Boje ve východní Africe

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Boje ve východní Africe za světové války 1914-1918: Vzpomínky německého důstojníka. Paměti německého důstojníka z první světové války. Plukovník Lettow-Vorbeck (1870-1964) je považován vojenskými historiky za největší postavu guerillové války. Jako důstojník pruské armády sloužil v Německé jihozápadní Africe. Po vypuknutí první světové války zde vedl zdlouhavou a úspěšnou partyzánskou válku proti Britům. Ačkoliv měl k dispozici jen málo německých vojáků a pár tisíc domorodých spojenců, vzdoroval mnohonásobné přesile až do listopadu 1917, kdy byl konečně z německé kolonie vytlačen. Pokračoval však v boji v Mozambiku a v severní Rhodesii. Vzdal se teprve po uzavření příměří v Evropě, v listopadu 1918. Jeho osobní líčení je objektivním a ojedinělým svědectvím o partyzánské válce na málo známém válčišti. Doplněno bohatou černobílou fotografickou dokumentací....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/278151/boje-ve-vychodni-africe-JR4-278151.jpg 42
Žánr:
Válečné, Literatura naučná, Biografie a memoáry
Vydáno:, Elka Press
Orig. název:

Meine Erinnerungen aus Ostafrika (1920)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Boje ve východní Africe

braunerova
13. ledna

Kniha se v originále jmenuje krásně poeticky "Moje vzpomínky na východní Afriku", je to ale neuvěřitelně podrobný deník o bojích v Tanzanii, Mosambiku a Rhodesii. Německá východní Afrika, obklíčená ze všech stran spojeneckými koloniemi a britským loďstvem, neměla nejmenší šanci na přežití. Přesto se díky geniálnímu plukovníkovi Vorbeckovi poslední jednotky vzdaly až 3 dny po ukončení války. 3000 Němců a 11 000 askariů na sebe časem vázalo až 300 000 Angličanů, Belgičanů, Indů, Jihoafričanů, Portugalců a domorodých vojáků. Ovšem pro čtenáře je tato guerillová válka stejnou pohromou jako pro Angličany - snad 1000x čtete strohou zprávu: na místě A rota B pod velením důstojníka C přepadla oddíl nepřátel a bylo zabito a zajato XY evropanů a barevných. Musím ocenit moc krásné kresby askariů a jejich manželek. Kupodivu množství vzpomínek věnuje plukovník zásobování a stravování armády:

"Angličtí Evropané, kteří toto místo chránili, si uvědomili, že jejich zásoby jsou ztraceny. Aby tomu přinejmenším zčásti zabránili, vrhli se na alkohol, který byl v táboře, a padli do našich rukou v dosti ovíněném stavu."