Barva mléka
Nell Leyshon
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190591/bmid_barva-mleka-i6B-190591.jpg
4
275
275
Barva mléka je drobný literární skvost těžící z nejlepší tradice anglického realistického románu. Mary, jejíž vlasy mají barvu mléka, je svéhlavá a prostořeká patnáctiletá dívka, jež tráví dny tvrdou prací na rodném statku. Úmorná dřina, ze které se skládá život na anglickém venkově v roce 1831, kde se její příběh odehrává, ovlivňuje i vztahy v rodině. Když ji otec „prodá“ do služby na faru, její život se změní... A nikoli nutně k lepšímu. Výjimečná kniha, výjimečný příběh, který vám vyrazí dech.... celý text
Literatura světová Romány Historie
Vydáno: 2014 , PlusOriginální název:
The Colour of Milk , 2012
více info...
Přidat komentář
Právě jsem dočetl a pozvolna to rozdýchávám. Mimořádný čtenářský zážitek. Úžasná malá kniha, opravdu výjimečná a pro mě mistrovské dílo.
Autorka velmi věrně a sugestivně zachytila pohledem mladé dospívající dívky těžký život žen v prostředí anglické farmy ve 30tých letech 19.století, jejich podřadné postavení, každodenní zneužívání a intelektuální útlak, kdy muži si mohli dovolit prakticky vše a ženy nic.
Příběh je psán záměrně takovým „sotva gramotným“ , prostým a přímočarým jazykem a nevšedním stylem, nejsou zde žádná velká písmena a uvozovky přímých řečí, píše jej totiž prostá mladá dívka bez jakéhokoli vzdělání, která se právě sotva naučila číst a psát. Vyprávění je nám předkládáno formou deníku a odvíjí se v pěti částech podle ročních období od jara 1830 až do jara 1831. Mary vyrůstá na farmě se svými třemi sestrami, z nichž je nejmladší a navíc je tělesně postižená, a celé dny v podstatě tráví spolu s ostatními dřinou na poli a hospodářství, od rána až do noci. Pokud má nějakou tu volnou chvilku, tráví ji se svým nemohoucím dědečkem, ke kterému má silný citový vztah. Otec toužil vždy po synovi a je to surovec, který ke svým dcerám nemá žádný lidský natož otcovský vztah a kde může, tam je ponižuje a trestá a chová se jak dobytek. Všichni členové domácnosti jsou pro něj jen a jen pracovní silou. Pouze v závěru knihy se zachová jako pravý otec a charakter a špatnou reputaci si kapánek napraví. Mary je moc sympatická hrdinka, je tak skutečná, prostá, přirozená a upřímná, že si vás hned získá a budete jí držet palce a občas možná i zatoužíte ji ochraňovat. Ostatně všechny postavy příběhu jsou věrně podané, působí autenticky a opravdově a jejich charaktery jsou, i přes minimalistický a „úsporný“ styl psaní, precizně vykresleny. A u Mary máte kolikrát pocit, že snad víte, i co si ta holka myslí.
Jednoho dne je Mary poslána na výpomoc jako služka k vikáři, kterému onemocní vážně žena. Díky své povaze se v novém prostředí občas dostává do nesnází a nedorozumění – je totiž, zvláště v pokrytecké atmosféře fary - nezvykle přímá, otevřená a temperamentní a pusu má prořízlou, její jazyk je ostrý jako břitva a když na věc přijde, nebere si žádné servítky. Je to však člověk s velkým srdcem a ryzím charakterem, nesnáší nespravedlnost, lež a nezná přetvářku, takže i přes její prostořekost si ji vikář a jeho paní brzy oblíbí. Mary prostě život bere takový jaký je, s ničím si hlavu zbytečně neláme - její pohled na život je prostý, věcný a někdy i roztomilý a vtipný. Mary zatouží naučit se číst a psát, a pan vikář ji to ochotně učí. Po smrti vikářovy ženy, o kterou se Mary po celou dobu také pečlivě stará a dělá jí často společnost, je však otcem nucena i nadále zůstat na faře. A tak se stane, že po propuštění druhé služky se další dění pro Mary začne ubírat nežádoucím směrem….
Je to velmi silný příběh se smutným koncem, hluboce lidský, dojemný a já jsem ohromen, jakou porci emocí nám autorka dokázala nabídnout a vměstnat do pouhých 184 stran knížečky o rozměrech 12 x 18cm. A pokud jsem ve svém komentáři jiného skvostu, novely Třetí světlo od Claire Keegan nedávno napsal, že konec příběhu vás chytne za srdce, tak tady to platí desetinásobně a po dočtení poslední řádky budete citově napadrť. Oko citlivého čtenáře nezůstane suché….
Nejvyšší doporučení.
Stejně jako tady píšou ostatní, i mně dělalo ze začátku problémy knihu číst kvůli chybějící interpunkci. Ke konci mi to ale už vůbec nepřišlo zvláštní a nijak mi to čtení neztěžovalo. Námět byl zajímavý a myslím, že jsem nic podobného nikdy nečetla. Rozhodně hodnotím knihu jako obohacující, nevím ale, jestli se k ní ještě někdy vrátím.
Drsný příběh chudého děvčátka ve staré Anglii, proto i smutný konec. Psáno zajímavou formou.
Skvělý příběh, zajímavá forma. Spočátku jsem si zvykala, že nejsou ve větách žádné čárky a absolutně chybí velká písmena. Konec krutý, ale to se dalo, v roce 1831, očekávat.
Život bystré Mary se mění v okamžiku, kdy ji její otec „prodá“ do služby místnímu vikářovi.
Její přímost a přímočarost jsou zprvu příjemným oživením na sešněrované a pokrytecké faře, kde etiketa přesně stanovuje, komu je co dovoleno. Mary si nebere servítky a pěkně to tam „provětrá“. Jenže společenská hierarchie si taky nebere servítky a dá Mary jasně najevo, že „vocaď pocaď“. A jak se s tím ona vypořádá? To si musíte přečíst sami...
Pak jako blesk z čistého nebe přijde konec knihy, ale ten příběh vás nechce pustit! Nutí vás k zamyšlení, že přímočarost, prořízlá pusa a jazyk ostrý jako břitva vlastně vždycky dostával ženy do potíží, ne-li rovnou na šibenici nebo na hranici, a to o to rychleji, v čím nižším společenském postavení byly. Muž mohl dcery a manželky beztrestně mlátit, pán rozséval své sémě a děvečkám, služebným a vesnickým holkám nebylo zastání ani odvolání.
Když se to ve vás všechno dostatečně semele, může přijít úleva v uvědomění, že v naší době a zeměpisné šířce už tohle naštěstí neplatí. (Snad.)
Silný příběh je umocněn stylem Maryina vyprávění - nespisovně, bez velkých písměn a interpunkce, což jen umocňuje jeho naléhavost.
Citát:
mary, řeknu edně, aby ti přichystala nějaké nové šaty.
na těchhle není nic špatnýho.
jsou to ty jediné co máš viď?
no mám taky jen jedno tělo.
Silný příběh. Tahle útlá knížka mě vcucla a vyplivla až na úplném konci a stejně jsem ještě obracela na další stránku s nadějí, že se dozvím něco víc. Příběh krásně ukazuje, jak by mohlo být všechno jednoduché, jenže lidé hledají složitosti. Doporučuji všem, kteří nehledají náročnou literaturu, ale chtějí se trochu zamyslet. Skvělé čtení.
Konec jsem opravdu nečekala. Kniha byla čtivá, přečetla jsem takřka za dvě odpoledne. Co mě však vadilo, byl styl psaní, tedy samé "a" a jen málokdy oddělování vět. Chápu, že to mělo důvod, ale trvalo mi, než jsem si na tento styl přivykla. Zajímavé, ale konec trochu drsný.
První kniha, kde mě naprosto šokoval konec.
Knížka je zvláštní. Nevšední styl psaní, nevšední hlavní hrdinka. Ovšem Mary je skvělá, tak výřečná, odvážná a přitom laskavá a chytrá.
A když si uvědomíte, že to celé vypráví patnáctiletá nevzdělaná dívka ze statku z 19. století, máte z knihy najednou úplně jiný a takový hřejivý pocit. Je taková opravdová :).
A poté, co odešla do domu vikáře, jsem četla jednu stránku za druhou.
A musím říct, že i přes TO, jsem ho měla ráda, protože byl od začátku strašně milý a sympatický. A i Ralpha mám ráda.
Moc se mi líbil vztah Mary a dědečka, ovšem strašně mi tam neseděla ta sprostá slova. Představujete si takového milého starého pána, co leží v koutě a čeká na svou vnučku, až mu přijde dělat společnost a pak z něj vypadne "No to mě poser, už jsem myslel, že nepřijdeš." Prostě ne :D.
A nevím, jestli nebyl trochu zbytečný ten Maryin hendikep, jelikož jsem v jedné části knihy úplně zapomněla, že jí něco je, než se o tom opět zmínila..
A ke konci pořád nevím co říct. Absolutně jsem to nečekala a úplně spokojená jsem s tím nebyla. Autorka nám to mrskla přímo do obličeje a "vypořádejte se s tím jak chcete".
A scéna v seně mě hrozně dojala a zahřála u srdce :)
4 hvězdy, je to taková jednohubka, ale poctivá :)
Láska, tvrdá práce, bída, nefunkční vztahy, zničené životy v rozpadajících se rodinách. Silný příběh. A už se těším, až si přečtu něco veselejšího.
Mary nezná nic jiného než nekonečnou dřinu na rodném statku, práci od slunka do slunka. V rodině jsou napjaté vztahy – netečná matka a všemu vládnoucí despotický otec, který nejde pro ránu daleko.
Mary si rozumí akorát s dědou, sice má "zákaz" s ním mluvit, protože ji zdržuje od práce, ona si ovšem z toho těžkou hlavu nedělá. Je to správně „držkatá“ patnáctiletá holka, které musíte již od začátku fandit!
Poté co ji otec „prodá“ do služby na faru, obrací se Maryin život k lepšímu. Je konec úmorné dřině, naučí se číst a psát, přeje si, aby na ní byl děda hrdý..
Víc neprozradím, určitě si knihu přečtěte!!
Moc mě nezaujalo. Konec je silný, to ano, ale kniha vede čtenáře JEN a POUZE k tomuto konci, který je tak nějak jasný a předvídatelný už od začátku... Plusem zvolená forma, která cíleně imituje drsné prostředí anglického venkova a opravdu pěkná obálka.
Koupeno za 29,- kč v levných knihách. Příběh má spád, hrdinka je velmi sympatická, člověk jí celý příběh hrozně fandí... Forma je zvláštní, není vyznačena přímá řeč, nejsou velká písmena, tečka je sem tam někdy. Ale i tak je příběh silný a kniha dokáže pohltit. Přečteno za jeden den :)
Přečteno za necelé tři hodinky, až do konce jsem čekala na nějakou pointu a zápletku, konec byl těžkým vystřízlivěním do kruté reality.
Zjevení za 29 Kč v Levných knihách, kde jsem si krátila čekání na sraz. Říkala jsem si, že přinejhorším ji posunu dál na dalším knižním bazaru. Jen jsem do ní nakoukla a potěšila mě absence velkých písmen, téměř žádna interpunkce, krátké úderné věty, to mě baví. Náhodná stránka, kterou jsem stihla v knihkupectví, slibovala mnohé. Nakonec mě pohltila natolik, že jsem četla i za chůze po ulici, což normálně nedělám, a na ráno jsem si nařídila budíka, abych ji mohla dočíst co nejdříve.
Příběh, do kterého jste vrženi jednou na jaře léta osmnácetněco vypráví Mary, skoro patnáctiletá holka z anglického statku "s vlasy v barvě mlíka". Despotický otec, nevlídná matka, tři sestry, děda upoután k posteli. Mary prý příliš mnoho mluví, moc se usmívá a málo dělá. Odvelení do domácnosti místního vikáře vypadá zprvu jako vysvobození z otročiny, ale... V jednu chvíli se mi strašně nechtělo otočit stránku, protože jsem věděla co přijde. Neklid a tíseň, které se mě po dočtení drží, vypovídá o mnohém. Dechberoucí!
Mary je silna, odvazna zena. Navzdory tomu, ze je ji teprve 15 let, neni to uz divka. Vychova, tvrda prace, vsecky krivdy osudu... se vsim se pere, jak jen dokaze a vy ji celou dobu strasne fandite. Fandite ji tak moc, ze Vas konec hrozne moc zasahne. Ale pak si uvedomite, ze to nemohlo dopadnout jinak a zustane jen obrovsky dozvuk uvedomeni si, jakou silu ma slovo a touha po svobode.
Barva mléka je co do počtu stránek skromná novela, za to však vyniká jak pojetím, obsahem i stylem psaní.
Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou je patnáctiletá Mary. Dívka vychovaná v půli devatéctého století na anglickém statku. Její dosavadní žití se točí dnes a denně kolem těžké práce kolem zvířat a úrody. Život, jaký žije Mary není snadný, tvrdá dřina, narušené rodinné vztahy, despotický otec a málo milující matka mohou na čtenáře působit smutným dojmem. Mary je však optimistka, prostořeká, pravdomluvná a přímočará. Vede si dobře a nenechává se bezútěšnými dny zlomit.
Jednoho dne otec mladou Mary pošle vypomáhat na faru a její svět se definitivně změní. Z nuzných podmínek na farmě se rázem dostává do prostředí "vyšší vrstvy". Všeho má dostatek, práce je pro ni v porovnání s tou dřívější, snadná, nikdo ji nebije, přesto se jí však stýská po domově. Po místě, kde sice otec pro ránu nešel daleko a večer únavou sotva došla do postele, ale kde byly věci jasné a jednoduché.
Kromě stesku po domově a po dědečkovi, se kterým, jako jediným z rodiny navázala blízký vztah, musí Mary řešit i jiné, nové problémy. Musí se vyrovnat s povyšováním, přehlížením a fyzickým i emocionálním vykořisťováním. Ukazuje se, že i výše postavená rodina, u které Mary slouží, má své vlastní citové a vztahové problémy.
Ani tady však naše hrdinka neztrácí svůj směr, naději, prostořekost a pozitivní přístup. Citlivému čtenáři je ale zřejmé, že věci se fatálně zvrtnou. Není to tak nakonec pokaždé?
Je to velmi silný, emotivní a přitom tak jednoduchý příběh. Napsaný z pohledu patnáctileté dívky, se kterou se osud nemazlí.
Zajímavý a zcela ojedinělý je způsob, jakým je kniha napsána. Mary nepíše velká písmena, uvozovky, dvojtečky ani středníky. Její vypravěčská forma je prostá všech kudrlinek a jakoby dětsky přímočará. Navzdory tomu, nebo možná právě proto je obsah tak zasrdceberoucí, chytne a nepustí. Budete Mary fandit, budete jí držet palce a budete velmi napnutí, jak svůj osud zpečetí.
Tohle je moje kniha a já jí píšu svojí vlastní rukou.
Tahle věta mi v hlavě rezonuje ještě pár dnů po přečtení. Už nikdy na ni nezapomenu.
Ukazuje totiž, jakou sílu má písmo. Psaná řeč poskytuje obrovskou svobodu a moc sebevyjádření. A stejně jako Mary, budete po přečtení této knížky vděčni za to, že schopnost číst a psát, pro nás tolik samozřejmou, máme.
Barva mléka
Jediné, co se mi teď chce říct, je ... Bože, tohle byla paráda ... jenže ... tohle prostě nejsou ta správná slova, k Mary a jejímu příběhu se vůbec nehodí ... Mary Boha nectí ... Maryiin život je tak přímý a jednoznačný "vstáváme když se rozední jdeme spát když je tma. jíme když nám kručí v břiše tak že už nemáme na výběr. buďto tak nebo když matka zavolá že je jídlo na stole" ... a zrovna tak její vyprávění ... bez interpunkce a velkých písmen ... běží přímo k cíli ... přímo a bez vytáček nám Mary sděluje, co se rozhodla říci ... bez příkras (ostatně těch Mary ani není schopná) ... její sdělení je zcela prosté ... a přesto, nebo ... právě proto ... pro Vaše emoce naprosto zdrcující ...
"když jsem si stoupla uviděla jsem statek, kraj domu, pěšinu a pole ...co bych si tak přála, kdybych si mohla přát ... co bych řekla kdyby se mě někdy někdo zeptal, co bych si přála? ... nevěděla jsem ... věděla jsem, že mám sny ale nevěděla jsem jak přesně vypadají"
"nerada vám to říkám, nerada, ale pamatuju si na ten den a vím že to byl den kdy všechno začalo bejt jinak ... a řekla jsem sama sobě že vám budu říkat všechno ... nevím čím mě mlátil, nevím kolikrát mě uhodil, zavřela jsem oči a nechala ho ..."
...právě jste se seznámili s Mariiným otcem ...
"byla černá tma, když jsme vešly do kuchyně ... zdravím dědo, jak ses dneska měl? ... jak se dneska měl? zeptala se matka, jak by se měl, usazenej v týhle starý židli jako líný prase ...není línej, řekla jsem, nemá na vybranou, jeho nohy ho nemůžou odnést kam chce ... co se týče užitku, může bejt klidně mrtvej, řekla ...přál bych si bejt mrtvej, řekl děda ... no já jsem ráda, že nejseš mrtvej dědo, řekla jsem, protože jsme díky tobě šťastný ...štěstí nikdy za nikoho žádnou práci neudělalo, řekla matka"
...tak a teď už znáte i Mariinu matku ... a dědu ... je toho už docela hodně, co toho teď o Mary víte ... protože tohle jsou základní stavební kameny ... jejího vesmíru, ... protože Mary nikdy nebyla dál, než na nejzazším okraji jejich polí ...
... Maryiin vesmír se změnil ... a Mary se rozhodla pozvat Vás do jejího světa ... nechce se po vás nic jiného, než abyste sledovali příběh, který se Mary rozhodla vypovědět ... jestli se rozhodnete, toto pozvání přijmout, mějte na paměti, že vaším úkolem je pouze sledovat ... být svědkem ... hodnotit je zcela zbytečné, jak by řekla Maryina matka ... co se týče užitku ... můžete si bejt jistý ... že je to naprosto k ničemu ...
PS: děkuji za krásný komentář SteveP1.