramatických chyb (a ne, není to nářečí, to umím poznat a rozlišit).
Moc dobrá knížka. Psána se znalostí krajiny i psychiky valašských žen, navíc poutavě. Nevím, jak osloví nejmladší čtenáře, ale já si ráda početla o kraji, který dobře znám. Mám ráda Glazarové Advent, Lidovou stravu na Valašsku, valašské pověsti a samozřejmě frgále a slivovičku taky:) - čili je to kniha přesně pro mě. Doporučuju všem, koho zajímá historie Valašska a denní život obyčejných lidí.
Také její první kniha - Poturčenec - není špatná. Odehrává se na Jižní Moravě, kde teď autorka žije. Popisuje příběh z období tureckých válek. Krutá doba a těžký život obyčejných lidí, tak jako příběhy Marýny z Horní Bečvy.
Příjemné oddychové čtení, milá a pohodová kniha. Z kraje žítkovských bohyní, psána místním nářečím, což dáva knize větší autentičnost. Příběhy obyčejných lidí na pozadí dramatických událostí 20.století, které se hrdinů dotknou jen tak mimochodem. Žádné velké drama ani zvraty se nekonají, životy lidí se řídí přírodními zákony a snahou o přežití v drsném prostředí hor a běh událostí je psán formou kroniky ze života jedné rodiny. Také se mi nejvíc líbil první příběh.
Milá knížka, jen poslední část ze současna se mi tam moc nehodila, i když je jasné, že do kroniky patří.
Rodinná sága. Nejpropracovanější je osud první generace. Fascinovalo mě,jak rychle se ve 20.století změnil svět.