Děti, které přežily Mengeleho
Lisa Rojany Buccieri , Eva Mozes Kor
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245839/bmid_deti-ktere-prezily-mengeleho-dIl-245839.jpg
4
624
172
Evě Mozes bylo deset let, když byla se svou rodinou poslána do Osvětimi. Zatímco její rodiče a dvě starší sestry byli posláni do plynových komor, Evu a její dvojče Miriam si vybral coby pokusné objekty muž, který byl znám jako Anděl smrti – Dr. Josef Mengele. Dívky byly podrobeny sadistickým medicínským experimentům a musely každodenně bojovat o svůj život. V tomto neuvěřitelném příběhu, který sepsala samotná oběť děsivých událostí, jsou čtenáři svědky dětské odolnosti proti mimořádnému zlu. Eva byla například vystavena infekci, u níž Mengele věřil, že bude smrtelná, a bude pak moci provést pitvu i na Miriam, která měla sloužit jako „srovnávací vzorek“. Přežila – a dodnes neví, jaké onemocnění to bylo. Po osvobození tábora sestry založily skupinu, která podporovala bývalé oběti Mengeleho experimentů.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno: 2015 , GradaOriginální název:
Surviving the Angel of Death , 2009
více info...
Přidat komentář
Moje první knížka s osvětimskou tématikou. Proboha :( ještě pořád mě dostává co za zrůdy to chodilo po Zemi a co všechno si lidé museli vytrpět. V tomto případě děti :( na knížku jsem vlastně narazila, když jsem viděla video s Evou Mozes, kde vyprávěla co zažila a já věděla, že si to chci i přečíst. Je to tak smutné a zároveň i dojemné jak sestry, kterým bylo teprve 10 let nikoho jiného neměly a musely si pomoct samy. Jak přežívaly a pomáhaly si. Jak na sebe myslely...jak byly ve spárech toho monstra....hlavně Miriam, na které prováděli více pokusů. Jak Eva musela být silná za obě.......i teď mi to vhání slzy do očí....jsem hrozně ráda, že obě ty osvětimské hrůzy přežily.
Tuhle knihu jsem začala číst o půlnoci a do dvou do rána jsem se nemohla odtrhnout, přečetla jsem ji celou. Knih s touto tématikou jsem přečetla hodně, ale tahle je něčím výjimečná. Je neskutečné jakou odvahu a sílu přežít dvojčata měly. Hodně mě zasáhl začátek. Nedokážu pochopit, jak je možné pomocí propagandy zblbnout lidi, kteří rodinu osobně znali. Kolik nenávisti v lidech je. Neskutečně smutné čtení. Doporučuji přečíst.
(SPOILER)
"Ve špíně na podlaze ležela tři nahá dětská tělíčka. Nikdy předtím jsem mrtvého člověka neviděla. Tady ležely hned tři. Děti. Na tvrdé, studené ohavné podlaze... A mrtvé... V tichosti jsem si přísahala, že udělám všechno, co bude v mé moci, abychom s Miriam neskončily jako tyhle děti."
Osvětim očima desetileté dívky, přečetla jsem jedním dechem. Kniha není nijak zvlášť čtivě napsaná, vtáhne vás ale příběh a autentický pohled desetileté dívky.
"...odpuštění nefunguje ani tak pro pachatele, spíše pro jeho oběť. Měla jsem sílu odpustit. Nikdo mi tu sílu nemohl dát ani vzít. Cítila jsem se díky tomu silná. Měla jsem dobrý pocit z toho, že jako přeživší holocaustu mám vůbec nějakou moc."
Zase jedna kniha, ve které se kouknete dr. Mengelemu pod ruce. Nemohla jsem se odtrhnout.
(SPOILER)
Při čtení této knihy je téměř nemožné se odtrhnout, protože se zatajeným dechem doufáte, že to snad dobře dopadne (a to není úplně nejvhodnější formulace, protože kdyby to dopadlo dobře, tak se do koncentračního tábora vůbec nedostanou). Pro mě je neuvěřitelné jak se tak malé holky (10 let) staraly o sebe navzájem a riskovaly pro sebe životy.
Jen je pro mě trochu nepochopitelné, že v dospělosti se každá rozhodla žít na jiném kontinentě, po tom, co spolu prožily a nikdo jiný z nejbližší rodiny jim nezbyl.
Zaujal mě i začátek knihy, jak se ze slušných lidí, spolužáků, kamarádů stanou lusknutím prstů ti nejhorší svině kvůli nějaké propagandě. Když jednou kamarádím s Židem, cikánem, Arabem a vím, že je to slušný člověk, nikomu neubližuje, neškodí tak přece nemůžu kvůli nějaké propagandě, pomluvám a lžím najednou tak obrátit a přestat s ním kamarádit, to mě hlava nebere, jak jsou lidi zmanipulovatelní. Neustále čteme tyto knihy s tím, aby se to neopakovalo, ale já věřím, že kdyby se podobná situace naskytla bylo by to tu znovu. Ještě ani nezačali Mengeleho hrůzy a už v proslovu, kdy dvojčata odtrhli po příjezdu od matky mě jímala hrůza a to už mám spoustu této literatury načteno. Rád cestuji a byl jsem v několika muslimských zemích a vždy jsem se setkal se samými milými a velice přátelskými, pohostinnými lidmi což se o nás bílých říct nedá. U nás jsou zdrogovaní, zchlastaní, agresivní, závistiví lidé (ne všichni ovšem), on i ten zatracovaný islám mám něco do sebe. Letos jsem se kvůli covidu nedostal do Izraele , kam se už několik let chystám a asi se tam už nikdy nepodívám, neboť mě mé cestovatelské touhy povedou zas jinam, ale kdo ví. Druhá polovina knihy je už o životě po osvobození. Z fašismu do komunismu což je vlastně jedno a to samé. Tentokrát mě spíš zaujal začátek knihy kdy se v kinech promítal předfilm „Zabij Žida"a ve škole se vyučovala matematika typu když z pěti Židů zabiješ dva, kolik ti zbude? Co mě ale dostalo, když nakonec Eva dokázala odpustit Mengelemu. Já odpouštět nedokáži, to můžeme rovnou odpustit i Hitlerovi. Taky nedokáži pochopit, když matce nějaký psychopat znásilní a brutálně zavraždí, umučí děti a ona mu odpustí. Díky fotkám jsem poprvé viděl Mengeleho, představoval jsem si ho zrůdněji. Kniha v popisovaných hrůzách, zvlášť od Mengeleho mě připadla slabší, ale to neznamená, že nestojí si to i tak přečíst. Ono je to totiž zrůdné i bez popisovaných hrůz.
Na úvod bych ráda řekla, že knih s tématem Holokaustu jsem přečetla za svůj život hodně. Tohle je jedna z mála, která mi příběhově nesplývá s ostatními, protože je jiná…je uvěřitelná. Příběh 10-ti leté dívky, která se ocitá v koncentračním táboře společně se svoji sestrou – dvojčetem. Fakt, že byla dvojčata jim zachránil život, nebo se to tak z počátku zdá. Text není náročný na čtení, píše ho 10-ti leté dítě, tak se není co divit. Bez okolků (až odosobněně/bezcitně) popisuje, co se dělo při pokusech doktora Mengeleho a zároveň je v příběhu velmi citlivě zachycen vztah k sestře. Tohle by mělo být součástí povinné četby!
Je to už nějaký čas, co jsem naposledy četla knihu s tematikou holocaustu. Člověk se tím utrpením přehltí, až ho jímá deprese, když si vzpomene, že může číst něco takového. Příběh Evy a jejího dvojčete Miriam názvem sliboval, že nám do slova a do písmene představí "doktora" Mengeleho. Bylo tomu tak a nebylo. Kniha funguje podobně jako Mengeleho děvče - popis života před válkou, během války a po válce, přičemž pobytu v Osvětimi je věnováno nejvíce kapitol. Zde ovšem čtenář vnímá hrůzy války a všechno zlo s ní spojené očima desetileté dívenky. A já žasnu, kolik síly a odhodlání měla na to, aby přežila. Ta touha po životě byla přímo hmatatelná a byť je konec hořkosladký, nemůžu jinak než smeknout před Evou za to, co v tak mladém věku dokázala.
Velice silný zážitek si z přečtení této knihy odnáším. Je hrozné si představit, že něčeho takového byl/je člověk vůbec schopen a je neskutečné, že to někdo vůbec dokázal přežít.
Kniha je napsaná neskutečně čtivě a předá čtenáři pohled jedenáctileté dívky na to, co zažila (přežila) v Osvětimi.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah, ovšem není to úplná topovka. Čekala jsem od ní víc.
Tuhle knihu bych klidně zavedl jako povinnou četbu, čte se opravdu lehce až sama, zvládl by ji i člověk co v životě nic nepřečetl. Přečetl jsem toho opravdu spousta s tématikou holokaustu a tuhle bych řadil určitě mezi nějakou pomyslnou top 3. Koncentrační tábor + poválečné období očima dítěte je zase něco jiného. Musím jen a jen doporučit.
Kniha je velmi čtivá.
Já asi patřím k mladším čtenářům. I přesto se mi kniha velice dobře četla, a hodně mě zaujala. Je to přesně ten druh knihy kterou by si měl přečíst každý.
Také si myslím, spolu s komentářem níže, že by tento druh knih měli číst všichni, hlavně mladí, aby nebylo tak lehké překrucovat dějiny.
Kniha se velmi dobře čte když samozřejmě pominu to prostředí ve kterém se dej odehrává.Přecetla jsem za jeden večer a určitě se k ní vrátím.
Dobře napsaný příběh z pohledu malé holky, která skončila se svým dvojčetem v Osvětimi.
Nezdá se mi, že by zde bylo něco přehnané.
Jsou to vzpomínky, které jsem musela číst v kuse a nemohla odložit.
I když se zde úplně nedozvíte vše , co Mengele prováděl na dětech, tak i tak je to dost hrozné. Můj mozek místy ani nechce uvěřit, že tohle se vážně dělo. Že existovali opravdu tak zlé lidi.... a prováděli takové hrůznosti na dalších lidech.
Moc se mi v knize líbili i poznámky k textu, které vám vše dovysvětlili.
Nechybí zde ani mapa, která vám vypomáhá se správně pohybovat při přesunu v příběhu.
Hezky zpracovaná kniha a paní Eva má mé velké sympatie za to, jaká to byla silná osoba !
Knihu určitě doporučuji přečíst. V knize není, až tak moc detailně popisováno zvěrstvo Mengeleho, ale i tak z něj mrazí. Žádné dítě by nemělo zažít, to, co musely děti prožívat v té době, a přemýšlet nad tím, aby vůbec přežilo.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) Josef Mengele pokusy na lidech osudy dětí holokaust, holocaust
Kniha Děti, které přežily Mengeleho je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 950x |
| Čtenářské výzvě | 191x |
| Doporučených | 47x |
| Knihotéce | 322x |
| Chystám se číst | 531x |
| Chci si koupit | 155x |
| dalších seznamech | 15x |
Protože jsem už knih z druhé světové války přečetla opravdu docela dost,myslím,že mohu srovnávat .Tato je opravdu jedna z nejslabších.
Nejdřív jsem si myslela,že je to jen můj názor,ale stačí projít několik komentářů a vidím,že můj názor není až tak vyjímečný .
Čekala jsem něco úpně jiného . Doktor Smrt je přece docela známá figura ,ale tato kniha nepřináší nejen nic nového ,ale vlastně ani nic ,co by stálo za přečtení.
Jak tady někdo napsal,je to taková průměrná slohová práce. Bez nápadu , bez schopnosti zaujmout aspoň jazykem . O tomto období je už napsáno příliš mnoho knih a tak jistě není snadné zaujmout , na druhou stranu asi neplatí rovnítko Osvětim v knize automaticky úspěch .
Takže za mě spíš zklamání .