Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
Zuzana Hubeňáková , Dominik Landsman
Kdo by neznal eskapády „moderního fotra“, které Dominik Landsman zachytil ve svých úspěšných Deníčcích? Nová kniha, kterou napsal společně s blogerkou a spisovatelkou Zuzanou Hubeňákovou, se pouští na stejnou půdu, ale zpátky do doby, kdy ještě nebyl otcem. Jindřich a Nataša s ironií a černým humorem sobě vlastním popisují své seznámení, sestěhování a nakonec i početí dítěte a mezitím neodolatelně glosují rozdíly mezi muži a ženami, vztahové stereotypy, různé fáze zamilovanosti nebo nástrahy společného bydlení. Deníček moderního páru zachovává styl předchozích dílů, ale díky spoluautorství je bohatší o dva rozdílné, ale srovnatelně humorné styly. Pojďte zjistit, co se dělo předtím, než na svět přišel Čeněk!... celý text
Přidat komentář
Rekla bych az prilis nadsazky, nekdy uz to nepusobi humorne. Nevim, jak by to vnimal muz, ale osobne mi v tomato prisla horsi zenska cast, napriklad epizoda se zlomenou nohou, to uz bylo opravdu za carou.
Já se bavila. Nic víc jsem nechtěla. Pro mě lepší než Deníček moderního fotra. Takhle nějak to prostě líčí chlapi kámošům u piva a ženský kámoškám u vína.
Deníčky od fotra jsem nečetla, jen jeho, nebo spíše Čeňkovy příběhy z chalupy. Tahle byla nadabovaná také dobře, bavila jsem se, smála a k odpočinku kniha poslouží dobře. Navíc je prostě ze života a jsou v ní denodenní situace, ve kterých se opravdu člověk vidí...
Kniha se nějakým omylem vyskytla v moji sbírce knih. U prvních kapitol jsem si říkala, že je to další kniha o stereotypech páru a celkově mužů a žen. Nečekala jsem, že přečtu víc kapitol, protože tyhle stereotypy přímo nesnáším.. ale pak mi došlo, že je to myšlené jako satira (alespoň doufám). I když to není úplně můj styl humoru, některé hlášky mě rozesmály a celkově knihu hodnotím jako průměr - not great, not terrible.
Profil Dominika Landsmana sleduji a velmi se u něj bavím, ale napsat tímto způsobem celou knihu mi moc nesedí. Z až příliš nuceného vtipu mi bylo spíše nepříjemně. Říkala jsem si, proč ti lidi spolu tedy vlastně jsou, když jsou si navzájem tak protivní.
Občas mi to připomnělo některé situace ze života, které člověk sám v páru zažije. Zde je to hodně s nadsázkou a ironií, ale celkově to hodnotím velmi kladně.
Bylo to úsměvné a v jednom okamžiku - na konci knihy, jsem brečela smíchem, neb jsem si vybavila naše domácí trable ohledně jedné lidské činosti. Nechci spojlerovat.
Kniha začala celkom dobre, ale neskôr to už bola nuda. Zopár scénok bolo vtipných, ale, bohužial, pri väčšine autori až príliš tlačili na pílu, keď sa snažili byť vtipní.
Za mě super, Dominik mě velmi baví. Mám přečtené všechny Deníčky, Dovolenou a teď jsem četla tuhle knihu. A opět nezklamala. Přečteno za 2 dny. Skoro pořád jsem se smála, takže tip ode mne jako matky: Nečtěte Dominika, pokud uspáváte dítě kojením. Já si včera dítě po obědě 3x vzbudila, když jsem se smíchy klepala :-D
Tento typ záležitostí, rádoby vtipných pohledů do vztahu mezi mužem a ženou moc nemusím. Chtěla jsem dát knize šanci a říkala si, že jsem třeba "konečně dospěla" a také se mi hodila do čtenářské výzvy.. No a tak jsem se utvrdila, že jsem prostě asi mimo. I když je pravda, že prvních pár stránek docela vtipných bylo, ale pak přišlo doslova trápení a měla jsem co dělat, abych ji pokořila. Nicméně věřím, že si své čtenáře určitě najde a to v nemalém počtu :)
(SPOILER)
„...když můj zrak spočinul na stole u zdi, za kterým seděla vyžilá
pohroma, hříčka přírody s mastnými vlasy a kouty, která byla o dobrých deset let starší než já a lehce nažloutlým úsměvem s předkusem
hodným kapybary se na mě křenila skrz růži ve váze.
Jelikož mě viděla, bylo pozdě otočit se a zdrhnout. Nedalo se nic
dělat. Nahodil jsem vynucený úsměv a pomalu kráčel k ní. Čím víc
jsem se blížil, tím víc jsem si byl jist, že nakonec uteču. Byla fakt
hrozná. (...) Malou zrůdičku u zdi, která očividně nevěřila svým očím, že se k ní
blíží muž s úsměvem, jsem nonšalantně minul a zamířil si to o dva
stoly dál."
Je mi smutno z toho, že tohle někomu připadá legrační. :-( Moderní pár si představuju jinak: Tohle je sexistické a stereotypní.
Přitom i o párech se dá psát s nadhledem a ironicky. Třeba kniha Muži: Návod k použití od Kathy Lette se mi docela líbila.
A hlavně je to teda za mě psané naprosto hrozně. To asi taky dělá hodně. :-/
Hlavní mužská postava je naprostý loser, křupan a nevychovanec. Ženská postava je povrchní kráva. Je to stereotypní a přehnané. Ale abych nebyla jen negativní, líbí se mi změny vypravěčů.
Knížku jsem si přečetla v rámci knižní výzvy a byla jsem spokojená. Skvěle jsem bavila a opravdu se hodně nasmála. Moc se mi líbilo, že byla situace popsána z mužského i ženského pohledu a jak moc se ten pohled lišil. Sice některé situace byly až absurdní a přitažené za vlasy, ale vůbec to nerušilo a styl humoru se mi moc líbil.
V rámci humornej literatúry je to príjemná oddychovka na jeden večer. Hlavné postavy neboli úplne sympatické, ale to zrejme ani nebol ich účel. Mnohé situácie boli dovedené až do absurdna, ale takého príjemného, kde čitateľ chytá záchvaty smiechu. Páčil sa mi pohľad na tie isté veci z oboch zúčastnených strán, koniec bol trochu melancholický. Kto má rád tento typ humoru a berie život s nadhľadom sa na tom zasmeje. Kto sa v tom nájde sa možno urazí a dá slabé hodnotenie :-D Hlavne od toho nečajakte serióznu literatúru ;-)
Štítky knihy
humor partnerské vztahy česká literatura manželství stereotypy muži a ženy
Kniha Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil je v
Právě čtených | 18x |
Přečtených | 1 564x |
Čtenářské výzvě | 578x |
Doporučených | 35x |
Knihotéce | 339x |
Chystám se číst | 235x |
Chci si koupit | 59x |
dalších seznamech | 5x |
Uf, jsem ráda, že mám knížku konečně za sebou. Přečteno v rámci knižní výzvy, jinak bych se po předchozí zkušenosti s Deníkem moderního fotra, k autorovi znovu nevrátila.