Byla prý docela hezká

28.10.2019

Tak jsem zkusila ještě jednou Bussiho a už zřejmě naposledy. Do čtení jsem se chvílemi musela nutit, některé pasáže mi přišly až ironické, ačkoliv byly myšleny zcela vážně. Já stojím na opačné straně.

17.09.2019

Napadlo mne parafrázovat název a tak stručně dodávám: tahle kniha Michaela Bussiho je docela hezká.

Pokud pominu, že v příběhu autor popisuje stav lidstva v jednadvacátém století. A možná je realita tisíckrát horší..

24.08.2019

Tak jsem knihu stále odkládala, když jsem četla ta negativní hodnocení, ale já se přidám k těm kladným, mně se líbila....A docela dost.
Ten začátek je trošku rozvláčnější, jenže u Bussiho knih žádná novinka. Autor si zvolil sice aktuální, ale kontroverzní téma, no a obul se do toho naplno, možná až příliš. Podle mne to knize spíš uškodilo. Přitom samotný příběh Leyli a jejích dětí, zvlášť část vyprávěná jí samotnou, je krásná, a takové vyústění asi nikdo nečekal, to umí Bussi fantasticky, ten závěrečný zvrat!
Za sebe doporučím a vůbec si nemyslím, že je to nejslabší autorova kniha.
Jo,....ale taky s ním ve všem, co tady napsal, nesouhlasím :-).

18.08.2019

Kniha mě poněkud zklamala, ve srovnání s ostatními Bussiho thrillery chybí jakýkoliv moment překvapení. Děj se odvíjí jenom pozvolna, vše je předem jasné, detektivové jsou pouze stafáží. Jednají liknavě a k akci se rozhoupou až v samotném závěru knihy, která je dle mého názoru zbytečně dlouhá.

06.07.2019

Rozhodně zajímavý příběh. Ale i pro mne to byl zatím nejslabší Bussiho titul.

05.07.2019

I já se musím přiznat, že to je nejslabší kniha, kterou jsem od pana Bussiho četla (četla jsem zatím všechny, které u nás vyšly). V ní se to migranty jen hemží. Ale to mi nevadilo, zvykla jsem si na to, že postupně skoro každý autor je zařadí do své knihy jako hlavní nebo aspoň vedlejší téma. Je to prostě problematika, které se dnes nedá vyhnout. Ani já ji nezlehčuji, ale místy mi thriller připadal dost patetický.

.....Padal do prachu a těsně před smrtí zahlédl za policistou další stín. Křehký stín. Ženský. Tak chladný, nelítostný a rozhodný, že měl dojem, jako by ho zabil jeho vlastní odraz.

Přestože dávám o * méně, jedná se o nadprůměrný thriller.

04.07.2019

Jsem velká fanynka pana Bussiho. Každá kniha je jiná, vždy jiné překvapení. Je i v této knize. Ale spíše než thriller je tato kniha román "A byl docela hezký..."

27.06.2019

Autoři, přihlaste se, kdo ještě nenapsal nic o imigrantech!? Tenhle Bussi byl v porovnání s některými předcházejícími skvosty (Černé lekníny, Nikdy nezapomenu) dost slabý, v porovnání s tvorbou řazenou do téhož žánru (thriller to sice moc nebyl, detektivka se zamhouřením obou očí) rozhodně pořád nadprůměr. Bussi se opět představuje jako kultivovaný vypravěč, snaží se příběh rozkošatit a zamotat, seč mu síly stačí, ale problém je tady jinde. Autorovo zachycení osudů hrdinů (především těch, kteří se snaží uprchnout z chudých oblastí světa a usadit se v "zemi zaslíbené") je takové naivně černobílé. Jako by se zcela ztotožňoval se slovy, která pronáší jedna z jeho postav: "...svět je taková vesnice. Tak se rozptylte, rozběhněte se, sbírejte všechny květiny na planetě." Občas jsem měla dojem, že je nám čtenářům podsouváno klišé známé z budovatelských románů - na jedné straně bohatí (bílí) lotři, zkorumpovaní a ničeho se neštítící, na straně druhé zubožený (africký) lid snažící se prolomit (obrazně i doslova) brány jejich paláců. A přitom ti druzí byli také pěkní vejlupci! Abych jen nekritizovala - vyprávění má spád, zaujme, chcete vědět, jak to dopadne. Rozhodně se však nedostavilo ono závěrečné povzdechnutí: "To už je konec? Škoda, takové to bylo báječné čtení!"

25.06.2019

No tak toto bolo to najslabsie co som od Bussiho citala!Precitala som to len preto, ze som, ako vzdy ocakavala na konci nejaku *fintu,* a ta samozrejme aj prisla.Ale to bolo to jedine, co tam bolo zaujimave.
Pre mna velmi zdlhave, sklamanie.
Dufam ze pride nieco lepsie.

22.06.2019

Tak toto je pro mě zatím nejslabší kniha pana Bussiho, a to jsem od něj přečetla vše, co zatím vyšlo česky. Příběh mě nějak extra nezaujal. Michel se nám snaží podsouvat tajemnou zápletku, ale já osobně jsem zjistila, že mi ten příběh vůbec nepřidala zajímavý. Takže mě ani nepřekvapilo ani nezaujalo vyústění, které bylo nakonec naservírované. Snad bude příští kniha lepší, pro mě zklamání.

21.06.2019

Přiznávám, že jsem z více důvodů fanynkou Michela Bussiho. Kvůli tématům, jimž se ve svých neobyčejných románech (které se zdráhám považovat za "pouhé" thrillery) věnuje, kvůli záběru jeho všeobecných znalostí, jež v nich pokaždé nacházím, i kvůli tomu, že je to Francouz (může to znít možná všelijak, ale jde jen o to, že mám francouzskou literaturu opravdu ráda) a geograf...Jenže tentokrát je hodnocení této jeho knihy pro mne velkým dilematem.

Angažované a velmi aktuální téma imigrace, nezastíraný černobílý přístup k ní (všichni imigranti jsou obětmi a v zásadě dobrými lidmi, kteří mají právo na lepší život v prosperující Evropě...), zasvěcené odhalování kšeftů francouzských a marockých úředníků, podnikatelů i policistů s obrovskou poptávkou po cestě z černého kontinentu do zaslíbené humánní Evropy - to vše jsem v románu našla … Bussi se noří do hlubin legální i nelegální společnosti přistěhovalců, do jejich problémů a pocitů. Ospravedlňuje jejich zločiny ze zoufalství i pomsty. Zprostředkovává nekonečné utrpení matky … Ale chytit za srdce se mu tentokrát moc nedaří. Jako by to vše, co v románu předkládá, klouzalo po povrchu. Chybí spád a napětí a podle mne, tentokrát chybí i nadhled.

Chápu, že zvlášť ve Francii je imigrace nadmíru ožehavým tématem a že zejména v akademických kruzích, kam Bussi patří, je nezbytné jasně ukázat, jaký názor zastáváte. Ostatně tak, jako zástupce policejního šéfa Julo:
"Někdy si zkrátka musíte vybrat, na čí straně stojíte."

Mně se problém přistěhovalectví tak jednoznačně černobílý nejeví a možná proto ode mne tentokrát Bussi dostává jen za tři.

P.S. On mě taky tak trochu naštval, když imigraci z afrického kontinentu do Evropy přirovnal k přelézání Berlínské zdi v roce 1989, aby se Němci konečně dostali k Němcům. Podle Bussiho je to stejně spravedlivý akt...Nu což, pohled z francouzské Normandie do střední Evropy byl a stále je tak nějak rozostřený...