Čas psanců (12 povídek)

Čas psanců (12 povídek) https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/289993/bmid_cas-psancu-F5t-289993.jpg 4 3 3

Úspěšná antologie ve svém druhém, upraveném vydání přináší kvalitní průřez českou fantasy a sci-fi. Povídky spojuje téma psanců a vyvrženců společnosti. Hrdinů, kteří musí bojovat proti osudu svými vlastními prostředky. Jedni mečem, druzí puškou, všichni ale srdcem a rozumem – bez nich by ke svému cíli nedošli. Převážná část knihy se nese v duchu akce a dobrodružství. Najdeme zde například dvě povídky mistra fantasy Miroslava Žambocha či rozsáhlou novelu Ďura Červenáka s hlavním hrdinou trilogie Bohatýr. Leonard Medek nebo sestry Lukačovičovy vás na oplátku zavedou do uhrančivého prostředí městské fantasy. Do druhého vydání přibyly postkatastrofické příběhy Vladimíra Šlechty (cenami ověnčená Boží kopírka) a Petra Heteši (legendární Quag). Stále to ale není vše, co přináší tento literární festival plný nápadů a kvalitní zábavy. Antologie Čas psanců přináší příběhy o štvancích své doby. První oddíl „Čas byl“ obsahuje hlavně dobrodružnou fantasy, zatímco následující oddíl „Čas je“ předkládá i křehčí, komornější fantastické povídky odehrávající se zhruba v naší době. Závěrečný oddíl „Čas bude“ se pak jednotně skládá z povídek žánru postkatastrofické science fiction, který má k fantasy velmi blízko a vytváří logické završení antologie.... celý text

Přidat komentář

Terva
28.12.2023 3 z 5

„Jako kdyby to
nebyl skutečný běs,
ale člověk, kterého
v obludu někdo proměnil.“
(Ďuro Červeňák - Černé srdce)

. . . Čas byl . . .
Opět musím udělat jedno ze smutných prohlášení. Knihu jsem si koupil jen díky tomu, že v ní jsou povídky mých dvou oblíbenců. Jsou to Miroslav Žamboch a Petr Heteša. Zatím co mě pan Žamboch jednou povídkou moc nepřesvědčil, druhou měl perfektní. A mistr Heteša mne jako jediný dokázal totálně rozesmát. Jeho povídku Quak jsem doslova hltal slovo od slova, užíval si jí a ke konci jsem i tleskal. Ostatní povídky spíš začínají počasím a jsou převážně fantasy styl. Nevím, zda je pravidlem, začínat fantasy dlouhým rozpisem meteorologické stanice o předpovědi počasí, ale zde je skoro normou.

Malá ochutnávka:
. . . Čas je . . .
Ve fyzice jsem si četl pod lavicí časopis od Henriho. Byl to kreslený časopis, kterým se říkalo comics a které byly nejlepší. Zeměkouli napadli Marťani, ale byl tam jeden děsně silnej chlápek, jmenoval se DESTROYER, a všechny Marťany zabil. Nakonec ho ale 20 těch zelených příšer přece jenom chytlo, svázalo a odtáhlo někam do hangáru. Tím to skončilo a bylo tam napsáno, že pokračování bude příště.
(Petr Heteša – Quag)

. . . Čas bude . . .
Tak že jen čtyři povídky za to stojí, jsem rád, že jsem je přečetl a že je mám ve své sbírce. Ostatní jsou jen průměrem a někdy i dost podprůměrem. Co považuji za další nešťastnou věc je fakt, že jednotlivé povídky nejsou v knize rozeznatelné. Nahoře chybí jméno spisovatele a název povídky. Tak že když zde hledáte nějaký konkrétní příběh po nalistování jakékoliv stránky, nepoznáte, kde jste. Musíte jít podle čísla stránek, které najdete na konci knihy v obsahu. Přibližnější vyjádření k samostatným povídkám najdete v sekci „Části díla“ u této knihy. A když si pozorně přečtete všechny komentáře ke všem povídkám, uvidíte, k jakému hroznému číslu o počasí dojdeme.

Citát: Žádný démon není horší než ten, kterého má člověk v sobě. (Sestra Lukačovičovy - Černá a bílá kočka)

Maud22
16.04.2022 5 z 5

Čas psanců je antologie povídek spojených tématem vyděděnců, zvláštních svou jinakostí, svým údělem. Příběhy se pohybují v čase od minulosti k budoucnosti. Je to všehochuť námětů, každá je z jiného soudku.
Hodně, ale fakt hodně, se mi líbila povídka Richarda Šusty ALG Alg alg, možná ten odkaz na Algernon mě zasáhl. Napínavá je povídka Smeťonoš od Leonarda Medka, kde neodvratnost konce usilovně postupuje vpřed. K zahození rovněž není ani upírská variace Lovkyně autorky lady Candar. Boží kopírka Vladimíra Šlechty je takové lokální postapo, s docela dobrým vhledem do naší minulosti a co z toho může být. Ovšem Quag s přihlédnutím na dobu publikování (1990) je neuvěřitelně aktuální. Je to hodno obdivu, ten nápad, to vygradování, stejně tak i deníková forma spolu s objevováním skutečné reality. Prostě pan Heteša nezklame. Mám ráda povídky a ačkoli je nezmiňuji všechny, mohu Čas psanců doporučit jako celek!