Deník Anne Frankové
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72994/mid_denik-anne-frankove-rYz-72994.jpg
4
3333
554
Annelies Marie Franková (12. června 1929 - březen 1945) v roce 1933 s rodiči uprchla z Německa do Amsterodamu, kde se rodina od roku 1942 skrývala v půdním bytě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 do 4. srpna 1944 deník. Po prozrazení skrýše byla rodina odvezena do koncentračních táborů v Německu, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků a zdramatizován. Toto české vydání obsahuje poprvé nově nalezené a dosud nepublikované stránky.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1956 , Svobodné slovo - MelantrichOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch , 1947
více info...
Přidat komentář
Při návštěvě Amsterodamu jsem navštívil dům Anny Frankové, kde jsem o ní slyšel poprvé.-Tys nečetl deník AF? Ne.V životě jsem o ní neslyšel.- Příběh mě tehdy zaujal tak jsem si řekl, že musím své vzdělání napravit a když jsem na knihu náhodou narazil tak hned že si ji přečtu. 13letá Anne měla vynikající spisovatelský talent, kniha je napsána velmi čtivou formou, ale to je tak vše co mě na této knize zaujalo. Čekal jsem od toho víc. Dost nuda. Psala a psala, až najednou skončila.Je až neuvěřitelné, že to napsala dospívající dívka. Na téma holocaust jsou mnohem lepší knihy a přímo z koncentračních táborů. Takhle se vlastně měla oproti jiným relativně dobře až do osudného konce. Škoda nadějné spisovatelky.
Tato kniha je především deník třinácti až patnáctileté holky, která řeší své životní problémy spojené s dospíváním. Doplňkem pak je rozebírání situace Židů v nacisty okupovaném Nizozemsku či rozebírání válečné politiky jako takové. Tyto dva aspekty díla nejsou v rovnováze, proto čtenář, který čeká především ten druhý, může být z knihy zklamán. Přesto musím vyjádřit svůj obdiv ke stylu, jakým je kniha psána, stejně jako k nemálo hlubokým myšlenkám, které se v úvahách v knize objevují.
Kniha popisuje komorní drama několika lidí, kteří se skrývají před nacisty. Dva roky schovávání, na sklonku války prozrazení a deportace do koncentračního tábora. A aby toho nebylo málo, tak smrt mladé dívky pár dnů před osvobozením... Není to pech? V dnešní době jsou naše problémy proti tomuhle sranda...
Tuhle knihu určitě doporučuju k přečtení! Je to kniha plná emocí, respektive deník, milé a chytré slečny do kterého si psala všechny své pocity během ukrývání se přes SS. Při čtení sem si často kladla otázku, je možné takový tlak vydržet, všechno smést, žít denně ve strachu, zda se ukryt provalí nebo ne. Příběh, ze kterého je poznat, jak těžké museli být válečná léta nejen pro skrývající se židy s bohužel tradickým koncem.
S Annou jsem se dost ztotožnila. Neměla to snadné, i když lepší než ostatní Židé. Její nejlepší přítel byl její deník, kterému se mohla se vším svěřit. Potom se zamilovala do své první lásky Petra. Nejhroznější je, že se to doopravdy stalo, že přežil jen Annin otec. A taky, že tábor ve kterém byla Anna, osvobodili jen pár dnů po její smrti. Je mi líto všech postav, které zemřely, tím co si všechno vytrpěly, strach že kdykoliv k nim můžou vtrhnout nacisti. Tuhle knihu by si měl každý přečíst a zamyslet se nad ní. Protože se to může třeba opakovat.
Po této knize jsem sáhla téměř okamžitě, nicméně jsem se zřejmě pořádně nepodívala na zkrácený obsah, jelikož jsem nečekala, že Anna bude popisovat pasáže v zadním domě tímto způsobem, chyběl mi děj a bylo to moc zdlouhavé, místy nudné. Někdo knihu opravdu ocení, že je podle skutečnosti, ale mě nudila.
Tato kniha mě přivedla v podstatě ke čtení, respektive četla jsem i předtím, ale tato, kolem mých 13 let, byla hodně zásadní a rozhodující. Tuto knihu jsem četla nesčetněkrát, mám její tři vydání (dvě klasické a jedno komiksové, ale k tomu se dostanu zvlášť časem), dokonce jsem měla to štěstí navštívil přímo dům, kde se Anna se svojí rodinou schovávala v Amsterodamu a to byl neskutečný zážitek. Velice poutavý příběh tak mladé dívky. Je až neuvěřitelné, jak ve svém velmi mladém věku dokázala trefně popisovat jejich nelehkou situaci. Spekuluje se o tom, že vše nepsala ona, ale ať je to jakkoliv, jedná se o velmi silný příběh dle skutečných událostí, které společně s Annou při čtení prožijete.
Já knihu nedočetla..asi jsem od ní čekala víc. I když jsem se snažila, kniha mě prostě nebavila.
Jsem ráda že jsem si tuto knihu přečetla a možná jsem to měla udělat i dřív, protože mě hodně duševně změnila (souhlas Slečna L.) Anne měla mnohem větší štěstí než většina ostatních Židů, ale přece se měla bídně. Ano, slovo "bída" požívají často lidé od nás ze třídy a pod tímto slovem si představují špatné školní počítače a přesolené jídlo ve školní jídelně, vlastně celkově to že musí ráno vytáhnout své líné zadky z postele a vůbec si neuvědomují, co by dala například právě Anna Franková zato, aby mohla chodit do školy, zatímco oni by radši žili jako Anne, jedli jako Anne, hlavně že by nemuseli do školy... Řekla bych že tak 1 člověk ( respektive děti ) z 100 zná pravou cenu vzdělání, já sam bych se zařadila na místo toho jednotlivce. Vůbec ničeho si neváží. Ale jsem ráda, že alespoň ten 1, bude hůř. Děkuju, jestli jste si to přečetli. :), spíš :(
Tuto knížku jsem četla už mnohokrát a vždy se mi líbí. Ovšem musím na ni být vnitřně vyladěná...
Pokaždé, když si na čtení jejího deníku vzpomenu si říkám, jak málo chybělo. Jak strašně málo chybělo, aby svůj boj vyhrála. A vždy mě přepadne smutek. Velmi obdivuji její vytrvalost a odhodlání, její vnitřní sílu. Stála tváří v tvář smrti, a přesto dokázala žertovat a snít o životě po válce, udržet si svůj optimismus a nevzdat se. Do paměti se mi vryly jedny z jejích posledních vět:
„Přesto ještě pořád věřím, navzdory všemu, na vnitřní dobro v člověku. Nejsem prostě schopna, abych celý svůj život a všechno budovala na základě smrti, bídy a chaosu. Vidím, jak se svět stále více přeměňuje v poušť, slyším stále dunivěji valící se hrom, cítím utrpení miliónů lidí. A přece, hledíme-li k nebesům, myslím si, že přestane i tato krutost, že se navrátí klid a mír."
.. co k tomu napsat..je hrozné, že k něčemu takovému někdy došlo... kniha je opravdu zajimavá, postupné vyvýjení se člověka, jeho myšlenky, pocity, strach a nejistota... je smutné, že to takhle špatně dopadlo...
Tohle píšu asi necelou minutu po přečtení a první co mě napadá je, že jsem očekávala něco lepšího. Bylo to sice nesmírně poučné, přínosné a dojemné, ale díky všem doporučením jsem čekala něco záživnějšího, než jen popisy toho, kdo zrovna loupe brambory, nebo kdo jde kdy na záchod. Ano jistě, o to v celé knize nešlo, je mi to jasné. Jednalo se o nesmírně houževnatou, sečtělou (a hodně často až moc přechytralou)mladou dívenku, která žije dva roky v zadní části jedné firmy a nevychází ven proto, že je Židovka a venku by ji čekal trpký konec. Její osud je hodně bolestivý, ale ona i tak neztrácí naděje a dokonce se zabývá takovými "triviálními" věcmi jako je láska, nebo hádky s matkou.Je nesmírně učenlivá, takže neustále jen leží v knihách a občas přemítá o filosofických otázkách.
Pravdou je, že nejsilnější na tom všem není samotný deník, ale Annin konec, který dojme snad všechny citlivé čtenáře.Jinak mě celkové zápisky příliš neuchvátily, některé pasáže jsem dokonce přeskočila. Anne je mi líto,obdivuji její spisovatelské nadání, i když myslím, že celkově dospěla až příliš brzy ,na druhou stranu v některých věcech byla naopak velice nevyspělá. Občas jsem nerozuměla jejím nadávkám vůči rodičům, které dle mě často byly velice neoprávněné a sobecké.Jinak je deník samozřejmě jedinečný a málokdo z nás si asi umí představit tu hrůzu, být takhle dlouho zavřený bez čerstvého vzduchu,a pořád s těmi samými lidmi.Nemluvě o době, kdy jí v koncentračním táboře oholili hlavu, vytetovali na paži identifikační číslo a ona musela snést mnohem horší podmínky... více by mě nejspíš dojaly a zajímaly její zápisky (kdyby byly) o dění z tábora, ale to je bohužel nemožné (nebo naštěstí?) asi bych se potom topila v slzavém údolí, protože je svět tak strašlivě nespravedlivý a já hodně citlivá. Abych to konečně stručně zhodnotila, samotné zápisky tak za dvě hvězdičky, ale když zhodnotím celou situaci a vybavím si, jak byla Anne v její situaci silná (já bych nebyla), dávám tři.
Jak už tu několikrát padlo, čekala jsem od knihy více, neříkám, že není přínosná, určitě má svou vypovídací hodnotu, ale četla jsem již i více sugestivnější, přesto jsem ráda, že jsem knihu přečetla.
Tuto knížku bych doporučila k přečtení, ...jaká těžká doba to byla pro Židy, pro lidi, kteří měli pochopení a těmto lidem pomáhali. V jakých podmínkách museli žít, ve strachu, v obavách a o hladu, jakoby byli méněcenní než Němci a ostatní lidé :( Anna svůj deník psala pěkným způsobem, šlo vidět, že to byla chytrá a nadaná dívka, která by jistě v životě něčeho dosáhla, jak si přála. Anna Franková zemřela na jaře roku 1945 a k osvobození koncentračního tábora došlo v dubnu 1945 anglickými vojsky...velká škoda, že k osvobození nedošlo o měsíc nebo dva dříve :(
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
komentář typu "čekal jsem od toho víc" je dle mého naprosto neadekvátní vzhledem k situaci a věku dívky.
Pro mě hodně poutavé čtení. Moje matka nevěřila, že to napsalo dítě.
Nezapomínat na tak významnou osobu našeho světa.