Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44943/bmid_karel-polacek-bylo-nas-pet-41w-44943.JPG
4
3376
3376
Petr Bajza, Bejval Antoní, Pepek Zlivlar, Eda Kemlink, Čeněk Jirsák. určitě všichni znáte příběhy slavné pětky nejen z televizního seirálu, ale také z rozhlasového vyprávění Františka Filipovského. Je čas se začíst do lumpáren, jako jsou "manévry" a válka s Ješiňáky,vybírání vosího hnízda nebo návštěva cirkusu a zažít je spolu s naším kvintetem. A nejen to! V knížce naleznete fotografie z televizního seriálu!... celý text
Přidat komentář
začátek dobrý, ale potom nuda za nudou, hrůza a děs. Už dlouho jsem takhle nudnou knihu nečetla.
Tuhle knížku jsem si přečetla kvůli maturitní četbě a mile mě překvapila. Byla vtipná, čtivá a zajímavá. Hvězdičku však ubírám za to, že se půlka děje odehrávala nakonec v Petrových snech, což už zkrátka nebylo ono. Jinak doporučuji i stejnojmenný seriál! :)
Jak mám Poláčka ráda, tak mi tahle kniha ne a ne sednou resp. první část ano, tam je vše, jak má být - švih, jazyk a vůbec, ale ta druhá část s halucinacemi hlavního hrdiny, to bylo zlo, které mně donutilo přetáčet, což se mi u Poláčka jaktěživ nestalo.
Tato kniha se mi četla báječně. Líbila se mi dobrodružství Péti Bajzy a popis děje očima dítěte, ale také i popis tehdejšího života na maloměstě.
Knížku jsem četla jako malá u babičky a moc mě bavila. Mám na ni hezké vzpomínky spojené s prázdninami, tak snad i proto k ní mám tak kladný vztah.
Knihu jsem četla v rámci povinné četby a vůbec mě neoslovila. Děj mi přišel nudný a zdlouhavý.
Málokdy se stane, že se mi seriál (nebo film) líbí víc než kniha. Což se v tomto případě stalo. Knížka mě vůbec nebavila a dělalo mi problém se začíst až to dopadlo tak, že jsem ji nedočetla, což je mi líto. Zřejmě to bylo slohem, kterým je psaná.
Seriál je srdcovka a je určitě lepší než kniha, ale ani tohle nebylo špatné. Sice bych osobně zkrátil linii halucinace, ale i ta měla něco do sebe. Překvapivě stravitelné a rozhodně velmi vítaný titul v seznamu povinné četby.
Kniha mě zaujala více než seriál. Je to zajímavé dílo a možná jsem do něho musela dospět. Přečetla jsem si ho tenkrát kvůli maturitě a moc se mi líbilo, takže i přes dřívější dětský a pubertální odpor k seriálů, jsem si Bylo nás pět zamilovala se vším všudy.
P.S: ke konci jsem měla vážně slzy v očích kvůli pohnutému osudu K.P.
No, když bych neviděl seriál, možná bych hodnotil výš. První část knihy nepostrádá nápad, humor, ikdyž některé pasáže jsou právě oproti seriálu méně vypointované.Druhou část jako by snad psal někdo jiný a já už netrpělivě vyhlížel konec. Škoda. Jako celek dost rozporuplné. Ale za přečtení určitě stojí.
Jedna z prvních knih, kterou jsem četl, pokud nepočítám dětské pohádky a blbiny o dinosaurech. Z osobních důvodů je to na 3*, jinak spíše 2* . První část byla zajímavá, druhá mě ovšem nudí už jen při té vzpomínce. Na další přečtení si netroufám a raději si uchovám hezkou vzpomínku.
Knihu jsem četla v rámci povinné četby. Po takových kalibrech jako Nana (Èmile Zola) nebo Jméno růže (Umberto Eco) to byl pro mě dost velký skok.
Pokud bych knihu nutně nemusela číst asi bych ji odložila už po první straně, což by byla škoda.
Je to moc pěkná kniha na odreagování. Taková ta co čtete, když máte chuť na něco jednoduchého.
Po jazykové strance se ale jedná o knihu dosti náročnou. Vyskytuje se zde dost archaizmů, místních výrazů a zkomolenin (To se vr!, prouda), které mají doplnil pohled malého chlapce na svět. Nejnáročnější je asi dostat se přes četné inverze (záměrně spřeházený slovosled).
Celkově jeto však pěkné vyprávění jednoho útočníka, které mě vedlo k úvaze nad rozdílem dětství s moderními technologiemi a bez nich. Myslím si, že je to vhodná knížka na rozšíření slovní zásobu a čtení dětem před spaním. (Jeden oddíl má okolo tři stran písma vel. 16)
krásná kniha plná zajímavých příběhů, bohužel napsaná velice specifickým stylem, který se mi velice špatně četl a tím pádem mne kniha ani příliš nezaujala (oproti seriálu). Nicméně docela příjemná kniha v povinné četbě.
Myslím, že čtenáři téhle knihy se dělí na dvě skupiny: ti, kteří s knížkou vyrůstali, bavila je a mají k ní osobní vztah a ti, kteří museli přetrpět dvou set stránkové vyprávění malého kluka. Osobně se řadím spíše ke skupině druhé. Začátek a konec mě opravdu už nebavily - zpočátku jsem měla problém si zvyknout na styl psaní a ke konci už jsem si přála, aby ty stránky zmizely.
Nicméně kniha sama o sobě není špatná. Jen je psána jinak, než jsme v současné době zvyklí a místy bývá zdlouhavá. Myslím, že autor vyzdvihuje slovo "hrdý" v - pro mě - novém světle.
Možná bych byla radši, kdyby v knize byly alespoň nějaké kapitoly, nerada čtu text v celku.
Hodnotím průměrnou známkou.
Tuhle knížku miluju už asi od třetí třídy. Těžko bych spočítala, kolikrát jsem ji četla. Zajímavé je, že ji Poláček napsal pro něj v tak těžké době, když čekal na odsun do koncentračního tábora. V návratu do dětství asi hledal útěchu a aspoň na krátkou dobu chtěl zapomenout na strach.
Knížku jsem si přečetl v rámci Čtenářské výzvy 2016 (Kniha o přátelství). Musím říct, že jsem se na ni docela těšil a čekal jsem minimálně stejnou zábavu jako byl televizní seriál. S knihou jsem se však šíleně trápil a dočetl ji pouze z povinnosti. Vůbec mě to nebavilo.
Tuhle knihu mám moc ráda a mám k ní osobní vztah i proto, že pocházím z Rychnova nad Kněžnou, kde vlastně děj probíhá a kde autor žil. Líbí se mi Poláčkův jazyk a styl psaní, jen mě mrzí, kolik prostoru věnoval "indické výpravě" :)
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Ze začátku mě kniha nebavila a měla jsem ji chuť odložit. Po páru kapitolách jsem se vžila do příběhu a zbytek knihy mě už bavil. Jen ten konec nebyl nic moc. Taky mi dělalo problém zvyknout si na jiný druh češtiny. Ale nakonec knihu hodnotím kladně, je to jedna z nejzábavnějších knih povinné četby.