Denník morového roku

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Fiktívna románová kronika moru v Londýne v rokoch 1665 – 1666, v ktorej autor formou autentickej reportáže približuje nešťastie aj hrdinstvo londýnskeho ľudu.

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361989/big_dennik-moroveho-roku-1NR-361989.jpg 4.176
Žánr:
Literatura světová, Romány, Historické romány

Vydáno: , Tatran (Bratislava)
Originální název:

A Journal of the Plague Year, 1722


více info...
Nahrávám...

Komentáře (23)

Kniha Denník morového roku

icewind
včera

Dočteno trochu se sebezapřením, čím více ke konci, tím více to byla celkem vysilovka na soustředění. Styl vyprávění mi čím dál více neseděl a některé věty jsem si musel přečíst i několikrát než mi došlo co tím (nejspíš) chtěl autor sdělit.... Ale svoji vypovídací hodnotu to má, ten popis starého Londýna, přístup tehdejších institucí, chování lidí, v něčem se to moc od dnešní doby nelišilo. Nadšení tedy nesdílím a to jsem se fakt těšil, ale kousal jsem to fakt těžce....

Vlk.kh
05. září

Asi tak první půle knihy mě hodně držela - syrové a nepřikrášlené popisování průběhu morové rány -, pak ale opakující se výčet mrtvých a vzájemně si podobných scénářů malinko zevšední. Ne, že by to začalo vyloženě nudit, ale tak trochu se to okouká. Paralelu s covidem v tom nevidím ( krom toho, že obé v podstatě oběhlo a nakazilo téměř celý svět ), černá smrt byla přecejen o dost jiné a silnější kafe, než co se děje nyní.


XenasChakram
08. června

poslouchala jsem audioknihu a dojem je takový... že sice plynou roky a staletí, ale chování lidí se nemění. až jsem valila oči, jak je to prakticky stejné jako tato blbá covidová doba.

Dopry
02. června

Až mrazivě připomínající dnešní covidovou dobu... A na konci když se situace lehce uklidňuje, tak najedou všeci, jako by sa vlastně nic nedělo... Co k tomu dodat... Jenom to, že před pár lety bych se ještě na knihu díval hodně jiným pohledem, škoda že to už nejde.

Corso
31. května

Londyn 17-teho storocia nebolo vesele mesto. Tri ci styri morove rany za sto rokov, obrovsky poziar hned potom. Ako pise sam Defoe, boli to hrozy ktore ludsky hlas ani nedokaze opisat. Nevyliecitelne chori sa sami vrhali do spolocnych hrobov este kym vladali dojst na vlastnych nohach. Nezlahcujem ani dnesne obete Covidu, ale oplati sa precitat tuto reportaz. My mame vakciny, dezinfekciu, lekarov co vedia o co ide, oni mali len malo moznosti prezit v zamorenych velkomestach. Este tak kupit od smelinara ochranny amulet. Ano, je to doslova reportazna literatura, pripadne dobova sprava. A Daniel Defoe je podla mna najlepsi autor tych cias. Kto iny by to zvladol lepsie? Mam vydanie z mne neznameho nakladatelstvi NZB. (Zdenka Bauera) Obohatene o obrazkovy a mapovy aparat, ktory samozrejme original neobsahuje. Defoe bol uprimne veriaci katolik a obzaloba mravov tej doby je sucastou vypovede. Preto je tato kniha (oproti akejkolvek modernej beletrii zaoberajucej sa tou dobou) proste dokonalejsia. Hoci dnes mame vakciny a ludia kedysi len modlitby, prakticke kroky a postupy na zvladnutie epidemie su napadne podobne. Nie zeby sme boli my tak zaostali a nevedeli nic nove vymysliet, skor ti ludia uz vedeli co a ako. Holt, nic lepsie ako izolacia sa neda vymysliet, ked nemas lieky. Potkanov uz mozno upodozrievali, ale stale bolo morove navstivenie hlavne trest bozi.
Za mna uzasny obraz a autenticka sprava z tej doby. Povinne citanie to nie je, Defoe je autor Robinsona a keby uz nic ine nenapisal, to same by stacilo aby sme ho navzdy ctili ako skveleho rozpravaca. Ale tu sa nam predstavi v uplne inej polohe, ako reporter. Co viac si zelat?
PS: Prekvapilo ma ze Daniel mal v case moru 5 rokov. Z tohto pohladu ide o dokonalu literarnu fikciu lenze nik pri citani nezapochybuje o realnosti opisovanych udalosti.

jaroslav0572
23. května

Právě doposloucháno na ČRO Vltava v tradičně skvělém podání Igora Bareše. Daniel Defoe si dal tu nevděčnou práci a povyprávěl nám, jak to v onom strašlivém roce 65. sedmnáctého věku bylo. Samozřejmě že v takové zhoubné zkáze se ukáží charaktery, lidé se roztřídí na ty oduševnělé a na ty zbabělé. Defoe nám překládá (sám totiž hrdý Londýňan z venkova), že mor se neptal, koho napadne a zkosí či koho ušetří. Kdepak! To sám Bůh (tady bych občas raději vypl zvuk při tezích o Spasiteli, na jehož bedrech vlastně osud lidí byl) nás připraví na těžkou zkoušku a když bude viděti, že (ne)obstojíme, zase nás toho svinstva zbaví.

Pro třeba čtyřčlennou rodinu a její členy bylo přirozeně lepší, když už se nakazili, aby pošli všichni. Páč když zůstalo osamocené juvenilní děvče, s barákem tří mrtvol, které se dle nařízení měšťanů ani neměly spalovati, páč i po stádiu rigor mortis mohli šířiti nemoc, tak to by raději s nimi byla na právě Boží. Až se mi tajil dech při reportech o jakési „umrlčí káře", kteroužto byla mrtvá těla vezena jako prasata na porážku.

Je to vlastně pozoruhodná novinářsko- reportérská práce. Defoe sám člen anglikánské církve byl šťasten, že černé smrti unikl. Dalších cca 100 000 obyvatel hlavního města na řece Temži takové štěstí nemělo. Už i díky situaci ve které jsme v roce 2021, si knížku nepořídím, stačí mi audio verze.

Za poctivou a objektivní práci 90%, za nadpozemské tlachy 65% a za mezilidské vztahy uvnitř toho děsu 100% Tož tak!

Hanjimka
19. května

Audiokniha na Vltavě. Až příliš podobné dnešní Covidové době.

kob
12. května

Četba na pokračování v dokonalém podání Igora Bareše.
Poslední dvě kapitoly se snad ani neodehrávají v roce 1665, ale v naší covidové současnosti. Až člověka mrazí, kolik věcí je podobných nebo stejných.

1