Urozený sluha

03.11.2022

(SPOILER) SPOILER: Kniha byla celkem fajn a téma mě moc zaujalo. Líbí se mi tenhle styl, kdy se ze šlechtice stane pan nikdo a pak se to na konci vlastně hodí, že je tak bohatý. Laela byla podle mě až moc naivní a i ten konec mi přišel až nějak moc kýčovitý. Samé miláčku sem, miláčku tam. Bylo to až moc nepřirozené. Za to strhávám jednu hvězdičku. Jinak ale mohu knihu doporučit.

31.07.2018

Moc hezký příběh, je to pravá romantika. Mám vážně moc ráda knihy od Barbary, protože člověk si při nich odpočine a zapomene na starosti.
Hrdinou knihy je markýz z Mounteagle, který je zrazen od dívky, která tvrdila, že ho miluje. Uzavře sázku se svým přítelem, že se nezvládne vydávat za sluhu. Markýz sázku přijme a vydá se na místo, kde má vykonávat práci kočího. A při té příležitosti se seznámí s dívkou Laelou. Vyhraje tedy markýz sázku?

10.07.2015

Taky máte oblíbené knihy, jejichž vtipné pasáže si přehráváte při nějaké zvláště nudné činnosti?
No, já každopádně zařazuji tuto do mého seznamu, protože tolik jako u ní jsem se zasmála málokdy a opravdu nevím, čemu víc. Jestli tomu, jak byl hrdina uchvácen půvaby koktavé a věčně ubrečené nanynky, která bez zadrhnutí nesesmolí ani tu nejkratší větu, nebo jeho urputné touze (navzdory vlastnímu prostopášnému životu) získat ženu neposkvrněnou pomalu ani pohledy kolemjdoucích, případně autorčinu pevnému přesvědčení, že neřestný život je jen pro tu lůzu, co žije pod schody a pak samozřejmě ještě pro zbohatlíky, kteří se chtějí vetřít do "slušné" společnosti všech těch čestných a mravných hrabat, markýzů a lordů, na jejichž rodokmeny se práší už dlouhá staletí.
Prostě z celé knihy dýchá přesně ta správná nadutost společenské elity, která je neochvějně přesvědčena, že pán domu je Bůh, který se bez pardonu poslouchá na slovo, ctí, miluje a o kterém se v žádném případě NEVEDOU DRBY :-) Ani se nedivím že Frantíkům onehdá došla trpělivost...

Hlavný hrdina si pri liečbe zlomeného srdca zvolil mimoriadne účinný spôsob – terapiu prácou. Ešteže sa markíz prezlečený za kočiša nedal na špionáž. To by mal životnosť čajovej kanvice z čokolády. Nie je síce ako sluha presvedčivý, ale zato je úžasný fešák. A Ona je pochopiteľne pôvab sám, a to aj po prudkom záchvate plaču, čo jej my úbohé smrteľníčky môžeme len ticho závidieť. Proste typická Cartlandová, nerealistická, presladená, občas humorná, aj keď vďaka kúzlu nechceného. Čitateľ sa našťastie nezoznámi len s markízovými úvahami o falošnosti žien a jeho hraním sa na rytiera na bielom koni, ale dostane možnosť aspoň letmo nahliadnuť do sveta služobníctva, s ktorým má autorka naozaj skúsenosti. Ich hierarchia, zvyky a názory boli zaujímavé, len škoda, že nedostali viac priestoru.