Český humanismus

28.03.2020

* „A nenie těch knih žádných, řeckých ani latinských – leč bych se já, milostí jazyka svého pojat jsa, mýlil –, aby v český obráceny být nemohly.“ (Viktorin Kornel ze Všehrd)
* „Mně to stále na rozum nejde, jak by křesťané mohli váleti." (= válčiti; Řehoř Hrubý z Jelení)
* „... nebo rovně zde jako u nás, což rozumných lidí jest, židům neublíží, nežli chasa a pacholata.“ (Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic o muslimských krajích)
* „Mějž se dobře, milý Čechu, / nelez dále do posměchu.“ (Mikuláš Dačický, Ó Bohemia)
* „[Pane,] jsme tvor Tvůj." (J. A. Komenský, Listové do nebe)

Četla jsem jako doporučenou literaturu pro referát (bez předsudků, jelikož téma referátu jsem si vybrala sama) a pak jsem ještě byla z „Humanismu" náhodou zkoušena. Pro orientaci v autorech a dílech je to užitečná pomůcka, ale toporná a nečtivá, na čemž jsem se shodla se dvěma profesory, s kterými jsem o knížce mluvila. Z konce 80. let, a přesto ortodoxně marxistická. Klad vidím v poměrně rozsáhlých ukázkách z příslušných děl: našla jsem tu pár tipů pro další četbu, především na úchvatnou Augustinovu Obranu básnictví nebo na Blahoslavovu Filipiku proti misomusům.
Výborné je, že Kopecký do svého díla zahrnul i humanisty méně známé. Třeba lutherán Burján Sobek, autor pamětí Jan Jiří Harant (bratr Kryštofa), Pavel Aquillans (korektor Güntherovy tiskárny a vydavatel Catonových distich) či Pavel Ješín z Bezdězí (vydavatel Dalimilovy kroniky po Bílé hoře) mi dosud byli cizí.
S některými autorovými tvrzeními však nesouhlasím. Například když charakterizuje v Nové radě Smila Flašky jako humanistický prvek všímavost vůči přírodě a kritický vztah k turnajům, které přece nacházíme už ve vrcholném středověku.
Na jednu stranu jsem vděčná za všechny nové informace, na druhou stranu se čestně přiznávám, že mě to nebavilo.