Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528420/bmid_dny-v-knihkupectvi-morisaki-657e2f3e25610.jpg
4
133
49
Hlavní hrdince Takako její přítel najednou oznámí, že chystá svatbu s jinou ženou. Zlomená Takako se doma trápí a nevydrží v práci neustále potkávat bývalého přítele a jeho snoubenku, tak dá výpověď. Svůj smutek řeší spánkem až do dne, kdy obdrží telefonát od strýčka Satorua. Neviděla se s ním od dětství a on jí teď nabízí, aby mu pomáhala s provozem knihkupectví Morisaki. Takako odjíždí do Tokijské čtvrti plné knihkupectví a antikvariátů, potkává nové přátele a zjišťuje, že knihy nejsou tak úplně k zahození... Strýček Satoru už pět let neslyšel o své manželce Momoko, když se tato jednoho dne zjeví před jeho knihkupectvím. Zdá se, že je vše opět v pořádku, ale Takako musí do jejich vztahu zasáhnout, aby zjistila, proč vlastně tehdy Momoko zmizela. A hlavně – proč se zrovna teď vrátila?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , KontrastOriginální název:
森崎書店の日々 (Morisaki šoten no hibi) , 2010
více info...
Přidat komentář
Možná je to tím, že opravdu nejsem zvyklá číst japonskou literaturu, ale chtěla jsem to pro jednou zkusit, a kniha která má necelých 150 stránek mi neměla zabrat příliš času... Omyl. Strávila jsem s tou knihou čtyři dny, protože byla opravdu uspávací a nevydržela jsem jí číst dlouho.
Nápad je moc pěkný, při čtení se ocitneme v největší čtvrti knihkupectví v Japonsku, což samo o sobě oznamuje úžasnou atmosféru.
Hlavní hrdinka je ale tupá jak já ve tři ráno, vedlejší postavy nemají absolutně žádnou hloubku a celkový dojem z knihy je tak matoucí, že bych jí snad byla radši nečetla vůbec. Ano, je to krátká kniha, kdo by čekal pořádný příběh, a možná to bylo překladem, ale bylo to tak klišé, tak nezáživné, tak prvoplánové, že se člověk prostě jen nudil. Škoda...
Od této knihy jsem měla celkem velké očekávání, ale jsem trochu zklamaná. Kniha má 144 stran takže je to taková jednohubka. Příběh se čte dobře, rychle, ale pro mě to bylo spíše jak pohádka než román. Na příběhu se mi nejvíce líbilo prostředí, kde je jedno knihkupectví vedle druhého a každé jinak zaměřené úplně jsem si představila sebe jak bych se tam chtěla po takové ulici projít. Ale jinak mě příběh asi nezaujal tak, abych si pořídila pak další díl.
Tato kniha mě bohužel dost zklamala. Nějaké japonské autory už jsem četla a chápu jejich odlišnou kulturu, jinou výchovu a z toho pramenící, pro mě těžko pochopitelné reakce na různé situace. Ale toto bylo na mě až příliš jednoduché, jako by psal žák základní školy. Hvězdičku přidávám za dokonalou obálku, i když trochu zavádějící, protože kočka se tam neobjevuje ani náznakem :)
Miluju japonskou kulturu, takže mě ani knížka tohodle typu neurazi. Jednoduche a ctive, navíc ta ulička plna antikvariátů a knihkupectví opravdu existuje (googlila jsem si to ). Těším se na další ! Skoda, ze taky nemám strýčka vlastnici antikvariát :-)))
Druhá knížka co jsem četla od Asijského spisovatele, první byla Kocour, který zachraňoval knihy od Soseki Natsume, přišlo mě že mají zajímavý styl psaní. Knížka mě v určitých místech připomínala knížku Sejdeme se v knihkupectví. V knížce byly odkazy na jiné japonské autory, ráda si od nich něco přečtu.
Moje první zkušenost s Japonskou literaturou a teda kniha mě vůbec nezaujala, nebavila mě. Téma se mi ze začátku zdálo dobré, ale bohužel nenaplnilo potenciál, co kniha měla.
Japonskou literaturu srovnávám a hodnotím jen v rámci japonské literatury a zjišťuji že se do naší překladové literatury dostávájí jen ty slabší kousky, mnoho opravdu dobrých je opomíjeno. Tato kniha není vyloženě špatná ale strašně plochá a v brzku na ní zapomenete, což z celou řadou jinych japonských knih napříč časem nemám.
Dny v knihkupectví Morisaki
"Neboj se mít někoho ráda. A když někoho budeš mít ráda, tak chci, abys ho měla ráda pořádně. I kdyby ti nakonec ublížil, nezavrhuj lásku úplně. Bojím se, abys kvůli té špatné zkušenosti nepřestala milovat. Láska je úžasná věc, na to prosím nezapomínej."
ČAS PRY HOJÍ VŠECHNY ŠRÁMY. NENÍ TO PRAVDA. NĚKTERÉ RÁNY SÁM VYLÉČIT NEDOKÁŽE.
Čas v tomto příběhu pomalu plyne v krámku plném knih. Takako však nemá ke knihám vztah, stejně tak ho nemá i ke strýčkovi. Ocitá se zde po rozchodu s přítelem a pomalu začíná objevovat jejich kouzlo, stejně jako začíná poznávat lidí, kteří zde pravidelně přichází.
Strýčka Satorua kdysi opustila žena a ta se vrací. Ale proč? Co se tenkrát stalo?
Kniha mě dvakrát uspala. Nelze jí však upřít to, že se jedná o milý příběh, je opravdu krátká, ale čekala jsem od ní asi více.