Bezosudovosť
Imre Kertész
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163525/bmid_bezosudovost-715-163525.jpg
4
256
45
Bezosudovosť je Kertészova prvá kniha. Rodila sa ťažko a k čitateľovi sa dostala po mnohých peripetiách. Zdanlivo neosobný apatický úškrn, akým sa hlavný hrdina vyrovnáva s realitou v lágri, ba spočiatku priam nadšenie dospievajúceho chlapca, ktorý pokladal aj transport do neznáma za dobrodružstvo, vyvolával u potenciálnych vydavateľov rozpaky až pobúrenie. Autor nezobrazil problematiku holokaustu tradične - z morálneho či citového hľadiska, ale predstavil ju svojským jazykom rozprávača s autobiografickými črtami. (Zo záložky knihy)... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Slovart (SK)Originální název:
Sorstalanság , 1975
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi nečetla moc dobře,čekala jsem velmi silný a dojemný děj. Z pohledu 15ti letého chlapce to je úplně jiné.
Další ze silných příběhů z období holokaustu. Když se na děsivé zacházení s Židy v koncentračních táborech podíváme očima dítěte, zanechá to v nás mnohem silnější dojem. Nobelova cena téhle knížce právem patří, rozhodně na ni jen tak nezapomenu....
Viděla jsem nejdříve film a přišel mi neuvěřitelný, úplně odlišný od od jiných děl na toto téma - téměř nezúčastněný, popisný styl vyprávění, nulová orientace v čase... V knize je to ještě markantnější a doplněné o naprosto naivní pohled patnáctiletého kluka ze sekulární židovské rodiny. Zajímavý je také doslov překladatelky, slovenské židovky, která prožila prakticky totéž.
Z pohledu mého věku a vědomostí mi připadá neskutečné, že se Gyurka nezamýšlel nad neospravedlnitelným způsobem zacházení s Židy, tak jako se nad ním, s odstupem let, zamýšlíme my. Ale do tábora se dostal kolem roku 1944 v necelých 15 letech a tak vlastně ani nic jiného, než postupně narůstající útlak nezažil, rostl v něm. Když si tohle uvědomím, dostává jeho příběh úplně jiný rozměr a je mnohem pochopitelnější i jeho přístup.
Ještě těsně před koncem knihy jsem si v duchu říkal – za tohle nobelovka? – a tvářil jsem se, rovněž v duchu, velmi povzneseně. I přesto, že jsem si o autorovi přečetl, že koncentračními tábory opravdu prošel, mi jeho text připadal nehodnověrný. Nezúčastněný pohled dítěte – muže, přístup kronikáře, nulová interakce s ostatními postavami, absence jakéhokoliv „židovství“, to vše na mě působilo jaksi uměle a nepatřičně, jako kdyby to psal člověk, který s koncentračními tábory ani s židovskou rodinou nikdy nepřišel do styku a pouze přetváří vyprávění a zkušenosti jiných.
Celý tento nepříznivý dojem smazává několik posledních odstavců, které celý dosavadní text převrátí vzhůru nohama. Z toho, co jsem mylně považoval za neskonalost, vytváří ohromující autorský záměr. Lhostejnost a nezúčastněnost, věta „Žádných hrůz jsem si nevšiml“ znásobí hrůzy, o kterých víme a které autor nastiňuje jen několika slovy.Györgyi Köves si pro přežití koncentračního tábora vytváří svou metodu, není uvědomělá jako v případě Fuksova pana Teodora Mundstocka, chlapec si ji definuje až po návratu domů, ale je to metoda, která mu pomáhá žít i v „civilu“. Úvahy o osudu a svobodě člověka vedou autora až k úvaze o „štěstí v koncentračním táboře“ a já věřím, že čtenář po přečtení knihy té úvaze porozumí.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé maďarská literatura autobiografické prvky holokaust, holocaust středoevropská literatura
Autorovy další knížky
| 2009 |  Člověk bez osudu |
| 1998 |  Kaddiš za nenarozené dítě |
| 2006 | Likvidace |
| 2005 | Fiasko |
| 2006 | Příběh |
Kniha Bezosudovosť je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 376x |
| Čtenářské výzvě | 38x |
| Doporučených | 35x |
| Knihotéce | 168x |
| Chystám se číst | 284x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 15x |
" - řekl, a slyšitelně přemáhal jakýsi rdousivý pocit, jenž způsobil, že jeho hlas co chvíli lámal, takže potom zněl až příliš ostře, málem ječivě: "wird sind frei" - tedy že jsme svobodní" ....
" Ale marně jsem dával pozor, on i všichni ostatní řečnili výhradně o svobodě, avšak ani slovo, ani jediná narážka nepadla o dávno opožděné polévce. I já jsem měl ohromnou radost, ano, samozřejmě, z toho, že jsme svobodní, jenže prostě jsem za to nemohl, že na druhé straně jsem byl nucen myslet i na to ..."
Svoboda je jistě důležitá věc. Ale na co vám je svoboda, když nemáte co jíst. Je teď svoboda na prvním místě? Nebo místo ní by byl kus chleba? .... Domnívám se, že svoboda je slepá. Ona sama si nás nevybírá, ale my ji ano a musíme o ni bojovat.