Deníky Ondřeje Sekory 1944–1945 recenze

Ondřej Sekora, nezaměnitelný spisovatel a ilustrátor knih pro děti i dospělé, jeden ze zakladatelů českého komiksu, byl nucen na základě nacistických zákonů nastoupit na konci války do pracovního tábora v Německu. Později se k této neblahé epizodě svého života nerad vracel, ale za pobytu v pracovních lágrech v letech 1944 a 1945 si psal deník slovem i obrazem. Vzniklo tak jedinečné svědectví z méně známých pracovních táborů v Klein Steinu a Osterode, jedinečné právě v propojení Sekorových satirických kreseb s věcnými záznamy života v táboře, který si autor zpestřoval humornými poznámkami a glosami. Právě oba deníky, které vycházejí knižně poprvé, jsou klíčem k Sekorově poválečnému levicovému postoji, k jeho snaze distancovat se od své prvorepublikové minulosti i k jeho rostoucímu odporu k jakémukoli násilí. Civilnost a všednost Sekorových záznamů je někdy téměř šokující, někdy úsměvná (Jeden kolega, když se kritizovaly větrné latríny, se zanícením se rozpovídal: „Páni, až bude po válce, tak si vezmu asi pět cigaret, půjdu doma na záchod, a budu tam sedět celou hodinu!“), a mezi řádky tak i po mnoha letech vysvítá Sekorův chlapský a nepateticky odvážný postoj.... celý text