Divoký kluk
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403906/bmid_divoky-kluk-wfB-403906.jpg
4
206
57
Knížka bezprostředně spojená s italským bestsellerem Osm hor. Spojuje v sobě deník, filozofickou meditaci, ale stejně tak i cestovní zápisky. Tento příběh v nás vyvolává otázky po smyslu samoty, přátelství a vztahu k okolnímu světu. Protagonista novely je osamělý třicetiletý muž. V dětství si vytvořil silné pouto k přírodě, které mu teď však chybí. A tak znenadání učiní radikální změnu: Pronajme si horskou chatu ležící ve výšce kolem 2000 metrů a začne tam žít život, o kterém vždycky snil. Život v téměř absolutní samotě, narušované leda několika málo místními lidmi, život ve společnosti zvířat a knih. Tak se mu podaří znovu objevit své vnitřní já a pochopit vztah člověka k přírodě… Dílo přímo odkazuje na slavné práce takových autorů, jakými byli Henry David Thoreau nebo John Muir.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Odeon
Originální název:
Il ragazzo selvatico , 2013
více info...
Přidat komentář
Za mě moc fajn oslava jak života v horách, tak útěku do hor za restartem. Představovala jsem si jak "uvnitř tohoto příběhu" autor psal svých Osm hor.
Protkáno úctou k domu jako reálnému příbytku i pobytu fantazie, navazováním vztahů, sebevnímáním, ale hlavně obrovskou úctou a citem pro horskou přírodu v každém detailu.
Knihy..slovo..tvořivost..zákoutí necitlivosti k přírodě....naťuknutí vztahu s otcem.
Vše celkem křehkým, jemným a pomalým, ale i úsporným způsobem kde žádné slovo není navíc.
ALE viděno z druhé strany - na Osm hor tato kniha jistě nemá; i přesto, že je zcela jasné, že vnitřní svět i bolístky z dětství mají v tomto příběhu svůj vývoj . . .
Doslov je osobním vyznáním autora Návratu Krále Šumavy.
4/3
Nějak jsem to čtení přetrpěla. Kniha nebyla úplně k odložení, ale asi to zkrátka nebyl šálek mé kávy. Mám raději méně lyrické knihy.
Tak jako Osm hor i tato knížka je krásným zastavením se a jen bytím. Milovníci hor, stejně jako já jsou nadšeni. Nehonit se, nespěchat a čichat vůni hor.
A zase se s Cognettim toulám po horách a téměř fyzicky trpím tím, že jen na stránkách této útlé knížky. Nestrhla mě sice tak jako Osm hor, kterou jsem od něj četla první, ale provází ji stejné kouzlo. Cognetti skládá slova jedno ke druhému a čtenář se najednou ocitá na úzké lesní pěšině, nad hranicí lesa nebo uprostřed rozkvetlé alpské louky a shlíží do údolí na svůj život, který zanechal v minulosti. V této knížce už není spisovatel / vypravěč tak dětsky nadšený a zamilovaný do hor, v mnohém vystřízlivěl, ale přesto stále dokola v horských lesích hledá sám sebe, snaží se pochopit svůj životní příběh, dát mu nějaký smysl. Možná se to nedaří tak, jak si sám představoval, ale přesto se stává věrnější svému vlastnímu já.
Můj třetí Cognetti a opět nezklamal, i tentokrát se čtenáři dostane poetického a zároveň zbytečně neužvaněného popisu hor, střípků života, obrazů setkání - se zvířaty, lidmi, trávou, vodou, skalami... Zážitky a okamžiky plynou volně a nenásilně meditativní atmosféra mě opět okouzlila.
Co jsem ovšem nepochopila byl místy až pasivně agresivní doslov. V odeonkách obvykle očekávám krátkou studii, která mi prozradí něco o autorovi, zasadí právě přečtenou knihu do kontextu jeho tvorby, případně třeba i do širšího rámce národní nebo žánrové literatury, tentokrát jsem ale dostala blábol o čůrání u maringotky a českých potních chýších proložený citacemi z knihy, kterou jsem právě dočetla. Jako proč?
Tahle kniha se čte sama, je to svým způsobem jednoduchý text a přitom v podstatě tak bohatý. Určitě doporučuji všem, stojí za přečtení a už se těším na příběh, který bude z pohledu ženy k horám. Líbil se mi i doslov pana Žáka, to jsem se i pobavila. Za mě skvělá, nenáročná kniha.
Takové intro do Osmi hor nebo resp outro...opět po dějové stránce vlastně nic mo převratného, ale o to "svěží pero" autora a vyvážený mix autobiografie a postřehů ze života
Takový knihy jsou fakt užasný. Kdo se někdy sám toulal v horách, tak ví o čem je řeč. Píše podobně jako Míla Nevrlý (karpatské hry).. Velmi se mi libil i doslov D. J. Žáka...
Knihu jsem četl pouze na vandrech v lesích, tam ta kniha patří...
Osm hor bylo jednoznačně propracovanější - pro mě jeden z největších objevů loňského roku. Divoký kluk neměl tak hluboký podtext, ale přesto se mi líbil. Nicméně obě to jsou naprosto odlišné knihy. Čekala jsem tedy něco trošku jiného, přesto se mi dostalo příjemného, divokého čtení, z míst o kterých ráda sním.
Při čtení jsem úplně cítila ten klid a samotu horského prostředí. Na chviličku tak umět úplně opustit civilizaci a jen tak být....
Při poslední kapitole jsem měla slzy v očích.
Na rozdíl od Osmi hor je tohle lyričtější a soustředí se hlavně na hory. Což mi sedlo.
Kniha plná lásky k přírodě a horám. Čtení této knihy je pohlazení po duši. Ideální kniha pro klidnou a pohodovou náladu.
Spíš bych dala jen 4,5 hvězdičky. Je to trošičku slabší než Osm hor, ale i tak se mi to líbilo natolik, že jsem si knihu pořídila do vlastní knihovny. Doslov D. J. Žáka je jako třešnička na dortu.
Nádherné, tiché, až meditativní, hluboké, plné lásky k přírodě a silných myšlenek. Tahle knížka od čtenáře vyžaduje klid, zastavení se. Úžasné dílko „o ničem“.
Knihy od Paula Cognettiho jsou velmi osobité. Když je čtu, mám chuť si pronajmout co nejosamělejší chatku na Monte Rosa a vydat se po stopách jeho postav. Komu se líbila Osm hor, může směle sáhnout i po této knize. Ve srovnání s Osm hor není Divoký kluk tolik o příběhu, ale opět v něm najdeme popis útěku od každodenní reality k bezstarostnému životu na horách a především obrovskou lásku k přírodě. Osm hor Divoký kluk nepřekonal, ale je to krásné čtení.
Měla jsem vyšší očekávání, neboť již jsem četla Osm hor. Toto mi nepřišlo tak vnitřně uchopené, Osm hor daleko lepší!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Z této knihy mám lehce rozporuplné pocity. Tuším, co se asi autor snažil knihou vyjádřit. Jak je někdy důležité se odpoutat od shonu, rychlého života, povrchnosti, nefunkčních vztahů, honby za pochybnými hodnotami - odejít z civilizace někam do přírody, aby člověk našel s přírodou sepětí, vyčistil si hlavu, načerpal síly (dušení i fyzické), hledal sám sebe. Tahle myšlenka mi přišla skvělá a zase mne přiměla přemýšlet nad tím, jak moc bych tohle potřebovala čas od času praktikovat ve svém životě. Mentální a duševní očista jsou fakt potřeba.
První polovinu knihy jsem si v tomto duchu velmi užila a dalo mi to docela dost. Předalo mi to ty myšlenky, o nichž píši o trochu výše, a za to jsem fakt ráda. V druhé polovině knihy jsem ale měla pocit, že kniha nějak začíná stát na místě a autor se točí v kruzích. Moje čtení a pozornost tak začaly dost drhnout, což mi nebylo moc příjemné. Proto to konečné průměrné hodnocení.
V anotaci se píše, že autor touto knihou navazuje na svou jinou knihu - Osm hor. Osm hor jsem nečetla a nějak nemám pocit, že by mi něco chybělo k pochopení Divokého kluka. Mohu se sice mýlit, ale momentálně ten pocit nemám, že bych tou absencí znalosti Osmi hor nějak trpěla.
Jelikož se jedná o autobiograficky laděné zápisky z pobytu v horách, je třeba počítat s určitou mozaikovitostí a střípkovitostí vyprávění. Nečekejte úplně celistvý román s řadou zvratů, to vám kniha nedá. Jde spíše o meditativní čtení, kde jsou důležité myšlenky a určitá atmosféra, nikoliv děj bohatý na zápletky. Z tohoto důvodu je potřeba jít do knihy v určitém správném rozpoložení mysli, aby člověk z knihy pochytil to, co má...