Chmurný Válečník

19.04.2021

3,5/5 Četlo se to kupodivu dobře na to, že to nedávalo ani tolik rozumu jako deník šílence. Z bytí Metaválečníků jsem si nebyl schopen odnést žádnou rozumnou teorii o jejich původu. Ale na rovinu, jestli bude dvojka, tak po ní asi šáhnu.

16.04.2021

Fuh. Co k tomu vlastne rict. Brutalne to utoci na prvni signalni (groteskni erotika, prehnane nasili), zaroven je to plne podivnych filosofickych uvah, zvlastnich slovnich novotvaru, postavy jsou vzajemne se vrazdici abominace a v dobre polovine textu jsem si rikal, jestli jsem blbec a nechapu smysl cteneho a nebo jestli to vubec nejaky smysl ma. Kazdopadne slusny, podle me zbytecne dlouhy (ci spise repetivni) bizar. Mozna docenim casem.. a nebo uz nikdy neotevru.

06.04.2021

Tohle byla vážně síla, bojím se dokonce, že mi to vypálilo pojistky, a tak mi teď nějaký čas budou všechny knížky připadat krotké jako Honzíkova cesta. I takové Nabarvené ptáče mi teď připadá jako pohodová oddechovka na noční stolek. Anotace to totiž říká přesně, takové fantasy jste ještě nečetli. A co se týká "temné metafyziky, ultranásilí, šílené řeže a odvázaného sexu", najdete to tu všechno, a to ve více než malém množství.
Věž lorda Rozbroje, kde příběh začíná, a kde se lord "pachtí a mrzkostem věnuje", mi připomínala Gormenghast. Ta atmosféra, ten jazyk, bylo to tam. A svět je to vůbec zvláštní. Vy ho navíc uvidíte jen očima nadlidských metaválečníků, kteří se zajímají hlavně o vzájemné vyvražďování a běžní "lineární" lidé je příliš nezajímají. Takže je to tam temné, krvavé, páchnoucí a nebezpečné. Něco jako uličky Nového Krobuzonu nebo ta strana Gotham City, kde páchnou kanály a jatka. Metaválečníci jsou totiž vlastně jakýmisi superhrdiny, jenže nic je nezajímá méně, než obecné blaho nebo vláda nad světem. Jejich superschopností je obvykle něco jako šílenství, sexuální úchylka, kanibalismus a nebo to všechno dohromady. A motivací je zabít ty ostatní. Jejich původ je nejasný, řadu věcí ale mají společných. Například každý z nich má svou Zbraň, svůj atribut, který ho charakterizuje. A nemusí to být jen třeba Velký meč nebo Sekera, ale třeba Kuchyňský šlehač nebo vlastní Nohy. Nebo Sex. A nebo Sex s vlastníma Nohama, Kuchyňským šlehačem a Velkou Sekerou.
Zmínku si zaslouží jejich jména, která vás donutí vzpomenout na Honzu Kantůrka. Třeba Leptomanka, Já rád játra, Nemilosrdné sestry... no uvidíte sami, je to prostě perfektní.
Většina z nich se bohužel nezdrží dlouho a opustí nás brzy v gejzíru tělesných tekutin a volně po okolí rozprsknutých orgánů, Chmurný válečník se však od ostatních poněkud liší. Jednak je v jeho minulosti vidět záblesk čehosi lidského, a hlavně nezajímá ho pouze zabíjení, ale místo odkud přišel, proč tu je, proč to všechno... a tak se vydává na cestu to zjistit.
Je v tom taková jakási temná přitažlivost, dal bych si hned ještě nášup. Snad nám Rennie a Roman Tilcer ještě něco naservírují :)

31.03.2021

V tomto krvavém bezcitném příběhu, jsou hlavní hnací silou bytosti, jenž se po tomto světě pohybují za jediným účelem. A to nakojit svou touhu po utrpení a smrti druhých, vraždy tak jedinečné, že nikdo další takhle nezemře. Metaválečníci jsou vybavení originálními schopnostmi. Nejvíce je ale naplňuje, když se můžou zabíjet navzájem mezi sebou. Nic jiného ke své prach sprosté existencí nepotřebují, jen bolest a utrpení své i druhých. Jednoho z nich to ale přestane naplňovat a začne hledat svou vlastní podstatu, důvod svého bytí na tomto výkaly a krví potřísněném světě.
Chmurný válečník, putuje ponořen do svého nitra, které páchne krví a tělními tekutinami bytostí jenž zavraždil. V cestě mu stojí spousta nepřátel, ale jeho zbraň Dirk má většinou poslední slovo. Dokáže náš nehrdina najít to po čem jeho černé srdce touží, najít sebe samého?

Autor dokáže popsat smrt a krveprolití v tom nejsyrovějším stavu, tak ojedinělou literaturou a epesním slohem, že si říkáte - on snad popisuje polární zář nad zamrzlým jezerem a ne krvavou řež na život a na smrt. Nikdy nic nezůstane na svém místě, vše je vytahané na světlo světa, ať už se jedná o genitálie nebo ještě pěkně teploučké vnitřnosti. Tohle není hrdinský příběh ani putováním za záchranou světa. Jedná se o encyklopedii nechutnosti a bolesti, smrti a nekonečné originality. Jména postav a měst, i obyčejného pití v hospodě jsou dokonalé slovní hříčky. Tuto encyklopedii nejde přestat studovat. Ponoříte se do ní až po čelo a nenechává vás vyplavat, dokud se nedostanete na samý konec.

Tato kniha není pro každého, spoustě lidem se nebude líbit, ale pro mne to byl literární šok. Nikdy jsem takovou knihu nečetl. Naprosto bizardní, brutální, a tak moc originální věc, že bych tuhle knihu pojmenoval jediným slovem „hnus" ale byl to „naprosto jedinečný a skvostný hnus". Bez váhání mužů říct, že jsem se tímto hnusem nebrodil naposled.

25.03.2021

Chmurný válečník opravdu není žádné generické pohodové fantasy či začátek epické ságy o celém jeho světě. Nejedná se však ani o lineární příběh jednoho hrdiny. O co tedy jde?
Základní premisa spočívá ve světě, v němž existují vedle lineárních lidí i entity, u nichž si nikdo není úplně jistý tím, co jsou zač.

Metaválečníci.

Kromě zvláštních jmen disponují podivnými zbraněmi a ještě nepochopitelnějším "smyslem" života – vraždit další ze svého druhu.
Zvrat nastane, když se u jednoho metaválečníka začnou v tom bezbřehém vraždění objevovat nejzákladnější existenciální otázky nikoli jen o vlastním životě, ale o smyslu a původu celého jeho druhu. Svých obětí se začne v kalužích krve a jiných tělesných tekutinách vyptávat na důvod toho všeho. Avšak cesta za zdánlivou odpovědí se, jak asi tušíte, nebude ubírat ve jménu vyššího dobra po cestě asketického osvíceného mnicha...

Jedná se o knihu, která se nebojí do nezkrotné brutality implementovat nejzákladnější otázky týkající se samotné existence. A to není vůbec běžný recept na úspěch.
Přes veškeré mé pochyby v průběhu četby nakonec hodnotím rozhodně kladně a mohu Chmurného válečníka doporučit všem, kteří jsou ochotni přistoupit na autorův nekonvenční přístup a neodpovídají na jakoukoli filosofickou otázku slovy: „Eehh, vždyť to je hovadina.“

Na závěr ještě musím ocenit QR kód s hudbou k Chmurnému válečníkovy složenou autorem samotným, která skvěle podtrhne atmosféru celého zážitku.

14.03.2021

Má to swag, ale nesnaží se to být víc, než co to je a toho si vždycky cením. Rennie nemá tendence zbytečně se opájet vlastním popisem světa a jak "každá kapka spadla z římsy do oka ptáka, který vzhlédl od louže, kde si zrovna svlažoval hrdlo". Víceméně se jde často přímo k věci, nemáte ponětí, kde a proč se ocitáte, víte jen, že metaválečníci se jmény, co si musíte přečíst vícekrát, se objeví a jakmile na sebe narazí, budou se snažit se sprovodit ze světa... a jakmile si myslíte, že už to nemůže být primitivnější, dojde na metafyzikálno. Rennie v podstatě hlásá o podstatě lidského druhu, metaválečníci, alespoň pro mě, jsou jakousi přepálenou nadformou člověka. Nechápou proč, ale jediné, co dělají a je smyslem jejich existence, je to, že se vzájemně vraždí. Metafyzikální bádání proč tomu tak je potom knihu povyšuje na něco jiného, něco, kde se mísí skutečný svět s Rennieho fikcí-vizí..., i ty násilně sexuální scény mají něco do sebe, speciálně v závěrečné třetině to začne mít slušný grády. Na jednu stranu je to béčková žánrovka, ale bavilo mě to číst právě pro ten mix všech složek - jako když namícháte smoothie se správným poměrem. Dokážu rovněž pochopit, že řadě lidí se tahle kniha příliš líbit nebude, protože má, pro mainstream a casuals, svoje mouchy a není tak úplně "podle učebnice" (což jí zase u mě přidalo na sexappealu, pravej underground). Taky se mi líbí, že se ke mě dostává něco ze současné produkce, protože k něčemu podobnýmu se jen tak nedostanu. To přirovnání k Highlanderovi, které mě taky napadlo, když jsem o knize četl anotaci, je ale trochu zcestné, protože během samotného čtení jsem si na to ani nevzpomněl, je to tak trochu pod povrchem... a v neposlední řadě mi došlo, že tohle je teprve druhej Filtrův překlad co čtu (od Ostrova Sukkwan, dekádu zpátky, když jsem ještě nevěděl), čímž dík za výměnu, tohle mi sedlo definitivně víc, než bych si asi užíval to nekonečný prokousávání se kompletním Conanem v english (jak moc dobře víš, tohle jsem sjel za týden). V první moment, když jsem to otevřel, jsem si vzpomněl i na Gormenghast, speciálně asi díky překladům těch jmen (...a není Rozbrojův Rozmar vlastně takovej mini-Gormenghast, co Filtře?)

14.03.2021

Zklamaní..krásně zpracovaná kniha, ale..
Anotace vás láká na knihu kde se to bude řezat, mlátit a každý si to rozdává s každým alá Kotleta, Kulhánek atd. (Viz. Komentář od Ládjy), ale dostanete paskvil, který po většinu času nemá hlavu ani patu, příběh se ztratil v neskutečné motanici prapodivných popisů a "filosofických" úvah některých postav. Takže ne děkuji, ale odcházím, za mě ztráta času, hvězda jen za zpracování, to se povedlo, na českém trhu něco takového jen tak neuvidíte

12.03.2021

Za zpracování 6* za příběh sotva 3*.
Ultranásilí? Odvázaný sex? Asi jsem četl něco jiného. Zajímavý nápad, zajímavý hlavní hrdina, pár momentů, ale jinak celkově to vše vyšumělo do ztracena...Čekal jsem po anotaci úplně něco jiného, řež ala Kulhánek či Kopřiva či ze zahraničních Correia, ale nedostal jsem ani desetinu. Jestli knižní svět pokračuje dalším dílem, kde se vše více rozjede bude to dobré, jestli ne, tak je to ztracený potenciál.
I tak, ale 2,5*. Zpracování to dotáhne na tu 3*

08.03.2021

Pokud máte chuť na nějakou konzumní fantastiku, hledejte dál. Chmurný válečník je totiž všechno, jen ne vaše běžná fantasy s trochou zabíjení, erotiky a podivna. Právě naopak: nejprve vás zaskočí svým jazykem, který v mnoha ohledech připomíná filosofické knihy (ať už v tom dobrém či zlém). Potom vám zasadí ránu stylem, jenž je strohý, úderný a často až klinický. Dorazí vás absolutním přetlakem. Tahle knížka totiž do ničeho nejde napolo – akce je brutální až na dřeň, erotika obskurní a šťavnatá, metafyzika dostatečně akcentovaná na to, aby vám zamotala hlavu.

To vše vytváří základy pro Rennieho představivost, která je tu vysypaná na hromadu, z níž se postupně formuje jedna zvláštnost za druhou. Ze začátku na mě kniha působila jako velká bizarro mozaika – všechno se dělo strašně rychle, postavy odcházely (čtěte „umíraly“) mnohem dřív, než je kniha dostatečně vytěžila. Rennie vám v podstatě o každém řekne jen to absolutní minimum, které potřebujete k orientaci na několika následujících stranách. Pak teče krev a najednou poznáváme nové charaktery. Ze zběsilé koláže masakrů a masturbace struhadlem ale postupně vykrystalizovalo pár hlavních protagonistů, jejichž příběh vám kniha dovolí „prožít“. Ani poté jsem ale neměl vyhráno. Ačkoliv totiž Chmurný válečník sleduje klasickou dějovou linku „cesty za poznáním“, nejde po ní krok za krokem – spíš skáče, přebíhá a kličkuje. Styl vyprávění se navíc podřizuje skutečnosti, že hlavní hrdinové jsou banda psychopatů, kteří vnímají svět úplně jinak než běžní lidé.

Abyste si Chmurného válečníka užili, musíte zkrátka přistoupit na jeho hru – a ani pak se nedá zaručit, že se od něj nebudete moct odtrhnout. Ale jak už jsem napsal v úvodu, tohle není vaše klasická fantastika. Chmurný válečník je Begotten mezi knihami. Temný, drsný, nevybíravý, hluboký a v mnoha ohledech hypnotický. Taky ale není úplně snadné se jím prokousat. Krátce po dočtení jsem nebyl zcela schopen říct, jestli se mi kniha líbila. Nakonec ve mně ale převládl pocit, že jsem měl co dočinění s velmi zajímavým kusem postmoderního umění, po jehož poslední straně vnímám literaturu trochu jinak než předtím.