Bílá zvířata jsou velmi často hluchá
Ivana Myšková
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/326086/bmid_bila-zvirata-jsou-velmi-casto-hluch-mZ2-326086.jpg
4
110
25
Postavy uvězněné ve svých životech jako jelení šíje ve zpuchřelé pneumatice. Chřestí garnýžemi, nosí si domů odstraňovače žmolků, sbírají vzorky vorvaního dechu, rozkrajují hálky a budí žlabatky, prokousávají se obludnými želatinovými medvědy, sestrojují lapače času, a hlavně srdnatě pojídají nahnilá jablíčka pravdy. Ženy zaplavují muže tirádami a muži ženy mlčením. Všichni jsou trochu nahluchlí a vychýlení z rovnováhy, tihle lidé možností, kteří čelí teroru nejednoznačnosti. Jsou si dobře vědomi svých slabostí, vad a chyb a očekávají za své viny spravedlivý trest v podobě klíče zmizelého pod podšívkou, pádu do vnitrobloku, vyhození z bytu vlastním hostem nebo znásilnění. Jestliže se Ivana Myšková v ceněné prozaické prvotině Nícení soustředila hlavně na co nejpřesnější zprostředkování zjitřených stavů hlavní protagonistky, tyto vytříbené povídky působí příběhověji a čiší z nich radost z fabulace. Jestliže byl literární jazyk Nícení cudný a současně ohýbaný až k zaumnosti, tady je Myšková věcnější, cyničtější a občas mravenčivě nemravná.... celý text
Přidat komentář
Knížka rozhodně stojí za přečtení. Je v ní několik vynikajících momentů, které jsou spojeny se zápletkami jednotlivých povídek a ty tu nechci prozrazovat. Objevily se však pouze a jedině v povídkách, v nichž byly hlavními hrdinkami ženy. Ale kdepak se nám za textem skryla sama autorka? Autorka zapomněla sama na sebe...
Cítil jsem z knihy jakési ambice, velikou snahu napsat něco skvělého a právě proto mi v tom něco chybělo. Ten malý kousek, který dělí dobrou literaturu od té výsostné. Možná jakýsi druh autenticity. Možná nastal čas zapomenout na všechno, co se autorka o literatuře a literárním řemesle naučila a začít psát... Každopádně jí držím palce a budu čekat.
čtenář
Upřímně, nejsem fanoušek ani příznivec povídek.. Přijdou mi vždy tak krátké, že se do nich ani nestihnu začíst a už je konec... To ale nemohu říct o této sbírce... Barvitý jazyk plný přirovnání a metafor je radost číst, absolutní požitek.. Děj povídek je někdy lepší, někdy slabší, ale rozhodně je k zamyšlení... Byla jsem mile překvapená..
Tak... Jsem mlsný čtenář. A dávám palec nahoru.
Povídky jsou to dobré, vynalézavé. Líbí se mi, jaká role byla přisouzena tomu, co by se "asi stalo" + jak důkladně se autorka věnuje osudům lidí, jejich obavám, strachu vyloupnout se z vlastní ulity a hlavně - jejich bohatému vnitřnímu životu. Prsty mi po stránkách klouzaly samy a lehce. Všechno k sobě tematicky ladilo (každá povídka je orámována vhodně zvolenou citací - např. Gombrowicz).
Ale! jazyková stránka (ta, ve které se všichni recenzenti koupou, kterou se mydlí) mě neohromila. Na základě zadní anotace ("Sbírají vzorky vorvaního dechu, rozkrajují hálky a budí žlabatky, prokousávají se obludnými želatinovými medvědy, sestrojují lapače času, a hlavně srdnatě pojídají nahnilá jablíčka pravdy.") jsem očekávala něco úplně jiného.
Ale neříkám, že jsem byla zklamaná. Jazyk je věcný, přesný a dobrý. Takový, jaký ho mám ráda. Jen nemohu najít zdroj toho všeobecného nadšení nad "autorčinou hrou s českým jazykem".
Témata: neporozumění, neupřímnost, zamlčování a přizpůsobování se někomu jinému. Myslím, že každý se alespoň s jednou postavou dokáže ztotožnit.
Baví mě takové to vykolejení. Vymknutí z obvyklých situací. Pohyb na hraně, kde není úplně jasné, jak moc je daná situace šílená, protože současně s údivem se dostaví i pocit, že přesně něco takového znám a zažívám každý den a přesto si připadám více méně „normální“. Stejně i to, že se naprosto banální věc překlápí do něčeho až mystického a tajemného a lze ji prostřednictvím slov této knihy zahlédnout z rubu, mě u povídek drželo a lákalo ke každé další. Přesto jsem některé povídky nedokázala dočíst. Nevydržela jsem třeba nekonečnou litanii výmluv Evičky z povídky Čubka aneb čas na upřímnost, horko těžko jsem přelouskala Hostel. Ale ráda bych se k této knize vrátila a četla znovu. Všechny ty postavy odhalené až na kost, významy skryté i jasně zářící i podivuhodné obrazy za to rozhodně stojí.
Štítky knihy
Část díla
- Bílá zvířata jsou velmi často hluchá 2017
- Čubka aneb Čas na upřímnost 2017
- Hostel 2017
- Kverulant 2017
- Nebezpečí příjezdových cest 2017
Po jazykové stránce opravdu hodně dobré, ale vše ostatní? Nic pro mě. Bohužel.