Ke dnu
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330755/bmid_ke-dnu-fwR-330755.png
4
930
930
V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu.... celý text
Přidat komentář
První knížka od této autorky, Děj mi připadal příliš chaotický. Ale číst se to dalo.
Za úvodním dílem - románem Do tmy příliš nezaostává. Velmi povedený vstup, nápadité zápletky, napětí, nové postavy, výborné lokace, snaha o mystifikaci, více dějových linek. Popravdě, ve spletitém románu jsem se často ztrácel, čímž zájem o děj opadával. Předchozí román byl mnohem sevřenější, jednotnější a tím pádem i čitelnější. Závěr však překvapil natolik, že jsem ochotně pozměnil hodnocení. Bolavá prostě umí.
Ponurý, temný příběh o osudech lidí žijících vedle sebe v městečku. Autorka si zaslouží pochvalu za skvělý popis okolí, úplně jsem cítila zatuchlost bažin, zápach z drůbežárny a viděla jsem před sebou mlhu, která se okolím vinula. Nejen zajímavý osud obyčejné matky samoživitelky Milady a její dcerky Aničky, také návrat Hany, která se do městečka vrátí po dlouhých letech a vylíčení dalších osudů. Dobře vykreslené vztahy mezi zúčastněnými. Za mě povedené, ač ne úplně pozitivní, čtení.
Mám rozporuplné pocity. Kniha je dobře napsaná a jako audiokniha skvěle zpracovaná. Ale hodně postav, musela jsem se moc soustředit, abych se neztrácela. Drůbežárny jsou dokonale popsány, život lidí na maloměstě taky . Ale život je sice velmi tvrdý,ale jsou i světlé momenty . Pro mě jich tam mohlo být více. Škoda že zůstalo neobjasněno hodně otázek. Těžko si některé věci domyslet. Kdo má rád ponurou atmosféru,ten si ji tady užije dost.
Temná kniha plná postav. Všechny postavy až divné, ale autorkou precizně zpracované. Občas jsem byla zmatená, o kom to vlastně čtu, kdo ke komu patří.
Krásná kniha. Jediné co bych vytkla je útlost knihy. Úplně mě mrzelo, že jsem na poslední stránce. Těším se na další autorčin literární počin!
Temné, syrové, ponuré, ale zajímavé. Proplétající se životy hlavních protagonistů, náhledy na jejich životní osudy a nečekaná rozuzlení mě hodně přitáhly. Vřele doporučuji.
Kniha Ke dnu se mi nelíbila tolik, jako kniha Do tmy. Příběh mi připadal takový roztrhaný, neucelený. Závěr také moc nepřekvapil a na úplném konci mi přišlo trochu absurdní, co Anička našla na chodníku. Trochu mi to připomínalo knihu Anežka Viktorie Hanišové, a to v tom, že autorka v některých situacích a chování postav ukázala, jak to vypadá, když je všechno špatně. Příběh byl ale celkově čtivý a atmosféra dobře vykreslená.
Ano, je opravdu jiná než autorčina prvotina.
Tentokrát neucítíte vůni bylin, ale zatuchlé bahno močálu, vlhkou mlhu a smrad drůbežárny. Připravte se na to a počítejte s tím.
Prožijete lidské příběhy plné bolesti, smutku, opravdovosti. Většina hrdinů není sympatická, potýkají se svými duševními problémy a schovanými strachy. Ale jsou tak skuteční, uvěřitelní. Slizký reportér, hnusné sestřičky ve strachovské nemocnici, bláznivá babka Bartáková s prázdným kočárkem, tvrďácká Milada se svými kuřecími šichtami, vystrašená Hanka s barevnými dny i malá Aňa se svými kamínky a hřebenem.
Jak to dopadne? Kdo z nich si sáhne až dno, kdo se dokáže odrazit a koho dno nepustí?
Skvělé, doporučuji!
Obě knihy, Do tmy i Ke dnu, hodnotím vysoko, protože obě mě vtáhly do své ponurosti stejnou silou. Ke dnu - zmar a beznaděj, listopadový, mlhavý a ponurý čas promítnutý do lidských duší.
Když jsem přečetla obě knihy od Viktorie Hanišové, přišlo mi, že mám z četby od stejného autora málokdy tak rozdílný dojem. A je to tu zas.
Jako kdyby Ke dnu psala jiná autorka než Do tmy. Tentokrát mi příběh přišel jako takový mix. Co bylo v předchozí knížce sevřené do dechberoucího ohraničeného celku s přesně dávkovaným napětím, přesahujícím do neuchopitelného tajemna, v Ke dnu oscilovalo mezi čtivým, ale celkem obyčejným líčením životaběhu několika různě propojených osob, a dramatickým popisem přírodních scenérií (což autorka bezpochyby umí) s četnými náznaky tajuplných okolností, které ale, jak se ukázalo, neměly nakonec žádné opodstatnění ani vysvětlení. Je asi hrozně těžké, překonat něco tak mimořádného jako Do tmy. A možná je na vině, že automaticky očekáváme to stejné. Ale ode mě tentokrát tři...
Od autorky jsem v minulém roce četl knihu Do tmy. Pokud porovnám knihu Do tmy s knihou Ke dnu, tak se mi více líbila kniha Do tmy. Kniha Ke dnu volně navazuje na knihu Do tmy.
Dlouho jsem zvažoval, jak knihu ohodnotit. Knihu bych hodnotil průměrně. Líbily se mi úseky mystičnosti, vzpomínky do minulosti, v závěru knihy mne mrazilo po celém těle a také mne překvapilo jedno odhalení. Bohužel mne nebavily a nudily některé scény, např. první adventní nákupy, návštěvy z povinnosti a další. V závěru knihy jsem očekával dovysvětlení některých událostí.
S vedlejší postavou - divnou Ludmilou jsem se ztotožnil v tom slova smyslu, že má ráda zpěváka Karla Gotta.
Chválím přebal knihy, který se povedl. :)
Deset hvězdiček za atmosféru. Úplně jsem ten jižanský zapadákov měl před očima. Příběh trochu roztěkaný, dost postav na tento relativně kratší rozsah. Zpočátku jsem se domníval, že tam půjde o vyřešení té mrtvé z močálu, ale to se ukázalo jako omyl. :) Stejně tak další příběhy tak nějak neukončené. Ale to je návnada na další autorčinu knihu, jak jsem se dozvěděl. Tak se těším.
Prvú polovicu knihy som si myslela, že pôjde o pokračovanie Do tmy a keď som sa tejto myšlienky vzdala, bolo už pre mňa neskoro. Kniha je napísana veľmi dobre, postavy žijúce v malomestskom prostredí boli tiež zaujímavé, no mala som pocit, že som len tak na chvíľku nakukla do ich životov cez medzeru v dverách a potom sa tie dvere zatvorili.
Ze začátku trochu rozpaky, myslela jsem, že mě to nebude bavit jako Do tmy, ale nakonec jsem četla a četla, až jsem se divila , že je konec. Ale zdál se mi trochu otevřený, možná autorka chystá pokračování. Pro někoho asi trochu ponuré, ale mám pocit, že v některých vesnicích, kde je třeba vysoká nezaměstnanost nebo neutěšená krajina, podobný zmar je. Já spíš obdivuji, jak autorka dokáže všechno tak sugestivně popsat, že jsem si chvílemi připadala , jak stojím sama u pásu v drůbežárně nebo se topím v bažinách.
Štítky knihy
česká literatura tajemství maloměšťáctví vztahy psychické problémy psychická traumata jižní Čechy rozhlasové zpracování Vodňany Magnesia Litera
Jak řekla moje kamarádka, kniha je civilnější než "Do tmy". Ze začátku jsem se musela zorientovat v postavách, pak už příběh běžel.