Deník Anne Frankové
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491798/bmid_denik-anne-frankove-tVX-491798.jpg
4
3340
3340
Deník v dopisech 12. červen 1942 – 1. srpen 1944 Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A – na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: „K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané‘ verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy.“ Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2022 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch , 1947
více info...
Přidat komentář
Výjimečně působivé, když máme na paměti, že je to opravdové svědectví. Četla jsem před mnoha lety a doposud si nesu v mysli ty emoce, které kniha vyvolala. Což svědčí o mnohém, protože některé knihy se mi vytratí z mysli ve chvíli, kdy je dočtu...
"Chci žít dál i po své smrti."
Touto větou, tuším, zavázala Anne Franková svého otce, jediný, kdo přežil, aby její deník publikoval, jakkoli zcenzurovaný a korigovaný. Zejména poslední stránky deníku vykazují vyšší úroveň vyjadřování a strukturování myšlenek a poselství než části předchozí. Poselství, které vydáno v roce 1947, mělo z mého pohledu jasného adresáta na straně Holandska a Holanďanů ve vztahu k židovské menšině, zejména té, které nizozemská vláda umožnila dočasný azyl. Může to být ale i tak, že lidská bytost vyrůstající v osamění obklopená jen pár členy své rodiny a knihami vážných témat, zbavena možnosti her a společnosti bezstarostných kamarádek, prostě musí dozrát rychleji...
Než knihu vezme čtenář do ruky, měl by si dobře uvědomit, že je to pořád jen deník, a to deník dívky, která se pomalu mění v ženu. Tomu odpovídá její vidění světa, okleštěného nedobrovolně dobrovolnou izolací s rodinou od vnějšího světa, v němž zuří válka, ve které jsou židé stavěni do prvních "bojových" linií a posíláni na smrt. Není to tedy primárně o válečných hrůzách či o hrůzách koncentračních táborů, ale o životě dospívající dívky v domácím vězení za nesmírně obtížných podmínek doma, ale především za zdmi domova. Nebylo její vinou, že byla židovka. Nebylo její vinou, že další židé umírali hlady nebo v plynových komorách po statisících. Nebylo její vinou, že chtěla žít. Deník vypovídající o problémech třináctileté-patnáctileté pubertální holky, která žila, dokud mohla, a jak jí okolnosti dovolovaly. Deník jsem si nikdy nepsala, tak nevím, co bych byla ochotna mu svěřit. Tento deník je ale milým a současně smutným svědectvím života, myšlenek, plánů a tužeb jedné (židovské) dívky a její rodiny v dobách nejtěžších.
Kniha, která nám dobu druhé světové války ukazuje zase jiný pohled. Anne přijde do úkrytu jako 13ti letá a svůj deník končí v 15ti letech, z holčičky se stává slečna. Dopisy, které píše vymyšlené kamarádce Kitty popisují její nálady i život v zadním domě. Deník končí zápiskem a pak jen z doslovu se dozvídáme o dalšímu osudu 8 ukrytých. Smutný pravdivý příběh ze smutné doby.
Krutý příběh, který je celý pravdivý a napsaný skutečnou dívkou. Je pouze upravený jejím otcem, aby tam nebyly pasáže z jejího imntimního života.
Kniha poskytuje pohled na období války z pohledu mladé dívky, která prožívá všechno co holky v jejím věku prožívají. Jsou tu jak úsměvné momenty tak pasáže, kdy jsem brečela. Hodnotím 5 protože jinou knihu podobné této fakt nenajdete.
Myslím, že tuto knihu nelze hodnotit jinak než 5 *. K deníku jsem přistupovala jako k historickému pramenu a nikoli jako k románu. Při čtení, kdy víte, jak vše dopadne se mi hrnuly do oči slzy. V knize nenajdeme, žádné válečné hrůzy, ale je prostoupen nadějí, laskavými lidmi a obyčejnými problémy jedné úžasné dívenky. Velmi zajímavá kniha!!
Nechci být ošklivá nebo neempatická, ale nemohu dát plný počet hvězdiček. Začátek mě dost zmátl, první zápisky jsem skoro nechápala, jména se mi dost pletly (to však neberu jako chybu knihy, spíš chybu svojí) a nedokázala jsem se do knihy vžít. Od doby co musela být Anna zavřená v Zadním domě se to o dost zlepšilo a některé pasáže byly dost poutavé. Musím ale přiznat, že věčné hádky mezi rodinami mne spíš uspávaly než zajímaly. Anna by byla výborná spisovatelka, to nepopírám. Na svůj mladý věk psala skvěle, možná jsem jen od této knihy měla velké očekávání, které se nenaplnily.
Kniha není umělecká dílo, je to dokument, který sepsala hodně mladá dívka, vlastně ještě dítě, před tím než byla odeslána k likvidaci. Uvádí v něm své vlastní pocity a názory na svět, svoje touhy a sny. Popisuje ponorkovou nemoc v azylu, kde hodlala skupina Židů přečkat válku. Nepočítali s tím, že budou odhaleni a tak jsou zápisky dívky plné optimizmu a naděje. Doslovem je objasněno, co se se skupinou, tedy spíše s jejími jednotlivými členy, stalo během posledních měsíců války.
Čo tu možno hodnotiť? Zápisky pubertálneho dievčaťa, za ktoré by sa v dospelosti (keby sa jej, pravda, dožilo) možno aj hanbillo? V Anninom veku mi to pripadalo ako krásna a múdra kniha. V aktuálnom období je pre mňa temer nečitateľná - skrátka výlevy násťročnej, ktorá sa považuje za pupok sveta, prísne hodnotí ľudí okolo seba, nevyzná sa v svojich pocitoch.
Tuto knihu bych nehodnotila jako normální dílo, ale jako něco, co se doopravdy stalo. Moc se mi líbilo, jak se Anna postupně vyvíjela a vnímala svět kolem sebe. Ani bych neřekla, že to dopadlo tak špatně jako většina lidí, protože nejvíce snila o tom, aby po ní tady něco zůstalo (a to se jí povedlo). Připadalo ji horší žít a nic nedokázat než prožít krátký život, ve kterém něco zanechá.
Knihu jsem dlouho nechtěl číst, čišela pro mě z knihy povinnost, které jsem se bránil. Tomu povinnému, hromadnému a až komerčně vyjádřenému nesouhlasu s hrůzami holokaustu.
Pravda, o knize jsem kromě nejzákladnějších informací nic nevěděl - jen že jde o deník mladého židovského děvčete, o skrývání před nacisty, o jejím tragickém konci.
Při samotné četbě se člověk může kriticky zamýšlet nad tím, jak mohla Anne díky bohatým rodičům téměř pohodlně přežít válku, jiní židé přitom neměli šanci. Možná i samotné zápisky jsou někdy dětinské výlevy rozmazleného fracka, někdy naopak filozofické úvahy, které snad ani nemohla psát dospívající dívka.
Důležitý je známý fakt, že autorka autentického deníku nepřežila válku a zemřela nakonec po prozrazení skrýše v koncentráku. Jde tímto pohledem o velmi, velmi silnou výpověď. Anne přes svůj věk dokázala plasticky popsat spolubydlící, pomáhající, celý dům, měnící se atmosféru, své vlastní pocity dívky dospívající ve skrýši. Občas mně připadalo, že jsem v úkrytu schovaný také, tak dobře zná čtenář všechny skrývající se, i ty co jim hrdinně pomáhají.
Ke konci už se mi číst ani nechtělo, bylo jasné, že zápisky nemohou dál pokračovat a přijde jen doslov, kde zjistím kdo přežil a kdo jak zemřel. Dočetl jsem až po sedmičce vína.
Knížku jsem přečetla asi před rokem a od té doby je to má nejoblíbenější knížka. Mám hroznou chuť si ji přečíst znovu, jenom se k tomu nějak nemůžu dostat. Když jsem to četla, měla jsem pocit, že si s Anne velice rozumím. Mnohokrát mě napadlo, že kdyby žila dnes byly bychom skvělé kamarádky.
Za mě určitě 10/5 :-)
Líbilo se mi, že přes veškerou situaci si Anna F. zachovávala optimismus a pozitivní mysl. Myslím, že i dnešní společnost by se mohla řídit jedním Anniným rčením : "Všechno je jen tak zlé, jak to sami vnímáme". Mrzí mě, že si nemohla splnit všechny sny, které v sobě měla. Čest její památce.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Já vím, že deníky nejsou určeny k tomu, aby byly čtivé... A ano, přiznávám se, že jsem si myslel, že to budou zápisky z konecentračního tábora, omlouvám se. Na to, aby Anna udržela mou pozornost, je tu málo zmínek o Hitlerovi a moc o hádkách s rodiči.