Deníky Ondřeje Sekory 1944–1945
Ondřej Sekora
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295843/bmid_deniky-ondreje-sekory-1944-1945-4V6-295843.jpg
4
17
4
Ondřej Sekora, nezaměnitelný spisovatel a ilustrátor knih pro děti i dospělé, jeden ze zakladatelů českého komiksu, byl nucen na základě nacistických zákonů nastoupit na konci války do pracovního tábora v Německu. Později se k této neblahé epizodě svého života nerad vracel, ale za pobytu v pracovních lágrech v letech 1944 a 1945 si psal deník slovem i obrazem. Vzniklo tak jedinečné svědectví z méně známých pracovních táborů v Klein Steinu a Osterode, jedinečné právě v propojení Sekorových satirických kreseb s věcnými záznamy života v táboře, který si autor zpestřoval humornými poznámkami a glosami. Právě oba deníky, které vycházejí knižně poprvé, jsou klíčem k Sekorově poválečnému levicovému postoji, k jeho snaze distancovat se od své prvorepublikové minulosti i k jeho rostoucímu odporu k jakémukoli násilí. Civilnost a všednost Sekorových záznamů je někdy téměř šokující, někdy úsměvná (Jeden kolega, když se kritizovaly větrné latríny, se zanícením se rozpovídal: „Páni, až bude po válce, tak si vezmu asi pět cigaret, půjdu doma na záchod, a budu tam sedět celou hodinu!“), a mezi řádky tak i po mnoha letech vysvítá Sekorův chlapský a nepateticky odvážný postoj.... celý text
Přidat komentář
Ondřej Sekora je jeden ze zásadních autorů mého dětství. Cokoli vím o hmyzu, vím díky Ferdovi a Pytlíkovi, ke knížce Uprchlík z ptačího stromu mám vysloveně citový vztah. Proto jsem bez váhání sáhla po jeho denících. Zapůsobily na mě především zmínky o takových těch běžných věcech, které normálně ani neregistrujeme, ale ve chvíli, kdy jsme v nich nějak omezeni, stávají se problémem; tedy např. s vylučováním, hygienou, životním prostorem. Děsivě stísněné podmínky (jaké štěstí, když s novými lůžky se jejich prostor rozšířil na 80 cm!), ztráta soukromí, protivní a obtížní spolubydlící, noční courání na záchod, močení před ubikacemi či rourou od kamen z jedoucího vlaku, jeden vodovod pro tisíc lidí; to všechno jsou záležitosti, které ve srovnání s ohrožením života mohou působit nicotně, ale vedou ve skutečnosti ke ztrátě důstojnosti. Tomu všemu Sekora čelí bez reptání, pouze to zaznamenává, nenaříká. A při každé příležitosti kreslí - a to je další důvod, proč Sekorovy deníky číst.
Jak tuhle knížku ohodnotit, když je to autentická výpověď z tak děsného prostředí, nejde napsat, že se mi to líbí. Ale ta knížka je tak roztomile napsaná. No prostě ohodnotit nejde! Takže 5 hvězdiček.
Kniha je nádherně kvalitně a dokonale s patřičnou úctou k autorovi zpracována. Když jsem si ji poprvé prohlížela, chvíli jsem na ni koukala nechápavě. Listy se mi míhaly v ruce a některé byly nerozřízlé. Na obalu jsem si přečetla, že je to schválně. Nakladatelství se rozhodlo zprostředkovat autentický zážitek rozřezávání listů stránek, aby bylo možné prohlédnout si Sekorovy ilustrace z jeho skicáře.
V knize nenajdete děsivé popisy týrání a smrti z války. Je to osobní svědectví silného charakterního muže ve velmi těžkých chvílích, kdy se svou ryzí povahou snaží pomoci udržet si zdravý rozum nejen sobě, ale i okolí.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1990 |  Brouk Pytlík |
| 1978 | Kronika města Kocourkova |
| 2009 | Ferda Mravenec |
| 2004 | Knížka Ferdy Mravence |
| 1980 | Malované počasí |
Ondřej Sekora si i v drsných podmínkách pracovního tábora dokázal najít čas a chuť k písemnému i obrázkovému zachycení prostředí a osob, se kterými je sdílel (pro mne překvapivě byl mezi nimi i Oldřich Nový). Dokonce s vtipem, což je v tak nelehké situaci obdivuhodné. Přiložená korespondence zase svědčí o velké rodinné lásce a soudržnosti.