Ke dnu
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330755/bmid_ke-dnu-fwR-330755.png
4
928
928
V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu.... celý text
Přidat komentář
Druhá próza Anny Bolavé dle mého ani o trochu nezaostává za předchozím románem Do tmy. Ač nejsem na rodinná dramata, Ke dnu jsem téměř nedokázala odložit. Užila jsem si krásný jazyk, živé dialogy, intenzivní pocity i zvláštní mrazení, které kniha zanechává.
Čtení je jako koncentrovaná melancholie a zůstává smutek, který se nechce pustit ani dávno potom, co jsem knihu dočetla. Ač je v příběhu mnoho tajemných chvil, poetiky, neurčitosti a snad i různých druhů šílenství, postavy jsou neuvěřitelně opravdové. Žijí a dýchají a není možné s nimi jejich bolesti, strasti (i tu trochu radosti, která se vzácně objeví) neprožívat naplno.
Intenzivní a silný zážitek, který dokáže uvrhnout čtenáře do depresivních pocitů a husté mlhy klidně na celý víkend.
Tato kniha se mi četla snadněji než Do tmy. Ale ani u jedné nemůžu autorce upřít výborný cit pro popis emocí a situací. Po přečtení jsem měla chuť jít to zkusit do drůbežárny, stejně jako sběr bylin. Těším se, až autorka vydá další knihu.
Dala jsem si trochu času, abych získala odstup od prvotiny "Do tmy" a nebyla tolik ovlivněna tímto počinem.
Ke dnu je opět psána nádhernou češtinou, je to krása obdivovat svůj rodný jazyk. K příběhu samotnému - ano, volně navazuje na osudy hrdinů první knihy, ale vůbec nevadí, pokud čtenář nezná knihu Do tmy (nicméně je ochuzen o tzv. "spojlery"). Autorka rozehrává osudy několika hrdinů, jejichž životy jsou více či méně propleteny. Velmi dobře balancuje mezi jednotlivými postavami, odkrývá střípky z jejich života, realitu, nesplněné sny, každodenní pinožení, závist pro nic, traumata z dětství, aby je nenásilně ponechala svému osudu a čtenáře navnadila dozvědět se o nich mnohem více. Pro mě je tady už ALE - je to skvělé, obdivuji - toliko osudů vměstnat do tak útlé knihy. Anna Bolavá je skvělá vypravěčka, ale pro mně osobně všechny nedokončené a slibné dějové linie jsou ztrátou, některé hrdiny bych bez lítosti postrádala. Po dějově "nadupané" sběratelce bylin je pro mě kniha trochu zklamáním. Dala jsem jí svůj název "Pod povrchem", rozhodně stojí za přečtení, ale nestáhla mě ke dnu.
Vynikající kniha. Perfektně vykreslující vztahy na malém městě. I když já osobně jsem tam pořád hledala vůni bylinek. A nenašla. Ale i tak se těším na třetí knihu této výjimečné autorky.
Precizní popis všedních životů na maloměstě křížený s absurdní groteskou a detailním psychologickým dramatem. Přesně odposlouchané každodenní dialogy, vynikající práce s jazykem a budování napětí. Přes neobvyklost zápletek popis tak ukázněný a prostý, že i u těch nejméně pravděpodobných se zdá, že se musely stát.
Většinou takové knihy, kde se pitvají vztahy nečtu, ale autorka mě přesvědčila o svém talentu u knihy Do tmy. Proto jsem očekávala, že i tato mě vtáhne. Oceňuji lehkost a především vtip, kterým je kniha podaná. Taky mě neskutečně bavila ta místa, kde se do děje přidala mlha, která zvýraznila lehce ponurý děj.
Nicméně bylinky jsou mi bližší než již zmíněné pitvání vztahů, proto hodnotím třemi hvězdami.
Opět nádherná kniha, přečtená jedním dechem. Opět mi bylo líto, že už končí. Autorka má velký dar tak poutavě psát o vlastně běžných životech, tak mistrně vytvářet atmosféru, která je velmi ponurá a depresivní, ale stejně nakonec vyzní tak nějak krásně. Bolavě krásně..
Tato kniha rozhodně měla v osudu být skvělá... Co by taky nebyla, když autorka napsala "Do tmy", knihu která svým obsahem a stylem psaní vybočila ze všech dosavadních standardů... "Ke dnu" je trošku jiná a přesto trošku stejná... Má hodně postav, hodně linek, ale i hodně napětí, zvratů a překvapení... Neváhejte!
Kniha má zvláštní kouzlo. Postavy se mi všechny zdály vhodné k návštěvě psychiatra. Ne ve zlém. Trochu zmatku v postavách, jak se vše odkrývá postupně a člověk dumá, kdo je kdo. Ale to patří k odkrývání a vlastnímu zážitku z knihy. Za mě jedna z kvalitních knížek, které mohu jen doporučit.
Zase mam o cem premyslet, jako prvni kniha i tahle zustane dlouho v hlave..Neni to pokracovani Do tmy v pravem slova smyslu, vraci se na stejná mista, ale nejde do nitra jedne osoby, naopak rozjizdi pribehy vice postav s realistickymi popisy jejich postupneho klesani ke dnu.. postav mozna presprilis, avsak kniha ani dej neupada, stale vas drzi ve strehu..tesim se na dalsi autorcin pocin
Každý si nese své břímě... Jde o to jak. Zda s noblesou, zda si ho nadlehčuje a nepřipouští, zda je mu poučením. Nebo ho nechává ztěžknout a narůstat a nemá vůli se ho zbavit. Nebo se dokonce odhodlá pomoci těm ostatním nosičům břemen. Odhalí ta jejich závaží a kousek je poponese s nimi, pomalu usypává, až se stanou jen varujícím závažíčkem.
Krásná kniha o koncentraci svérázných lidí. A jejich břemenech, se kterými téměř srostli.
Další skvostný román od Anny Bolavé. I zde dokázala, že svým vytříbeným jazykem, vnitřními i vnějšími dialogy vystihující psychologii všech postav a hlubokým poselstvím patří mezi nejlepší české spisovatele současnosti. Obálka je zpočátku hádankou, s blížícím se koncem se vám však všechny symboly rozkryjí.
Ale neodpustím si... Když mám nyní srovnání, spíš než klesat Ke dnu, raději se stulím Do tmy...
Někdy moc spletitý děj, trochu jsem se ztrácel v postavách, ovšem naprosto brilantně napsáno, tíživá atmosféra by se dala krájet, špička české prózy!
Ano, opět se to čte nádherně. Tentokrát jsem nemohla číst jedním dechem, neměla jsem tolik času, ale kdykoliv jsem se ke knize vrátila, přívítala mne jako starou známou - prostě se krásně vplouvá zpět. Takovouhle mozaiku lidských myslí najdete málokde. A ty popisy vody, tmy, ta tajemství, kdy nevíte, jestli je dotyčný blázen nebo zvláštní bytost. Nádhera. Anna Bolavá je za mě současná jednička mezi českými autorkami.
Příliš velká koncentrace psychicky vyšinutých jedinců na metr čtvereční. Navzdory tomu (a stejně jak Do tmy) se čte jedním dechem a člověk chytá slůvka a náznaky jak všem těm skutečně nevšedním postavám porozumět
Z provoněné letní tmy mě to Anny bolavo nemilosrdně hodilo na dno... na dno lidské společnosti... do bažin lidských myslí... a že mi v tom vymáchala čumec jak se patří... nečekala jsem takové ponuro... ano, i první příběh, kdy se vydáváme Do tmy si s depresí potykal, ale měl v sobě takové zvláštní voňavé vesnické kouzlo... tady se bohužel mlelo dvanácté přes patnácté a já nestačila vytáhnout nad hladinu ani jednoho z nich, natož sebe... ale i tak, díky bohu za tyto české dary a jsem zvědavá na další bolavý počin!
Je to bolavé, napínavé, realistické i magické čtení... o životě na malém městě, o různých rodinách a několika ženských osudech, i mužských a dospívajících. Moc se mi to líbilo, více než prvotina - je tu nová česká autorka, která umí.
Pro mě první kniha od této autorky. Určitě jsem ráda, že jsem si ji koupila. Nic veselého to teda není a občas jsem se ztrácela v Haně a chybělo mi tam dovysvětlení některých příběhů z minulosti. Každopádně kvalitní čtivo až z něj mrazí :)
Štítky knihy
česká literatura tajemství maloměšťáctví vztahy psychické problémy psychická traumata jižní Čechy rozhlasové zpracování Vodňany Magnesia Litera
Tak útlá kniha a kolik se do ní vešlo lidských osudů, kolik různých postav, tak rozdílných a tak krásně vystižených , že jsem si každou z nich dokázala představit a zaujat k ní postoj, ač vše bylo tak stručně, úsporně popsané snad jen v náznacích . Soucítila jsem a bála jsem se s nimi, jako bych i já byla tam blízko té řeky před jejímž proudem a hlubinou neutečeš, jako bych šla tím močálem, cítila jsem strach , úzkost, pach bláta. A postavy byly tak skutečné, jejich úzkosti, strach o blízké, vylíčená tělesná bolest a smutek , jakož i vzácné chvíle kdy pocítily úlevu a radost jsem vnímala až do morku kosti.
Tak tuhle knihu si přečtěte a čtěte pomalu , protože někdy opravdu jen náznak, pohyb, posunek, vystihne posun děje či změnu vztahu či stavu. P.S. Nečte se snadno, ale po dočtení jste strašně rádi, že jste se s tou knihou neminuli. O krásném jazyce tu již byla zmínka.