Chrám Matky Boží v Paříži
Victor Hugo
Slavný román Victora Huga se odehrává ve středověké Paříži v době vlády francouzského krále Ludvíka XI. Dominantou je pařížská katedrála Notre Dame (Chrám Matky Boží), s níž jsou spojeny životní osudy hlavních postav, hrbatého zvoníka Quasimoda, cikánské tanečnice Esmeraldy a kněze Frolla. V roce 1956 natočil filmové zpracování tohoto slavného příběhu Jean Dellanoy s Ginou Lollobrigidou a Anthonym Quinnem v hlavních rolích.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2009 , AcademiaOriginální název:
Notre-Dame de Paris , 1831
více info...
Přidat komentář
Je to klasika. Hugo a jeho láska k architektuře, hlavně té v Paříži, je podle mě více důležitá než příběh hlavních postav. Líbilo se mi to.
Kdybych měl vypudit popis Paříže a části nesouvisející s dějem, tak 5, ale nemůžu. Ostatní části knihy jsou krásně posloupně, děj je strhující a postavy atypické
Tato kniha mne, na rozdíl od většiny povinné četby, kterou jsem přečetla, naprosto ničím nezaujala. Mimo jiné se mi velice špatně četla a děj byl poměrně zdlouhavý. Na druhou stranu má však kniha poměrně zajímavý, chytlavý a dojímavý příběh.
Dlouho mi trvalo, než jsem tuto knihu začala číst..... ani nevím, proč se mi do ní nechtělo.
Dnes hodnotím jako jedno z mých letošních nekrásnějších knižních požitků! Nebudu probírat děj, nebo pointu - líbí se mi i postava kněze Frolla - důkaz, jak může chlap zblbnout
kvůli ženě, i když je kněz. Láska, naivita, nenávist, zoufalství - cokoli je libo. V jakékoli dávce.
Quasimodo, ať byl, jaký byl, byl tím nejmoudřejším člověkem ze všech !!!
A máme tady další povinnou četbu. Nevím, tato kniha mě prostě nezaujala. Slyšela jsem o tom vyprávět spoustu lidí, tak jsem si knihu vypůjčila, ale nelíbila se mi.
Krásný , smutný příběh. Příběh o Esmeraldě a Quasimodovi miluju už od mala. Filmy o nich, francouzský muzikál a knížku taktéž. Určitě se k ni ještě někdy vrátím - je to moje srdcová záležitost. Při posledních větách knihy jsem si i pobrečela a to obvykle nemám ve zvyku.
Měla jsem obavy, jaká kniha bude. Jak obtížná bude. Nakonec nebyla. Líbila se mi, a to hodně. Jen bych vymazala zdlouhavé popisy. Ty byly opravdu nudné. Ale když si je odmyslíte… Skvělý příběh.
Ano, je potřeba se nejdříve prolouskat příliš detailními a kolikrát zdlouhavými popisy, ale pro mě se tato kniha stala srdeční záležitostí už za školních let, kdy byla povinnou četbou a kdy jsem na ní vlastně poprvé narazila. Tragický a bolestný příběh Quasimoda, který pod ošklivou slupkou svého vzhledu skrývá dobré a laskavé srdce, které touží aspoň po kapce lásky, porozumění a dobrém slovu s protikladem v podobě fanatického kněze Frolla, mě prostě dostává i dnes a rozhodně doporučuji k přečtení..
Když jsem knihu četla poprvé na střední, nudily mě dlouhé popisy - všeho. Takže jsem knihu prolistovala, abych věděla, jaký je děj a rychle zase vrátila do knihovny.
Po deseti letech jsem se k ní vrátila a byly to právě popisy, které mě bavily nejvíce. Ta hra s představivostí. Tenkrát neměli televize jako mi dnes, takže hra se slovy byla o to důležitější. Děj je také překvapující a plynulý a doslova jsem se od knihy nemohla odpoutat. Dávám jí tedy plný počet hvězd. Na druhou stranu si myslím, že pro žáky středních škol je to stále ještě složitější literatura. Měla by se číst později.
Chtěla bych se dožít dne, kdy tuto knihu konečně dočtu. Vždy mě přestanou bavit dlouhé popisy. Je zajímavé, že u jiných, i delších knih, mi nijak nevadí. Snad se mi to jednou povede...
Ke knize jsem se dostala díky povinné četbě. Docela jsem se na ní těšila, protože jsem jí viděla zfilmovanou od Disney a zajímalo mě, jak je to napsaný a jak to dopadne v knize. Nezklamala. Moc pěkný příběh, i když byly některé části zdlouhavé, ale to nevadí.
Ke knize ani moc nevím, co říct... Čekala jsem ohromný, strhující příběh. Bohužel díky dlouhým popisům se jakékoli napětí vyrušilo. Asi největší zklamání... Došla jsem tedy k závěru, že Victor Hugo je jen pro některé a já mezi ně rozhodně nepatřím.
Knihu jsem bohužel nedočetla, ty nudné a složité popisy na začátku a pak dál mne od té knihy naprosto odradily, ale tajně doufám, že se k ní vrátím a zkusím si ji celou přečíst.
Strhující román. Už před mnoha lety jsem se díky němu zamilovala do Paříže a toužila vidět Notre Dame na vlastní oči. Teď, když jsem četla znovu, jsem věděla, jak se příběh bude vyvíjet. A přesto jsem s napětím hltala každou stránku a čekala, co bude dál. Jestli přece jen Esmeraldu někdo nezachrání a jestli Quasimodo nebude nakonec šťastný. Dokonce ani Frollo není čistě záporná postava, i když to o něm tvrdí učebnice. Můžu jen doporučit!
Všechno hlavní už bylo zmíněno; brilantní vypravěčské umění, zápletka, atmosféra, postavy (za mne hlavně Gringoire s Džali, jak já se o ně třásla!), humor, který jsem osobně nečekala, rozhodně ne takhle dobrý a navrch v knize obdobného ražení.
Ovšem nemohu si odpustit dvě poznámky.
Zaprvé, nesahejte po vydání z Levných knih, je-li možno. Je tam hrubek jako máku, některé vyloženě bolí. O překlepech nemluvě.
A mrzí mne, že Hugo nenapsal něco podobného o Praze. Jéje, o té bych si od něj přečetla popis z ptačí perspektivy klidně šedesátistránkový...
Nejvíce mě na knize zaujaly popisy katedrály, Paříže a jeho všedního života. Bohatý a pestrý děj, to všechno doplněno a skvělou a bohatou slovní zásobu. Hezký děj a obsah, ale ještě lepší konec. Geniální spisovatel. Doporučuji přečíst.
Příběh se mi moc líbil. Styl, kterým byla kniha napsána už tolik ne. Nebavily mě pasáže popisující Paříž z ptačí perspektivy a podobné.
Kniha mně opravdu zasáhla. Na rozdíl od Bídníků mi přišla tvrdší, a to i přez Hugův elegantní, jakoby neutrální styl psaní, jež je na všech jeho dílech viditelný jako jemný mráz na okenní tabulce. Zakrývá veškerý děj kouzelným příkrovem něčeho neuchopitelného. Ale zpět k Notre Dame. Chápu, že kniha měla být odrazem doby v níž si nikdo moc nelámal hlavu se spravedlností, ale musím se přiznat, že jsem chtěla na konci trochu víc hlavních hrdinů, kteří by přežili. Nevím, jestli je živá postava klišé a kýč, ale toto bylo trochu moc i na mě.
Štítky knihy
zfilmováno romantismus 15. století francouzská literatura upalování čarodějnic gotické romány klasická literatura
Autorovy další knížky
2014 | Chrám Matky Boží v Paříži |
1928 | Bídníci |
2000 | Muž, který se směje |
1975 | Bídníci I. |
1967 | Devadesát tři |
Při čtení Huga jsem měla problémy s jeho popisy míst (celá kapitola popisující chrám apod.) Vím, že je to umění popsat vše takto do detailů a když si to čtenář opravdu důkladně přečte, tak potom ví, kam jednotlivé postavy směřují, když někam utíkají, ale já jsem ty popisy četla jen velmi zběžně, protože mě víc zajímal osud jednotlivých postav. Hlavně Quasimodo je mým oblíbencem.