Cena facky
Tragické příběhy sedláků z dob kolektivizace na Hodonínsku. Za námět posloužily případy obětí komunistického režimu, v naprosté většině jde o sedláky z autorova rodného kraje, jejichž majetek byl v padesátých letech násilně kolektivizován. Krátké příběhy jsou silnými tragédiemi jednotlivých osudů těch, kteří se nechtěli poddat jen tak a o to tvrdší trest jim pak režim uchystal. Povídky mívají výraznou pointu a silné morální poselství, formu vyprávění autor mění - některé příběhy vyprávějí sami postižení, jiné jejich blízcí nebo i autor sám, z pohledu své dlouholeté praxe v soudnictví. Nejsilněji vyznívá povídka, v níž se o osudu systematicky likvidované rodiny dovídáme ze strohé řeči úředních dokumentů a dopisů. Pamětníkům možná povídky připomenou film Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci.... celý text
Komentáře knihy Cena facky
Přidat komentář
Knížka povídek od méně známého autora. Obálka ke koupi knížky sice neláká, ale minout ji by byla škoda. Naopak - tato knížka by měla být povinnou četbou k výuce poválečných dějin 20. století. Jsou to silné příběhy rodinné historie, svědectví o tom, co se dělo na moravském venkově od počátku padesátých let - krutosti komunistického režimu, hledání "třídního nepřítele", nucená kolektivizace, zabavování rodinného majetku, udávání, falešná obvinění a věznění, každodenní strach, nelehké živobytí....
Nejvíce mne oslovila povídka "Škůdce lidu", kde si o událostech let minulých vytváříme obraz prostřednictvím různých dokumentů, dokladů a dopisů, náhodně nalezených v roce 1990 v krabici od bonboniéry.
Výmluvná je i závěrečná povídka "Taková byla doba", kdy jsou v devadesátých letech štamgasti ve vesnické hospodě skálopevně přesvědčeni, že za komunistů bylo líp a není s nimi rozumná řeč, svůj názor nejsou bohužel schopni změnit ani pod tíhou celé řady faktů a argumentů.
Dovolím si zde ocitovat několik úryvků:
"Jožko, pamatuj si, že tento režim je ze všech násilnických režimů nejdokonalejší. V té zrůdnosti....... tito páni, jako nikdo před nimi, dokázali lidi postavit proti sobě. Vlastní děcka se během procesů zříkala otců, takzvaní pracující odsuzovali odsouzené, aniž věděli proč.
Z normálních občanů udělali spoluviníky i spolupachatele. ... Uměli znásilnit identitu člověka, který na sebe žaloval věci, jichž se nikdy nedopustil. "
"Tož tak absurdní byl celý jejich systém. Zlikvidovat všecko, co fungovalo. A vydávat to za dobro."
"Lze změřit utrpení, které člověk člověku způsobuje úmyslně?"
"Byl jsem za čtyř režimů pětkrát zavřený či zatčený. Přežil jsem, vždy jsem viděl vrata rodného domu. .....A tak si v tom bloudění cením každého dne: nic mě nevyvede z míry natolik, abych lamentoval nebo se rozčiloval, protože jsem v životě prožil tolik potupy...."
Určitě doporučuji.
Knížka není obsáhlá, ale to je jen dobře. Víc komunistických zvěrstev už by bylo asi neúnosné. I tak se mi zvedal žaludek nad tou zvůlí. Přemýšlím, zda by si ji povinně neměli přečíst ti, kteří dnes bývalý režim vychvalují. Jenže se obávám, že by si pravdivost děje ani na okamžik nepřipustili.
Cena facky je opravdu malá, útlá a nenápadná knížečka. Příběhy v ní jsou však silné, plné bolesti a většinou končí smířením. Smířením obětí se svými trapiteli a vrahy, smířením z daní za dobu, kdy se dle soudruhů měli všichni mít dobře, ale platit za to měli jen někteří. Mnohdy daň nejvyšší. Kolektivizace venkova je dosud palčivé téma, protože pamětníci stále žijí a ne vždy mají čisté svědomí. Tenkrát to bylo tak a tak a my jsme museli... Za komunistu... Pohled z druhé strany, vyprávění obětí, na kterých se "muselo" páchat bezpráví a museli být v zájmu kolektivního blaha zbaveni domova, rodiny i zázemí a bez důstojnosti potrestáni za zločin tradice rodiny v sedlačení, je jedním z nejsilnějších souborů příběhů, jaký se mi dostal do rukou. Na tyto zločiny by se nemělo nikdy zapomenout a je nutné stále připomínat, že svoboda je křehká věc a vždy závisí jen na možnosti jiného prosadit kolektivní zvůli k vlastnímu prospěchu. A to se může stát kdykoliv znovu.
Útlá kniha, silný obsah. Tohle se opravdu nedá přečíst na jedno posezení. A ano, rozhodně by to měla být povinná četba.
Tuto knihu bych doporučila jako povinnou četbu nejen mladým čtenářům, ale i starší generaci, aby lépe pochopili dobu, o které jsme se ve škole moc neučili...Díky Dr. Holcmanovi za ni.
Je smutne, ze o takovou cetbu neni mezi mladymi zajem.
Pristupoval jsem k teto tenke knizce s obavami. Co a jakym zpusobem na 90 stranach textu autor lici je ukazkova prace.
Až mě mrazí v zádech, když si uvědomím, čeho je člověk vůči člověku schopen. Skvěle sepsané příběhy, které by neměly být zapomenuty.
Opravdové a přitom neuvěřitelné. Nemůžete pochopit, co dokáže udělat člověk člověku. Tato knížka by měla být povinnou četbou, abychom nezapomněli.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Josef Holcman také napsal(a)
| 2010 | Cena facky |
| 2015 | Osobní poplach |
| 2002 | O Slivovici |
| 2012 | Stroj se (ne)zadrhl |
| 2001 | Týden co týden |

83 %
75 %


Kniha se mi moc líbila, ale zároveň jsem se těšila, až ji dočtu. Těžká doba .... Tohle by 100% měla být povinná četba a ne jen v souvislosti s naší historií, ale i s tím, co dokáží někteří lidé, jen tak, z pozice moci.