Vážka v jantaru
Diana Gabaldon
Cizinka / Outlander série
< 2. díl >
Kniha navazuje na první díl s názvem „Cizinka“. V něm se mladá žena Claire, která tráví na skotském venkově po konci druhé světové války své druhé líbánky, ocitá po doteku záhadných menhirů o dvě stě let zpět v období, kdy vrcholí snahy Stuartovců o znovuzískání skotského trůnu a do boje jsou vtaženy i skotské rodinné klany. Claire je přinucena pod vlivem krutých okolností provdat se za Skota jménem Jamie Fraser, do kterého se postupem času velice zamiluje a místo možného návratu ke svému prvnímu manželovi a do moderní doby zůstává s ním. Tento díl nás přivádí do Francie, kam se Jamie se svou manželkou Claire ukryl před brutálním útokem velitele anglické pevnosti ve Skotsku, který jej neprávem nařkl z vraždy a udělal z něj tak psance. Jeho příbuzný mu nabízí nejen střechu nad hlavou, ale i luxusní bydlení a přístup do vyšší společnosti tím, že ho v jeho nepřítomnosti bude zastupovat a povede mu obchod s vínem. V Paříži se také u dvora objevuje skotský následník, který zde žije v exilu a snaží se získat prostředky pro další válečný pokus o nástup na trůn...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2011 , PlejádaOriginální název:
Dragonfly in Amber , 1992
více info...
Přidat komentář
Cizinka mě upoutala rozhodně více, ač nejsem úplný fanda červené knihovny.. Vážka v jantaru se mi zdála o něco slabší, místy zbytečně zdlouhavá a kapku nudná. Do dalšího dílu se pustím, protože mě zajímá, jak to celé dopadne. Teď si dám ale určitě od tohoto žánru pauzu :)
Ja proste nejsem fanynka,, červené knihovny,,, ale historické téma mě baví. Těším se zas na své thrillery, ale přečtu i tuto sagu, protože potrebuju vědět, jak to bude dál :)
Čtivé. Druhý díl jsem také přečetla poměrně rychle, i když je to vpravdě rozsáhlé epické vyprávění. Nicméně děj mne trochu brzdil, hlavně v první polovině, ale to je tím, že nemusím Francii 18. století a chlapy v punčochách...ale jinak mi rozvláčné popisy všednosti a každodennosti nevadily, ani život se neskládá ze samých dramat. A po návratu do Skotska už se to zase četlo samo. Obdivuji nicméně vytrvalost hrdinů. Pěkné romantické čtení s historickým pozadím, výzkum k sepsání musela autorka provést rozsáhlý. A mně zase přiblížila život předků, ať už to bylo ve Skotsku nebo jinde. A ano, je to červená knihovna a co? To je Shakespeare taky ;-) Některé smrtě v knize mne mrzely, některé zápletky byly v seriálu vyřešeny lépe, některé se mi líbily více v knize. Opakuji výtku, proč je oslovení "Sassenach" vůbec překládáno a ještě k tomu napřed jako Anglánka pak Saxonka? To je skoro zločin. Ale pokračuji ve čtení.
První díl byl pro mě top...druhý se mi malinko táhl, nicméně pořád velmi zajímavé poutavé čtení
Zdá se, že se ze mne fanoušek červené knihovny zřejmě nestane. Budu se opakovat, jak již zmiňuji v komentáři k prvnímu dílu - pro mne je romantický příběh dobrý ve chvíli, kdy si jej užijí obě pohlaví.
Veškeré předchozí výtky k Cizince přetrvávají i ve Vážce v jantaru. Mrzí mne neuvyužitý potenciál historického prostředí a historicky poměrně významných událostí (nejen pro Skoty) i nevyužité možnosti nadpřirozených prvků, ploché postavy a jejich (více či méně občasné) nedospělé chování i další věci... Série Cizinka mi k srdci nijak nepřirostla, a pokud si někdy přečtu další díly, tak jen jako výplň na zkrácení dlouhých cest vlakem.
Osobně mi přijde, že je v poslední době velmi málo ženských autorek, které dokáží živě a opravdově napsat sex - dosud jsem narazila spíše na mužské autory, jejichž líčení se mi zalíbilo. Možná je to tím, že ženy mají sklon do psaní o sexu míchat své ideály či idealizace (což samo o sobě není špatné), zatímco muži jsou více ukotveni v přítomnosti, v prožitku a aktu jako takovém - to je pro mne jakožto čtenáře lepší varianta... Chápu však, že tady se jedná o otázku osobního vkusu.
Přečteno a jsem na rozpacích. Jak už tady někdo zmiňoval, jakoby tento díl, nebo alespoň jeho první polovinu, psal někdo jiný. Příběh je to bezesporu zajímavý, ale popisovaný dost zdlouhavě. První díl mě uchvátil, tento zase trochu uzemnil. Ale jsem zvědavá, a tak jdu číst dál:)
(9. 8. 20 - 19 400 - 46)
Tak já nevím....čte se to dobře, ale občas mi to přišlo zdlouhavé, politické informace jsem úplně vypouštěla z hlavy a válečné z velké části také. Při zjištění, že další díl je ještě obsáhlejší, se do něj zatím pouštět nebudu. S další vlnou koronaviru na to ale třeba dojde :)
Rozečteno na dvakrát, protže nerada v mhd vozím tlusté knihy :-D Ale ovšem stálo to za to. Hlavní pár Jamie a Claire jsou úžasní. Ta jejich tvrdohlavost i dobrodružství mě nepřestávají udivovat a jsou mi čím dál sympatičtější. Doufám, že letos ještě pokořím další díl :-)
Jak se říká "Kdo zkusí, ten musí" a u mě platilo, že jedna kniha Cizinky nestačila. Musela jsem číst dále. Potřebovala jsem vědět, jak to s Claire a Jamiem bude dál. Chápu některé kritiky, ale milovníky historie a fantasy musí tahle série potěšit. Paříž 18. století, intriky a pak drsné Skotsko a válka z které mrazí, co dodat.
Za mě nejhorší díl a pro ty, kteří u tohoto dílu skončili, jen moje osobní poznámka trojnásobného dědka :). Větší část trojky a čtyřka bylo úplně o něčem jiném.
Ze začátku jsem byla trochu nesvá z toho, že uplynulo tolik let od konce minulého dílu a ještě jsme se ocitli v "přítomnosti". Ale bylo to třeba. Nakonec to bylo jako v prvním díle. Láska, napětí, intriky.... Jediné co mi moc nesedělo, byla válka a bitvy. Ale to z časové přímky do románu patřilo. A protože nejsem chlap, válečné strategie mi nic moc neříkají. Ale to je jen můj problém, ne románu. Na poslední dvě kapitoly jsme se vrátili znovu do přítomnosti. Něco ze zakončení bylo již dopředu čitelné, nicméně dobrých konců je třeba. A tak se těším na další díl
Vydržela jsem až do konce a za to si dávám dvě hvězdičky. Zdlouhavé vyprávění, které mi připadalo ještě horší než 50 odstínů šedi, z bitvy mi připadá, že autorka udělala válku jako ze Šíleně smutné princezny...
Psala to fakt stejná autorka jako první díl?
Snaha spojit válečné vyprávění a červenou knihovnu tady nějak nezafungovala. Vznikl nějaký podivný rozvláčný slepenec.
Nevyhovoval mi narozdíl od prvního dílu ani překlad. Chápu, že to musí být hrozná práce, ale nějak mi to místy nepřipadá snad ani česky.
A tak, přestože posledních pár stránek by možná lákalo zjistit, jak to bylo "dál", Mořeplavcem pokračovat nebudu (i kvůli stejnému překladateli).
Velké zklamání... po 140 stranách odkládám a končím se sérií cizinka (moje první nedočtená kniha). Škoda... přitom první díl se vyvíjel slibně. Jako by autorka natahovala zbytečně příběh do nekončící roviny.
Série Cizinky od Diany Gabaldon je jeden z těch typů knih, které vás nutí číst a číst a číst, dokud si neuvědomíte, že máte i jiné povinnosti. Příběh chytne za srdce, pohladí po duši, při napínavých scénách si uhryžete nehty a než se nadějete, zjistíte, že už jste na konci příběhu :) Příběh je dle mého názoru ideální na dlouhé zimní večery s čajem a dekou. Je velmi těžké neporovnat se seriálem, za mě mají něco do sebe jak kniha tak seriál. Samozřejmě je nemožné 960 stran vložit do jedné série, proto kniha za mě vede o trochu více. Vždy si užívám detailních popisů a myšlenek Claire. Těším se na třetí díl :)
Ufff....konečně dočteno....Po Cizince jsem čekala daleko víc...nebýt konce, na Mořeplavce ani nekouknu. Ale konec mě opět bavil, takže po nějaké pauze sáhnu po dalším díle, a ....Uvidíme...
Nemám slov. Stránky vám ubíhají pod rukama ani nevíte jak, sto stran jako by bylo pouhých deset, čas jako by se zastavil a vy dočtete a musíte zůstat sedět a koukat do prázdna. K začátku "koncem" jsem přistupovala skepticky, ale nakonec mě to o to více nutilo číst dál a dál a dozvědět se, jak to mohlo dojít až tak daleko, proč? Ano, první díl Cizinka rozhodně končil uceleně a kdo se rozhodl další díly nečíst, může žít s klidem v duši, kdo ale přečte díl druhý, bude muset pokračovat dál a dál.
Myslím si, že by kniha mohla být kratší, některé pasáže byly zbytečně natahovány a často jsem se musela přemáhat abych knihu dočetla. Kniha se mi ale líbila ale vzhledem k tomu, že Cizinku čtu hlavně kvůli Skotsku, mi neseděla dějová linka ve Francii.
Po prvním dílu Cizinky jsem se těšila na další prima počtení...ale nezvládla jsem dočíst. Intriky královského dvora na mě byly moc rozvláčné a měla jsem pocit, že děj nějak ustrnul. Mám před sebou Mořeplavce, kterému chci dát šanci, ale asi si dám na nějaký čas od Cizinky pauzu.
Tahle série mě naprosto pohltila. Výborně napsané, autorka si umí hrát se slovy, opravdu jsem si každou větu, každou stránku užívala.
Děj stále lítá nahoru, dolů, nervy v kýblu, zoufalství, láska, něha,..... Kolikrát jsem chtěla s knížkou praštit o stěnu, že už nemůžu, že na to nemám nervy.Brečela jsem a vím, že budu brečet zase..., ale čtu dál...
Štítky knihy
zfilmováno 18. století milostné romány Francie cestování časem Skotsko tajemství mystika jakobité historické romány
Autorovy další knížky
2010 | Cizinka |
2011 | Vážka v jantaru |
2011 | Mořeplavec |
2013 | Hořící kříž 1 |
2012 | Bubny podzimu |
Kniha Vážka v jantaru je v
Právě čtených | 76x |
Přečtených | 1 772x |
Čtenářské výzvě | 180x |
Doporučených | 120x |
Knihotéce | 736x |
Chystám se číst | 356x |
Chci si koupit | 76x |
dalších seznamech | 19x |
I druhá kniha cizinky se mi líbila, i když už jsem nebyla tak nadšená jako z prvního dílu. Škoda, že autorka nepokračovala tam, kde v prvním dílu přestala, děj by měl spád a čtenář v napětí, jestli se budoucnost skutečně do puntíku naplní. Autorka bohužel nejdříve napsala konec knihy, a když už všichni věděli přesně, co bude, vrátila se na začátek a pokračovala k prostředku, a zatím následovalo finále. Některým knihám to svědčí, u chronologického děje si to tedy nemyslím. Navíc nechápu, proč říká Jamie Clare v prvnim díle Saxonko a ve druhém Anglánko. Jako by si autorka nemohla vzpomenout, jak to v Cizince napsala. A třetí díl, jak jsem zjistila, bude o tom, co bylo před prvními dvěma díly, i když se o minulosti v knihách hodně mluví i tak.