Čuníkův supertajný deník

Dávám takto pozitivní hodnocení především kvůli dětem. Pohádka nám vystačila na klidnou cestu do Varů a zpět. Kdybych měl hodnotit celkově tuto dětskou knihu, její humor a celkovou zábavnost, asi bych byl o něco přísnější. Ale jde to a děti se baví.

Děti budou z čuníka nadšené, a pokud je dospělý dostatečně otevřený dětskému humoru, pak si taky pár úsměvných situací vychutná. Tento díl je nejlepší.

Z Čuníka mám takové rozporuplné pocity. Jako dospělák jsem se docela bavil. Bylo to naprosto střelné, spousta ulítlých nápadů a čuník samotný je zábavný. Ale určitě bych tuhle knihu nedoporučil dětem, které se čtením začínají. Nespisovná řeč, střídání stylů textu a formátů písma (podobně vidí text děti s dys poruchami), o prdech a bobcích nemluvě, ty bych klidně nechal. Ale zase pro starší, kteří se dostanou přes tyto překážky, knihy není.
A tak nakonec hlasuji za sebe, jako za člověka přes třicet.

Cha... dobrá oddechovka nejen pro děti. Kačera bych chtěla za kámoše taky. Zlá kuřata mi asociují moji občasnou brigádku :-)))

Čuník je nejlepší se všemi historkami :D

Druhý díl, který jsem četla jako první, byl zábavný, kreativní, veselý a poučný. Prostě takový, jaký pohádka má být. Tajný deník má pouze skvělé ilustrace a pár vtipných situací. Nic víc.

Je to čuník který zažil spoustu dobrodružství například letěl na Pluto. Kniha se mi líbila.

Výborné provedení po obsahové i grafické stránce. Já vč. syna jsme byli nadšení... rozhodně stojí za přečtení !

Grafická podoba je úžasná, Asenath jí výstižně popsala v předchozím komentáři. Věřím, že dětem se bude zdát vtipnější než mně, ale i mou maličkost příhody Čuníka a Kačera pobavily. Nejvíc tedy ta navigace ;-)

Víte, co je Trandlotek, Trfňátek nebo Traketa? Ne? Tak to máte nejvyšší čas seznámit se s Čuníkem, který pro Vás sepsal svůj deník. Čuníkův supertajný deník byl vydán v nakladatelství MOBA v rámci projektu Velký knižní čtvrtek, spolu s dalšími třinácti tituly letošního jara. Avšak pozor, k tomu abyste mohli do Čuníkova deníku nahlédnout, musíte splnit jednu podmínku, musíte být hodní, protože deník je jen pro hodné lidi. Odměnou Vám bude nejen seznámení s životem na statku, ale vydáte se s Čuníkem za velkým dobrodružstvím a naučíte se také pár slov z prasečtiny.
Čuníkův supertajný deník obsahuje zápisky ze života na statku, kde má Čuník svůj chlívek, kamaráda Kačera, občas se tam v noci zatoulá liška, ale hlavně tam bydlí Zlá kuřata. Čuník je tam moc spokojený, sedlák se o něj dobře stará, dává mu velké dávky pomyjí a říká mu Pečínko. Jenže Čuník náhodou zjistí, jaké plány s ním sedlák má a rozhodne se přijmout nabídku Zlých kuřat, stát se pilotem Trakety. Jestli doletí až na Pluto a zachrání se tak před sedlákovým talířem, to už si zjistíte sami.
Na knize Vás na první pohled upoutá barevná obálka s jednoduchými obrázky a popisky. Ve stejném duchu se nesou i ilustrace, kterými je kniha bohatě vybavena. Velikost písmen napovídá, že bude určena spíše menším čtenářům. Z mého pohledu se mi jako ideální věkovou skupinou jeví děti kolem 10 let. Není to typická kniha, kterou si vezme rodič a bude dítěti před spaním předčítat. Živě si však dokážu představit, jak s ní dítě, na nějž se začíná dobývat puberta, vleze do postele a vy ještě dlouho budete slyšet potutelné pochechtávání. Vhodnosti pro malé čtenáře napovídá i přiměřená délka kapitol, které jsou v případě delšího rozsahu rozděleny do dvou částí. Jako nejzajímavější prvek vidím odlišení jednotlivých postav různými styly písma, což výrazně usnadňuje orientaci v textu. Vzhledem k tomu, že se jedná o knihu pro děti, bylo by vhodné používat méně hovorových prvků. Stejně tak není zcela vhodné komolení některých slov, která jsou komplikovaná i ve správném tvaru.
Pokud si chcete chvilku odpočinout od svých dětí, pak je to ideální kniha právě pro Vás. Nepočítejte však s tím, že si z ní odnesou nějaké hlubší ponaučení. Tohle je prostě jen kniha, ve které je raketa poháněna… však Vy přijdete na to čím.

Bezelstný čuník má potenciál získat si i skeptické dospělé. Zpočátku žije konzumním stylem života, zajímá ho jen stálý přísun pomyjí a obdiv Sedláka (v prasečích očích to je jeho jméno, proto velké písmeno, to samé platí pro ostatní postavy). Na statku zuří emoce jako v reality show - Zlá kuřata terorizují mírumilovnější zvířata, čuník jim na oplatu každé ráno chodí “zasmradit kurník” pořádným pšoukem a uklidňuje se přátelstvím s Kačerem. Jednoho dne se ale Čuníkovi zbortí svět - zjistí skutečný smysl svého života na statku, a totiž že se ho Sedlák chystá zabít a sníst (jelikož existují další díly, snad není spoilerem, že děti k emocionální úhoně nakonec nepřijdou). Zlomí mu to srdce, a když se trochu oklepe - začne hledat řešení. Zlá kuřata ve stodole zatím tajně sestrojila Traketu ze starého traktoru a potřebují dobrovolníka pro její vyzkoušení. Zoufalý Čuník se sníží ke spolupráci se zákeřnými opeřenci a nechá se vystřelit na Pluto, ale GPS je věc záludná a trochu ho vypeče…

Čtyřnohý hrdina si na nic nehraje, nesnaží se poučovat ani být vtipný (a občas píše jako prase). Odhaluje svoje city, obavy a strach, i když jinak radši chodí brečet za stodolu. Hodně přemýšlí o hovínkách a prdění, ale praseti se to dá odpustit. Oba zmíněné motivy mají v prostředí statku svoje opodstatnění, nakonec i v raketě, která přece jen potřebuje nějaký pohon… Deník ale není jen o těchto dvou věcech, svoji roli má i přátelství a zájem o druhého. Nepříjemnosti v životě se dají překonat s pomocí kamaráda, což myslím není špatné poselství. Příběh je jednodušší, hodící se pro mladší děti, dle mého odhadu pro první stupeň a předškoláky. Hned po otevření knížky a prolistování zaujme grafika, která pomáhá udržet pozornost dítětě, kterému předčítáte a kouká vám do knížky, nebo začínajícího samostatného čtenáře (nebo snad vlažného čtenáře, kterému se do knížek zatím moc nechtělo). Jméno každé postavy má svůj font, kterým vystupuje z textu, např. slovo kráva je vždy složeno z vystříhaných písmen, Zlá kuřata pak naznačují horor už písmem apod. Stránka je často rozčísnuta velkým citoslovcem, k tomu samozřejmě obrázky.

Nabízí se srovnání se slavnou Šarlotinou pavučinkou, která mně osobně ale přišla nezáživná a nevhodně depresivní. Pokud jste vegetariání, pak není nad čím váhat, a pokud ne, pak aspoň odvrátíte nebezpečí, že vaše dítě bude nevědomý balík, který netuší, kde se berou řízky. Tohle téma v knize zaujalo mě, děti ho tak silně vnímat nemusejí, spíš se budou chechtat Zlým kuřatům a raketě. V Deníku vidím veskrze nekonfliktní a přístupnou dětskou knihu. A nijak nezapírám, že jsem se u ní pobavila.