Citlivá zpověď jednoho blázna

Autobiografická kniha, která velmi otevřeně a bez příkras přibližuje život s psychickým onemocněním.

Autor čtenáře provází svým příběhem prostřednictvím dvou časových linií, které se střídají. Jedna sleduje jeho dětství a dospívání, druhá se zaměřuje na období, kdy se u něj nemoc začala naplno projevovat a on se s ní postupně učí žít. Díky tomuto propojení má čtenář možnost lépe pochopit souvislosti, které vedly k jeho psychickému stavu, i to, jak náročná je cesta k jeho přijetí.

Kniha působí velmi autenticky a osobně. Autor se nevyhýbá ani těm nejtěžším momentům svého života – otevřeně popisuje vlastní selhání, pocity beznaděje, ale i snahu znovu najít smysl a stabilitu. Právě tato upřímnost dodává příběhu velkou sílu a činí z něj víc než jen obyčejné vyprávění.

Velkým přínosem je také přiblížení prostředí psychiatrie a samotného procesu léčby. Čtenář získává základní představu o tom, jak může život s psychickou nemocí vypadat, a zároveň si uvědomí, jak křehká lidská psychika ve skutečnosti je.

Styl psaní je jednoduchý, přímočarý a čtivý, což podtrhuje autenticitu celého vyprávění. Jde o skutečný příběh, který má především vypovídací hodnotu a snahu přiblížit toto téma širší veřejnosti.

Kniha není lehkým čtením, ale nabízí silný a důležitý pohled na problematiku, která je stále často stigmatizovaná.

Doporučuji čtenářům, kteří se zajímají o psychologii, skutečné životní příběhy a chtějí lépe porozumět světu psychických onemocnění.

Tato autobiografická kniha začíná velmi silným a znepokojivým momentem – pokusem o sebevraždu hlavního protagonisty. David mě tím okamžitě vtáhl do svého života a svých problémů. Od tohoto okamžiku se před námi otevírá jeho život, kde hledá souvislosti mezi minulostí a psychickou nemocí a snaží se najít naději a nový život do budoucnosti.

V knize se prolínají dvě časové linky Jedna je linka z minulosti, kde se dozvídáme vše z jeho dětství, dospívání a pátráme po přičinách Davidova současného stavu. Druhá je linka současnosti, která jde několik let od začátku jeho psychické nemoci a David se v ní snaží se svojí nemocí vyrovnat, léčit se a uzpůsobit si život s ohledem na nové okolnosti. Líbilo se mi, že v současné dějové lince dost často bojuje se selháním a nebojí se to přiznat. Zajímavostí v knize je samotný popis léčby, kdy se David nevěnuje jen svým pocitům, ale popisuje tu medikaci, terapie atd. To dává náhled přímo do způsobů léčby lidí s psychickým onemocněním.

Hlavní postavou knihy je samozřejmě sám autor, který se nám představuje velmi otevřeně a bez příkras. Působil na mě jako velmi citlivý a vnímavý člověk, který se snaží porozumět vlastnímu já, i když je to pro něj někdy bolestné. Jeho upřímnost je opravdu obdivuhodná, protože se nevyhýbá ani vlastním slabostem, selháním nebo temným myšlenkám. Vedlejší postavy v knize jsou zejména lidé z rodiny, školy, kamarádi nebo osoby ze zdravotnického prostředí. Ty dokreslují celý jeho životní příběh.

David svoji knihu napsal velmi čtivě, upřímně a na přímo. Nevyhýbal se ani těžkým částem. Místy na mě kniha byla možná trochu moc popisná, zejména v částech z minulosti, někdy to bylo až zdlouhavé, ale zase to neubíralo nic z autentičnosti. Pořád jde v knize o upřímnou zpověď a ne literárně stylizovaný příběh.
Z knihy mě doslova mrazilo. Měla jsem možnost sledovat intimní zpověď člověka, který bojuje se svojí myslí, který se snaží pochopit, proč se jeho mysl ubírá právě takovým směrem. Nejvíc na knize oceňuji právě autorovu otevřenost. Smekám před ním, s jakou upřímností dokáže mluvit o všech slabostech i pádech. Při čtení jsem cítila smutek, soucit, ale i respekt. Myslela jsem na to, jak dokáže být lidská psychika křehká.

Tato kniha rozhodně není lehké čtení, ale má určitě svojí neocenitelnou hodnotu. Díky ní můžeme nahlédnout do života člověk s psychickou nemocí zcela upřímně. Knihu doporučuji těm, kteří se zajímají o psychické choroby z pohledu pacientů a ti, kteří se chtějí trochu zamyslet nad psychikou člověka. Není to kniha večer před spaním, je to kniha na přemýšlení.

Kniha je autobiografickým vyprávěním, ve kterém se David Svoboda zaměřuje na určitou část svého života. Otevřeně a bez příkras se svěřuje se svým psychickým onemocněním, jeho průběhem, užívanou medikací i zkušenostmi s pobyty v psychiatrické léčebně.

Velmi pozitivně hodnotím způsob vyprávění, kdy se střídají kapitoly z období dospívání a dospělosti. Tyto roviny se přirozeně doplňují a dávají čtenáři možnost lépe pochopit vývoj autorova prožívání i chování.

Zajímavým a pro mě překvapivým prvkem je i samotná struktura knihy. Autor hned na začátku čtenáře informuje o pokusu o sebevraždu, k němuž se děj postupně propracovává a který je uzavřen až na konci knihy. Čtenář se tak nejprve dozví výsledek a teprve poté sleduje cestu, která k tomuto bodu vedla. Tento koncept na mě působil silně a velmi autenticky.

Kniha čtenáři přibližuje reálný život s obsedantně-kompulzivní poruchou a bipolární poruchou. Autor píše velmi otevřeně, s pokorou a sebereflexí – dokáže si přiznat vlastní chyby a lituje jich. Zároveň však nezůstává pouze u těžkých témat, ale svěřuje se i s hezkými a šťastnými momenty svého života.

Velkým pozitivem je i popis rodinného zázemí. Je zřejmé, že autor má kolem sebe podporující rodinu, což v jeho příběhu hraje důležitou roli. Osobně mě velmi zaujal především jeho vztah s babičkou.

Autentické vyprávění navíc doplňují fotografie ze života autora, které celý příběh ještě více přibližují čtenáři.

Knihu hodnotím 5/5* a děkuji za odvážné a upřímné dílo, které se nebojí sdílet i ty nejcitlivější životní momenty.

Čtivé, autentické, bez příkras, s bolestí i radostí...

PS: kniha má i druhý díl.

Autor už na začátku knihy napsal, že na popud svých známých, kteří rádi četli jeho blog, kde psal zážitky s psychickou poruchou, se mu splnil sen a vydal tuto knihu.

Jeho příběhem se prolínají dvě časové linky, které se střídají.
Autor Vás provede jeho dětstvím, diagnózou jeho nemoci, pubertou a s ní začínající problémy, úspěchy a pády.
Kniha vlastně začíná koncem, nebo novým začátkem?
Opravdu citlivá zpověď, otevřená, upřímná, autentická.

V knize je také, tedy alespoň za mě, pěkně vysvětlena jeho nemoc.

Problém psychických nemocí je, že většinou nejdou na první pohled vidět. Nemáte sádru, ortézu, berle, nejste ničím vázání, duši nevidíme a co nevidíme to pro mnohé není.
Zdravý člověk nechápe, že se nezvedne z postele, když ho nic fyzicky nebolí, že už nevidí cestu ven, když to ostatním přijde tak jednoduché.
První pomocnou berličkou je alkohol.

Líbil by se mi i pohled, dojmy, pocity a zkušenosti se synem a jeho psychickou poruchou z pohledu maminky. Z knihy jde cítit jak jí má autor rád a velmi si jí váží.

Na téhle knize mě hrozně zaujalo už samotné zpracování – příběh začíná od konce, což mu dodává zvláštní sílu a nutí čtenáře přemýšlet jinak, než je zvyklý. Díky tomu jsem se do textu ponořila ještě víc.

Protože sama vím, jak křehká může být psychika, soucítila jsem s Davidem doslova na každé stránce. Jeho otevřenost a upřímnost působí syrově, ale zároveň lidsky a blízce. O to víc mě mrzí, že podobně autentických zpovědí není víc – takové knihy dokážou člověku dát pocit, že v tom není sám.

Silné, osobní a velmi odvážné čtení.

Bola to skutočne citlivá zpověď… citlivé a miestami až intímne odhalenie svojho detstva, mladosti, dospievania… Som rada, že som sa ktejto knihe dostala. Poodhalila mi život ľudí s bipolárnou poruchou. Uvedomila som si, že možno takýchto ľudí denne stretávame, možno s nimi spolupracujeme, komunikujeme a nič netušíme o ich poruche. Uvedomila som si, že je potrebné venovať pozornosť ľuďom zo svojho okolia a venovať pozornosť zmenám ich správania, ktoré môžu signalizovať problém - možno osobný, možno zdravotný…
Táto útla kniha dokáže pomôcť čitateľovi, ale aj tým druhým.

David se rozhodl vyprávět svůj příběh s bipolární poruchou. Začíná v momentě, kdy se probouzí po nepovedené sebevraždě a postupně nám odkrývá to, co jí předcházelo, i to, co nastalo potom.

Toto je velice osobní příběh, autor otevřeně vykládá o svém životě. O tom, jaký byl v mládí, hlavně pak v pubertě, co vedlo k tomu, že u něho vypukla nemoc a jak se žije s takovou nemocí.

Přibližuje život s psychickou nemocí lidem, kteří o ní nic nevědí, nebo třeba mají zkreslené představy. Určitě je to potřebná osvěta. Mnohdy se lidé dívají na někoho s psychickou nemocí skrz prsty, nebo třeba ani neví, jak se k někomu takovému má chovat. David tu skvěle ukazuje, co ho trápilo, ale i těšilo. Jak ho nemoc ovlivnila i co na ni říkalo jeho okolí.

Kniha je psána jednoduše, ale rozhodně zaujme. Díky střídání časových linií budete číst knihu i s napětím a budete očekávat, kdy se jeho dva příběhy spojí a vy odhalíte začátek Davidovi nemoci.

Na knihu jsem se těšila, ale mám pocit, že čtu slohovku žáka 6.třídy.
"Prohlídku oddělení jsme završili umístěním do mého pokoje."
"Po usednutí zpět na židli mě zaplavila úleva." Tak tohle nedám....

Citlivá zpověď jednoho blázna by si setsakra zasloužila poctivý knižní náklad, hezkej papír, sazbu, pevnou vazbu a hlavně, viditelnost na pultech knihkupectví. Otvírá totiž jedno velký téma, který bylo, je a bohužel už asi vždycky bude nesmírně aktuální a zároveň i plný stigmat, tabu, předsudků a odsudků.

K této knize jsem se dostala díky samotnému autorovi, který mě oslovil a následně knihu zaslal, za což moc děkuji. Jinak by mě minula.
O bipolární poruše toho vím velice málo a vlastně ani neznám nikoho, kdo by touto psychickou nemoci trpěl. Takže jsem dostala možnost dozvědět se více, jak se s touto nemocí žije.
Autor popisuje své dětství, bouřlivé dospívání i dospělost. Jak se u něho nemoc začala projevovat, stavy bez tíže střídaly deprese či naprostá nechuť do života. Byl několikrát i hospitalizován na psychiatrii, kde jsem se mohla alespoň zhruba dozvědět, jak to chodí. Nečekejte žádné podrobné vysvětlování, je to jednohubka, která se pěkně čte a je doplněna fotografiemi. Trochu mi ale vadilo, že se některé za mě ne moc podstatné informace opakovaly vícekrát.
Autor má můj obdiv, že se svým příběhem vyšel na veřejnost, myslím, že je to určitě dobře.
Upřímně nerada hodnotím takové knihy hvězdičkama. Ale dala bych asi 4*/5*.

David nám bez příkras popisuje svůj životní příběh, ve kterém se pere s psychickou nemocí. V jednotlivých kapitolách se střídá přítomnost a minulost, což byl v tomto případě zajímavý styl. Prožíváme s ním hezké okamžiky, ale i propady na dno.

David si dokázal coby puberťák užívat života, byl společenský, nic neřešil. O to víc protichůdně pak působila jeho období, kdy nechtěl komunikovat a vlastně ani nic dělat.

Kvůli nemoci byl několikrát hospitalizovaný v psychiatrické léčebně a neustále byl pod vlivem léků - tedy pokud se nerozhodl je vysadit. Pro mě bylo děsivé zjištění, jaké mají antidepresiva a léky na psychická onemocnění vedlejší účinky a co mohou s lidmi udělat.

Oceňuji, že David šel se svým příběhem takhle na veřejnost. Ale svým způsobem je to dobře pro nás, kteří si neumíme představit, jaké stavy takto nemocní lidé zažívají.

Vyprávění mě maximálně vtáhlo do děje. Po přečtení poslední kapitoly ze současnosti jsem si říkala, jak to pokračuje dál? Jak se teď Davidovi daří?
A po přečtení poslední kapitoly z minulosti přišel šok! Nic prozrazovat nebudu, to si musíte přečíst sami.

Děkuji moc autorovi za zaslání recenzního výtisku. Kniha mě moc bavila, obzvlášť když se jedná o skutečný příběh. Za mě rozhodně palec nahoru!

Kdo čeká, že se dozví něco ze zákulisí psychiatrického ústavu, konkrétní okamžiky a myšlenky člověka, který zápasí s duševní poruchou, ať nečeká mnoho, zrovna toto autor ve většině případů vynechal či popsal jednou větou a naopak přidal popisy dětství a mládí a všedních událostí. Kniha měla velký potenciál právě pro ten pohled člověka "ponořeného" uvnitř, škoda, že zůstal nevyužitý.