Dopisy na konec světa

24.04.2016

Uf. Taková psychická nakládačka. Krásný příběh o dospívání - o tom jak nás ovlivňují životní zkušenosti, jak se vyrovnáváme se ztrátami, s tím co mohlo být, ale nebude, protože minulost nemůžeme změnit.. Laurel mi je blízká svým mimoňským chováním. Tím jak si všímá nepatrných detailů - trčících nitek ze záclony, spadlé řasy na Skyeově obličeji, kapek vody na listu uschlé květiny.. Líbilo se mi propojení jednotlivých forem umění - hudby, filmu, knih. To jak ovlivňuje naše myšlení, vnímání světa..

Laurel je přemýšlivá, citlivá, milující. Postupně zjišťuje jak byla její představa o sestře naivní, že nikdo není dokonalý a každý máme své chyby. Snaží se být stejná jako její sestra, nakonec však pochopí, že nejodvážnější jsme tehdy, když jsme sami sebou. Nejsilnější jsme ve své zranitelnosti. Protože jen tehdy, pokud dokážeme lidem kolem nás ukázat své pravé já, můžeme být opět volní.

Knihu bych doporučila lidem co mají rádi filozofii a upřednostňují psychologii postav před dějem. Děj sice není úplně upozaděn, ale komu nesedne postupný psychologický rozvoj Laurel.. bude se nejspíš nudit a tudíž celkové hodnocení bude spadat do průměru.

4,5 *

03.04.2016

Dopisy na konec světa není typická young-adultovská kniha. Nenachází se v ní žádný otravný milostný trojúhelník - romantika jako taková je tam jen velmi okrajově a nemá ten klasický teenagerský nádech. Žádné "já sem tak ošklivá a on je tak hezký, nikdy by se na mě ani nepodíval, ale nakonec do mě vlastně byl zamilovaný celou dobu." Nope nope.

Laurelin středoškolský život také není malovaný jen v růžových barvách, vše má realistický nádech. Dellaira nic nezkrásňuje a píše věci tak jak jsou - ať už to je alkohol, drogy nebo i smrt. Jediná věc co v knize byla zidealizovaná, byla May. Na začátku to podle Laurelina vyprávění vypadalo, jako by May byla svatá a chodila po vodě, ale jak příběh pokračuje, tak můžeme vidět, že opak je pravdou.

Z počátku jsem váhala, jestli to stojí za to číst. Dopisy mrtvým? To bude blbost, říkala jsem si. Ale když se mi naskytla příležitost si knihu přečíst, tak jsem po ní sáhla. A udělala jsem dobře. Kniha byla naprosto skvělá. Dellaira spojuje krásně psaný text a poutavý příběh v netradiční formě dopisů.

Celá recenze na: http://marketacte.blogspot.cz

31.03.2016

Možná až moc temná kniha pro mladé...
Osobně se mi nelíbí, že hlavní hrdinka je až taková rebelka bez příčiny i když s příčinou. Mladým čtenářům to tak může ospravedlňovat jejich chování, ale dost mravního kázání, vždyť jsem na střední byla stejná! Forma dopisů není tak originální, jak by se zdálo. Dopisy jsou v podstatě takový deník s přesahem, takže někdo, pro koho je wikipedie druhy domov, si určitě rád doplní znalosti o mrtvých osobnostech. http://monamarsalovacte.blogspot.cz/2016/04/dopisy-na-konec-sveta-ava-dellaira.html

26.03.2016

Nenadchlo mě to. Přišlo mi to o ničem. Forma dopisů mi nevadila ale myslela jsem že to bude napsané jinak. Jako že jich tam bude pár a ne celá kniha.
Téma je ale dobré trochu jako v Nebe je všude a ta se mi líbila mnohem víc. Škoda. Co ale nemůžu vytknout je obálka. Ta je překrásná.

23.03.2016

Skvělá, přemýšlivá kniha.

16.03.2016

Tak koukám, že se s většinou z vás neshodnu.
Na začátku zjistíte, že hlavní hrdinka přišla o sestru. Formou dopisů, pak postupně odhalujete okolnosti. Akorát ty dopisy jsou "dopisy". Spíš než dopisy to je prostě deníček. Zaměňte "milý Kurte" za "milý Deníčku" a ani vám to nebude připadat divné. Asi proto mě to tak zklamalo.
Námět se mi líbil, ale když to porovnám s jinými knihami na podobné téma, dost to za nimi zaostávalo. Navíc forma dopisů (nebo sms, e-mailů) mě z nějakého důvodu nevyhovuje. Není to záležitost jen téhle konkrétní knihy, mám s tím problém všeobecně.
Radši si přečtěte Poslouchej! a nebo Proč? 13x proto.

15.03.2016

Naprosto úžasná kniha. Dojemný, neobyčejný příběh. Psaná formou dopisů určených slavným osobnostem, čímž byla ještě zajímavější. Skvěle se četla.

15.03.2016

Co k tomu celému říct? Opravdu dojemný příběh.

13.03.2016

Kniha psaná formou dopisů, určitá podobnost s knihou Ten, kdo stojí v koutě, tu je, přesto má kniha co nabídnout. Smutný, dojemný příběh, hledání sebe sama v minulosti i přítomnosti. Laurel mi byla sympatická, dospívání je období těžké samo o sobě, natož při smrti blízkého člověka. Ta zasáhne téměř každého a každý se s touto ztrátou vypořádává jinak...

04.03.2016

♥Kniha se mi opravdu moc líbila a dobře se četla. Hlavně se mi líbilo, že byla psaná jinak než většina ostatních knih - formou dopisů. ♥
Ale jak už tady mnoho lidí psalo, Laurel byla až trochu moc posedlá svojí sestrou, trochu posedlosti ubrat a přidala bych tu pátou hvězdu.

01.03.2016

Kniha se mi moc líbila, námět jak byla psaná v dopisech mě uchvátil, nic předtím jsem takového nečetla. Jednu hvězdičku jsem ubrala za to, že se mi nelíbilo, jak se Laurel pořád zmiňovala o své sestře May. Na mě jí tam bylo až příliš moc, chápu, že byla na své sestře závislá, byla její vzor atd. Zezačátku, jsem si to nepřipouštěla, ale ke konci mi to prostě vadilo.

Kniha byla čtivá, hezky se četla. Hlavně se mi tam líbily myšlenky a básně.
Doporučuji k přečtení.

27.02.2016

Mám ráda Janis, Kurta i Rivera Phoenixe, takže z tohoto důvodu bylo pro mně rozhodně potěšením knihu číst, ale nechytla mě tolik jako třeba některé jiné z tohoto žánru viz. Nebe je všude nebo Dám ti slunce.

23.02.2016

Když si vezmu, že tohle nemělo být klasické vyprávění, ale spíš zpověď holky, co utrpěla ztrátu, je to dost dobrá kniha, ale člověk musí mít při jejím čtení trpělivost, protože v ní nenaskakuje jedna událost na druhou. První hvězdička je právě za to, příběh je neuvěřitelně uvěřitelný i když místy trochu naivní, druhá za podání příběhu dopisech, a třetí za to, že dopisy byly adresované mrtvím lidem, které také obdivuju. Ale jinak je to zjevná napodobenina knihy Ten, kdo stojí v koutě, jen trochu otevřenější.

21.02.2016

Byla až moc posedlá sestrou..

13.02.2016

Na mě kniha velmi zapůsobila... Místy byla úsměvná, veselá, plná života a záhy z ní až ledově mrazilo...
Trošku jsem se bála, jak mi sedne styl psaní v dopisech, ale při čtení jsem si formu ani neuvědomovala. Pěkně mi splynuly v celek, který byl velmi poutavý, děsivý, plný přátelství a zároveň smutku. Bylo fajn vyhledávat si další informace o lidech, kterým byly dopisy věnovány, nebo poslouchat zmíněné písničky.
Z knihy jsem si vzala opravdu hodně, ať už citátů či myšlenek... Ale upřímně jsem ráda, že jsem nikdy nikoho takhle neztratila...

12.02.2016

Pan Chbosky je Avin kamarád a učitel, což vysvětluje proč je to tak okatě podobné Charliemu. A asi hlavně za to strhávám body. Ale kniha má co říct, některé myšlenky jsou hezky vyjádřené a v šestnácti bych taky hodnotila jinak.

Ani jsem nedočetla, kniha mě nebavila po pár stránkách. :(

11.02.2016

Právě jsem přečetla něco úžasného. Všechna slova vděku, radosti, obdivu a pocitů nechám do recenze. ;) ♥♥♥

08.02.2016

Krásná knížka, myslím ,že doopravdy ji může pochopit jen někdo kdo někoho ztratil. Krásně napsaná.