Čas psychopatů
Radkin Honzák , František Honzák
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392974/bmid_cas-psychopatu-woX-392974.jpg
4
112
40
Psychopatů – tedy správně lidí trpících disociální poruchou osobnosti – je ve společnosti odjakživa vždy stabilní procento. Ať se pohybujeme kdekoli, je prakticky nemožné se těmto antisociálním parazitům zcela vyhnout – je možné, že mezi ně patří náš soused, nadřízený, volený politik nebo v horším případě rodinný příslušník. Text, v němž spojili síly bratři Radkin a František Honzákovi, pojímá problematiku psychopatie opravdu důsledně. Z Radkinova pojednání se dozvíme, co vlastně psychopatie je, jaké jsou její projevy a příčiny a proč je vhodné při kontaktu s tímto „člověkem bez pocitu strachu“ vzít nohy na ramena. Oba pak v symbióze lékaře a historika v zevrubném dějinném exkurzu čtenáře podrobně seznamují s „dobrými i zlými“ psychopaty, kteří se svým jednáním dokázali zapsat do dějin, a to od doby antických božstev po žhavou současnost.... celý text
Přidat komentář
První polovina se čte velmi lehce, ale hned na začátku druhé poloviny knihy jsem se zasekla a knihu odložila. Dočetla jsem ji až po delší době. Nakonec mě bavila i ta historická část.
Kniha je poměrně nesourodým slepencem "teorie a praxe", jehož snad jediným pojítkem je stejné příjmení autorů. V první části, která mě ještě jakžtakž bavila, jsem se dověděl, jak poznat psychopata. Radkin Honzák se jí snažil napsat srozumitelně a zábavně, někdy se však opakoval. Naproti tomu druhá část knihy byla pro mne poněkud nezáživná. Nabyl jsem dojmu, že většina panovníků v české historii byla psychicky narušená (ale budiž). Kromě zbytečně velkého počtu stran mi vadily také poznámky pod čarou, mnohdy delší než samotný text na příslušné stránce.
Nevím proč mají lidé s přízviskem Honzák tendenci do svých knih tolik cpát své politické a jiné názory, které občas hraničí až s arogancí. I v psychosomatické prvouce, ač je to teda v porovnání s tímto (a i tak) super a podnětná knížka, se musí aspoň několikrát vyskytnout nějakej rejpavej komentář na českou politiku. Trošku to kazí celkovej dojem.
Jako kniha je to průměr, očekávala jsem od toho teda víc. Rozhodně jsem nečekala, že na mě bude v další polovině čekat podrobná historie českých psychopatických panovníků (oh můj bože...). Psychopati jsou určitě zajímavý téma a fakt jsem čekala, že se tu dozvím něco novýho, zajímavýho (viz Dutton, kdo se zajímá o psychopaty, ať radši sáhne po něm) a ono ne. Jen shrnutí všeho, co jsem dosud věděla a k tomu rejpavý poznámky na národní poklad, prezidenta a nevím co ještě. Jako netvrdím, že nemají smysl pro humor. Mají. Akorát všeho s mírou.
Tohle mohla být tak fajn knížka, ale převládly pocity, dojmy a jistá dávka arogance. O psychopatech nic novýho, akorát další odškrtnutá fajfka na seznamu vlastních legendárních knížek ;)
R. Honzáka mám jako autora a odborníka rád. Líbí se mi i jeho otevřenost a přímočarost. V této knize však mi těch psychopatů přišlo až moc.
Přesto první polovina knihy zábavná, vtipná, užíval jsem si to. Druhou polovinu jsem místy přeskakoval, neb jsem se trochu nudil.
I pro mě je kniha zklamání. Pro pana doktora je skutečně psychopat každý druhý. Poznámek pod čarou je zbytečně moc.
Bohužel kniha jedno velké zklamání. Bavila mě jen do strany 147. Pak to byla nezábavná změť českých panovníků, což jsem dočítala jen z povinnosti.
Kupodivu mě bavila hlavně první odborná část od Radkina, i když jsem se víc těšila na tu druhou historickou. Ale tam už mi přišlo tak zvláštně psané, blbě se mi to četlo, cítila jsem z toho hodně arogance. Nevím, jak přesně bych to popsala. Ani jsem se nedozvěděla moc nových informací a to mě historie nijak zvlášť nebere.
Poučné, humorné ale vzhledem k tématu asi až moc lehce napsané. Souhlasím s uživatelem Abulafia.
Knihu jsem četla hlavně kvůli historické části, ale nakonec mě víc bavila ta psychiatrická. Radkin Honzák je pro mě legenda, vůbec mi nevadí, že se jak na přednáškách, tak v knize vyjadřuje po svém. Nekriticky můžu říct, že jsem jeho polovinu hltala, jen jsem nepochopila, proč je historický úvod už v té jeho části a ne až v historické. Kromě toho mi přišel nadbytečný, protože se věnoval psychopatům v mytologii - takže psychopatům vybájeným. Historickou část jsem nečetla celou, vybrala jsem si záměrně jen osobnosti, které mě zajímaly, tedy české panovníky a Jana Žižku. Z těch, co jsem přečetla, mi většina přišla trochu odbytá. Uvítala bych soustředění na psychopatické projevy osobností v širší i hlubší míře, do všeho bych daleko víc šťourala a šla do detailů třeba i s vysvětlením toho, o čem konkrétní projevy v chování svědčily. Nejpropracovanější byl Václav IV., toho jsem si užila. Bavili mě i Přemyslovci – hlavně Boleslavové a kněžna Ludmila. Pak ještě můj miláček Přemysl Otakar II., ale na kapitolu o Václavovi už nemá. Karel IV. mohl dostat víc prostoru na to, o koho jde. Kapitola o Žižkovi mi přišla nezáživná, ale dá se to pochopit, protože o jeho životě nemáme tolik historických záznamů jako o jiných. Zbytek, tedy osobnosti z novodobějších dějin (Bredové, Trenck, Babinský, Jelínek, Urválek), jsem nečetla, takže nehodnotím.
Za mě - plný počet... Vyhovoval mi styl psaní, místy jsem se smála nahlas, po odborné stránce super. A druhá část..? Zpočátku mě to trochu překvapilo, poté velmi zaujalo. Upřímně, kde bych se dozvěděla tak neuvěřitelné množství informací..? Jen to holt není kniha pro každého :-)
Záměna Valdic s Valticemi mě tedy taky zamrzela. Alespoň si můžeme být jistí, že RH je jen člověk :-) I když je prostě "boží"...
Na Čas psychopatů jsem se těšila. Přišlo mi však, že pan doktor Honzák nezachází s diagnózou psychopatie dostatečně opatrně. Místy to na mě působilo tak, že psychopatem je vlastně každý, s kým pan doktor nesouhlasí. Také se domnívám, že dostatečně nerozlišoval psychopatii (která je vrozená) od různých forem sociopatie (která je vychovaná) a v kapitole o historických osobnostech také kontext, ve kterém žily. Asi jsem měla příliš vysoké nároky, ale Čas psychopatů na mě nepůsobí jako kvalitní, populárně-naučná publikace, spíš jsem měla pocit, jako bych byla s panem doktorem Honzákem v pohostinském zařízení a on při řeči míchal svoji profesi s osobními dojmy.
První část knihy se mi velmi líbila a splnila mé očekávání. Druhá část, na kterou jsem se těšil ještě více než na tu první, mě však trochu zklamala. Některé poznámky pod čarou obsahující názory na současnou politickou situaci mi přišly zbytečné a uměle napasované do jednotlivých kapitol (byť s autorem sdílím celkem podobné názory). Dále mě mrzí některé faktické chyby či nepřesnosti - Vladislav Jindřich nebyl starším, ale mladším bratrem Přemysla Otakara I., vězení Kartouzy nebylo ve Valticích, ale ve Valdicích, atd. Ale jinak jde o velmi zajímavé čtení.
Jsou to vlastně dvě knihy v jedné. První psal hlavně psychiatr RH, svým osobitým, lidovým způsobem, protkaným řadou humorných poznámek. S ohledem na autorovy ostatní knihy a přednášky toho však mohl říci výrazně více. Druhá část, kterou psal hlavně FH je zajímavá, ale hodně učebnicově psaná. V kontextu české literatury je dílo nadprůměrné, v kontextu schopností autorů však možná zbytečně uspěchaně napsané.
Čas psychopatů mě velmi bavil, rozhodně zajímavá kniha, ve které se dozvíte o projevech, motivech a determinaci psychopatů. Přiznám se, že první část se mi četla mnohem lépe, v té se autor věnuje tomuto tématu z psychologického, psychiatrického a sociologického hlediska, včetně stručného, ale výstižného výkladu o úzkostných poruchách, paranoidních osobnostech, OCBD apod., a vymezuje i termín psychopat, který laicky často používáme jako označení pro úplně jiné poruchy osobnosti či chování. Druhá část, jak už tady zmínil uživatel BStone, mapuje chronologicky různé psychopaty na našem území od knížete Václava k Babinskému. Tato druhá část bude určitě bavit historiky, mě bavila víc ta první. Dávám ale pět hvězdiček, protože je to záslužná práce a Honzák tuto problematiku umí podat místy i s humorem.
Zajímavé čtení o cca. jednom procentu čistých psychopatů i o těch ostatních. První část knihy, kde se popisují příznaky psychopatie a podobných duševních poruch je dost zajímavá. Druhá část, která píše o psychopatech v hluboké historii už méně. Každopádně přínosné čtení o tom, jak se kliničtí psychouši projevují a jak je lépe poznat.
Štítky knihy
Kniha Čas psychopatů je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 162x |
| Čtenářské výzvě | 24x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 36x |
| Chystám se číst | 131x |
| Chci si koupit | 45x |
| dalších seznamech | 1x |
Ano, souhlasím s některými komentáři, že první polovina se četla lépe. Ale na druhou stranu, historie jednoduchá nebyla a jednoduše napsat nejde ! Za mě je toto dílo excelentním průvodcem. I když jsem některým větám nerozuměla, četla jsem je znovu a znovu, dokud se mi ,,nerozsvítilo’’. Člověk si pak hned přijde malinko vzdělanější.