Černobylské dívky
Anne Blankman
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463485/bmid_cernobylske-divky-Vgk-463485.jpg
5
301
83
Na jaře roku 1986 se spolužačky Valentina Kaplanová a Oksana Savčenková probudí a obloha nad jejich hlavami je zářivě, vztekle rudá. Reaktor v jaderné elektrárně, kde pracují oba jejich otcové – Černobylu – explodoval. A než se stihnou vzpamatovat, obě dívky, které se nikdy neměly rády, se ocitnou ve vlaku mířícím do Leningradu, kde mají bydlet u Valentininy babičky Rity Grigorjevny, se kterou se rodina už dlouho nestýká. V roce 1941 musí Rifka utéct z Kyjeva dřív, než tam dorazí Němci. Její cesta je obtížná a plná nebezpečí na každém kroku, protože jak Němci, tak Rusové ji zatracují kvůli její židovské krvi. Dívky v roce 1986 i 1941 musí zjistit, komu mohou věřit a jak si uchovat naději uprostřed tragédie a nebezpečí. Podaří se jim to?... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , CooBooOriginální název:
The Blackbird Girls , 2020
více info...
Přidat komentář
Jestli čekáte, že je celá o Černobylu, tak se mýlíte. Pripjať je pouze jakýsi startovní bod celého děje a odehrává se tam pouze první třetina knihy. Navíc bych doporučovala si před čtením této knihy něco o havárii zjistit. Nejlépe podívat se na stejnojmenný seriál či dokument. Poté si to celé v Pripjati dovede lépe představit a pochopit a více si knihu užijete.
První část knihy je zajímavá sama o sobě hlavně díky prostředí, ve kterém se odehrává. Pak nastává střed knihy, který sice hezky plyne a pořád se pěkně čte, ovšem nedějí se zde žádné zásadní zvraty, a tak mi pozornost trochu upadala.
Avšak vylepšil to konec, kde naopak zvrat byl a kniha jako kdyby se dál a dál zamotávala a přitom už zbývalo jen několik stran. Nakonec to však do sebe skvěle zapadlo a i sebemenší drobnosti ze střední části knihy, našly v závěru své místo. Závěr byl hezky napsán, uzavřen, děj skončil tam, kde měl, žádné natahování.
Navíc kniha má velký přesah a zabývá se mnoha tématy. Vedle havárie a to, co poté v komunismu přišlo a jak se k ní lidé stavěly, řeší i druhou světovou válku, mezilidské a mezigenerační vztahy, domácí násilí a náboženskou otázku. Přesto jsem neměla pocit, že by tam toho bylo moc, tak nějak hezky to do sebe zapadlo. Navíc díky krátkým kapitolám to pěkně odsýpá.
Takže za mě doporučuji, stojí to za to.
1986. Výbuch černobylské jaderné elektrárny. Vesnice Pripjať. Dvě jedenáctileté dívky, Oksana a Valentina, Ukrajinka a Židovka. Jejich otcové byli radioaktivně ozářeni. Útěk do Leningradu.
1941. Na Kyjev míří německé tanky. Čtrnáctiletá Rivka musí kvůli její židovské krvi uprchnout co nejdál.
Celý příběh je vyprávěn z dětské perspektivy, což na jednu stranu ochuzuje o historické podrobnosti, na tu druhou ale činí knížku děsivější, mrazivější.
Valentina, Oksana, Rivka a další miliony dětí musely dospět až příliš rychle.
Pokud se aspoň trochu zajímáte o historii, knížka vám nepředá zas tolik nových informací, děj začíná ráno po výbuchu, obloha je zbarvena do neuvěřitelné rudé barvy, modrý kouř stoupá vzhůru. A ten pach kolem... Děti jdou do školy, lidé do práce, vyvenčit zvířata, opalovat se na střeše, dělat to, co dělají v kterýkoliv jiný den. Jen pár tatínků se však ráno zatím nevrací domů. Není ale potřeba mít strach... kdyby se něco vážného dělo, jejich vláda by je přeci ochránila.
Knížka se čte velice dobře- i přes nelehké téma. Krátké kapitoly, střídání pohledů, hezká slovní spojení a celkově poutavý styl psaní, který je stravitelný pro mladší čtenáře.
Párkrát jsem měla slzy na krajíčku, ze symboliky různých detailů jsem byla dojatá a celkově jsem ocenila, jak knížka postavila do popředí přátelství, které by za jiných okolností vzniknout nemohlo. O to víc mě mrzel konec, nějak se všechno rychle vyřešilo, seběhlo se toho spoustu naráz a zkrátka jsem nedostala to, co jsem očekávala.
Neuspokojivý konec však nic nemění na faktu, že jsou Černobylské dívky podle mého názoru opravdu důležitým čtením, nejen prostředím a časem, v němž se odehrávají, ale také tématy, se kterými se dívky setkávají. Úmrtí v rodině, odloučení, síla přátelství.
Prosím, mějte kdyžtak na paměti trigger warning na domácí násilí, nejednou mi bylo ze čtení opravdu úzko.
Ze skoro celého mého bolavého srdíčka vám můžu Černobylské dívky doporučit.
Této knize dávám deset bodů z deseti. Čtivá, srozumitelná všem věkovým skupinám. Myslím tím od 11 let do 100 let. Doporučujte svým dětem, vnukům a mnohým dospělým, kteří ještě tápou o prioritách života.
Černobylské dívky je kniha plná přátelství, naděje, vypjatých situací a všechno dohromady krásně hraje.
V příběhu se setkáváme hned se třemi postavami a ani jedna z nich to nemá vůbec jednoduché. Dějová linka je tak akorát dlouhá a nikde se zbytečně netáhne. Valentina, Oksana i Rivka si mě získaly svými příběhy i charaktery. Osobně mě nejvíce bavila Oksana.
Ja jsem z knihy opravdu nadšená a dostala jsem od ní přesně to, co jsem čekala. Nudit se u příběhu určitě nebudete. V závěru Černobylské dívky určitě doporučuji a zejména mladší ročníky nešlapnou s touhle knihou vedle.
Tohle je mnohem víc, než jen knížka o výbuchu v Černobylu. Máme tady skvělý vztah mezi hlavními hrdinkami, které se ze začátku nemají rády a mají k sobě spoustu předsudků, ale jsou nuceny spolu vycházet. Máme tady pestrou škálu vztahů v rodině, těch lepších i horších. Linka z druhé světové války mě také neskutečně bavila a to propojení je skvělé. Celkově se knížka moc příjemně četla a i když nejsem cílová skupina, tak mě neskutečně bavila a dozvěděla jsem se i nové informace. Za mě rozhodně můžu doporučit i pokud už jako já nepatříte mezi cílovku.
Černobylské díky je úžasná knížka plná historie, přátelství a rodiny. Je skvělé napsaná, nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Na knize je skvělé, že je vyprávěna z pohledu holčiček/ dívek a tak je příběh více osobitý, ale zároveň i více smutný.
Kniha se týká i trochu závažnějších témat, kromě války i smrti blízkého, jiná víra či domácí násilí.
Postavy jsem si opravdu zamilovala, byla u nich vidět změna a vývoj. Jejich příběh mě dojal, ale i zahřál u srdce. Zatím jedna z nejlepších knih letošního roku!
Knížku jsem dostala v rámci spolupráce od @humbook #humbookblogeri
Moc pěkná kniha s dvěma časovými rovinami - 1986 a 1941. Kniha o přátelství za času katastrofy, bourání předsudků a stereotypů. Od CooBoo velmi příjemné překvapení.
Knížky založené na skutečných událostech čtu spíš okrajově, u Černobylských dívek mě však navnadilo skvělé hodnocení. A musím říct, že jsem udělala vážně dobře, když jsem po knížce sáhla. Přestože na událost název odkazuje, výbuch jaderné elektrárny v Černobylu je pro celý příběh spíš odrazovým můstkem. Autorka ve skutečnosti dává prostor celé řadě témat – domácímu násilí, předsudkům, laskavosti a velmi silně antisemitismu a síle skutečného přátelství. Černobylské dívky ukazují, jak tehdy v Sovětském svazu fungovala propaganda a jak se vlastně celou havárii snažila nejprve vláda ututlat.
Middle grade knížky mi pokaždé nesednou, často mám při jejich čtení pocit, že už mi jako dávno odrostlé od cílové skupiny nemají co dát. I Černobylské dívky jsou psány jednodušším jazykem a čtenář nemůže čekat nějaké delší scény a dialogy. O to víc mě překvapilo, jak silné pocity ve mně autorka dokázala vyvolat – přistihla jsem se, že mi příběh přichází na mysl i ve chvílích, kdy jsem nečetla. Jako by Černobyl vybuchl v těchto dnech a všechno bylo pokryté radioaktivním prachem. Jak příběh postupoval, pohlcoval mě víc a víc a po dočtení ve mně nakonec zůstal velmi příjemný pocit. Navzdory době, v níž se dvě dějové linky odehrávají, obě autorka na konci krásně propletla a spojila. Černobylské dívky tak můžu zkrátka jen doporučit, určitě mají co dát nejen mladším čtenářům!
Černobylské dívky je kniha plná silných témat. Zabývá se samozřejmě tragickou jadernou nehodou v elektrárně, ale také se vrací do minulosti Druhé světové války, upozorňuje na fakt, že se Židům ani po válce nežilo všude dobře.Tato kniha je rozhodně vhodná pro mladší čtenáře, jelikož je psána velmi lehkým stylem a nezabrušuje příliš do velkých a krutých podrobností. I přesto jí to ale neubírá na důvěryhodnosti a síle příběhu jako takovém. Kniha rozhodně zaujme i starší publikum. Černobylské dívky jsou velmi silnou emotivní knihou.
Po dočtení knihy ve mně zůstává celá řada pocitů. A to nejen o okamžiky Černobylské havárie, nové poznání z 2. světové války ale také o síle přátelství, lidské pomoci a dobroty. Tahle kniha toho obsahuje daleko víc, než se na první pohled může zdát.
Černobylské dívky od Anne Blankmanové je middle grade kniha zabývající se velmi vážnými tématy. Výbuch v Černobylu a jeho následky, druhá světová válka, antisemitismus, šikana, domácí násilí. To vše řeší autorka velmi přístupnou formou, ze všeho se snaží čtenáře poučit a řekla bych, že příběh ocení stejně desetileté dítě jako dospělý člověk.
Já bych samozřejmě očekávala třeba více faktických informací o zmíněných událostech, nebo možná trochu napínavější děj. Je ale třeba pamatovat na to, že já nejsem cílová skupina a věřím tomu, že pro běžného čtenáře middle grade musí jít o velmi dobrodružnou a zároveň zajímavou literaturu.
Zcela objektivně tedy hodnotím velice kladně. Jsem ráda, že se o těchto věcech píše, jsem ráda, že si dětský čtenář může přečíst o rasové diskriminaci, o režimu Sovětského svazu a událostech osmdesátých let minulého století, a to očima malých holek. Jako fakt, takových knih by mělo vycházet víc.
Příběh dvou dívek Valentiny a Oksany v době, kdy došlo k havárii jaderné elektrárny v Černobylu. V situaci, kdy nikoho nezajímalo, co to vše pro život obyvatel znamená, se obě dívky ocitnou samy na cestě do Leningradu, kam je rodiny pošlou k babičce Valentiny. Krásně napsaná kniha o skutečném přátelství, bezmoci, nenávisti, ale i naději do budoucna. Moc smutné, ale nádherné čtení.
Cteni pro nactilete.
Za me to nebyla zadne překvapení, ce tyka vybuchu jaderne elektrarny, protože mam nactenou literatutu faktu. Ale mladsi generace by si i takto zjednodusene mela přečíst, jak to po havárii vypadalo a co se delo.
Spis se mi libilo pratelstvi dvou 11 ti letych devcat. Nejprve zaprisahlych nepritelkyn, ovlivnenych rodicema, pozdeji.... Prectete si to a uvidite..
Souhlasim s predchozim komentářem, konec rychly, useknuty, asi bych byla pro dalsi dil.. Jak to vse pokracovalo..
Tři dívky, dvě vypráví svůj příběh po černobylské katastrofě v roce 1986, třetí utíká z Ukrajiny před Němci o 45 let dřív během druhé světové války. Hrůzy komunistické oprese, nenávist k Židům, důsledky výbuchu jaderné elektrárny, život těch nejchudších na okraji Leningradu, domácí násilí na ženách i dětech… jak mrazivě to všechno působí, když to vidíte očima jedenáctiletých holek. Není to tak syrové čtení, jaké by mohlo být, kdyby byly hlavní hrdinky starší, přece jen je ten dětský pohled mnohem naivnější a navíc chráněný před spoustou dalších věcí, které si „vyřeší“ dospělí. Je to kniha o přátelství, které jste si nikdy neuměli představit a nakonec vám zachrání život. Celou dobu mě to drželo a chtěla jsem vědět, jak to dopadne. Konec byl na mě teda už moc rychlý a tak trochu neuspokojivý, ale jinak skvělá záležitost.
Já vím, že to lidi nemají rádi tohleto přirovnávání, ale tohle je middle grade Ruta Sepetys meets Geniální přítelkyně...
Middle grade není žánr, po kterém bych často sahala, to se přiznám... Zároveň po něm ale moc ráda sáhnu v momentu, kdy mě zaujme anotace... Černobyl a katastrofa s ním související mě děsí a byla jsem hodně zvědavá, jaký příběh autorka vymyslí... A musím říct, že odvedla skvělou práci... Celou problematiku cílovému čtenáři předává skvělou formou, postavy jsou výborný a jejich osudy mě bavily... Ano, pokud nejste cílovým čtenářem, tak na vás bude příběh asi jednodušší, ale tak tomu už prostě je :) Za mě v rámci žánru opravdu skvělé čtení!
To bylo nádhérné, obracela jsem stránku za stránkou. Když se to tak vezme, my jsme tehdy v tom 86-tým taky dostali plný zásah a nikdo nám nic neřekl.
Nejprve chci říct, že jsem moc ráda, že takové knihy pro mladé čtenáře vznikají a byť už nejsem úplně cílová skupina, tak i já jsem byla příběhem naprosto pohlcená, no a doslov mě samozřejmě opět rozbrečel a dojal. V knize se skrývá příběh pevného přátelství napříč generacemi, které dokázalo vzdorovat zlovůli lidí a režimů. Knihu rozhodně doporučuji, a pokud jste ještě neviděli skvělý seriál o černobylské havárii z minulého roku, tak to koukejte rychle napravit ! No a na pozitivnější notu- krásně je v knize popsán Leningrad/dnes opět Petrohrad, kam se chci podívat už od dob, kdy jsem četla Měděného jezdce. No a nakonec sem chci přidat trefné pasáže z knihy a závěrečného poděkování, které se stoprocentně hodí i do dnešní ne tak pozitivní doby: “Jsme na zemi, abychom k sobě byli vlídní.”a “Ze všeho nejvíc jsem vděčná za psaní jako takové, že mi poskytlo světlo v době temna.” - já bych si tu druhou větu přepsala na “Děkuji za všechny literární skvosty, které mě drží nad vodou i v této době ;).”
Srdceryvný příběh o zrodu velmi silného přátelství, o životě který nastal po havárii Černobylské elektrárny, o těžkém životě v SSSR, rasové diskriminaci nebo domácím násilí ke všemu inspirováno podle skutečných událostí. Kniha mě úplně pohltila. Dokázala jsem se vcítit do hlavních postav, pociťovala jsem napětí, strach, smutek ale i radost. Rivčina vsuvka mě taky velmi bavila ikdyž to nebyla zrovna šťastná část. V knize si dokážete udělat obrázek o SSSR a životě tam. Rozhodně knihu doporučuji a řadím mezi své oblíbence.
Teda to byla tak zajímavá knížka, navíc inspirovaná skutečnými událostmi. Pro mě hodně zajímavé téma o tom, co se dělo hned po výbuchu v Černobylu. Jak to chtěli všechno ututlat. Na lidech jim nikomu nezáleželo. Nechci nic prozrazovat. Knihu všem doporučuji a posílám svým blízkým k přečtení.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství 20. století cestování domácí násilí KGB Černobyl jaderné elektrárny odvaha mezigenerační vztahy
Černobylské dívky
(4,5 hvězd)
Musím říci, že jsem do půlky knihy byla rozhodnuta dát 5 hvězd, bohužel postupem času jsem si uvědomila, že to není na plný počet.
V první řadě jsem se chtěla dozvědět něco více o Černobylu, což se mi bohužel nepoštěstilo. Víc jsme se dozvídali o době, což samozřejmě není na škodu, ale očekávala jsem více o Černobylu.
V knize mi přijde, že se často snaží až ne moc realistickými náhodami ukázat na to, že ne všichni lidé, co jsou jiní, mohou být zlí.
Jinak však šlo o hezké dílo a jsem ráda za přečtení.