Lovec Dersu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Píše sa rok 1902 a autor na výprave so skupinou poľovníkov ide proti prúdu rieky Cimuche, ktorá ústi do Ussurijského zálivu. Výpravu tvorí šesť sibírskych strelcov a štyri kone s batožinou.
- Tak sa začína dobrodružstvo v krutej a krásnej prírode na Sibíri.

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353804/big_lovec-dersu-gTu-353804.jpg 4.548
Žánr:
Literatura světová, Dobrodružné, Cestopisy a místopisy

Vydáno: , Osveta (Martin)
Originální název:

Дерсу Узала (Děrsu Uzala), 1923


více info...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Kniha Lovec Dersu

Antoramix
26. srpna

Podařilo se mi sehnat nesehnatelné a to první vydání z roku 1934. Ilustrace nejsou nějak světoborné a kniha je také zkrácenou verzí celého díla. Byla to má 10 kniha o tajze a druhá v pořadí od Arseňjeva, takže to značně ovlivňuje mé celkové hodnocení. Je to velmi podobné knize Tajgou od stejného autora, jen tu není tolik popisů řek, podloží, fauny a flóry. Velký rozdíl je hlavně v postavě goldského stopaře Děrsu Uzaly, který v Tajze nebyl. Jejich vzájemné hluboké přátelství s autorem dává dílu úplně jiný rozměr. Děrsova láska k přírodě a životu v ní se musí líbit každému milovníku přírody. Přiznejme si, že ten kdo miluje les a hory, se někdy musí cítit jako Uzala, když nějaký čas žil "uvězněný" v Chabarovsku. Sokol chce létat, nemůže být spoután městem. Ta touha být volný a procházet se nedotčenou přírodou to miluji a někdy v sobě nacházím toho malého, ale duchem velkého Golda...možná jako někteří z vás. Závěr jsem tušil, ale stejně mě dojal. Na konci hezké mapky.
Chvilku si od Děrsu Uzaly dám pauzu a pak se chystám číst od Arseňjeva Horký dech tajgy, který by měl být celým románem Děrsu Uzala. Tak uvidím, jaký bude rozdíl.

druzickaster
03. června

Moc pěkná kniha, nádhera s jakým málem lidi dokázali vystačit, tedy pokud měli potřebné zkušenosti pro život v drsné, ale nádherné přírodě. Obdivuhodná pokora, smysl pro život a respekt k ostatním "lidi" stopaře Děrsua je až dojemná a závěr knihy, ač se dal očekávat, mě dost zamrzel. Jediné co mi nesedělo byla mluva Děrsua, nemůžu si na ni zvyknout, ale to bude spíš jen můj problém a na hodnocení tedy nemá vliv. Knihu mohu jen doporučit.


Skala317
26. února

Áno, ja viem. Prečítal som si všetky komentáre na túto knihu a môj názor je takýto. Napíšem to podrobnejšie:

Pozitíva:

Autentický /alebo takmer úplne autentický dej podľa skutočných udalostí/, ktorý nájdete málokde. Je veľmi málo kníh, ktoré opisujú výpravy na ruský Ďaleký východ. V knihe sa dozviete mnoho málo známych informácií o horstvách, vrchoch, zvieratách a rastlinách, ktoré sa v tomto kraji nachádzajú.

Negatíva:

Ťažko napísať "negatíva", no sú to veci, ktoré mi bránili dať plný počet bodov a hlavne mi bránili sa úplne do čítania ponoriť. Dejovo je román síce na prvý pohľad silný /výprava do nepreskúmaných krajín v ťažkých podmienkach/ no problém je, že to snáď ani nie je román. Text stojí na hranici kartografického, cestopisného spektra do ktorého je zasadaná dejová línia, ktorá však nemá takmer výraznejšie-hlbšie tempo a zaostáva. Zaostáva tým, že sa tu napríklad nevyvíjajú postavy, nie sú tu takmer žiadne hlbšie vzťahy, chýba mi lyrickejší opis prírody. Ten je nahradený slovami, ktoré akoby len komentovali okolie. Miestami mi to pripadalo ako hlásenie správ. Niekto je na nejakom mieste a hlási, čo sa okolo neho práve nachádza, čo sa deje. No stále mi tam chýbalo teplo. Spojenie.

Text je písaný akoby bez hlbšieho citu, ktorý tu síce náznakom badať, no mám pocit, že autor bol až príliš veľký perfekcionista a role spisovateľa sa zhostil viac vecno-opisne. Menej záživne, menej vrelo, menej srdečne. Nájdete tu mnoho miest kartograficky opísaných do detailov /pramene riek, ich dĺžka, hĺbka, rýchlosť prúdu vody, bočné pramene, názvy rastlín a zvierat úplne dopodrobna dokonca aj v latinčine, zloženie nerastov, do poslednej kopejky rozpočítané náklady na výpravu/, no toho ducha, tú mäkkosť a lásku som tu akoby ťažko hľadal.

Áno, je tu, no nie je na prvom mieste. Pripomína mi to skôr vecný komentujúci cestopis kartografa a bádateľa.

Na jednej strane autor bol vedec-objaviteľ a v tejto sfére urobil obrovský kus práce. No na druhej, je škoda, že sa pustil do takéhoto románu s jeho jasne logickou presnou mysľou, pretože to je v texte cítiť.

Niektoré strany, kde sa opisovali len rieky, ich názvy, prítoky, nadmorská výška, množstvo čísel, ktoré mi o chvíľu vyšumeli z hlavy a z ktorých som nič nemal- som musel preskakovať. Ja som tiež detailista a mám rád detaily, no tu toho bolo na môj vkus až príliš. Podľa mňa asi tretina knihy je zložená z informácií, ktoré sú opisom miest, názvami riek, prítokov, skrátka odborných informácií, ktoré patria skôr do kartografickej mapy. Samozrejme vy môžete mať iný názor. Rešpektujem to.

Román zachraňuje samotný Dersu Uzala, ktorý ako pôvodný obyvateľ a milovník prírody dáva textu a celému deju šťavu, pomáha čitateľovi zamýšľať sa nad dnešnou civilizáciou a jej závislosťami a aj keď osud Derzua nie je šťastný, stále mám pocit, že bez neho by kniha bola veľmi suchá. Ako keď jete jedlo, no máte sucho v ústach a musíte sa niečoho napiť. Tá voda, ktorej sa napijete je práve Dersu, postava v tomto románe.

Vydanie knihy je veľmi pekné. Tvrdá väzba, príjemné /miestami trochu detskejšie/ ilustrácie, záložka, prebal, na záver ešte príjemná poviedka od jedného z účastníkov výpravy a slovník cudzích slov, alebo zastaraných názvov na konci knihy. Na úplnom konci nájdete zaujímavý doslov prekladateľa, kde sa dozviete mnoho o osobnom živote a osude samotného autora.

No... mal som problém knihu dočítať, ale neľutujem toho. Kniha je dobrá, no je tam Ale. Je ojedinelá a dá sa použiť ako mostík k objavovaniu ruskej krásnej krajiny. No neprečítate ju asi na jeden dúšok a možno sa budete trochu nudiť. Je to však len môj názor.

draka
15.07.2020

Nádherná kniha, krásné čtení. Příběh přátelství mezi lidmi, kteří mají vřelý stav nejen k přírodě. Dávno před tím jsem viděl film, který se mně taky velmi líbil. A teď mám knihu, po které jsem toužil. Dostal jsem ji jako dárek od jednoho známého čtenáře s rozsáhlou knihovnou. Děkuji.

Kukinka1981
27.02.2020

Knížka plná dobrodružství a krásné divoké přírody. V dnešní přetechnizované době až trochu sci-fi, jak se dříve zmapovala neznámá krajina. Moc pěkné čtení.

Vla100V
14.05.2018

Kniha je napísaná veľmi pútavo,nedalo mi pri čítaní som využíval všetky možné zdroje youtube,wikiped,mapy,google na doplnenie informácií.Ani film nie je zlý a verzia z 1961 mi pride viac autentická ako ta zo 75 r .Dnes ak by chceli podobný film natočiť asi by mali problem neni tigrov,neni ugedejcov a v ussuri tajge moc dreva neostalo......

BabaJaga11
11.05.2020

Nějakou dobu jsem sháněla knížku "Stopař Děrsu Uzala", což je zkrácená verze této knihy. Někde se její cena šplhala do závratných výšek, občas jsem se o nějaké nabídce dozvěděla pozdě. Ale nedávno se mi naskytla příležitost koupit velmi levně nové vydání nezkrácené verze – a teď jsem moc ráda, že jsem si počkala.

Jde o zcela nový překlad díla, které v Rusku vyšlo nově v sebraných spisech V. K. Arsenjeva. Nové jsou i ilustrace. Jak překladatel Konstantin Šindelář, tak i ilustrátor Jan Hora odvedli skvělou práci. Musím pochválit i nakladatelství Triton za skvělý nakladatelský počin.

Kniha patří k těm, které je třeba číst pomalu a nechat je "rozplynout na jazyku". Mimo jiné se mi líbilo i líčení častého deštivého počasí – v suchém jaru, jaké panuje, to bylo osvěžující! :-) Jazyk je hezký, prostý a dobře srozumitelný. Hodně prostoru autor věnuje popisu navštívených končin, včetně fauny, flóry, geologie a obyvatelstva. Někomu to může připadat nudné, čtenářům, kteří vyžadují, aby příběh měl spád, bych knihu nedoporučila. Ale kdo se chce nejen pobavit, ale i poučit, určitě mi dá za pravdu, že jde o výjimečné dílo. Kniha je totiž mimo jiné velmi cenným svědectvím o přírodě a lidech ruského Dálného východu před více než 100 lety. O dobrodružné momenty v ní však také není nouze. Autor to však bere tak, že to k badatelským výpravám patří. Občas se něco nepovede. Občas jde i o život.

Sympatické mi bylo to, že ze sebe autor nedělá žádného hrdinu, přiznává obavy a strach ve vypjatých situacích. Velmi pěkný byl jeho vztah k domorodému průvodci Děrsu Uzalovi, kterému je vlastně celá kniha věnována. Arsenjev a Děrsu pocházeli ze zcela odlišných kultur, stála mezi nimi jazyková bariéra, značný byl i věkový rozdíl. Život v přírodě je však přesto spojil pevným přátelstvím. Pozoruhodné byly názory obou na přírodu a její ochranu – v době, kde se všude kolem nich rozprostíraly panenské lesy a čisté řeky plné ryb a vliv člověka na přírodu se v těch končinách projevoval jen okrajově, už cítili, co může způsobit lidská hrabivost. Ač byli nuceni lovit, činili tak kvůli obživě a s úctou ke všemu živému.

"Připadal jsem si volný jako pták a uvědomoval jsem si, že štěstí nespočívá v hromadění bohatství, nýbrž ve zdraví, svobodě a těsném souznění s přírodou" (str. 164)

Bohužel, po více než 100 letech si toto uvědomuje stále příliš málo lidí, a tak to s naší planetou nevypadá úplně optimisticky.

Autor svoji knihu uzavřel smutně. Vlastně nemohl jinak. Ale povídka P. Bordakova, který se také zúčastnil výpravy s Děrsu Uzalou a která mi nejdřív (než jsem ji začala číst) připadala do knihy jako zbytečně násilně vložená, vše uzavírá přece jen o něco veseleji, byť nám může připadat tak trochu jako pohádka. Ale je jen na čtenáři, jestli si ji přečte – já jsem nakonec byla moc ráda, že jsem ji nevynechala.

kapr
20.01.2020

Úžasná kniha. Četl jsem ji před dávnými léty, a dodnes na ni vzpomínám tak trošku jako na malý zázrak. Netuším k čemu mé tehdejší pocity jak při četbě, tak po dočtení přirovnat.
Napadá mne snad trošku jen Tajný život stromů, a něčím malinko snad ještě mého oblíbeného autora detektivek s inspektorem jménem Napoleon Bonaparte v momentech, kdy se zmiňuje o původních Australanech. Obě mnou zmiňované knihy jsou o něčem jiném, ale něco společného by se možná někde hluboko našlo. Oba příklady jsou totiž velice, velice vzdálené, nejlepší je skutečně si knihu přečíst. Přenese Vás do jiného času i světa, a jste-li povoláni budete z ní mít zážitek na Váš celý další život, zážitek na který se nezapomíná.
Nejméně jeden z filmů, nejspíše oba, jsem viděl, (byť možná jen zčásti,) a oba se mi moc líbily, ale kniha je kniha.

1