Dítě tmy
Miroslav Pech
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432966/bmid_dite-tmy-rBS-432966.png
4
86
34
Měla to být jen opuštěná továrna, která bude chátrat tak dlouho, až se rozpadne. A ten mladík, co se potuloval kolem, se nezdál nebezpečný. Jako kdyby na něm nebylo nic zvláštního, jen člověk beze jména. Ale právě kvůli němu ulicemi města poteče krev. Právě kvůli němu parta dětí brzy pozná peklo na zemi.
Přidat komentář
S Pechem máme společné dvě věci. Oba děláme na dráze a oba píšeme. Vždycky, když od něj něco čtu, mám chuť se na vlastní psaní vykašlat. S Pechovou tvorbou jsem se setkal až v její horrorové podobě a jeho styl me zaujal natolik, že jsem si už pořídil několik jeho nehorrorových knih. Jsem ale hrozně rád, že se nakonec odhodlal horrory psát a jít s nimi na trh. Protože patří k našim nejvýraznějším současným horrorovým autorům. Dítě tmy je pechova pocta horroru. Je "jednodušší", přímočarejší, žánrově kompatibilnější a oddechovější než Mainstream. Prostě svižný béčkový nářez, který si však drží jeho autorské prvky - průnik do nitra postav a tvorba zajímavých charakterů. I to retro pozadí potěší. Dítě tmy je výborná oddechová záležitost (přečteno za půl dne), která pohltí a hladí žánrové srdce. Zaujala mě poměrně nápaditá a překvapivá temná "řetezová reakce", naopak trošičku zrozpačitěl závěr a u něktetých věcí bych rád trochu větší rozvedení/odhalení. Suma sumárum ale horrorové béčko jako Freddyho cumel.
Tak už vím, že i u nás existují skvělé horory. Moc mě to bavilo, a úplně jsem dostal chuť tuhle knížku zpracovat jako komiks.
Četlo se to jedna báseň a první dvě části příběhu jsem děj doslova hltal. Atmosféra devadesátek jak vyšitá. Postavy, dialogy, zvraty - vše zvládnuto na jedničku. A neměl bych problém dát plnou palbu, kdyby...
Asi takhle - nejsem kamarád s přílišným vysvětlováním. Ale v té třetí části mi prostě „něco“ chybělo. Řekněme, že ten konec byl příliš rychlý, příliš náhlý. Beru to, příběh asi neměl skončit dobře. Přesto mi v hlavě hlodají otázky, a to dosti zásadní.
Ale ten feeling starých horrorových pecek z toho přímo dýchá. Dobře zvolená ilustrace na obálce knihy neklame tělem a předznamenává, o co zhruba půjde.
Prostě temný návrat do dětských let.
Dítě tmy je celkem jednoduchý horor, který je více atraktivní svou nehororovou částí. Ač to zní podivně, tak Pech umí psát běžné lidksé situace, postavy mají logické charaktery a vše se čte jednoduše a člověk se zasměje. Horor, gore scény zde byly a neříkám, že by nebyly dobré, ale neměly moc logičnosti. Spíše taková slepenina, amulet, krev, bestie a úchyláci. Raději bych viděla více propojenosti a informací.
po Mainstreamu jsem se vnitřně zařekl, že do dalšího hororu od Miroslava Pecha už fakt nepůjdu, protože mě to tenkrát tak rozsekalo, že jsem knížku schoval v knihovně někam úplně dozadu. Jenže zvědavost je zvědavost a mě to nedalo a došlo i na Dítě tmy. A musím říct, že kdybych autora nepotkal osobně, myslel bych si, že je to takový nevinně vyhlížející chlápek v brejlích, co ve sklepě zavírá a mučí lidi. Ale on je to vlastně ve skutečnosti sympatickej týpek s nepoddajnýma vlasama, co by asi ani mouše neublížil. Doufám. Dítě tmy není psaný tak agresivně a nátlakově. Netlačí vás ke zdi jako jeho starší hororovej brácha... ale dost vám naruší psychiku a obtiskne se do vás jako těžkooděncova bota. Napsaný je to stejně dobře možná ještě o fous líp než Mainstream. Pech perfektně jede na vlně devadesátek - jsou tu odkazy na filmy, knížky, muziku... a v hlavní roli tu jsou děti. Což ale nejsou otravný figurky, ale kvalitně napsaný puboši, který rozhodně nejsou žádný neviňátka a kterým se neděje nic moc hezkýho. A jejich psychologie je zvládnutá na jedničku. Takže vlastně něco, s čím se každej den setkáte v běžným životě. Na 200 stránkách jsou perfektně popsaný vztahy mezi nima a je sympatický, že kde King potřebuje milion stran, tam si Pech vystačí s takovým hubeňourem. A v těch správných momentech funguje pocit strachu i krev cáká v přesným načasování. Je to asi jako číst Ketchuma a koukat na Carpenterův Halloween. Takže ne, českej horor není mrtvej. Je živej a má svýho nekorunovanýho krále.
Trochu taková rychlokvaška, zcela určitě by si hororové části zasloužily pořádně rozepsat. Na druhou stranu příběh dětí je sakra znepokojivý, že by obstál i samostatně.
Pod slovem horor si představuji úplně něco jiného. Byl to slabý čajíček. Chválím za retro vzpomínky např. písně z 90. let. Já osobně bych si z kategorie horor vybral raději něco jiného. Je to kniha, kterou si již nikdy znova nepřečtu.
Jsem spokojen. Čekal jsem něco krvavého a dostal jsem porci řádné řezničiny, které není nikdy dost. Pan Pech mi připomíná slovenského Marka E.Pochu. Doufám, že budou následovat i další knihy.
Drsné,syrové,ponuré. Chvílemi mi to připomínalo Ready Player One,co se týče filmových a knižních vsuvek (velice vytříbených a za mě skvělých). I tak mi přišlo ale škoda,že tam nebylo více sblížení s hlavníma postavama. Bylo to celkově takové chladné,když někdo zemřel,tak to ve mě nic nezanechalo. Jinak ale parádní jednohubka.
Výborný extrémní horor, který potěší všechny fanoušky pořádně morbidních scén. Vedle očekávané brutality ovšem nabízí i slušně vykonstruovanou zápletku
Dítě tmy mě bavilo, četlo se rychle, děj ubíhá svižně a není to na škodu. Horor je krvavý, ale nikdy ne tak, aby úplně znechutil. Naopak umí tnout do živého u situací, se kterými se můžeme setkat i v reálném životě.
Dětští hrdinové jsou skvěle napsaní, devadesátkové prostředí mi přineslo hodně nostalgie. Jen bylo na škodu, že si ani po dočtení nebyla jistá, jakým rozsahem moci vlastně disponuje vrahoun.
Nemůžu hodnotit autorova jiná díla, protože jsem je nečetla. Porovnám knihu tedy se zbytkem Golden Dog hororových knih - Děti tmy jsou určitě nejčtivější, ale je to také tím, že víc klouzají po povrchu, mají více postav než třeba Kazatel nebo Mízožravci, takže se do nich neponoří úplně. Rozhodně ale mají nejlepší obálku - ilustrace přímo ke knize si fakt stojí lépe, než stock image.
Na Dítěti tmy je zaujímavé, že keď ho postavím vedľa Mainstreamu, tak štýlom, akým sú obe knihy napísané, mi pripadajú ako diela od dvoch úplne rozdielnych autorov. Mainstream bol chladný a „jednoduchý“, Dítě tmy mi naopak pripadalo kvetnatejšie. Miroslav Pech sa vracia do 90. rokoch, takže Odpadlík, Hubba Bubba, diskotéky, plastelína a modurit, VHS a Lunetic. Ďakujem, že mi umožnil vrátiť sa v čase do detstva. Potešilo ma aj to, že hrdinami sú osoby, pre ktoré je 17-ročný puberťák starý chlap, ale už to nie sú ani deti. Ústredné zlo je trochu nenápadité, ale Miroslav s ním dobre pracuje a hoci je krvavých scén možno až príliš, nevymknú sa mu spod kontroly. Autor ponúka čitateľovi plno nepríjemných scén. Aj keď tými najhnusnejšími sú nakoniec večerné návštevy tichého pána Kučeru (!). Čo ma ďalej potešilo, to sú dobre napísané postavy, do ktorých sa Miro alebo vedel dobre vcítiť alebo si proste len spomenul na vlastné detstvo (kto si ako malý neprial, aby prišlo zemetrasenie skôr, než rodičia otvoria žiacku knižku?). Chytľavé dialógy, zábavné nadávky, miestami krásne nespisovný slovník postáv, vtipné prezývky, pomerne bleskové tempo rozprávania (avšak bez toho, aby mal čitateľov dojem odfláknutosti). Dítě tmy nevyzerá ako lacná kópia iných detských hororov (To, Temné léto), ale má svoju vlastnú tvár. Finále je mierne uponáhľané a zarazila ma neprítomnosť polície, ale inak prevláda spokojnosť.
Štítky knihy
horory 90. léta 20. století české horory
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mainstream |
| 2020 | Dítě tmy |
| 2017 | Cobainovi žáci |
| 2021 | Hranice už nejsou, tati |
| 2022 |  Rytíř |
Jako kdyby jste vařili a dali tam něco z hororovosrandovního Stranger Things, přidali trochu z porna, přisypali trochou komiksu pro děti a dokořenili Bukowskim. V některých pasážích jsem se vyloženě lámal smíchem když jsem si je vybavil u některých mě zase trochu mrazilo. Za mě velmi povedené. 4,3/5