Dějiny Španělska

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rozsáhlá publikace z pera čtyř španělských historiků je rozčleněna na pět tradičních úseků – starověk, středověk, raný novověk, novověk a moderní dějiny – které ovšem dobře odrážejí zvláštnost jednotlivých epoch – Římská říše, maursko-křesťanská epocha – Španělská monarchie – ponapoleonské království – velký přerod 20. století. Knihu navíc doprovází stať O. Kašpara mapující česko-španělské potkávání v průhledu dějin....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74824/big_dejiny-spanelska-MrN-74824.jpg 4.425
Žánr:
Literatura naučná, Historie

Vydáno: , NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Originální název:

Introducción a la Historia de Espaňa, 1965


více info...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Kniha Dějiny Španělska

Kuža007
27. června

Tato španělská verze Dějin Španělska vedená španělským historikem Antoniem Ubietou Artetou je rozhodně daleko lepší nežli česká verze Dějin Španělska. Jsem rád, a navíc to bylo předvídatelné, že největším prostor dostalo vrcholné období španělských dějin, tzv. Zlatý věk Španělka (Siglo de Oro) reprezentované zejména vládou Filipa II. Habsburského. Je to velice zajímavé období dějin. Ale také jsem rád, že jsem našel dost nových zajímavých faktů o vládě Francisca Franca.

Aliterát
10.05.2018odpad!

Extrémně zajímavé dějiny Španělska zdevastovány nudným výkladem autorů- hrůza.


Sarah01
11.11.2017

Doporučuji, pro mě velice zajímavé a čtivé.

Mourasek
09.04.2017

Kniha je v rámci edice LN určitě jednou z těch lepších. Starověk a středověk se mi v její podání velmi líbíl, a vyčerpávajícím způsobem je ke každému období definován systém ekonomiky a kultury, a pod. Velmi detailním způsobem například vývoj mincovnictví. Moderní doba již nám poskytuje k analýze mnoho informací, a tak poskytuje spousty detailů a mnohdy se může zdát překombinovaná. Ale to je trošku neduh těchto knih. Moderní doba zabírá drtivou většinu obsahu na úkor dob starých, ale možná jsem jen z těch, kteří by si to přáli naopak :) Obsahem jedna z nejtlustších z vydání LN. V porovnání např. s Portugalskem je téměř třiklát tlustší, což vyvedlo mého portugalského kolegu k nepříčetnosti! Velmi doporučují. (čtena edice z roku 1996. Roku 2017 vyšlo nejnovější vydání)

sagasir
10.12.2016

Historie ožívá

Stejně jak je rozsáhlá a krásná země jménem Španělsko, tak stejně tak krásná a rozsáhlá je i tato publikace zabývající se jejími dějinami. Mohu ji doporučit všem milovníkům historie a Španělska, ale i ostatním, kteří si zde jistě vyberou nějakou zajímavou kapitolu.

Na 911 stránkách (ano rozsah opravdu obrovský a na dlouhodobé nošení knihy např. v baťohu či kabelce opravdu nijak zvlášť výhodné) se postupně prokousáte španělskou historií od prehistorie po současnost této přenádherné země. Namátkou generál Franko, doba monarchie, mořeplavecké objevy. No je toho spousta. Já osobně mám edici Dějiny Národa od nakladatelství Lidové noviny velmi rád. Nabízí totiž ještě něco extra, jako například chronologické tabulky, přehledy významných událostí, nástin vztahů naší krajiny s danou jinou zemí atd. Sečteno podtrženo vždy se jedná o velice kvalitní práci. Po přečtení celé knihy, ale i některých jejich částí (troufám si totiž říct, že ne každý knihu přečte už jenom kvůli rozsahu či toho čím se zabývá) na vás dýchne historie a před vámi „ožijí“ takové postavy jako Juan Carlos I. či Isabela Kastilská. Španělská historie rozhodně není nudná a tato kniha to jen dokazuje a vy se tak díky ní dozvíte plno nových informací a třeba se tak jako já do této země a její historie bezhlavě zamilujete.

Občas není na škodu vrátit se do minulosti a když se jedná o španělskou historii tak tu rozhodně berte všemi deseti. Nebudete litovat. Zkuste to pak jako já a pusťte si nějaký španělský film a po něm se začtěte do této knihy klidně za zvuků nějaké té překrásné španělské hudby a nechte historii ožít. K dokonalému zážitku pak schází asi jen barevné fotografie a ilustrace v knize místo černobílých a pro milovníky vína nějaké to jejich španělské tekuté zlato.

jadran
23. ledna

Ano, je to tlustá kniha a otázka španělského státu v dnešním rozsahu a národů, které tady žijí je hodně složitá. Je to spíš kniha o poučeného zájemce. Není to čtivě odvyprávěný příběh dějin jako třeba Dějiny Italie od Procacciho. Ano, Španělsko je složitá země. Není vlastně ani typicky evropská. Je to svět sám pro sebe. A nesourodá, i když se sjednotila už na konci XV. století. Je etnicky ještě mnohem komplikovanější, než většina středo a západoevropských států. Kdo jsou vlastně Španělé? Ukazuje se, že Španělé jako národ vlastně neexistují. Dalo by se říct, že na jedné straně jsou Kastilci, tvořící většinu a ovládající zemi od dob Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského, pak určitá směs etnik majících blízko ke Kastilcům, ale vycházejících spíš z lokálních historických odlišností a na druhé straně dva jednoznačně jazykově, historicky, mentálně i kulturně vyprofilované menší národy – Baskové a především Katalánci. Spory s Katalánskem a Katalánci, odmítajícími se stát Španěly se vlastně táhnou jako červená nit od konce středověku až do dneška. Vlastní dnešní Katalánsko má sice 7,5 milionu obyvatel, ale na druhou stranu, další katalánsky mluvící lidé žijí i v oblasti Valencie, na Baleárách a ono účelové rozdělení na autonomní oblasti i dnes až průhledně ukazuje, že jeho hlavní snahou je neumožnit Kataláncům v plné šíři získní větší míry autonomie jako základ pro to, o co se už od počátku novověku hlásí – nezávislost. A navíc ještě část historického a jazykového Katalánska se nachází ve Francii s centrem v Perpignanu. A tak člověk pochopí, proč Španělsko neuznalo Kosovo a proč ony vyspělé západoevropské země ignorují fakt, že Katalánci nejen nezávislost chtějí, ale především podle oněch měřítek evropských hodnot na ni mají právo. To je jedná z věcí, která mě díky knize došla. Moc nechybělo a Portugalci mohli být dneska ve stejné situaci jako Katalánci. Milovníci středověkých dějin, zde hodně složitých a propletených si přijdou na své, romantiky ale budou nudit encyklopedické údaje, demografické, ekonomické i řada dalších. Překvapilo mě, jak málo se podíleli Arabové na etnickém základu Kastilců a ostatních, většinu muslimů tvořili (podobně jako třeba v Bosně) – islamizovaní domácí. A snad nejpřínosnějším momentem v této knize je konečně objektivní popis občanské války. Bez lži a především tendenčně zaměřených manipulací. Nebyl to žádný klasický střet dobra (republikáni) a zla. Tady je jasně uvedeno, jak ono násilí vzalo počátek s vládou Lidové fronty, kdy anarchisté ruku v ruce se socialisty začali „revoluci“ vražděním církevních osob, vypalováním církevních staveb a násilným zabíráním zemědělské půdy, doprovázené rovněž násilím a krveprolitím. Podobně jako levičáci v Chile o čtyřicet let později za Allendeho. Premiér Azaña byl oním prvním hybadlem zvěrstev občanské války, on začal s terorem proti politickým odpůrcům, se zatýkáním a zákazy jejich organizací. Ano, zločiny za války najdeme na obou stranách ve stejné míře, i počet obětí byl stejný. Jenže my „víme“, že nacionalisté zavraždili F.G. Lorcu, ale už nemáme vědět, že Ramira de Maetzu zavraždili pro změnu republikáni. Posledním podnětem k povstání vojáků bylo odvlečení a zastřelení mluvčího monarchisticko konzervativní opozice v parlamentu Sotela, které provedli republikánští milicionáři. A je zde uvedeno i to, že materiální pomoc SSSR (a v menší míře i „pokrokového“ Mexika) byla stejně masivní jako ta od Hitlera a Mussoliniho a počty vojáků a specialistů z těchto zemí byly mnohem nižší než počty komunisty organizovaných interbrigadistů. A snad nejzajímavější je fakt, že legie Condor začala působit na straně nacionalistů až poté, co sem dorazily masové dodávky stíhaček, bombardérů a tanků ze SSSR. A také „specialisté“ včetně příslušníků NKVD, kteří v závěru existence republiky řídili čištění bojující republiky od anarchistů a trockistů. Franko se později nejen z důvodů vyčerpanosti vyhnul těsnějšímu spojení s Hitlerem a Gibraltar nechal přes všechno Hitlerovo vábení nechal být. Věděl moc dobře, že by jedny pány vystřídali druzí, ale Španělsko by to nebylo. Pomíjené jsou i dějiny Francova poválečného Španělska a uspořádání jeho ultrakonzervativního režimu s vražděním odpůrců, ale také snahou zapojit do nejrůznějších prorežimních organizací co nejvíce obyvatel. A samozřejmě definitivně všechny pokastilštit a to hlavně Basky a Katalánce. Používání jejich jazyků bylo zakázáno a trestáno. No a tím se vlastně trochu proti běhu času dostávám k tomu, co mě zaujalo asi nejvíc a co promlouvá k dnešku s obrovskou naléhavostí. Na přelomu 19. a 20. století vypukla válka mezi USA a Španělskem. Údajně proto, že Američané pomohli Kubáncům a Filipíncům se zbavit španělské koloniální nadvlády. Na obou stranách byla válka prezentována jako spravedlivá národní a „svatá“. Hodně se na jím rozpoutání a hysterii podílel tisk, americký pod taktovkami pánů Pulitzera a Hearsta. A zde uvádím citát historika Pabona, když hodnotí tehdejší působení médií na obou stranách, že to byl typický příklad: „tiskové mašinerie ve službách zásadně falešného hesla, neboť zdánlivě reprezentovala veřejné mínění, zatímco je na lživém základě vytvářela“. Jako dneska.