Běsnění Kojota
Owl Goingback
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485094/bmid_besneni-kojota-6dP-485094.png
4
32
32
Cenou Bram Stoker ověnčený autor Owl Goingback se po letech vrátil k hororu. V roce 2002 napsal román Breed a až v roce 2019 vydal další knihu, Běsnění Kojota. A hned za ni získal druhou cenu Brama Stokera za nejlepší román. Kojot se vydal na vražedný lov a nezůstává po něm nic než spoušť. Musí zabít poslední lidské členy Velké rady Galun’lati, aby tak lidstvo ztratilo kontrolu nad světem. Pouze Krkavec se postavil jeho plánu a udělá cokoli, aby Lutherovi Watiemu, poslednímu člověku v Radě, a jeho dceři, pomohl. A bude přitom muset obracet svou kůži naruby.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2021 , Golden DogOriginální název:
Coyote Rage , 2019
více info...
Přidat komentář
Kniha měla skvělý rozjezd, ale nedokázala udržet tempo a hororovou atmosféru, kterou jsem od ní čekala a v tom je možná právě ten kámen úrazu; čekala jsem něco jiného, než jsem dostala a přitom se mi mytologie smíchaná s hororem a trochou vtipu líbila, než se z toho stala spíše bajka a dobrodružný fantasy příběh.
Na mluvící zvířata jsem si zvykla a brala to jako součást světa, kde se mi líbila mytologie a vůbec by mi nevadilo dozvědět se ještě více o původním světě - což by se mi mohlo vyplnit v druhém dílu. Proměna je zde pojatá velmi originálně a ta představa není vůbec hezká.
Jack a Sarah byla skvělá dvojka, správně praštěná a ze všech postav mi byla asi nejsympatičtější. Krkavec nebyl špatný a jeho motivace jsem chápala stejně jako Kojota, ačkoliv ani jedna podle mě nebyla dostatečně zpracována.
Co mě mrzelo kromě toho, že to vlastně není horor bylo i finále, kde se sice umíralo a po části, která byla pomalá, tam byla zase akce, ale přála jsem si pořádný střet a souboj se samotným Kojotem, který tam od jisté doby jen někoho naháněl. Místo něj zabíjeli jiní - finále by to nezměnilo, ale měl by další příležitost ukázat, jak je silný a děsivý.
Tak hezky to začalo, přitom to skončilo za mě lehce nad průměrem a přitom jsem narazila na možnosti, kde autor mohl sklouznout do hororu. Místo, kam se obává jít každá bytost v původním světě a hrdina příběhu tam projde, jako nic. Tam se horor přímo nabízí!
Při čtení jsem neměla sice chuť přestat, ale čekala jsem něco jiného, něco víc. I tak to bylo dobré čtení a myslím, že to zkusím s dalším dílem - závěr byl otevřenější.
Běsnění kojota - Owl Goingback
Máme tu Velkou radu Galun’lati, která se skládá ze zvířat i lidí. Zvěři se nelíbí, jak lidé zacházejí se zvířaty a to kojotovi vnukne myšlenku. Vyrazí na lov, aby posledního člověka v Radě zabil. Podaří se mu to?
Na tuto knihu jsem se těšila, protože @goldendogbooks umí vydávat skvělé horory, ale bohužel tentokrát jsem byla zklamaná.
Hned na začátku kniha nabere na obrátkách, kdy dcera našeho hlavního hrdiny Luthera je vystavena oživlé mrtvole. Dostane varování před kojotem. Jenže proč ji někdo varuje? Má to spojitost s jejím otcem, se kterým už není přes 20 let v kontaktu?
Příběh pokračuje a čím dál jsme v knize, tím pomalejší děj je. Prakticky se v něm nic neděje, akorát poznáváme říši mrtvých a zároveň všední den našich hrdinů. Když překousneme tuto část, tak nastane, na můj vkus, až moc rychlý konec.
Co ale oceňuji byla krása poznání indiánské mytologie. Byla propojena se současným světem a dokonale vše fungovalo. Člověk si místy připadal jako u táboráku, kde se poslouchají příhody druhých.
Lidské postavy byly humorné. Jakože, mrtvola v márnici si chce pokecat a slečna to brala jako běžnou věc. Kojota bych ráda více poznala, protože ač nese kniha název s tímto zvířetem, samotný kojot se tam párkrát mihne a toť vše.
Ve finále bych knihu nezařadila do žánru hororu, i když to pár scén mrazivých mělo. Spíše bych to zařadila do fantasy s prvky bajky.
Hodnotím 3/5⭐️
Indiánská mytologie propletená s jemným hororem - nebo spíše s dobrodružstvím. Kojot lační po tom, aby lidé neměli zastoupení ve Velké radě a vydává se na lov posledních, kteří mají v radě spolu se zvířaty své místo.
Zprvu jsem nevěděla, co přesně čekat. Jde o mix žánrů a mytologie a je těžké zaškatulkovat tuto knihu do nějaké jedné vymezené skupiny. Indiánská mytologie tu na čtenáře doslova dýchá z každé stránky a je znát, že sám autor patří k původním obyvatelům Ameriky. Jazyk, jakým je celý příběh vyprávěn, je přesně takový, jaký by si kde kdo z nás u indiána představil. Je to jako sedět u ohně a poslouchat staré indiánské legendy od starších. Alespoň takový pocit jsem při čtení měla.
Co se týče příběhu, čekala jsem možná více hororu, než jsem nakonec dostala. Začátek je skvělý, ač jsem se v něm musela nejdřív trochu zorientovat. Z Velké rady někde hluboko v lese se najednou ocitneme v márnici s mrtvolou, která si chce pokecat... Rozhodně zajímavý úvod! Střed se oproti tomu táhl. Musela jsem se do čtení víc nutit. Taky jsem po druhé třetině knihy pochopila, že bát se asi moc nebudu a začala jsem k tomu přistupovat jinak - jako k dobrodružnému příběhu s prvky pohádky a bajky (tady se projevila hodně právě ta mytologie). Udělala jsem dobře, protože jakmile jsem přestala očekávat horor, začalo se mi to líbit o dost víc.
Závěr parádní! Po klidnějším středu to vyšvihlo příběh do větší akce a napětí konečně se tam začaly zase trochu ukazovat ty hororovější prvky. Celkově hodnotím jako lepší průměr. Udělala bych líp, kdybych k tomu nepřistupovala od začátku jako k hororu, pak bych byla asi nadšenější. Dle zakončení to vypadá, že se můžeme těšit na druhý díl - aspoň doufám - takže se těším!
Běsnění kojota je román z pera třemi cenami Brama Stokera oceněného Owla Goingbacka, ktery shodou okolností náleží národnostně k původním americkým obyvatelům, tudíž má k indiánské mystice hodně co říct.
Když se v prapůvodním světě Galun'lati rozhodne proradný Kojot pro vzpouru proti lidskému pokolení, nastávají problémy. Zástupce Velké rady Luther žije v Novém světě (na Zemi). Kojot ví, že pokud se mu podaří Luthera zabít, člověk jako druh pozbude ve Velké radě právoplatného místa.
S kojotovým spiknutím však nesouhlasí Krkavec, který, stejně jako Kojot má schopnosti tvaroměnce (dokáže měnit podobu z člověka na zvíře v závislosti na světě, kde se pohybuje), a vydává se na záchrannou misi, aby stařičkého Luthera uchránil před smrtí. Navíc Luther má dávno zapomenutou dceru. Nelítostný boj o přežití začíná...
Co na knize oceňuji, je indiánská atmosféra, kterou autor servíruje zcela autenticky a vy si ji opravdu užijete na maximum. Reálie domorodého světa jsou zde více než patrné, a je to jen dobře. Příběh plyne, střídá se napětí s volnějším pasážemi a charaktery postav jsou poměrně dobře vystihnuty. O to větším neduhem příběhu je, že se s mnohými protagonisty autor, a tím i čtenář, dokáže rozloučit. Působí to odbytým dojmem. Naprosto nejpalčivějším mínusem je však samotná stavba textu. Nečetl jsem román v originálu, takže nedokážu posoudit míru korelace s překladem, nicméně je víc než zřejmé, že text byl překládán ve spěchu. Volba slov je mnohdy velice nepatřičná a věty často kostrbaté. Mizerná korektura je už jen nedostatek navíc. Přes všechny tyto lapsy však kniha dýchá nezaměnitelným kouzlem a náplň příběhu je hutná a osobitá. V součtu jsem tedy byl spokojen a především milovníkům americké magie (avšak i hororu) doporučuji.
Celkové hodnocení 60% -hluback-
Svého času jsem byl na mytologii původních Američanů v horrorech lehce alergický. Obzvláště v osmdesátkových filmových horrorech to občas působilo jako jakási znouzecnost, když si tvůrci nevěděli rady, flákli tam nějakého původního Američana nebo jejich starý hřbitov. Až Graham Masterton mi ukázal, že tohle spojení může opravdu fungovat. No a teď se objevila příležitost přímo od zdroje. A Běsnění kojota je výborný příběh prolínající mytologii s mrazivým a napínavým horrorem, fantaskní obrazy a výjevy se syrovými scénami. Tohle všechno funguje a já byl z knihy fakt hodně nadšený. A pak přišel konec, který to nadšení dost srazil. Takhle by knihy prostě končit neměly. Hrozně rád a bez přemýšlení bych šel určitě na čtyři až klině pět hvězdiček, ale nejde to. Rozhodně chci od autora další knihu.
Taková větší hororová pohádka. Musím říct, že na pár hluchých míst,mě to docela bavilo. Má to takový otevřený konec, nebo si ho máme domyslet???
Běsnění Kojota je pro mě jedním z největších překvapeních tohoto roku. Popravdě jsem po přečtení anotace a zhlédnutí obálky čekala trochu jiný příběh, ale byla jsem skutečně mile překvapena, když jsem zjistila, jak se věci mají.
Autor nám připravil příběh ze současnosti, který se odehrává na území USA a většinu času pak na hřbitově a v pohřebním ústavu. Pro horor rozhodně velmi sympatické prostředí a navíc nám na trhu chybí knihy, které by se pohřebnictví více věnovali. Nevím jak pro vás, ale ačkoliv mě smrt trochu děsí, tak je pro mě práce v pohřebním ústavu celkem fascinující.
Do toho prostředí navíc autor zakomponoval původní obyvatelstvo a velkou radu, jež se skládá z jedinců, kteří mohou měnit podobu. Dostáváme tak reálný svět protknutý trochou mýtických prvků. Už jen to je samo o sobě z mého pohledu originálním námětem a příběh je díky tomu velmi lákavý. Ona změna podoby ze zvířete na člověka bude pravděpodobně jen pro silnější povahy. Přeci jen obracení kůže naruby není žádný med a autor rozhodně nešetří s detaily.
V příběhu nechybí napětí a mrazivé scény. Není to sice zcela to, co bych od hororu očekávala, nicméně i přesto jsem ze zpracování nadšená a příběh mě pohltil od samého začátku. Střídá se zde několik pohledů, které na sebe krásně navazují a vytváří propracovanou zápletku.
Dokonce i hlavní hrdinka dostává velké plus za svou duchapřítomnost a rozumné jednání. Inu, kolikrát narazíte na hlavní hrdiny, kteří si v případě nebezpečí zavolají o pomoc, místo toho aby se bezhlavě vrhali do předem prohraného boje? Přesně tak, to se jen tak nevidí. Sympatie vůči hlavním hrdinou jsou zajištěny a dám za ně ruku do ohně.
Vývoj příběhu je bohužel trochu předvídatelný a proto dávám jen 4/5.
Popravde jsem cekala trochu odlisnejsi pribeh. Kniha byla sice ctiva,ale nicim zvlastnim me nenadchla.
Nu, od někoho s tak suprovým jménem, kdo má navíc hned dvě ceny Brama Stokera a pochvalně o něm mluví sám velký Gaiman, jsem čekal popravdě něco lepšího. Originálnějšího, hororovějšího, indiánštějšího.
Za mě zklamání.
„Nic tam není.“ – „Jen smutek.“ O tom, aký je Owl Goingback výborný autor, svedčí najviac asi to, že hoci je Běsnění kojota žánrovo miestami až šialene roztatárené, je perfektne napísané a po predsa len jemne rozpačitom úvode vás vtiahne do zvláštneho, ale fungujúceho mystického sveta. V ňom sa zráža realita s vecou, ktorá je vlastne tiež realitou, ale inou. Tajuplnou. Indiánskou. Autor je Indián (pôvodný obyvateľ Ameriky?). Ako hovorí klasik: čo záleží na žánri? Dôležité je, či je to dobrý príbeh. A tento je. Spisovateľ zaň ostatne dostal Cenu Brama Stokera za najlepší román. Zaujímavý príbeh je plný originálnych nápadov. Do toho sympatické postavy a fajn dialógy. Stále sa niečo deje. Keď si myslíte, že vás nič neprekvapí, príde autor s niečím... čo vás prekvapí. Žánrovo je Běsnění kojota niečo medzi hororom, fantasy, fascinujúcou indiánskou mystikou a bájkou. Ale hoci to znie šialene, fakt to drží pohromade. Čo ma sklamalo? Možno záver. Ten je už len taká povinná jazda, aby autor dokončil príbeh a urobí tak v akčnej rovine, čo je trochu nuda a jednak ako keby ho tlačil deadline, takže hlavy sú od tela oddeľované ako keby to bola tá najnormálnejšia vec pod slnkom a nad obeťami preživší vyronia tri slzy a idú ďalej, veď sa vlastne nič strašné nestalo (wtf?). O čo lepšie pôsobia návštevy snového sveta, kde starého muža neustále chce niečo zožrať! Alebo detailne (ale bohužiaľ krátko) spracovaný pohľad do rutiny v pohrebnom ústave (fakt by to chcelo konečne vydať horor odohrávajúci sa výlučne v tomto prostredí). Pre niektorých môže predstavovať sklamanie to, že príbeh nie je dokončený. Neviem, či to takto malo byť schválne alebo je to počiatok série. Ale mám z tohto diela natoľko pozitívne dojmy, že mi to nijak extrémne neprekážalo. Naopak, som Golden Dogu vďačný, že český (a teda tým pádom i zbedačený slovenský) trh čoraz mohutnejšie zaplavuje zahraničnými hororovými autormi a nie iba Stephenom Kingom, aj keď ako som spomenul, Běsnění kojota s čistým svedomím nemôžeme označiť za horor. Veľmi dobré pocity som mal aj z výtvarného spracovania: na každej stránke oštep s lebkou, obálka od Jiřího Dvorského púta pozornosť, k tomu autorov medailónik a pekná papierová záložka.
Prvně se setkávám s knihou autora s indiánskými předky, který umně kombinuje současný svět s duchovním světem Čerokíů. Četlo se to fakt skvěle. Sice tu dochází k nezvyklé kombinaci pohádkové atmosféry zvířat, trošičku vyprávěním připomínající bajky, s hororovým krvákem, ale kupodivu to dohromady velice obstojně funguje.
Český trh potřebuje víc knih, které čerpají z folklóru a mýtů jiných, než těch Evropských. Běsnění kojota je postavené na mýtech původních obyvatel Ameriky a je to osvěžující Jiný pohled na dlaky, jiné nestvůry číhající ve stínech, jiná pravidla.
Kniha, ač horror, který se nebojí párat těla a sekat hlavy, je spíš taková bajka. To se mi na ní moc líbilo. Řešení problémů mají často právě takový ten bajkový nádech - místo úprku nebo boje prostě někoho přechytračíme, mnohdy i úsměvně. A proč ne?
Hvězdu dolů dávám za ten konec. Doteď nevím, jestli to byl cíl cesty a zbytek je teda pro příběh zbytečné, nebo se rozhodl, že si to má čtenář vymyslet sám. Jestli jsem přehlédla nějakou hlubší myšlenku... No prostě zrada a utnuté. Jako by se autor řídil heslem, že tím nejlepším se má přestat.
Na první pohled žánrově klasické čtení, avšak velmi kvalitně napsané a plné originálních prvků, jakými jsou čerokízká mytologie, nenápadná kritika moderní společnosti, trocha humoru (který - kupodivu - není trapný), fantaskno. Bohužel je tu pár opravdu ošklivých příběhových klišé (stokrát čtených, tisíckrát viděných ve filmu), ty naštěstí ani tak knihu příliš nekazí. Těší mě nenápadné otevírání závažných témat, jen škoda, že ta v závěru ustoupila akci, kterou bych v takové míře i oželel. Leč to patří k žánru. Rozhodně je Běsnění kojota jedním z těch lepších a nápaditějších hororů, které jsem četl. A vůbec toho času s ním stráveného nelituji.
Fantasmagorický svět původních obyvatelů Ameriky a současnost se přelínají. Knih vycházejících z indiánské mytologie je málo a pro nás budou vždy zajímavé. Je výborné, že se to dostane také k našim čtenářům. Osobně jsem mírně postrádal více epiky ve střetech, autor je příliš skratkovitý. Ale to je drobnost.
Jsem naprosto okouzlen barvitostí světa, které stvořil Owl Goingback. Tahle kniha mi sedla. Byla brutální i pohádková. Podobné pocity jsem měl u Faunova labyrintu.
Běsnění Kojota
Tři linie, lidská - Sarah, mytologická - Krkavec a Kojot, a promíchaná - Luther. Proplétají se a míjejí, až se na konci setkají. Mně se to líbilo. A i kdyby nebylo pokračování, takhle si můžete představit cokoliv.