Devatenáct dopisů

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Devatenáct. Něco na tom čísle je. Devatenáctka je číslo, které se vine celým tímto příběhem, který vám nyní budeme vyprávět. Píše se 19. ledna 1996. Jemu je sedm a jí šest let. Nastěhovala se do vedlejšího pokoje a svět byl najednou barevnější. Uplynulo devatenáct let a jeho sen se stal skutečností: stala se jeho ženou. Byla jeho životní láskou, spřízněnou duší. Byla důvodem, proč se těšit na každé nové ráno. Stačilo pouhých devatenáct dnů po svatbě a svět se obrátil naruby. Mohla za to jedna tragická nehoda a koma, které po ní následovalo. Již nic nebylo takové jako dřív. Když se vrátila zpátky do života, jako kdyby nic předtím neexistovalo. Ztráta paměti mu vzala nejen manželku, ale především jejich lásku. On se však nehodlal smířit, začal psát dopisy, dopisy o lepších a šťastnějších časech....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421934/big_devatenact-dopisu-G8y-421934.jpg 4.2125
Žánr:
Literatura světová, Romány, Pro ženy

Vydáno: , Ikar (ČR)
Originální název:

Nineteen Letters, 2017


více info...
Nahrávám...

Komentáře (53)

Kniha Devatenáct dopisů

Tejeja
10. října

(+ SPOILER) Tahle kniha měla dobrý potenciál: krásný nápad a spisovatelku, co píše čtivě... Jenže čeho je moc, toho je příliš. Tahle kniha není uvěřitelná. To i té J. K. Rowling nebo A. Sapkowskému věřím víc, tam se prostě může stát cokoli :-D. Jde o vystupování postav. Tady jsou všichni dokonalý a mají dokonalé vztahy. Když se něco stane, tak na to reagují dost dramaticky. V předchozích komentářích byla kniha označena jako přehnaná a s tím naprosto souhlasím.

crazyslunicko
10. října

Sladká romance, kterou jsem si teď potřebovala přečíst. Kniha je plná lásky, naděje, dopisů a přívěšků se vzpomínkami. Kniha poukazuje na to, jak si máme vážit každého okamžiku, který strávíme se svou drahou polovičkou, protože nikdy nevíme kdy se může něco špatného stát. Hlavní hrdinka má 19 dní po svatbě s milovaným člověkem a když se probudí nic a nikoho si nepamatuje. Zatímco její manžel ji bezmezně miluje, pro ni to je jen cizí člověk, kterého nezná a je ji otravný. Přesto všechno mu dá alespoň šanci a čte si jeho dopisy, které ji připomínají jejich život již od počátku.

"To, co jsme měli, je příliš krásné, abychom na to zapomněli. "

"Není nic, co bych nepodstoupil, abych tě učinil šťastnou."

"Jsi roztomilý, můžu si tě nechat?"


Vorlovar
04. října

To, co jsme měli, je příliš krásné, abychom na to zapomněli.
Navždy tvůj
Braxton ️

Kekik
28. září

(+ SPOILER) Přehnané. Tohle jedno slovo přesně vystihuje celou knihu. Jsem nenapravitelná romantička, ale jak občas zjišťuji, i já mám své hranice snesitelnosti v romantické literatuře. A tady ta hranice byla překročena a to několikrát.

Začalo to celkem slibně. Příběh mě bavil. Sice mně občas skřípaly zuby nad všudypřítomnými klišé, ale s těmi jsem počítala, jen ne až tak moc. Jenže cca po sto stranách jsem byla již přeslazena z té veliké lásky, která vznikla již v dětství. A to je to, co mě velmi vytáčí. Já prostě nevěřím, že děti vnímají milostnou lásku. Že si naplno uvědomují, co je to láska mezi dvěma partnery. Ne. Oni vnímají lásku k rodičům, sourozencům. Přátelství mezi kamarády. Ale milostná dětská láska ? Té jsem nevěřila ani v knize Tisíc polibků. Proto se mi ze začátku dopisy příliš nelíbily. Když již byli starší, byly dopisy uvěřitelnější. A proto mě kniha opět začala bavit v poslední třetině.
Některé momenty vyzdvihují jinak klišoidní příběh. Jako například symbol čísla devatenáct. Silná láska, kterou nezlomila ani ztráta paměti. Líbilo se mi, že to Braxton nevzdal, a znovu se pokusil získat lásku svojí holky.

Christine- nejméně sympatická osoba. Čekala jsem, že ji manžel zradil tím nejhorší způsobem, proto se k němu tak chová. Když pak vyšlo najevo, co se skutečně stalo, chtěla jsem ji proplesknout, aby se probrala. Pomoc manžela odmítala, odsunula ho na úplně poslední kolej, a pak... Snažila jsem se jí pochopit, když zažila takovou tragédii, ale bohužel i tak mně byla protivná.
Řekla bych, že v žádné jiné knize se tak často neplakalo, jako zde.

japam
01. září

Moc pěkná kniha. Četla se jedním dechem. Doporučuji.

Kenan
06. července

Braxton píše své manželce a celoživotní lásce, která ztratila při autonehodě paměť, dopisy, aby jí připomněl jejich život. Hezké to bylo.

Pralinka1910
03. července

Něžná melancholie s mnohonásobně dobrým koncem, uvedomělým, výjimečně pouze kladným hrdinou, jehož partnerka se minimálně dvakrát denně dojímá tak, ze ji hrknou slzy do očí a v každé kapitole je něco “dechberouciho”…
Ale s autorkou bych si určitě rozuměla. Sdílím názor o výjimečnosti nejlepšího čísla ze všech - devatenáctky:)
Ke svým narozeninám, které slavím 19., jsem kdysi dostala šortky na fotbal ( i když ho nehraji), jen proto, že je na nich toto číslo.
A pak ty dopisy…
Jednou z věcí, proč lituji, ze nežijeme v minulém století, je právě ten dopisni styk. Dámy měly speciální dopisni papír, který před vložením do obálky rafinovaně nastrikaly osobní vůní a pánové mohli lehce přiložit prstýnek, přívěsek nebo vylisovany čtyřlístek pro štěstí, kamínek nebo mušličku…aaaaach
Škoda. Teď přiložíme tak maximálně emotikon, pokud to program podporuje.
Tím ale vůbec nechci zatracovat elektronickou poštu.
Milý osobní dopis je věc, která mi zaručeně vykouzlí úsměv na tváři. Často čtu i opakovaně, pak se trvale usmívám a okolí nechápe :)

Buchtičkajani
08. června

Romantika už podle obálky s předpokládaným koncem. Ano je to sladké, na mě až moc, ale četlo se to dobře, nenáročné čtení.

1