Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/283240/bylo-nas-pet-JbN-283240.jpg
4
3370
446
Půvabná vyprávění o dobrodružstvích pěti nezbedných chlapců z malého českého městečka, psaná formou dětského deníku kupeckého synka Petra Bajzy. Klukovskýma očima viděný rok na maloměstě připomíná všechny sezónní dospělé i dětské zábavy, životní styl i hierarchii obyvatel malého města za první republiky. Kouzelná knížka, napsaná v době okupace, byla zároveň i autorovým posledním dílem a našla velkou odezvu mezi čtenáři všech kategorií.... celý text
Přidat komentář
Ten pocit když takovou koncentraci radosti, klukovského štěstí a nesmrtelného humoru napíše někdo v koncentráku. Smekám. A to hodně hluboko, mistře Poláčku.
Krásný příběh plný poetiky a klukovské fantazie. Četla jsem vydání z roku 1984 a potěšila mě slova jako "prauda", "zatouchat" nebo "vrdlouže".
Knížka se mi líbila i díky povedenému seriálu. Pod každou osobou už jsem si představovala konkrétní tvář herce, který postavu ztvárnil .Nezapomenutelná je pro mě např. Dagmar Havlová v roli maminky.
Tuto knihu jsme měli jako povinnou četbu a nudila mě tak, že jsem ji skoro nedočetla...
Kdykoliv se do ní začtu, zazní mi v uších nezaměnitelný hlas Františka Filipovského, který tohle báječné vyprávění čítal na pokračování v rádiu každou sobotu večer. Péťa Bajza, Tonda Bejval, Éda Kemlink, Čeněk Jirsák a Zilvar z chudobince - bylo jich pět, i když se k nim každou chvíli přidal Kemlinkovic Pajda nebo Eva Svobodová, Otakárek Soumarů, případně malej Venda Štěpánek. Člověk, který tohle dokázal napsat v okamžicích hrůzy z nejbližší budoucnosti, musel být statečný. Hluboká poklona a díky, pane Poláčku.
Péťa Bajza, naděje vlasti, která si vyčistí zvukovody, až splní poslání.
Skvělá kniha i seriál.
Tahle knížka mě pořád baví :) je krásně napsaná jako z rukou kluka z té doby v jejich věku. Super :)
Tak to já tuhle knížku vážně miluju! Vtipná, okouzlující, vynikající hlášky. Jenom jednu věc nechápu - jak se dokázal člověk, který kolem sebe vnímá tu hrůzu a strach ze smrti, kterého čeká transport do koncentračního tábora v Osvětimi, od toho všeho v myšlenkách "osvobodit" a napsat tak báječnou knihu, ve které je jediným stínem Péťovo onemocnění, ze kterého se stejně dostane, takže smutný konec se nekoná, a tak to má být :-) Vážně, Pane Poláčku, klobouk dolů... Zůstalo po Vás dílo, ke kterému se vždycky budu moc ráda vracet a u kterého si vždycky na Vás vzpomenu..
V tomhle případě byl seriál skvělý, kniha nuda. U básnění o Jumbovi a Indii jsem myslela, že zemřu nudou.
Pro mě je to hrozně kostrbaté i přesto bych mu dala 3 hvězdy. Seriál jsem milovala, kromě posledního dílu, kde jedou do ciziny a to je u mě ten háček. Protože tenhle díl mě vždy unudil k smrtí a tahle část je v knize nejvíce. Proto ty 2 hvězdy.
Poláčku Karle, ty a já nikdy nebudeme kamarádi. Jedno kolik toho přečtu. Jedno kolikrát. Dokážu to přečíst, dokážu se i vžít do postav, ale to psaní je takové kostrbaté. Intelektuálské a nedětské, že. Kdo nechápe ironii v předešlých slovech obsaženou. Ať to raději nečte.
Milovala jsem Péťu jako dítě školou povinné. Chtěla jsem být cukrářovic Helenkou.
Upřímně nechápu, jak s bombami nad hlavou, odsunem před sebou a smutkem v srdci mohl napsat tak jedinečně lidskou a úsměvnou knihu. Možná prostě osudu navzdory.
Z filmu, seriálu a divadelní hry pro mne kniha vede. Jen prostě není to lehké čtení. Nejsou to Muži v ofsajdu ani a Edudant s Francimorem, takže jenom čtyři a půl. Moje mínus.
Kniha mě tedy moc nebavila. Měla jsem ji v povinné četbě a i přesto mě to nedonutilo ji dočíst a přestala jsem někde v polovině... Myslela jsem si,že to zachrání seriál, ale ten mě taky moc neoslovil..
Jako malá jsem ji četla mockrát, je fat, že doba, kdy byl Péťa nemocný se mi četla dost těžko ,ale až v dospělosti jsem si uvědomila, jaká silná osobnost musel pan Poláček být , když před odchodem do koncentráku napsal takovou úsměvnou a příjemnou knihu. Většina židů už tušila , že je to nenávratná cesta a přesto dokázal svým humorem obohatit další generace.
Kniha z maturitní četby, četla se opravdu krásně. Autor dokáže pobavit a po přečtení následuje zamyšlení a srovnání současné společnosti s tou minulou.
Jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla. Útlá rozsahem, velká obsahem. Nádherná, úsměvná a prostě skvělá Poláčkova vzpomínka, na které mrazí o to víc, že ji psal těsně před nuceným odchodem do Osvětimi.
Díky seriálu jsem si užil i knihu. Asi i mne se nejvíc líbila poslední část, kdy ve velkých horečkách prožíval příběhy v daleké Indii.
Kdyby nebylo maturitní četby asi bych si to nepřečetla, ale špatné to nebylo :)
Když čtu k maturitě knížky jako Malý princ, Bylo nás pět a další, tak se do nich nějak nemůžu ponořit a začínám si pomalu, ale jistě uvědomovat, že začíná šedá dospělost, ve které nemá pošetilá dětská představivost místo.
Jinak samozřejmě i dneska mě Poláček dokáže rozesmát a je obdivuhodné, že v době, kdy Prahou mašírovali cizí vojáci, v ulicích vysely hákové kříže a zemí probíhala jedna vlna zatýkání za druhou, tak dokázal ze svého pera vykouzlit tak lehké pohlazení na duši jakým je knížka Bylo nás pět.
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Poláčka nelze neobdivovat. Ačkoliv jsem čekala, že mě kniha něčím dokonale strhne, a nestalo se tomu tak, nemůžu říct, že by tohle čtení bylo ztrátou času. Muži v ofsajdu se mi líbili víc. Chystám se ale přečíst si některou další Poláčku knihu...Podzemní město třeba?