Druhé město
Michal Ajvaz
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/6718/bmid_druhe-mesto-9eM-6718.jpg
4
476
476
Osamělý hrdina knihy narazí v antikvariátu na knížku psanou neznámým písmem a přinese si ji domů. Tím začíná dlouhé hledání neznámého města, z něhož kniha pochází a jež žije v podivné symbióze s Prahou, na jejích okrajích a na rubu známých prostorů. Vypravěč prochází Prahou za noci, kdy druhé město ožívá, setkává se s jeho obyvateli, svádí boje s jeho zvířaty, uniká před zbraněmi obránců druhého města, sleduje jeho slavnosti a debatuje s jeho kněžími. Přitom se stále snaží porozumět smyslu města, které se před ním rýsuje, a proniknout do jeho středu, který před ním uniká.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha asi nebyla napsaná pro mne. Buď jsem na ni ještě nedozrál, nebo jsem na ni už příliš zfotrovatěl. Topil jsem se v záplavě slov, které leckdy v prvním řádu nedávaly smysl. Unavovaly mne neustálé zabíhavé pasáže, nad kterými se možná jiní čtenáři rozplývají a nechávají naplno proudit svoji fantazii. Ale myslím, že na Druhé město nikdy nezapomenu, sice mne trochu minulo, ale i tak zasáhlo. Třeba budu jednou mít potřebu se k němu znovu vrátit. Teď jsem ale rád, žë už ho mám za sebou:)
Michal Ajvaz
DRUHÉ MĚSTO
U okraje stolu ležela rozevřená silná kniha; na toto místo obrazu dopadal pruh světla z vedlejší místnosti, a tak jsem mohl přečíst text na jejích stránkách: byla to Odysseia a byl v ní tužkou podtržený verš "ó moi egó, teón aute brotón es gaian hikanó?" - v zemi jakých lidí jsem se to, proboha, zase octl? -, vedle na prázdném okraji stránky bylo tužkou drobným písmem připsáno: "Po dlouhá léta napjatá tětiva úzkosti se zadrnčením praskla, když se ve své zlaté masce, zářící jedovatými odlesky nočních světel, nečekaně zjevil Ten, který k ránu zpívá ve skříni."
Štítky knihy
Praha surrealismus magický realismus rozhlasové zpracování absurdno
Autorovy další knížky
| 2005 |  Druhé město |
| 2011 | Lucemburská zahrada |
| 2008 |  Cesta na jih |
| 2004 | Prázdné ulice |
| 1997 | Tyrkysový orel |
Po Prázdných ulicích zklamání. Ajvaz je lepší v poloze romanet, jeho filozoficko-surrealistické myšlenky jsou sice bezbřehé podobně jako jeho fascinace moři, ze kterých se zrodila města a vzájemně prokvétají, ale přece jen čeho je moc, toho je příliš. Kde se v Prázdných ulicích krotil a příběh byl prioritní, zde je příběh utopen ve spoustě květnatých slov a nečekaných přirovnání, která sice svědčí o surrealistické fantazii autora, s níž na věci pohlíží jako na symboly, jež je možné rozluštit a najít jim nový, prvotnější obsah. Ale být utopen v takové fantazii nemusí být pro každého příjemné, a patřím mezi ty, kteří by raději záchranný kruh a trochu pevnější půdy pod nohama.