Čtyři knihy
Ivan Blatný
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422757/bmid_ctyri-knihy-SDM-422757.jpeg
5
18
4
Kultovní básnické sbírky z let 1940—1947. Letos oslaví sté výročí narození legendární „básník Brna“, jak se Blatnému často říká. Ve dvaceti letech debutoval sbírkou Paní Jitřenka, rok poté vydal Melancholické procházky, knihu, která mu zajistila doživotní proslulost. Poválečná sbírka Tento večer vznikla z větší části v letech okupačních, i proto je jejím základním rysem existenciální pustota. Poslední předemigrační kniha Hledání přítomného času je dokladem zápasu v hektických letech, která bezprostředně předcházela komunistickému puči a Blatného odchodu 29. března 1948, za nějž ho stihl zarputilý hněv vládců. Jeho knihy zmizely, jeho jméno přestalo existovat. I po letech svobody je faktem, že nejslavnější Melancholické procházky vyšly po roce 1941 samostatně jen dvakrát: v roce 1968 a 1990, zbývající tři sbírky už podruhé v samostatné reedici nevyšly nikdy. Navzdory setrvalému zájmu o Blatného dílo se tyto starší tituly čas od času objeví jen jako předražený antikvární artikl. Výročí, náprava tohoto stavu, forma vydání i kooperace dvou prestižních brněnských nakladatelství, Host a Druhé město, má svůj více než symbolický význam.... celý text
Přidat komentář
Znáš dálku? Já ji znám, na stropě, plném much,
v ohyzdné světnici mám jazyk přilepený.
Je parno v ulicích, jak olej hustý vzduch,
kdosi se zasmál. Pes. Pomalá chůze ženy.
Jde, kolébá se, jde a svírá koleny,
bílými koleny a stehny naše mozky.
Znáš dálku? Já ji znám. Proměny, proměny,
déšť trhá plakáty a stírá barvy. Trosky.
Z okna mám vyhlídku na pivovarský dvůr.
Tajemné jeskyně a ve dně sudy. Sudy.
Je ráno, drhnou zem. Lucerna mrtvých můr.
Znáš dálku? Já ji znám. A znám ji ve všem všudy.
(s. 24; Melancholické procházky)
Ivan Blatný. Básník, jehož básně mi zněly spíš jako písně a jeho refrény mě chytily a strhly. Zpočátku jsme se oťukávali opatrně, obcházeli jsme zlehka kolem sebe - jeho romantické počátky byly až roztomilé ve své melodické naivitě. Krásné a lehké, jako kremrole o jarním odpoledni, kdy konečně můžete sedět na lavičce a země je zároveň pořád ještě nacucaná vodou a všechno kolem tak moc voní... S melancholickými procházkami se léto přehouplo v podzim, už není všechno slastně krásné, všechno už neskrývá příslib dobra a krásy. Tento večer je chaos, Tento večer je bolest, Tento večer je utrpení, Tento večer je válka. Válka nelítostná, nemilosrdně cupující životy a světy, cupující básně a básníky. Po naivitě a romantice zbude rezavá voda na dně plesnivé záchodové mísy. Hledání přítomného času přináší naději, přináší zpátky verše, chaos se mírní, je tu smutek, je tu bolest, je tu svět, který se vyhrabal z trosek a popela.
Skvělý vydavatelský počin. Od začátku do konce.
Silnice, silnice, ty, která stuhou spínáš
města a vesničky, rozbité napadrť!
Mladičké Židovky šly tudy z Terezína
a v patách za nimi jak zápach táhla smrt.
Ta sběratelka smrt je chtěla do své sbírky
a někdo se mě ptal: Dojdou až na hřbitov?
Ony však šly a šly, ty nohy jako sirky,
ony však šly a šly, ty strašné oči sov.
...
(s. 17, Hledání přítomného času)
Za sebe dávám 5*. Tento soubor knih by neměl chybět v knihovně žádného milovníka poezie. Blatný, je podle mého, jedním z našich nejlepších básníků.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1941 |  Melancholické procházky |
| 1947 | Jedna, dvě, tři, čtyři, pět |
| 1947 |  Hledání přítomného času |
| 1940 | Paní Jitřenka |
| 1945 | Tento večer |
HEZKÁ PROCHÁZKA
Zelinářské zahrady v létě navečer,
laskavá voda konví vás tiše oslovuje,
růžice plné úst –
Velmi vás miluji
pro tu tajemnost kroků a stálého šepotu,
pro tu tajemnost psího zaštěknutí,
venkova na pokraji města.
Ještě dlouho mezi domy
táhne se za mnou
dlouhý zelenavý pás páry,
závoje vaší bohyně,
Paní králíčků a svítání.
--
Když na jaře 1948 požádal Ivan Blatný v Británii o politický azyl, zmizely jeho verše z knihoven a jeho jméno přestalo u nás oficiálně existovat, což snad vysvětluje, proč legendární „básník Brna“ ani mým Brňákům dodnes nic neříká. A to se stal pátým našincem, po Smetanovi, Palachovi, Hollarovi a Husovi, po němž je pojmenovaná ulice ve Spojeném království.
Ke stému výročí jeho narození dvě top brněnská nakladatelství, Host a Druhé město, přišla s tímhle skvělým počinem. Některé z těch kultovních sbírek totiž nevyšly dlouhé desítky let. Ve dvaceti letech Blatný debutoval s přejemnou Paní Jitřenkou (1940), ve které jde ještě o to „všimnout si, jak zní kroky v parku po dešti“, jak říká. Melancholické procházky (1941) pak jemu i jeho městu zajistily nesmrtelnost, léto se přehouplo a „jestli jsem miloval, pak podzim nejvíce.“ Nakonec ale Tento večer (1945) o vší válce a pustotě i poslední předemigrační Hledání přítomného času (1947), kde se svět hrabe zpátky k nějaké naději, nejsou o nic míň krásné.
--
PODZIM VE FÜRSTENBERSKÉ ZAHRADĚ
Růžový písek deště
na cestách osychá,
jdeme si sednout ještě
na chvíli do ticha
a pak si vykládáme
nad Prahou srdcí svých,
ty uličko, ty chráme,
hro plášťů podzimních.
A moudrá, opuštěná,
útěšná zahrada
jen potichoučku sténá
a dlouze uvadá.