Bouřná vrána

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

"Hřmění a tlukot křídel se nesou horkou nocí… První díl originální fantasy série." V tropickém království Rhodaire jsou vrány, vládnoucí magií živlů, běžnou součástí každodenního života… dokud k nim nevtrhne Illuciánská armáda a všechno nezničí. Princezna Anthia se od té chvíle utápí v depresích a jediné, nač dokáže myslet, je obrovská ztráta a prázdnota v jejím srdci. Její sestra Caliza má mezitím plné ruce práce s troskami království, jenž po smrti matky skončilo na jejích bedrech. Ale když je Caliza přinucena souhlasit se sňatkem mezi její sestrou a illuciánským korunním princem, Thiu to konečně přiměje vylézt z postele. A poté co v ruinách hnízdiště nalezne poslední nepoškozené vejce, vymyslí dívky nebezpečný plán – nechat tajně vylíhnout vejce a získat zpátky, co jim nepřátelé vzali....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/43_/432107/bourna-vrana-qLQ-432107.jpg 3.512
Série

Bouřná vrána 1.

Žánr
Literatura světová, Fantasy, Pro děti a mládež
Vydáno, CooBoo
Orig. název

The Storm Crow, 2019

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Kniha Bouřná vrána

Přidat komentář
Remus Hroozley
dnes

Vrány jsou teď cool. Akorát v tomhle díle se o nich jen mluví. Nevadí mi ani, že jsou to takový elementární otroci, co se moc neprojevujou, protože i tak je příběh čtivý. Nenudila jsem se ani trochu a to je hlavní. Příjemné vedlejší postavy! Huráá! Milostný trojúhelník, no budiž. Doporučuju, není to špatný.

anishta
03. dubna

SPOILER

Tak rozhodovala jsem se mezi 2 nebo 3 hvězdami, ale nakonec 3, protože ten konec se mi celkem líbil.

Jinak bych to doporučila asi těm kdo začínají s YA fantasy. A kdo teda už nepovažuje draky za zajímavé a chce něco jiného, ale hooodně podobné. V tom smyslu, že si nepředstavíte draka, ale velkou vránu, trošku s hadími prvky... ehm... Za mě to jsou vránodraci :-D Tady ty naše obří vrány jsou prostě draci s peřím a zobákem... Nemůžu si pomoct, ale fakt jsem je víc kvůli jejich magii a tak stejně vnímala jako draky.

Dále jsem zklamaná, jak to bylo vše předvídatelné, jakože hodně. 90 % zápletek jsem odhadla..

Ale co se mi líbilo, tak i když byl naznačen pitomý milostný trojúhelník, tak nakonec nebyl i když si k sobě hlavní postavy vztah vybudovaly.
Líbilo se mi zapojení depresivních pocitů hlavní hrdinky. Hrdinka prostě reálně reaguje na tragédii v jejím životě. Mysl chce něco dělat, ale tělo odmítá.
Konec se mi teda taky líbil. Tam bylo těch 10% co jsem neodhadla a dokonce jsem zvědavá co bude v dalším díle, takže průměr, pro "nováčky" fajn start. Akorát já bych nejradši zůstala u starých dobrých draků... :-D

Adelína_čte
02. dubna

Vrány. Všemocná stvoření, která jsou součástí každodenního života všech obyvatel tropického království Rhodaire. Vládnou neporazitelnou magií a všichni lidé je uctívají. Do doby, než do země vtrhne nepřátelská invaze a všechny vrány spálí na popel.

Ze začátku jsem byla z vraní tématiky opravdu nadšená! Bohužel ale, vzhledem k tomu, že vrány byly vyvražděny hned, ještě před první kapitolou v prologu, moc dlouho jsem se neradovala :-D
A tak, navzdory nápaditému nápadu s vránami, jsem měla v průběhu čtení dost často pocit, že už jsem něco podobného párkrát četla. A to s (young adult) fantasy extra moc zkušeností nemám.

Nebavilo mě, jak se tu opakovaly již ohrané prvky a klišé. Princezna přinucena ke sňatku, milostný trojúhelník...
Chtěla bych ale vyzdvihnout výborně zpracovanou tématiku deprese, které se autorka zhostila velice dobře. Také se tu objevuje reprezentace lgbtq+, ovšem podána je tak, jak by měla být brána, totiž naprosto běžně, normálně. .

Fantasy svět by zasloužil ještě doladit. Nejspíš by bylo lepší vytvořit méně království, za to promyšlenější. Na druhou stranu ale musím ocenit, že se vzadu nachází rejstřík s charakteristikou jednotlivých království i vraních letek. Jako takový přehled fajn, nicméně trochu nedostačující.
Také ne všechny postavy byly domyšlené, jen pár z nich se někam posouvalo, k jen pár z nich jste dostali prostor si vytvořit nějaký vztah. Nicméně, hlavní hrdinka mi přišla skvělá a opravdová!
I přesto si ale myslím, že by se hodilo kvalita nad kvantitou...

Celkově bych Bouřnou vránu zařadila spíše mezi ty průměrnější YA fantasy, snad jen s menším přesahem, která by se, nebýt všech těch klišé a nezáživných pasáží, četla docela dobře.

bo_okista
26. března

*potenciální spoilery*

Kalyn Josephsonová se literárnímu světu představila duologií Bouřná vrána v červenci roku 2019 a v českých knihkupectvích ji můžeme čekat od konce března tohoto roku. Mně se dostala do ruky RC díky spolupráci se společnosti Albatros media a. s., za což děkuji.



Bouřná vrána by se dala shrnout slovy: průměrná young adult fantasy, ale protože mi to nepřipadá fér, pokusím se svoje pocity rozvést.



Jsem toho názoru, že nemůžete srovnávat ya fantasy s něčím, jako je Kolo času a očekávat, že se vám dostane čehokoli, kromě zklamání. Od duologie, která má dohromady s bídou 700 stran nelze očekávat dechberoucí svět, komplexní kultury a podrobně nastíněný vývoj postav. Je škoda, že tuhle informaci nikdo nezprostředkoval i Kalyn Josephsonové, která se o něco podobného bez uspokojivých výsledků snaží.



Josephsonová nám trochu nejistě představuje svět složený z několika království, kterým se od nich dostane toho nejzákladnějšího popisu - jedni jsou odtažití a lpí na tradicích, ti jsou schovaní za pohořím, v Dobrém Království je teplo a příjemně, ve Zlém Království je chladno a lidé jsou nepříjemní, v dalším sice nemají armádu, ale zato se tamní mniši umí skvěle plížit... představování nových kultur působí spíš jako parodie na sebe sama, absence jakékoli nuance - zejména ve Zlém Království, je skoro až směšná.



Podobně se autorka staví k charakteristice jednotlivých postav, v celé knize najdete zhruba tři, které jsou hlubší než talíř na desert. K výběru se nabízí Moudrá Dcera Královny Zběhlá v Politice, Princezna Rebelka, Zlý Ale Vlastně Uvnitř Hodný Princ a podobné. Jistě, každá postava je do určité míry stereotypní, ale Bouřná vrána se ani nesnaží předstírat, že by v jejích postavách bylo něco víc.

Autorce nezle upřít snaha představit mladému publiku hrdinku s depresí, za což si zaslouží smeknutí pomyslného klobouku. Je vidět, že k tématu Josephsonová přistupuje opatrně a s respektem, a poměrně zdatně se vypořádává i se skutečností, že okolí nevnímá depresi jako víc, než jen smutek, přes který je jednoduché se dostat, pokud má člověk dostatečně silnou vůli.



"Takhle to prostě bylo. V jednu chvíli jsem se posouvala vpřed a v příští jsem se nemohla ani hnout. Bez ohledu na to, jak důležitý den mě čekal, anebo co jsem musela udělat, prostě to na mě padlo a odmítalo to zmizet.

Nenáviděla jsem to.

Proč jsem byla tak slabá? Posledních pár měsíců je ze mě neschopná troska. A pořád to trvalo. Nedokážu, aby se to vejce vylíhlo. Nedokážu pomoct Rhodaire ani sama sobě.

K ničemu."



Jak už název knihy vypovídá, velké téma knihy a něco, co dělá tento svět specifickým, jsou vrány. Od Šesti vran Leigh Bardugo se zdá, že se young adult svět do vran a havranů zbláznil. Moje mrtvá, studená, zlá duše to naprosto chápe. Vrány jsou tajemné, děsivé a inteligentní. Jejich přítomnost v knize slibuje, že se čtenář může těšit na něco děsivého, že se autor nebojí svoje postavy zabít.

Když jsem se pouštěla do Bouřné vrány, byla jsem stran lidí, kteří už knihu četli, varována, že tady hrají vrány roli náhražky draků, že nejsou nijak specifické.

Dovolím si nesouhlasit. Autorce se poměrně dobře podařilo vetknout vrány do kultury a tradic Rhodaire, pravděpodobně jediného království, které jsme alespoň trochu poznali, stejně jako do hlasu Anthii, kterým je příběh vyprávěn.



"Caliza, která se připravovala na roli královny, se matky držela jako peří na vranách."



Přesto se nelze ubránit pocitu, že vrány zůstávají povětšinou na pozadí. Veškerou pozornost na sebe strhává zlá, zlá královna Razel, která jen málokdy působí jinak než komixový padouch se zakrouceným knírkem. Ačkoli se může zdát, že Josephsonová své antagonistce vybudovala dostatečnou motivaci, která by stála základem jejímu dalšímu počínání, vydala se tu nejjednodušší cestou vůbec - tragická minulost, co se nabízí od první strany, která na čtenáře působí prvoplánově a nevěrohodně.

Ke cti budiž autorce je skutečnost, že alespoň co se týče obligatorního romantického vztahu, sáhla po té méně očekávané volbě.



Bouřná vrána se snaží dokázat víc, než je na prostoru, který jí byl dán, možné. Pevně věřím, že kdyby autorka zvolnila tempo a dopřála si dalších sto stran, četba by byla mnohem příjemnější záležitostí. Takhle pro mě zůstává někde v šedivém průměru a dalece tak zaostává za svou vlastní obálkou, která sama o sobě slibuje mnohem víc, než příběh může dát.

Deny el Infian
22. března

Způsob života v království Rhodaire je plně závislý na magických vranách, které vládnou živlům. Když je pak napadne království Illucia a o všechny vrány je připraví, převrátí život celého Rhodaire vzhůru nohama. Království čeká, že je Illucia rozdrtí – bez vran totiž nemají moc velkou šanci se ubránit. Místo toho ale illucijská královna navrhne něco úplně jiného, sňatek rhodairské princezny s korunním princem Illucie.

Mezitím ale princezna Anthia najde jedno jediné vraní vejce, které přežilo. A právě na tohle vejce se Rhodaire rozhodne všechno vsadit a vymyslí nebezpečný plán, jak Illucii porazit jednou pro vždy.

Námět Bouřné vrány sám o sobě v rámci žánru nijak nevyčnívá, co ho ale dělá zajímavým jsou vrány. Ne draci nebo jiná populární fantastická zvířata, ale vrány. Ty samozřejmě nejsou takové, jak je známe my – jsou mnohem větší (lidé na nich mohou létat) a dělí se na několik druhů podle toho, jaké magii vládnou. Slunečné vrány dokážou léčit, bouřné vládnout hromům a bleskům, stínové se dokáží schovávat ve stínech a podobně. Rozhodně jde o zajímavý a neokoukaný prvek.

Bohužel to, že zde máme neokoukaná stvoření, nedokáže nijak zachránit fakt, že se dvě třetiny knihy prakticky nic zajímavého neděje. Ano, příběh jde pomalu vpřed, ale chybí tu zvraty, chybí tu překvapení, chybí tu akce, chybí tu napětí. Místo toho je tu nadměrné množství popisů okolí nebo vzhledu postav, které jsou zpravidla mnohem podrobnější, než je potřeba. A když zrovna nečtete popis, je pravděpodobné, že se objeví nějaké prazvláštní a často zbytečné přirovnání.

Tomu všemu kraluje hlavní hrdinka, která člověku začne lézt velice brzy na nervy. Ano, celá situace je pro ni těžká (i když mi přišlo, že ji ztráta vran trápila podstatně více než ztráta vlastní matky), jistěže si nechce vzít prince z království, které ji o všechno připravilo, ale pro boha! Právě její rozhovory s princem (a vlastně s kýmkoliv dalším, koho nemá ráda) jsou neuvěřitelně otravné, protože celé spočívají v tom, že je akorát nepříjemná, odsekává a neustále dokola opakuje, že je nesnáší a nechce s nimi mít nic společného.

Princ Ericen je zase klasický záporný charakter, který ale vlastně není zas tak zlý, jak na první pohled vypadá. Je rozpolcený a utrápený a asi všichni si dokážeme představit, kam jeho cesta povede. Nicméně i přes to, že je to takový chodící stereotyp (což nemyslím zle, asi většina literárních žánrů má nějaké své stereotypní postavy, to ovšem neznamená, že jsou všechny takové charaktery nutně špatné), mrzelo mě, že se mu nedostalo o trochu víc prostoru, protože si myslím, že měl víc, co mohl příběhu nabídnout.

S nedostatkem prostoru pro Ericena částečně souvisí ještě jedna věc a tou byl vývoj romantických vztahů mezi postavami. Přišlo mi to rychlé a zničehonic, chyběla tu jakákoliv cesta nebo něco, co by mi jako čtenáři dalo pocit, že se postavy opravdu sblížily, když už tam vznikají ty velké lásky.

Nicméně, ačkoliv první dvě třetiny byly šílená nuda a já už úplně ztratila naději, že se to zlepší, ta poslední část se ukázala být mnohem lepší. Najednou se něco dělo, tempo knihy se zrychlilo a příběh mě začal bavit. A to i přesto, že autorčiny snahy o velká překvapení, moc nevyšly, protože nebylo těžké je odhalit alespoň o chvíli dříve. Nevím, jak je to možné, ale najednou jsem tu knihu četla docela ráda a byla zvědavá, co bude dál.

Další dobrou věcí, kterou určitě musím zmínit je fakt, že jsou v knize reprezentovány hned dvě důležitá témata. Tím prvním je deprese, protože ta se v podobných knihách moc neobjevuje, většinou se jí věnují spíše knihy, ve kterých hraje hlavní roli. Právě proto vnímám velice pozitivně, že se začíná objevovat i v knihách, které jsou úplně o něčem jiném, a dokonce v žánrech jako je fantasy.

V druhém případě tu pak máme reprezentaci LGBT postav. Bouřné vrány jsou svým způsobem pokrokové v tom ohledu, že ta reprezentace tu nevypadá tak, že by se zde mihla jedna náhodná a úplně nevýznamná homosexuální postava, mihne se jich tu totiž hned několik. A jedna z nich dokonce není vůbec bezvýznamná nebo nevýrazná – je to totiž Anthiina nejlepší kamarádka, která se v knize objevuje často.

Pokud jde o závěrečné hodnocení, přiznávám, že si jsem trochu nejistá. Z předchozího textu jste snad pochopili, proč. Ty první dvě třetiny jsem se musela do čtení nutit a nedělala jsem to moc ráda, poslední část mě ale opravdu bavila – dokonce natolik, že jsem odhodlaná dát šanci i druhému dílu.

Kniha má mnoho negativ a věcí, které by se daly vylepšit, v dalších ohledech ji ale oceňuji a myslím si, že přináší pár moc fajn věcí. Osobně bych řekla, že ji možná o něco více ocení čtenáři, kteří Young Adult fantasy nečtou úplně běžně, protože s trochou štěstí nebudou mít takovou představu o tom, kam to celé postupně povede a snad si díky tomu dokáží příběh o trochu více užít a hlavní hrdinka jim bude připadat o něco méně otravovat život. Pokud vás samotný příběh zaujal, od knihy bych vás neodrazovala, jen možná doporučím snížit očekávání a uvidíte, kam to povede.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

Doporučujeme

Kouzelné přání
Kouzelné přání
Ptačí zpěv
Ptačí zpěv
Halt v nebezpečí
Halt v nebezpečí
Píseň zimy
Píseň zimy