Brodeckova zpráva
Philippe Claudel
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225870/bmid_brodeckova-zprava-WlH-225870.jpg
5
132
35
Krátce po skončení války přichází do malé horské vesnice neznámý cizinec. Poté co svým chováním nastaví zrcadlo špatnému svědomí vesničanů a je za nejasných okolností zavražděn, pověří úřady Brodecka, jednoho z místních, aby o událostech sepsal oficiální zprávu. Brodeck, který sám strávil dva roky jako vězeň koncentračního tábora a je těžce poznamenán vzpomínkami na své ponížení, s úkolem souhlasí, současně však v paralelním vyprávění podává vlastní pohled na celý případ a jeho široké souvislosti. Jeho monolog se nepokouší o nic menšího než nalézt znovu smysl samotné existence.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , PasekaOriginální název:
Le Rapport de Brodeck , 2007
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha. o té budu ještě dlouho přemýšlet.
"Lidi jsou zvláštní. Dopouštějí se strašných věcí a moc si s tím hlavu nelámou, ale potom nedokážou žít se vzpomínkou na to, co udělali. Potřebujou se toho zbavit. A tak přijdou za mnou, protože vědí, že já jediný jim můžu ulevit, a všechno mi řeknou. Jsem stoka, Brodecku. Nejsem kněz, jsem lidská stoka. Člověk, do jehož mozku lze vylít všechen hnis, všechen sajrajt, aby si ulevili. A potom odejdou jako kdyby nic. Zbrusu noví. Čisťouncí. Připraveni začit znovu."
Ponurou atmosféru doplňují přezdívky v místním dialektu - Die Keinauge, Fratergekeime, Zungfrost.
Krásně vyprávěný příběh. Drsný a emotivní. Nastavující zrcadlo každému z nás. Ale v některých chvílích se mi zdálo, že se malinko odchyluje od skutečného života, že by se sem tam něco ve skutečnosti událo jinak, nebo dokonce vůbec neudálo. A to i v té zapadlé horské vesničce brzy po válce. Jako by autor až moc tlačil na pilu.
Zvláštní, smutný, ale vlastně i velmi obohacující příběh, který mi hodně dal, ale i malinko vzal... Já bych jednoznačně chtěla pokračování a nebo alespoň kratičký epilog, abych se dozvěděla něco víc o tak čistém a tajemném Andererovi... Nějak cítím, že mu to prostě dlužím....
Uf, byl to mazec a já se celou dobu o Brodecka tolik bála ... Chválím autora za naději, kterou neopomněl a díky které mi dal možnost přeci jen vidět světlo na konci tunelu... Doporučuji!
Skvostná kniha. Příběh je vlastně docela jednoduchý, ale popisy, myšlenky, nádherná příroda a zajímavé postřehy dělají z jeho čtení nevšední zážitek.
Tak tahle záležitost je opravdový knižní klenot! Měla jsem ji půjčenou a po přečtení jsem si ji okamžitě běžela koupit. Je drsná, krásná, odložíte, nemůžete dál a za chvilku Vám to nedá...a pořád dokola. Nádherný příběh, hodně mrazí, že popisuje dobu nedávno minulou. Doporučuji!
Není to lehké čtení, nečte se jedním dechem, musela jsem chvílemi přestávat a nadechnout se. A pak se znovu proplétat Brodeckovou zprávou o lidském utrpení i lidské závisti, zlobě a nepochopení, nechuti dozvědět se o sobě, jací jsme. A v té zprávě, kterou píše hlavně sám pro sebe, v níž přeskakuje v událostech, v čase i místě tak, jak plynou jeho myšlenky, se sám sobě odkrývá naprosto cele. Claudel píše krásně, jeho psaní připomíná knihy Hermanna Hesseho, jazyk je nádherný a uchvátí. Zajímavé je zasazení děje tak nějak do neurčité doby i místa. Můžeme se jen dohadovat, kde se odehrává a i kdy. I když mi zprvu připadalo naprosto jasné, že se jedná o druhou světovou válku a dobu poválečnou, po čase jsem si vlastně nebyla jistá. Mohlo se to stát kdykoli a vlastně se to nemuselo stát vůbec. Autor vše neprozradí, kolikrát jen naznačuje a nechá na naší fantazii, co se asi přesně dělo. Brodeckova zpráva vypálí díru přímo doprostřed čela a odtud jen tak nezmizí.
Krásná, pokud se o tak smutné, kruté a pravdivé knize dá napsat, že je krásná. Při vyprávění o válce jsem měla mrazení, chování lidí ve vesnici stojí hodně za zamyšlení... Skvěle napsáno, zasloužený plný počet bodů!
Zpráva o lidech. O jejich chování. O strachu. Hrůzná, smutná, obnažená pravda. Nesoudí, jen konstatuje. Brodeck chápe - ale souhlasí? A co vy?
Philippe Claudel vše vypsal skutečně mistrovsky, obdivuhodně. Je to kniha, ke které se i přes její pochmurnost budu vracet. Ať ji otevřu na kterékoliv stránce, vždy tam najdu něco k úvaze a vždy lehce vplynu do atmosféry, která vše umocňuje. Skutečný čtenářský zážitek.
Lze o takovém vyprávění vůbec napsat krásné? Lze napsat, že jsem byla naprosto okouzlena jazykem a čtení mi bylo obrovským zážitkem? Ano, i přesto všechno takové pocity mnou po přečtení rezonují... přitom jde o naprosto hrůzný příběh, který mi nejednou vzal dech... zde by měla být nálepka jen pro silné povahy... je to tak lidsky podané a dokonale psychologicky vykreslené, že se vám v pár okamžicích udělá až mdlo... vše je náležitě dávkováno a vy postupně rozkrýváte zrůdné tajemství lidských duší... a jste sakra smutní a vyděšení z toho, jaké zvíře člověk dokáže být... opravdu velká, velká síla! Co víc k tomu říct, tohle je prostě třeba si přečíst...
Na další knihu od Claudela jsem se těšil, obě předešlé byla mistrovská díla. A i do třetice nezklamal. Úžasným jazykem, úžasným poutavým stylem napsaný až filozofující a notně psychologicky drsný příběh o našem dobrém a zlém vnitřním já, o konfrontaci lidí ve stresující situaci, jako je válka, zde tady druhá světová, včetně její zrůdnosti jako koncentrační tábory. Skutečně doporučuji, ale není to lehké čtení.
Velice smutná, bohužel pravdivá kniha, mě nejvíce zamrazilo u děje, kdy ve vlaku sebrali demižon vody mamince s miminkem. Ví, že by umřeli tak i tak, ale silně to mnou otřáslo, ale v situaci, kdy si člověk chce zachránit život, dělá tak hrozné a zoufalé věci, že pokud přežije, nikdy to zcela jistě sám sobě nedokáže odpustit.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) vraždy francouzská literatura vesnice poválečná doba Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2014 |  Brodeckova zpráva |
| 2012 | Vnučka pana Linha |
| 2010 |  Šedé duše |
| 2016 | Vyšetřování |
| 2020 | Súostrovie psa |
Hmla, hory, zeleň, zima, sneh, sivota, bezútešnosť. Autor vystihol podstatu ľudí presne tak, ako Anderer kreslil portréty...