Co dělá tenhle knoflík?
Bruce Dickinson
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474069/bmid_co-dela-tenhle-knoflik-bCX-474069.jpg
4
86
34
Autobiografie frontmana skupiny Iron Maiden. Malý Bruce byl do šesti let vychováván prarodiči v anglickém Worksopu, jeho rodiče se totiž vydali na cestu se svou psí show. Po studiu na internátní škole se vydal do Londýna na Queen Mary University a zahájil studium historie. Ne že by chtěl být historikem, ale byla to dobrá záminka, jak se od rodičů dostat a věnovat se muzice. A to se mu podařilo! V knize vypráví o svém angažmá v různých kapelách, předtím než se přidal k Iron Maiden, kteří ho proslavili. Iron Maiden vydali šestnáct studiových alb, ve kterých se vystřídali tři zpěváci: Paul Di’Anno, Bruce Dickinson a Blaze Bayley, který Bruce na pár let nahradil. Prodali přes 100 miliónů desek a byli čtyřikrát nominováni na cenu Grammy. Nominaci za píseň El Dorado dokonce proměnili. Procestovali celý svět díky pětadvaceti divokým turné. Začali dokonce pro přesun používat vlastní leteckou linku Ed Force One, která je pojmenovaná po maidenovském maskotovi Eddiemu, hubeném kostlivci, který Maideny doprovází už od začátku. Ale nejen to! V knize se totiž dozvíte nejen o jeho hudební kariéře a výhodách a úskalích života heavymetalové hvězdy, ale také o tom, jak se učil létat a získal pilotní licenci, o jeho vztahu k šermu a o boji s rakovinou. Bruce je zábavný vypravěč, který nešetří vtipnými historkami ze života!... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Hudba a zpěv
Vydáno: 2021 , CosmopolisOriginální název:
What Does This Button Do? , 2017
více info...
Přidat komentář
Ano, takto má vypadat autobiografie. Zábavné, svěží, vtipné. Bruce umí psát a umí vypíchnout důležité milníky. Necpe nikomu rodinné problémy a nepíše očividně za každou cenu každou blbost.
Navíc, je jeden z mála velkých rockerů co dokážou smysluplně využít natěžené zlaťáky. Jeho záliba v létání je mě velice sympatická. Já jsem zatím jen u simulátorů :D
Dostalo mě finále a jeho boj s rakem. Je to jednoduše chlap s mozkem a ne smažka jako Ozzy. Jehož muziku mám taky rád, ale jako člověk je to debil.
Mimochodem, Ironi jsou u mě nejposlouchanější rocková grupa a po čertech nejlepší. Čím víc stárnu, tím mě víc baví.
Závěrem doporučuju zkusit Trooper. Fakt dobrý lahváč. Ten chlap má prostě vkus a je perfekcionista. Je to vidět na celém jeho dosavadním životě
Tohle jsem si nemohl nechat ujít, vždyť Maiden poslouchám už od alba Number of the Beast. Vždycky jsem se ale víc zajímal o jejich muziku než o jejich život mimo koncertní pódia. Tahle knížka mi padla do ruky víceméně náhodou, memoáry rockových hvězd normálně nečtu, Bruce je ale natolik zajímavá osobnost, že jsem že to rozhodl zkusit. A nelituju.
Jsou to jiné memoáry, než je normálně zvykem. Předně to psal skutečně Bruce Dickinson, a ne nějaký námezdný pisálek. A napsal to dobře a čtivě a s humorem, není to konečně jeho první kniha. Za další, nečekejte žádnou divokou jízdu ve stylu "sex, drogy a rocknroll", tohle není Ozzy Osbourne ani Lemmy Kilminster. Minimum se dozvíte o osobním/rodinném životě, s výjimkou dětství a mládí vlastně nic, o tom ta kniha taky není.
A o čem teda je? Je to o tom, jak se z kluka z Worksopu stala živá legenda, metalový zpěvák, skladatel, pilot dopravních letadel, spisovatel a šermíř. Je to celoživotní jízda nonstop bez zastávky na oddech, kterou nezastavila ani rakovina. Mě se to líbilo, díky a doufám že nám Maiden s Brucem ještě zahrajou kupu pořádné muziky :)
Co dělá frontman legendární metalové kapely, když zrovna neječí na pódiu? Nooo... tak třeba šermuje /na úrovni reprezentanta/, nebo se prohání nad světem jako kapitán megajumbo dopravních letadel... nebo píše nějakou tu zábavnou knihu a bádá, "co dělá tenhle knoflík".
Což je rozhodně originální název pro vlastní životopis. Jako motivace vzít v obchodě knížku do ruky a začít listovat v naději, že se dovíme, co měl slavný metalista za lubem, to skvěle funguje. Během několika minut jsem se začetla do té míry, že už mi nezbylo než si knížku koupit. A tak jsem odhalila knoflíkovou záhadu a ještě mnohem víc.
Zajímavé, jak to z 99% vypadá, nestandardní dětství je nezbytná podmínka, aby se z mláděte vyvinul umělec - asi aby se z toho, co je bezprostředně obklopuje, nezbláznili dočista /potěší, stále mám ještě šanci, aby i ze mě něco bylo :-D/
V případě mladého Bruce D. se podepsala i "úžasná" internátní škola, v níž strávil pár let /nevycházím z údivu a zděšení, co všechno bylo v takových zařízeních oficiálně možné ještě v 70. letech/. Historku s důvodem, proč ho z dotyčného ústavu na minutu vyhodili, je velmi zábavné číst. Kdyby čtenář předem nevěděl, že pan D. je Angličan jako poleno, už z pár prvních stránek by nebylo pochyb. Typický suchý humor se ze stránek jen práší. Občas se uculíte, občas se v záchvatu smíchu sesypete pod stůl. A jak si tak ten prach průběžně vytíráte z očí, zjistíte bohužel také dvě dost zásadní problematičnosti.
First: je v tom chaos. Hned jsme na turné, tu zas v šermířské škole, vzápětí se Bruce rozhodne, že by se mohl naučit pilotovat, a než si ty papíry stihne vylétat, už zase píšeme nový materiál na album. Anebo vaříme metalistické pivo. Všechno to tak trošku při vší zábavnosti klouže po povrchu a časová linie spíš než přímku připomíná zamotanou vlnu na svetr. Kdo se v tvorbě Iron Maiden 100procentně a z hlavy neorientuje, bude mít zmatky.
Za další: samá práce, žádné soukromí. Budiž, v závěrečném dovětku to Bruce zdůvodnil, proč nechce psát o manželkách, dětech a rozvodech. Je to jeho rozhodnutí, podle mě to ale knížce a jeho image u čtenářů uškodilo. Jinak mu samozřejmě přeju jen to dobré :-)
Tohle byly výhrady k autorovi a jeho psaní.
A co se překladu týče? Asi tak do dvou třetin OK, pak čím víc k závěru mi delší souvětí občas jaksi přestávala dávat smysl. Taky se zvýšil počet nevychytaných pravopisných chyb. Při dnešních cenách knih by snad trochu solidní korektura byla na místě. Za zločin pokládám i vynechání kompletně všech fotografií, které byly v originálu.
PS. A co teda dělá tenhle knoflík??? No, jak kde... na palubní desce Boeingu asi něco jiného než třeba na mixpultu :-)
Jsem celoživotním fanouškem Heavy Metalu a samozřejmě i Iron Maiden. Znám každou desku a kapelu jsem naživo viděl nesčetněkrát. Jsem tudíž horký materiál na to, abych knihu s nadšením slupnul jako malinu a následně pěl nekonečné, oslavné ódy na její obsah.
Bohužel. Brucovo vypravěčství se často pokouší o typický, suchý anglický humor, který může s dobrou pointou jít přímo na solar a fakt pobavit. To se v tomhle případě nepovedlo. Brucovy všudypřítomné vtípky jsou prázdné a ne moc zábavné.
Takové je i jeho vypravěčství. Ano - jeho život je natolik bohatý, že se zde nemůže detailně rozepsat o úplně všem, protože - jak sám v tiráži knihy poznamenal - by potom ten svazek měl asi 800 stran. Ale popisovat neustále modely letadel, obsahy jejich nádrží, co která cesna čepuje za palivo, kde mu selhaly přístroje, kde se jak dorozumíval s komunikační věží ... nikoho to nezajímá, ale kdyby se to dobře a zajímavě podalo, bylo by to pořád fajn. Jenže to se nestalo a končíme u nudných nezáživných faktů.
Všechno je popsáno letem světem, dost bez emocí a nezůčastněně. Vůbec jsem neměl pocit, že s Dickinsonem jeho příběh prožívám. Jeho pěvecká kariéra se zdá, že přišla sama a zadarmo, Iron Maiden jsou tu tak jako na okraj a s úšklebkem a když už by člověk čekal, že se Bruce zaměří na nějakou zpověď, či osobní vyprávění, které by výše zmíněné neduhy mohlo zachránit dát knize emoční náboj, tak se ani to nestane. Do svého soukromí nás nepustí, nic zajímavého se nedozvíte, ale poslechnete si, kde si s kým dal jednoho decentního panáka, kde byl, co viděl, a co natankoval do letadla.
Nepotřebuji číst žádné bulvární a šokující story jako od Ozzyho nebo Mötley Crue. Stačilo by mi zaměřit se na důležité životní body a osobní rovinu, která by v autobiografii chybět neměla a zde právě není.
Jediné plus spatřuji ve vyprávění o cestě do Sarajeva, které dovede vcucnout a Bruce si byl evidentně vědom toho, že je to jediná zajímavost, kterou do knihy pustil a proto ji neopomenul náležitě popsat. Naopak jeho závěrečný boj s rakovinou je popsán stylem "odpoledne jsem šel na procházku a nepříjemně jsem zakopl".
Nudil jsem se až do konce a žádnému fanouškovi Bruce Dickinsona ani Iron Maiden knihu nemohu s klidným srdcem doporučit. Je to jen prázdná bublina, perfektně nafouknutá do gigantických rozměrů prvotřídním marketingem.
Nezakrytě prostě neobjektivní hodnocení frontmana mé oblíbené kapely.
Skvěle, čtivě napsaná autobiografie bez příkras a zbytečného balastu kolem. Někde bych uvítal více informací-třeba kolem jednotlivých alb Iron Maiden, ale někde bych něco zkrátil. Ale prostě nemůžu říci jinak než, že je to prostě borec, který snad umí všechno a nikdy a nikde se nezastavil...
Před čtyřmi lety jsem četl anglický originál v paperbackové verzi a nyní jsem si objednal i českou verzi, protože biografie sbírám. Upřímně řečeno, jsem českým vydáním zklamán. Sice je v pevné vazbě, ale čtenář je ochuzen o všechny fotografie včetně často vtipných Brucových popisků.
Protože se můj komentář netýká ani tak obsahu knihy, jako spíš formy českého vydání, nechávám bez hodnocení.
Trocha netradičná autobiografia o človeku, ktorý si popri úspešnom spievaní a koncertovaní plní sny. V knihe vynechal všetko, čo by tam každá iná “celebrita” musela dať. A to ju robí výnimočnou. Ešte aj hudba je len kulisou. Pritom príbeh zostáva dostatočne zaujímavý. Je o ukrytom rozmere človeka, ktorý s kapelou ovplyvnil snáď milióny ľudí, niekoľko generácií a bez škandálov. Tie by sa určite našli, ale v kontexte by vyzneli lacno. Na druhej strane by sa lepšie predávala, keby obsahovala zopár pikošiek. Myslím, že dokáže zaujať aj niekoho, pre koho je heavy metal nepodstatnou, hlučnou, kanálovou sebarealizáciu. Dokáže si niekto predstaviť hudobný projekt, v ktorom by spievali Dio - Halford - Dickinson? Škoda, že ostalo len pri zámere. Vydavateľstvo, na škodu, odflákalo jazykové korektúry.
Iron Maiden je moje srdcovka, tak nemohla táto kniha chybět v součtu mých přečtených knih. Bruce Dickinson je živel ,který naprosto musí oživit každou scénu,nebo vidíte ,jak z tohoto člověka září skvělá energie a chut' se pořád v něčem zdokonalovat, nebo se s něčím vypořádat. Kniha se mi četla velmi dobře, jen mi chybělo vice informací z rodinného života ,i když se Bruce nechtěl do soukromí rodiny moc pouštět. V knize mi chyběly fotografie, které by více oživily četbu této skvělé knihy. Jinak mohu knihu jen doporučit ,a to nejen fanouškům Iron Maiden a Bruce Dickinsona.
Přečetla jsem již několik životopisů rockových a metalových hvězd, jejichž kariéra se vyvíjela na pozadí bouřlivých večírků a drogových excesů. Někteří z nich dělali hudbu jen tak mimochodem - aniž by si z koncertů (a někdy i z běžného života) příliš pamatovali. U Dickinsona je to jiné. Už když jsem četla Iron Maiden: Run to the Hills, měla jsem pocit, že v této kapele to funguje trochu jinak. Ne, že by byli všichni členové ztělesněním ctností, i Dickinson dokáže překvapit :-), nicméně i tak je to pro mě jeden z nejcharismatičtějších zpěváků současné metalové scény, který se bohudík nestal obětí vlastního úspěchu. Někde v knize zaznělo něco v tom smyslu, že někdo potřeboval drogy, aby byl spokojený, pro jiného je drogou létání, šerm, psaní, moderování, návštěva Sarajeva...prostě uspokojování potřeb vlastní ctižádosti. Často jsem si říkala, jak při tom všem ještě stíhá koncertovat ... O to víc mě mrzí, že v knize není ani náznak toho, jak se mu dařilo skloubit všechny aktivity s rodinným životem, manželstvím, výchovou dětí. Jedna krátká kapitolka by za to určitě stála (ač v doslovu je rádoby vysvětleno, proč tomu tak není). Knížka je napsaná tak čtivě, že dalších 50-100 stránek by čtenář nepochybně zvládl a "tlustopis" by to ještě rozhodně nebyl.
Bruce Dickinson – v první řadě frontman heavy metalové legendy Iron Maiden, ale taky úspěšný sólo muzikant, letecký pilot, spisovatel, filmař, moderátor, olympijský šermíř, člověk, který překonal rakovinu…
Jak je patrné z výčtu výše, Bruce je neuvěřitelně talentovaný a kreativní člověk, pro kterého „ne“ není možností a který se prakticky nikdy nezastaví – což platí pro jeho chování na pódiu (můžu osobně potvrdit, že i po šedesátce z něj energie během koncertů doslova prýští) i život mimo něj. A stejná je i jeho autobiografie. Změť šílených historek se na vás valí a nedá vám šanci se nadechnout…
Je to ale dobře? Bohužel se nemůžu ubránit jistému zklamání. Kvituju to, že Bruce se z knížky rozhodl vynechat všechny osobní záležitosti spojené se svými blízkými a zůstaly jen historky pojící se s ním osobně. Bohužel si myslím, že většinu z nich bude velká část skalních fandů IM (jako já) znát, takže nic nového pod sluncem. Pro nefanoušky jde zase o natolik interní příběhy, z nichž jen těžko pochopí, kdo/co/proč, tohle totiž Bruce vůbec nevysvětluje a sází na to, že čtenáři všechna jména z okolí IM znají. Jednotlivé kapitolky jsou navíc velmi krátké a mnohdy se stane, že stěžejní část z historie nejen kapely je odbyta pár větami.
Když se nad tím tak zamyslím, vlastně nevím, pro koho je knížka určená. Nemůžu se ubránit dojmu, že si ji Bruce potom, co porazil rakovinu, napsal tak trochu pro sebe. Určitě ale stojí za přečtení, člověk minimálně pochopí, jak velkým umělcem Dickinson je – v autobiografii totiž vůbec neřeší vznik jednotlivých skladeb. Jak sám tvrdí, stačí zavřít oči a popustit uzdu fantazii…
„V půl dvanácté v noci mi zazvonil telefon. Byl to kytarista Roy Z. ‚Hele, chlape, poslechni si tohle,‘ řekl a zahrál úvodní riff k budoucí ‚Accident of Birth‘, titulní skladbě mého čtvrtého sólového alba. Zapůsobilo to na mě jako zjevení. Asi za minutu jsem měl napsaných pár slov.
Journey back to the dark side…“
4/5
Výborně napsaná autobiografie, vtipně, zajímavě a bez zbytečných bulvárních blbostí.
Neštandardná autobiografia, keďže o rodinnom živote (mimo dospievania) tu nie je ani čiarka. Trochu menej MAIDEN a trochu viac lietania než som čakal.
Ale Bruce je inšpiratívny chlapík, ktorý sa nebojí vykročiť z komfortnej zóny a venovať sa novým veciam (o to prekvapujúcejšie u úspešného hudobníka za vodou).
A ten hlad posúvať sa ďalej je asi najväčším odkazom knihy.
Kniha o dětství, dospívání, škole, muzice, šermu, létání, válce i rakovině. Trochu něco jiného než klasický životní příběh. Krásně to četlo. Zasmála jsem se i dozvěděla pár nových informací. Četba nejen fanoušky.
Co dělá tenhle knoflík?
Upřímně - čekal jsem víc. Pár míst bylo velmi vtipných, ale většinou se to nepovedlo, myslím, že z části i kvůli překladu. Nudily mě pasáže věnované létání, opravdu si myslím, že až na výjimky nikoho nezajímá kdy a za jakých okolností získal tu, či onu licenci. Vím zcela jistě, že k této knize se již nikdy nevrátím, jednou to stačilo a to jsem celoživotní posluchač Iron Maiden a potažmo i sólových Dickinsonových projektů, o to víc mě mrzí, jaké hodnocení jsem musel udělit.