Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101120/cernobily-svet-101120.jpg
5
2492
2492
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeter s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2011 , Knižní klubOriginální název:
The help , 2009
více info...
Přidat komentář
Naprosto skvela a uzasna kniha. Neuveritelne ctiva, vubec jsem se nemohla odtrhnout. Moje prvni kniha s touto tematikou, ale zacetla jsem se od prvni stranky a cetla a cetla. Nekdy se mi nechtelo verit tomu co jsem cetla. Vrele doporucuji, rozhodne stoji za precteni a za misto v knihovne!!!
Jak už bylo řečeno, šokující na této knize bylo, že popisuje situaci z poloviny minulého století, tedy poměrně nedávnou dobu. Bohužel přispěla k mému negativnímu názoru na Ameriku. Ale co se knihy samotné týká, koupila jsem si ji asi před rokem vlastně jen tak, líbila se mi. V okamžiku, kdy jsem se do ní začetla, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Pak jsem ji půjčila všem svým kamarádkám a od té doby už bohužel nepatří do mé knihotéky :(. Všem vřele doporučuji, zejména jako soudobou sociální studii.
Díky této knize jsem se dozvěděl, jak dobrý musí být peach cobbler, jak je v kůži středostavovské členky jacksonské Junior League nutné držet basu s dominantní předsedkyní, co následuje, když rozčílíte rázovitou Minny Jacksonovou a hlavně, že prvním skutečně dobrým krokem pro to, abyste dokázali milovat svého nepřítele je vyslovení tolik umlčované pravdy. Alespoň tak nějak by to mělo být. Zkrátka, za dlouhý čas kniha, ke které jsem si sám našel svoji cestičku a jsem moc rád, že jsem tak učinil.
Včera jsem dočetla - téma i zpracování je celkem zajímavé. Na prvotinu autorky lze říct snad jediné - klobouk dolů. Sice to není titul, kterým bych si domácí knihovnu ozdobila, ale za vypůjčení z knihovny a přečtení mi určitě stála.
Ovšem toto první české vydání mě velice znechutilo - překlad je mizerný, překladatelka zřejmě občas testuje trpělivost a IQ čtenářů, pokud tedy vůbec ví, že tuto knihu překládala ... Ať žijí elektronické překladače!!! O korekci ČJ se raději nebudu vyjadřovat vůbec, bez použití sprostých slov to totiž výstižně není možné. Velice pochybuji o tom, že kniha vůbec nějakou korekcí prošla. Dlouho jsem nedržela v ruce knihu, která by obsahovala tolik chyb. Je to ostuda Knižního klubu, vůbec nechápu, jak mohli dát tak odfláknuté dílo do prodeje. Paní Kordíkovou, paní Kadlecovou, paní Urbanovou a pana Staňka bych nechala uhradit přetisk a odměnila hodinovou výpovědí.
Pozitvní ovšem je, že budoucí korektoři mají aspoň na čem trénovat :-)
Závěrem - knihu jako takovou lze doporučit. Návod: číst s trochu "přihmouřenýma očima", dělat, že pravopisné chyby a překlepy jsou zkouškou pozornosti a pokud někdy nebudete něčemu rozumět, pokuste se zamyslet, jak by to asi vyjádřil rodilý mluvčí, stačí na to zběžná znalost amerického myšlení a AJ, trocha fantazie.
Překvapuje mě, že tahle kniha se stala hitem až poměrně nedávno. Přečetla jsem ji už před rokem a to skoro na jeden nádech.
Byla to asi má první přečtená kniha s touto tematikou, ani jsem nevěděla jestli mě bude bavit, ale ta obava byla zbytečná. Možná je to i tím čtivým stylem, kdy se střídají vypravěčky - černošské služky či jedna odlišná bílá "panička". Příběh jsem prožívala společně se všema postavama, fandila Skeetr, Aibileen či Minny a proklínala Hilly. V dnešní době je rozhodně zajímavé přečíst si o ne tak dávných porblémech Ameriky, která se dnes na první pohled tváří jako téměř dokonalá a udává směry snad celému světu.
Moc se mi líbí závěr, sice pro některé postavy nevychází zrovna pozitivně, ale poslední slova Aibileen jsou rozhodně nadějná: "Možná ještě nejsem moc stará na to, abych začala znovu, myslím na to, směju se a zároveň pláču. Protože zrovna včera jsem si myslela, že jsem se vším novým už skončila.".
Pravdepodobne nepoviem nič prevratné, čo už by tu v tej či onej podobe nezaznelo... ale to, že táto knižka sa pomaly ale isto stáva akousi modlitebnou knižkou užívateľov DK, je neodškriepiteľný fakt, niektorí sa na ňu ešte len chystajú, niektorí už majú zopár stránok za sebou... isté je, že prevažujú len samé superlatívy a nie je to náhoda. Je to hlboký dojemný príbeh, ktorý sa na nič nehrá a ukazuje veci, ľudí, skutočnosti také, aké naozaj boli... zároveň nabáda čitateľa k ďalším otázkam typu: Skutočne sa toto dialo len pred 50-timi rokmi? Skutočne mali ľudia také osré predsudky ešte pred nedávnou dobou...a ako je to teraz???
Priznám sa, že som toho prečítal s touto tematikou dosť, no tento nesporne originálny a jedinečný pohľad na spoločný život v tak umelo oddelenom svete čiernych a bielych som ešte nikde nenašiel....až v tejto knižke. Som chlap, ale úprimne poviem, že zhruba dvakrát počas čítania som mal problém netresnúť riadne do stola od hnevu a bezmocnosti a áno, tisli sa mi aj slzy do očí, vážení a milí, a istotne to nebolo preto, žeby som bol uprostred krájania cibule, to teda vôbec... tí ktorí ju čítali, chápu, tí, ktorí ju budú čitať, pochopia rovnako...
Na záver dodám maličký kúsok ukážky, ktorý ma oslovil, a potom takú filozofickú perličku, nad ktorou premýšľam...na odľahčenie...:
„Jak se ti líbí paní učitelka?“ zeptám se.
„Je moc hezká,“ řekne.
„To je dobře,“ já na to. „Ty jsi taky hezká.“
„Jak to, že jsi černá, Aibileen?“
Tuhle otázku jsem už od svejch svěřenců párkrát dostala. Dřív jsem se tomu jenom smála, ale jí to chci vysvětlit. „Protože mě takovou udělal Bůh,“ řeknu. „A jinej důvod pro to není.“
„Paní učitelka Taylorová tvrdí, že do naší školy nemůžou chodit barevné děti, protože nejsou dost chytré.“
Obejdu linku. Zvednu jí bradičku a uhladím ty legrační vlásky. „Připadám ti hloupá?“
„Ne,“ šeptne a je vidět, že to myslí upřímně. Podle všeho ji mrzí, že to vůbec říkala.
„A co ti to říká o paní učitelce Taylorový?“
Přivře oči, jako že poslouchá.
„Říká ti to, že paní učitelka Taylorová nemusí mít vždycky pravdu,“ vysvětlím jí.
Obejme mě kolem krku a prohlásí: „Jsi správnější než paní učitelka Taylorová.“ A mně vyhrknou slzy do očí. Přestanu se ovládat. Tohle jsou pro mě úplně nový slova.
No a trošku na odľahčenie: viete mi niekto vysvetliť, ako vyzerá prasklina na prednom skle auta v tvare zapadajúceho slnka??? (Kapitola 27) :D :D
Je tu plno chvály a oprávněné, netřeba více slov jen dodávám: Lidé čtěte!
Příběh vás zaujme a rozhodně se něco dozvíte. Zvláště ten pohled z opačné strany, tedy ten, jak se černošské ženy cítí a dívají na své bílé hospodyně, je zajisté pro nás nový a zajímavý.
Knížka mě po prvních stránkách naprosto pohltila a zároveň šokovala. Několikrát jsem se musela kouknout jakou dobu, že to popisuje a přesto jsem ani na konci nemohla věřit tomu, že to bylo před "chvilkou". Její přečtení mohu jen doporučit!
Dost šokující kniha, pokud si uvědomíme, že vylíčené události jsou z doby nedávno minulé. Ta opěvovaná americká „země svobody“ že by byla tak úzkoprsá a nenávistná? Člověka to nutí zamýšlet se i nad tím, jestli náhodou něco z toho, o čem v knížce čteme, neznáme taky u nás. Jen ať se každý koukne do svého svědomí... jakpak se díváme na různé národnostní a rasové menšiny? A to jsme ve třetím tisíciletí, prosím pěkně.
Ač je to fikce, veškeré příběhy jsou poměrně uvěřitelné a přitom tak neskutečné. Původně jsem si myslel, že autorka popisuje dobu z konce 19. století, ale při tom se jednalo o šedesátá léta století minulého!
Jinak je to rozhodně kniha, kterou stojí za to přečíst (za tři večery se to dá zvládnout), určitě patří mezi 5 nejlepších, jaké jsem letos četl.
Ńeobyčejný popis obyčejného, vskutku zajímavá kniha, dobře se čte a člověku rozšíří obzory.
Kniha se hezky čte, přičemž je zajímavá její forma - pohledem tří hlavních hrdinek. Ze začátku jsem v tom trošku lítala z pohledu časové souslednosti děje a nejsem si jistá, jestli tam nebyla chybka, ale možná jsem tam jen trošku zmatkovala. Je to příjemné čtení, které zachycuje pro mě dosud neznámou tématiku (knižně neznámou) - myslím, že si o tomto období ráda ještě něco přečtu a zjistím.
Přidávám mezi chaloupku strýčka Toma a Sever proti jihu. Krásně doplňuje problematiku. Čtení knihy mě velmi potěšilo.
Obdiv, obdiv Kathryn Stockettové za to, že dokázala celou tuto knihu sepsat sama, bez toho, aniž by nějaké podobné rozhovory s černým služebnictvem vedla, pouze se nechala inspirovat vlastním vztahem k hospodyni Demetrii. Netuším, zda by s ní tehdejší hospodyně souhlasily, mě však tato knížka přišla jako ta nejlepší, co jsem po delší době četla. Opravdu výborně sepsané vyprávění, které místy rozpálí do běla, místy málem rozpláče dojetím a občas se přistihnete, že se culíte jak měsíček nad hnojem.
Kniha je napsána nenáročným stylem, aby jí každý snadno porozuměl. Téma není v dnešní době už zrovna revoluční, ale i přesto je příběh něčím výjimečný. Pomůže vám si uvědomit, jak daleko jsme se během padesáti let posunuli a jak úžasné to vlastně je. Začnete polemizovat nad tím, jak by tehdejší lidé reagovali, kdyby jim někdo řekl o budoucnosti, o prvním afroamerickém prezidentovi spojených států, o rovnosti příležitostí. Já osobně to vnímám jako jakousi snahu spisovatelky o vlastní nápravu. Chtěla čtenářům ukázat, že všichni jsme jen lidé a žádný z nás není o nic lepší nebo horší než ten druhý. Že nejsou dané žádné hranice, které nás dělí od sebe.
Štítky knihy
děti ženy zfilmováno USA (Spojené státy americké) černoši rasismus Mississippi diskriminace služky, služebné hospodyně
Je tu mnoho komentářů k této knize, a proto jen krátce: Kniha je moc pěkná, čte se jedna radost a určitě doporučuji :)