Ďalší

07.01.2013

Tato kniha je napsaná netradičným způsobem, což jí dodává na zajímavosti, kromě samotného obsahu. Kniha není jeden ucelený příběh, ale je rozdrobená na epizod, které se věnují různým postavám, které vždy mají co dočinění s genetickým inženýrstvím (ať už to jsou jeho oběti či proponenti). Kniha je celkem náročná na orientaci, protože postav je tu opravdu hodně a mezi jejich příběhy jsou často dlouhé pauzy. Michael Crichton tu píše relativně neutrálním stylem, čtenáři vyloženě nepodsouvá nějaké názory, spíš prezentuje fakta a někdy "fakta" a nechává na každém, aby si udělal názor na genetiku a věci s ní spojené. Ze všech postav mi byl nejsympatičtější transgenový papoušek Gerard, který zažil asi nejúžasnější dobrodružství ze všech a vždycky se spolehlivě dokázal ze všeho vykecat...

06.01.2013

Nějak jsem se nemohla na začátku chytit, hodně postav, hodně situací. Ale od půlky to bylo dobré. Bavila mě polidštěná zvířata. Ale přesto nedoporučuji.

V porovnání s úžasnou Říší strachu a Kořistí je tento román nevydařený. Od začátku se divně plahočí a na konci se dozvím, že ve mě nezanechal žádné pocity. Možná jen jeden, ztrátu času.

17.09.2012

Mraky postav a linií, u nichž člověk čeká, že se ve finále nějak propletou, ale je tomu tak jen minimálně. A to naštve. Takže celkově je to slabší a především nejzbytečnější Crichton.

27.02.2012

Tento Crichtonův román jsem díky negativním recenzím neustále odkládal, až mě to nedalo a já dostal na něj chuť. Miluji romány z oblasti genetiky. I když je toto trochu přitažené za vlasy, ani trochu jsem se od samého začátku nenudil. Skvěle se to čte a střídání dějových rovin mi vůbec nevadilo nebo jsem to ani nezaregistroval.

11.02.2012

Skoro do poloviny knížky jsem se pořád nemohla rozhodnout, jestli se mi knížka líbí nebo ne. Já jsem totiž takový nepozorný čtenář a dělá mi problém hned si zapamatovat všechna jména postav. A jakmile na nás autor začne valit jednu situaci za druhou a objevují se nové a nové postavy, propadám panice. Takže chvíli trvalo, než jsem se zorientovala. Ale pak mě příběh dostal. O problému genetických manipulací toho bylo napsáno víc, třeba Cook nebo už hodně dávno Scortia-Robinson a určitě i spousta dalších. Tohle je krásně vyšroubované až k děsivým vynálezům typu mluvícího opičáka nebo lidoptáka Gerarda. Ale co my víme, třeba už tihle tvorové někde žijí, jen se o nich ještě nedověděli novináři... Nechtěla bych se dožít doby, kdy všechno to, co Crichton napsal, bude realita. Ale knížka jako taková se nečte moc lehce, to střídání dějových rovin a spousta postav dá docela práci.

03.12.2011

Bohužel musím dát za pravdu "MoMa" ...

16.10.2011

Tak, už docela dlouho jsem se chystala si počíst nějaké crichtonovky... a pořád jsem to odkládala, až jsem dostala tuhle a pustila jsem se do ní. Je to pro mě takové znovuobjevení Crichtona jako autora, který mě baví. Už jsem pozapoměla, jak dokáže psát o tématech, která by mě jindy absolutně nudila, nebo přinejlepším bych se do čtení musela těžce nutit. Myslím, že tahle knížka je perfektním příkladem "popularizace" vědy, nebo aspoň jednoho vědního oboru. Docela složité a těžké téma podané formou, která zaujme i naprostého laika (jako jsem já). A z některých částí skutečně mrazilo... stejně jako jednu z postav na konci knihy...
Zkrátka a dobře mě tenhle román nakopl, abych konečně "šla do Crichtona". A za to mu dík. :)

Ačkoliv čtu Crichtona velmi ráda, tahle knížka se mi vůbec nelíbila, připadá mi jako kupa absolutně nesouvisejících slátanin.