Dárek
Sebastian Fitzek
Milan Berg stojí na semaforu, když vedle něj zastaví auto. Na zadním sedadle sedí vyděšená dívka. Na okno zoufale tiskne kus papíru. Volání o pomoc? Milan to však nedokáže přečíst – protože je negramotný! Jeden z více než dvou milionů v Německu. Cítí však, že ta dívka je ve smrtelném nebezpečí. Noční můra, na jejímž konci stojí kruté zjištění Když ji začne hledat, stane se z toho noční můra, na jejímž konci stojí kruté zjištění: Někdy je pravda příliš hrozná na to, aby s ní mohl člověk dál žít – a nevědomost je největším darem na zemi.... celý text
Přidat komentář
Na tuto knihu jsem se hrozně těšila. A o to víc mě potěšilo, když jsem ji vyhrála. Fitzek je jeden z mých oblíbených autorů, který dokáže tak zaplést hlavu, že nevíte co se teda stalo a kdo je kdo. A opět se mu to povedlo. Jeho knihy jsou vždy skvělé a Dárkem nezklamal.
.
Ještě musím zmínit boží obálku, do které jsem se zamilovala. Nemám v knihovně moc obálek do kterých bych byla blázen, možná bych je dokázala spočítat na prstech, ale tato mezi ně rozhodně patří.
.
Originální příběh s trochu pomalejším rozjezdem než jsme u autora zvyklí, ale stačí jedna kapitola, aby byl člověk lusknutím prstu mimo a zažral se do příběhu. Od té doby se stále něco děje. A díky krátkým kapitolám je kniha ještě čtivější.
.
Ke konci je všechno už tak zamotané, že jsem si říkala: Co? Jak? Já to nechápu! A jen kroutila hlavou. Rozuzlení je šokující i přesto, že jsem něco takového tušila.
.
Skvělý závěr v doslovu autora, kde čtenáře seznamuje s tím jak ho napadlo téma příběhu a jak k němu vlastně přišel.
Je to Pan psychoautor se vším přesně promyšleným a originálním.
Možná byla chyba, že jsem knihu četla po Fitzekově Cestě domů, která je za mě jedna z nejlepších jeho knih, možná jsem jen měla menší krizi, ale knihu jsem na to, že ji napsal Fitzek, četla fakt moc dlouho. Ze začátku jsem byla zklamaná, říkala jsem si, že v ději není nic, co by mě do příběhu vtáhlo... A pak přišlo posledních 150 stran, které jsem přečetla na jeden zátah. Není nejhorší, ale ani jeho nejlepší, takový autorův průměr.
Sebastian Fitzek má osobitý styl psaní, ale tady mi ten konec přišel takový odfláknutý, no neseděl mi na něj...
Fitzek píše odlišně, odlišně zajímavě.
Tato kniha pro mě byla zklamáním, čekala jsem jednoduše víc. Moje prvotina od něj byla "Cesta domů" a to byla naprostá jízda. Chtěla jsem víc thrilleru, víc napětí, víc akce a promyšleného děje. Splnil všechno, krom toho "víc". Nemělo to takovou šťávu a drive, jaký jsem očekávala.
Což ale rozhodně neznamená, že jeho knihy naprosto zanevřu, naopak.
Budu ten chybějící drive v jeho knihách hledat dál a uvidím, jestli časem uspěju :))
Jak v knize sám opakovaně psal "Minus plus minus znamená plus" a nebo taky ne...
Já si nemůžu pomoct, ale tahle kniha pro mě byla zatím nejslabší ze všech, které jsem od Fitzka četla :(
Jasně, bylo to zase psychologický zamotané a nejasné, ALE nemělo to tu obvyklou dynamiku a napětí, na které jsem vždy zvyklá... :(
Knihy od tohoto autora považuji za jedny z nejlepších. Četla jsem několik jeho knih a všechny se mi líbily. Bohužel mne tato kniha zklamala počáteční nudou a chaosem týkající se postav příběhu. Naštěstí druhá část knihy měla spád, byla napínavá s překvapivým závěrem, který vše napravil. Když vynechám nedůvěryhodnost příběhu, je zápletka knihy skvělá. Určitě se k ní časem vrátím. Přesto si stojím za názorem, že Fitzek napsal lepší díla.
Říkám si, co na autorovi všichni vidí. Ano, je dost možné, že kvalita jeho knih může být kolísavá, ale pro mne tento autor prostě není.
Víc než slibný začátek, doplněný o spoustu chaosu a nudy, zakončený zklamáním. Nic dalšího od autora už zkoušet nebudu.
Musím se přiznat, že až tak nadšená jsem z této knížky nebyla. Četla se sice dobře a rychle, ale asi ten děj byl moc zamotaný. Řekla bych, že jsem od Fitzka četla lepší knížky.
Dárek mě chytil hned od začátku, krátké kapitoly nutí číst dál, protože každá předešlá končí nějakou "jobovkou". Stejně jako další Fitzekovy knížky byla i tato promyšlená a mně se Dárek líbil víc než Pacient.
První co mě napadá je, že Fitzek je taky trochu šílenec.
Šílenec a magor a taky blázen, kretej píše fakt brutálně dobře a má vše velmi pečlivě promyšlené.
Do strany 187 jsem se nepřestávala divit co se děje, čtenář musí číst velice pozorně, protože kniha je plná zvratů a po každé kapitole vyleze na povrch něco překvapujícího.
Musíš číst dál a dál, protože tě to pohltí a nepustí.
Obálka a zpracování knihy opět na jedničku. Čtivost, krátké kapitoly taky skvěle. Jen na ten zamotaný málo reálný děj jsem asi nebyl zcela naladěn.
Pecka, jako vždycky. Nikdy nevím až do konce, jak se to ve finále vyvrbí. Super napětí, zápletka i rozuzlení. Doporučuji. Už se těším na další, která se na mne usmívá z knihovny.
Moje první kniha od tohoto autora a určitě ne poslední. Od první stránky napínavé jak kšandy. Kniha opravdu chytne a nepustí. Příběh byl hodně zajímavý, na mě teda dost drsný. To zase úplně nemusím, ale prostě to musíte dočíst:) Kdo má rád thrillery, těm mohu jen doporučit k přečtení.
Pro mě je autor dost problém a vždycky se nechám zlákat nádhernou obálkou. A potom doufám , že to bude na těch 5 *. No trošku jsem se s příběhem prala. Je fakt, že autor je mistr překvapení. Ale mě prostě nesedí. Pro mě až moc zamotané.
Tahle knížka by neměla uniknout žádnému fanouškovi thrillerů, je jednoduše skvělá. Za mě možná Fitzkova nejlepší :)
Další skvělá tvorba Sebastiana Fitzeka...
Kam na to ten chlap chodí...? :D
Chtě nechtě ho musím zařadit mezi oblíbené autory...
Tento autor mě nikdy nezklame. Skvělé příběhy vždy se zvratem, který absolutně nečekám. U této knihy snad žádná kapitola nekončila tak, že by mě nezajímalo, jak kniha bude pokračovat dál. Výborné čtení.
Naprostá zabijárna. Člověk může zapojit veškeré logické a kritické myšlení, ale stejně je všechno nakonec úplně jinak, než se domníval. A to je důvod, proč jsem si Fitzekovy knihy zamilovala na první dobrou (což byl pro mě Pacient).
Velmi mě baví jeho styl psaní i ty krátké kapitoly mi vyhovují a jsem schopná knihu zhltnout na jeden zátah. Další plusové body jsou v tom, že čtenáře udrží napnutého až do poslední chvíle, kdy přijde "rána do obličeje" a vyvrcholení je úplně jiné, než se dalo předpokládat. A také je mi velmi sympatické, že má odborné věci postavené na skutečných faktech a některé události i na skutečných příbězích.