Bizarní povídky

28.04.2020

Kniha mě vůbec nezklamala. Deset povídek. Deset různých pohledů na životy lidí, co se potýkají s nějakými jevy kolem sebe nebo v sobě. Nejvíc se mi líbila povídka Zavařeniny, Švy, Transfugium....i Hora Všech svatých. Pravdivý příběh - u něj jsem cítil zoufalství hlavní postavy jako kdyby se mi to stalo. Těším se na další autorčiny knihy. Snad jich bude ještě hodně.

27.04.2020

Kniha obsahuje 10 povídek. Celkově se mi povídky líbily. Nejvíce se mi líbily tyto povídky: Zelené děti, Hora Všech svatých, Kalendář lidských svátků. Nejkratší povídka se jmenuje Cestující. Povídky obsažené v této knize jsou skutečně bizarní – zvláštní, takže název knihy vystihuje přesně charakter povídek. Povídky obsahují také prvky hororu, sci-fi, fantasy, odehrávají se v různých časech. Můj plán byl takový, že si čtení povídek rozdělím alespoň do dvou dnů, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem knihu přečetl za jeden den. U některých povídek se mi stávalo, že jsem přemýšlel nad tím, jak si vysvětlit závěr a ptal jsem se sám sebe, jestli jsem ho správně pochopil. Určitě je dobře občas zapojit veškeré mozkové závity a také čtenářovu představivost. Některé povídky obsahují také filosofické myšlenky, ale kniha jimi není přesycena, takže čtenář jimi není zahlcen. V některých povídkách jsem zpozoroval, že stejné otázky, které si pokládají hlavní hrdinové, jsou zastoupeny i v jiných povídkách. Určitě by se dalo vypsat z knihy hodně myšlenek, ale rozhodl jsem, že si nebudu nic vypisovat.

Pokud si čtenáři chtějí oddechnout od románů a chtěli by vyzkoušet netradiční povídky, tak mohou sáhnout po této knize. Přemýšlel jsem, jak ohodnotit tuto knihu, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že si kniha zaslouží plné ohodnocení, tedy 100 %.

Olga Tokarczuková je polská autorka a obdržela Nobelovu cenu za literaturu za rok 2018. Možná časem vyzkouším její další knihu, která se jmenuje BĚGUNI.

Kniha má pěkný přebal. :)

21.04.2020

Dlouho se mi nestalo, abych si knihu tak šetřila - sice jsem z "jedna povídka denně, a to maximálně!" nedisciplinovaně přešla na "dobrá, tak dvě... ale víc ani ťuk!", ale stejně... Byla jsem okouzlena natolik, že jsem po Tokarczukové v této divné době korunovaného viru sahala hned po snídani... Každý kousek je jiný, pouze jednou předvídatelný (hned první Cizinec), jinak z rozličných časů a míst (od Zelených dětí po třicetileté válce přes zdánlivé současno Zavařenin a Hory Všech svatých po retrofuturologický Kalendář lidských svátků), s atmosférou neurčitého smutku (Švy, Transfugium), neporozumění světu (Srdce, Návštěva) či vědomí jeho bezděčné surovosti (Pravdivý příběh). Autorka skvěle pracuje s tajemstvím, odhaluje je postupně, většinou jakoby mimochodem, ale umí také posloužit slušným cliffhangerem; a její zacházení s jazykem je dechberoucí (díky za překlad Petru Vidlákovi). Podobně silný dojem jsem měla u Tokarczukové z Běgunů...

19.04.2020

Povídkový soubor se nedá srovnávat s historickým románem či „morálním thrillerem" a byla by to chyba. Povídka je něco úplně jiného a podle mého názoru je to útvar, který O. Tokarczukové vcelku sedí. Některé příběhy byly, pravda, průměrné, ale většina obsahovala onu zvláštní a tajemnou originalitu vlastní autorce. Především druhá povídka Zelené děti mě velmi zaujala.

14.04.2020

Mám O. T. jako spisovatelku moc ráda, ale tohle teda vůbec nebyl šálek mé kávy.

07.04.2020

Povídky pro přemýšlivé čtenáře. Nejedná se o oddechovou četbu, jak knihu zařazují některé recenze. Každá z povídek je jiná, ale společné je jejich téma - nahlížíme do života běžných lidí, kterým se stalo něco divného, a někdy také do slepých uliček, kam může dospět naše civilizace.

06.04.2020

Krásná kniha, nastolení atmosféry takřka brilantní na každé stránce. Místy trochu cortázarovské, chtělo by se říct, koncovky některých povídek mi to rozhodně připomínaly.